Evropa dala pohlavek, Čína odpověděla sekerou. Sankční přestřelka se zvrhla ve vyostřený konflikt s globálním přesahem

Mezi Evropskou unií a Čínou se rozhořel diplomatický spor. Potud nic nového – sledujeme to už několik dní, od chvíle, kdy EU poprvé za tři dekády uvalila sankce na vybrané čínské činitele kvůli zločinům proti Ujgurům. Peking obratem reagoval a rovnou hlásil, že to bude tvrdá reakce. Evropané se přesto diví, jak ostrou a přehnanou odpověď čínští komunisté zvolili. Spor nabývá velkých rozměrů a nese další závažné důsledky.

Zatímco unie postihla čtyři fyzické osoby a jednu organizaci bezprostředně odpovědné za surový útisk ujgurské menšiny, čínský seznam zahrnul hned tucet jmen politiků, včetně poslanců Evropského parlamentu, a také vlivné think-tanky, ba dokonce celý Bezpečnostní a politický výbor Evropské unie. V Bruselu tak hněvivou a zjevně vynervovanou reakci čekal málokdo. Zdánlivá epizoda může mít dalekosáhlé důsledky pro vzájemné obchodní vztahy.

Po prosincovém podpisu historické investiční dohody mezi EU a Čínou převládalo v Evropě přesvědčení, že se Peking bude snažit udržet sedmadvacítku „na své straně“ s ohledem na pokračující americký tlak a s cílem nedopustit posílení americko-evropského spojenectví proti Číně. Očekávalo se tedy, že odpověď na relativně umírněné evropské sankce bude podobná, tedy přiměřená. To, co se odehrálo v posledních dnech, tyto bláhové předpovědi přesvědčivě vyvrátilo a připravilo půdu pro neschválení zmíněné investiční dohody jak v Evropském parlamentu, tak v řadě „citlivějších“ členských zemí. 

Evropa není čínský „fackovací panák“, ale celosvětový hráč a velký trh, reagoval v úterý předseda Evropského parlamentu David Sassoli a předpověděl, že EU to tak nenechá být a na čínský protiútok odpoví. Rákoska Pekingu totiž dopadla hned na pět europoslanců, a to z různých politických klubů, stejně jako na celý podvýbor EP pro lidská práva. Sassoli nevyzval k neschválení investiční dohody, upozornil však, že ji parlament bude „zevrubně zkoumat“. Připomněl, že EU v poslední době stále těsněji svazuje obchodní ujednání s respektováním lidských práv a že „tomu tak bude také v případě Číny“. 

Frakce Evropské lidové strany, největší v EP, sice ratifikaci zmíněné investiční dohody dál podporuje, ale další dva nejsilnější kluby, socialisté a liberálové, se vyslovily proti jejímu zařazení na program parlamentu za nových okolností, tedy dokud nebudou zrušena čínská opatření namířená na europoslance. „Nenecháme se ani zastrašit, ani umlčet,“ řekla belgická socialistka Kathleen van den Bremptová. 

Podobně zaskočeny byly asymetrickou čínskou reakcí i některé členské státy, jejichž ministři dosáhli v pondělí pozoruhodné shody ohledně čínského útisku v Sin-ťiangu. Například francouzské ministerstvo zahraničí povolalo čínského velvyslance ve Francii, aby protestovalo proti útokům na francouzské poslance a europoslance na čínském seznamu. Server Politico citoval v této souvislosti nejmenovaného francouzského diplomata, podle kterého se Čína mýlí, pokud si myslí, že Evropu zastraší. „Čínská odpověď překračuje rozsah evropských sankcí. Nejsem si jist, zda tyto kroky prospívají evropsko-čínské investiční dohodě,“ uvedl. 

Nečekaný protiútok znamená změnu v čínské taktice, protože sbližuje postoje EU a USA namísto dosavadní snahy vrážet mezi ně klín. Americký ministr zahraničí Antony Blinken, který tento týden poprvé pobýval v Bruselu na schůzích NATO a jednal i s představiteli EU, si dával dobrý pozor, aby nevyvolal dojem, že Spojené státy za prezidenta Joea Bidena nutí spojence do nějakého protičínského bloku. Upozornil však, že čínské vedení „aktivně pracuje na podkopání pravidel mezinárodního systému a hodnot, které sdílíme s našimi spojenci“. Dodal, že „budeme-li společně pracovat na zhmotnění naší pozitivní vize pro mezinárodní řád, věřím, že můžeme Čínu předhonit na kterémkoli poli“. 

Západoevropským politikům tak vzkázal, že jejich touha po „strategické autonomii“ a vyvážených vztazích s Amerikou i Čínou by se neměla uskutečňovat na úkor osvědčených spojenectví založených na hodnotách a principech. S Čínou je podle něj třeba pracovat, zejména v takových oblastech, jako je globální boj proti změnám klimatu. Což nic nemění na podstatě: „Probíhá zásadní debata, zda nejlepší cestu kupředu představuje demokracie, nebo autokracie. Je na nás, abychom se sjednotili a ukázali světu, že demokracie je pro naše lidi výhodná a užitečná.“


Zbytek textu je pro předplatitele
sinfin.digital