„Kaczyński, drž se od mojí dělohy!” Rozzuřené Polky udeřily na Brusel

Eva Hrnčířová

27. 11. 2020 • 12:06
Polské ženy sloganem „Moje tělo, moje volba“ útočí na bruselské euroinstituce. Když se v říjnu v Polsku rozhořely divoké pouliční protesty kvůli zákazu interrupcí, unie překvapeně sledovala, co se to v jednom velkém členském státě děje. Brzo se ale celý příběh začal odehrávat i za hranicemi katolické země. Krajanské spolky začaly manifestace pořádat v Německu, v Rakousku, Velké Británii, ale hlavně přímo v belgickém Bruselu. Tady sice nebyly tak obrovské ani tak halasné jako ve Varšavě, ale výsledkem práce Polek a Poláků, kteří za nimi stojí, je skutečný tlak na evropské instituce. A ten nakonec může být mnohem efektivnější než křičení davů v ulicích.

„Kaczyński, drž se dva metry daleko od mojí dělohy!” doporučuje jedna z účastnic manifestace polskému vicepremiérovi. Stojí s nápisem přímo před Evropským parlamentem v Bruselu na náměstí Luxemburg. Přišla sem asi necelá stovka lidí a polským organizátorkám z krajanského sdružení Elles sans frontières (Ony bez hranic) šlo hlavně o to, aby upoutaly pozornost těch, kdo mají vliv uvnitř. Europoslanci v ten den debatují o situaci v Polsku. O tom, že jeho ústavní soud prakticky znemožnil potraty, a to i v případech poškození plodu. A tak Polky před europarlament přivedly i desítku „nevinných panen“, od hlavy k patě zahalených bílým rouchem, v závojích a s věnci bílých květin na hlavách. Jen od pasu dolů jejich symbolickou neposkvrněnost kazí velká krvavě rudá skvrna. Bílá a červená je i polská vlajka. Střídá se hrobové ticho a šílený křik. Umělecké pojetí protestu se dá chápat, jako že polští politici v kalhotách berou ženám právo rozhodovat o tom, co ony budou mít pod sukní, a především co se bude dít s jejich tělem. Rudá barva a křik manifestujících jsou symbolem obrovské zlosti, kterou to vyvolává.

Už začátkem listopadu svolaly bruselské Polky demonstraci přímo do srdce euroinstitucí – na náměstí Schuman. Navzdory policejním omezením kvůli koronaviru se tu nakonec shromáždily asi dvě stovky lidí. S hrncemi a pokličkami si „odskočili“ od plotny, aby bušily pod okny Evropské komise. A podpořit je přišla předsedkyně výboru europarlamentu pro práva žen a rovnost pohlaví rakouská politička Evelyn Regnerová: „Vláda, která se dotýká ženského těla a zdraví takovým způsobem, nedělá nic jiného, než že porušuje základní práva. To je neakceptovatelné!“ Europoslankyně připouští, že něco takového by do budoucna mohlo pro celé Polsko znamenat i utažený kohoutek s penězi z evropských fondů. Jinými slovy ostře diskutovaná formulka o vládě práva, kvůli které teď Polsko a Maďarsko blokují schválení příštího evropského rozpočtu, by mohla zahrnovat i práva žen.

Do trička s krátkým rukávem, ale taky nápisem „Ratujme kobiety“ (Zachraňme ženy) se v listopadovém chladném večeru svlékla i mladá německá europoslankyně za Zelené Terry Reintkeová. Roušku s nápisem Solidarnošč sundala, aby do megafonu mohla křičet, že polská demonstrace je o Evropě, o solidaritě a o inspiraci.

O dva týdny později ve stejném tričku v téměř prázdném, ale vyhřátém a kamerami sledovaném sále plenární schůze europarlamentu všem připomněla, že 200 europoslanců podepsalo dopis zaslaný Evropské komisi, aby s tím, co se děje v Polsku, začala něco dělat. „Fundamentalisté a autoritářští vůdci začali kontrolovat justici. A první, co omezují, jsou práva žen a LGBT komunity. Jestli s tím něco neuděláme, bude to pokračovat,” nepochybuje Reintkeová.

KAPITOLA — rozhovor s Andrejem Ruščákem o Polsku

V lavici naproti ji poslouchala eurokomisařka pro rovnost pohlaví Helena Dalliová. Postoj Evropské komise je opatrnější. Podpořila ženy a uznala, že legální možnost potratu je základem pro jejich zdraví. Připomněla ale také, že: “…EU nemá žádné kompetence na úpravu pravidel interrupce a je na každém členském státu, jaká si vybere.” Ačkoli pak upozornila i na politickou zaujatost polského ústavního soudu, který o poslední úpravě potratového zákona rozhodnul, právě z první části její věty si frakce Evropských konzervativců a reformistů, ve které sedí i europoslanci polské vládní strany Právo a Spravedlnost (PiS) udělala minimálně na twitteru mantru. Polští zastánci legislativní změny argumentují především právy nenarozených dětí a jejich polská zástupkyně z polské vládní strany PiS Elżbieta Kruková to dovysvětluje: „Ti, kteří volají po vládě práva s ohledem na interrupci, chtějí vyloučit děti s tím, že někoho můžeme prostě zabít na základě určité charakteristiky. My volíme civilizaci života, ne civilizaci smrti.”

Navzdory hlasům z polské konzervativní strany a z europarlamentní frakce ECR ale europarlament tento čtvrtek odhlasoval rezoluci odsuzující polskou potratovou politiku. A bylo to drtivou většinou hlasů – 455 europoslanců pro, 145 proti. Sice právně nezávazný, ale tvrdý text vyzývá Evropskou komisi k dalšímu jednání a především „důrazně žádá polský parlament a orgány, aby se zdržely jakýchkoli dalších pokusů omezovat práva dívek a žen na sexuální a reprodukční zdraví.“ Jejich odpírání označuje za genderové násilí a poukazuje na 30 000 polských žen, které jezdí kvůli interrupcím za hranice.

Nezřídka je to do Česka – vždycky se najde nějaká „teta“, která pomůže. Ciocia Czesia (Česká teta) je česko-polská nezisková organizace, která na sociálních sítích nabízí Polkám pomoc s potratem i právními záležitostmi kolem. Samozřejmě těm, které si to mohou finančně dovolit. Česká teta fungovala už před zpřísněním pravidel v Polsku, protože už tehdy bylo jednou z nejstriktnějších zemí v Evropě.

Bruselské kulisy teď protestům dávají docela jiný rozměr. Ačkoli se Varšava jako centrum země s nejsilnějším vlivem katolické církve v unii může zdát daleko, z akce Polek na náměstích před euroinstitucemi je cítit, že v Evropě všechno souvisí se vším. „I v Česku jsou snahy některých konzervativních politiků, církevních představitelů a nevládních organizací o návrat dřívějšího dělení rolí mužů a žen. Úkolem všech demokratických politiků je ale dbát na posilování rovných příležitostí žen ve společnosti,” tvrdí v souvislosti s debatou v Evropském parlamentu europoslankyně Radka Maxová (zvolena za ANO).

Ale uvědomují si to i mnozí lidé, kteří s evropskými institucemi nic společného nemají. Říká se, že kdyby z Belgie odešly polské uklízečky, země by zkrachovala. „Polské sklepy“ – obchody s polským zbožím – se najdou v každé bruselské čtvrti. Poláků jsou v Belgii desetitisíce. Na demonstraci drží před svým obličejem postarší Genevieve Bertrandová v ruce papírový rám obrazu a nad ní je nápis „Rozzuřená Polka“. „Ne, jsem Belgičanka,“ odpovídá, „ale mám polskou sousedku. Nikdy jsem nemusela naštěstí potrat řešit, ačkoli jsem nebyla moc opatrná. Jsem tu ale proto, že katolicismus a extrémní pravice k sobě nemají daleko. Ani tady v Belgii to nemáme tak jisté, zítra se to může otočit.“ 

Kus dál od ní mává duhovou vlajkou Katalánec Josep Pinyol. V jeho regionu se po Novém roce chystají volby. A krajní pravice nejspíš pár křesel v parlamentu taky dostane. „Polská vláda je celkově dost necitlivá k menšinám, k ženám a k jejich právům. Když neukážeme solidaritu se zranitelnými polskými občany dneska, tak my můžeme být zranitelní zítra.“ Víc než měsíc od začátku protestů to vypadá, že Polky si svou „solidarność“ v Bruselu alespoň částečně vybojovaly. Trofeje teď posílají sestrám do Polska. A ačkoli uznávají, že protesty už vládu ve Varšavě trochu zchladily, nepřestanou, dokud nebudou mít lepší zákon o potratech a svých tělech.

SDÍLET