Německo zmařilo v úterý dohodu mezi ministry energetiky „sedmadvacítky“ o podmínkách fixace ceny zemního plynu v případě jejích výrazných výkyvů. Text usnesení, které zahrnuje také další, už dříve dojednané body, má přitom takřka naprostou podporu – podle odborného žargonu je „stabilizován na 95 procent“. Právě proto většina ministrů, kteří pozdě večer opouštěli budovu Rady EU po dvanácti hodinách jednání (místo očekávaných čtyř), se tvářila optimisticky. Také předsedající Jozef Síkela si myslí, že se 19. prosince, na posledním řádném zasedání, podaří vleklé vyjednávání dotáhnout do zdárného konce.
Čtyři měsíce intenzivního jednání, dvě řádné a pět mimořádných schůzí, dovedly debatu tam, kde ji zejména Německo chtělo mít. Už nejde jako na začátku o plošné zastropování cen plynu, které by pomohlo domácnostem a podnikům. Této ambice se EU vzdala a přenechala horký brambor národním vládám, které se s ním musí vypořádat podle toho, kolik na to která má v rozpočtu peněz. V posledních týdnech už se jedná pouze o mechanismu, který by byl spuštěn v případě, že by ceny zkapalněného zemního plynu na nizozemské burze vyletěly nečekaně nahoru, jako například letos v srpnu. Pak by začal platit strop domluvený na evropské úrovni.
Více než polovina členských států, které původně žádaly plošné zastropování, souhlasí a priori s fixací této ceny pro výjimečné případy na relativně nízké úrovni; mluvilo se i o sto eurech za kilowatthodinu. Evropská komise, která se zjevně přiklonila na stranu Německa, navrhla naopak velmi vysokých 275 eur a takové podmínky spuštění mechanismu, že se jeho praktické využití jevilo jako nepravděpodobné. Předsedající Česko vstoupilo do těchto vod s řadou kompromisních návrhů, z nichž ten poslední, o kterém se jednalo v úterý, měl očividně značnou šanci na úspěch.
