KOMENTÁŘ KATEŘINY DAVIDOVÉ | Zástupci členských států, Evropské komise a Evropského parlamentu se shodli na výši nového unijního cíle pro snížení emisí do roku 2030. Nově mají emise spadnout alespoň o 55 procent v porovnání s rokem 1990. V dubnu letošního roku byl tento cíl odsouhlasen a závazně potvrzen v tzv. klimatickém zákonu. První těžká politická bitva tak je úspěšně dobojována. Nyní však přichází na řadu druhá, nejspíš ještě náročnější – domluvit se, jakými konkrétními způsoby Evropská unie vytyčeného cíle během nadcházející dekády dosáhne.
Právě nastavení těchto konkrétních opatření ukáže, zda se Evropské unii podaří dosáhnout svých cílů nejen na papíře, ale i v realitě. Evropa nyní napjatě očekává, s čím přijde Evropská komise ve svém balíčku klimaticko-energetické legislativy, který má představit letos v červnu. Balíček, jemuž se přezdívá „Fit for 55“, má být ještě obsáhlejší než poslední balíček legislativních úprav s názvem Čistá energie pro všechny Evropany, který byl navržen v roce 2016 a kompletně schválen v roce 2019. Vzhledem k rozsahu a politické citlivosti některých legislativních návrhů v novém balíčku se očekává, že schválení všech jeho složek by mohlo trvat až do roku 2023, případně 2024.
Diskuze o jeho finální podobě, které budou probíhat mezi Evropskou komisí, Evropským parlamentem a členskými státy se tak významně promítnou i do českého předsednictví v Radě EU, které proběhne v druhé polovině roku 2022. Předsedající země má v těchto případech za úkol působit jako nestranný zprostředkovatel, který vyvažuje zájmy jednotlivých členských států a pomáhá najít všemi přijatelný kompromis. Zásadní otázkou, na které bude potřeba najít shodu, je, jak spravedlivě a efektivně rozdělit nově navýšený závazek mezi jednotlivé členské státy a jednotlivé sektory ekonomiky.
