Koncem prosince minulého roku nás média držela v napětí, zda se členské státy EU dohodnou či nedohodnou na zastropování cen plynu. Do poslední chvíle odporující Německo se nakonec, a tak trochu záhadně, připojilo k většině a zastropování ve výši 180 euro za MWh bylo schváleno. Celé to pak bylo prezentováno jako projev evropské jednoty a solidarity. Méně se mluvilo o tom, že německý souhlas byl „něco za něco“. Vedle zastropování cen plynu totiž ministři energetiky dali rovněž zelenou návrhu Evropské komise na urychlení zavádění obnovitelných zdrojů energie. A na žádost Německa byly energetické sítě také zahrnuty do revidovaných pravidel EU pro urychlení procesu povolování.
Podle článku 6 přijatého nařízení mohou členské státy EU „vyjmout projekty v oblasti obnovitelné energie, jakož i projekty skladování energie a projekty elektrických sítí, které jsou nezbytné pro integraci obnovitelné energie do elektrizační soustavy, z posouzení vlivů na životní prostředí“ vyžadovaného právními předpisy EU na ochranu přírody.
EURACTIV napsal, že podle diplomatů EU byl dodatek přidán na poslední chvíli na žádost Německa a vložen do pracovního dokumentu („room document“ v bruselské hantýrce), který byl rozeslán mezi ministry na prosincové schůzce. Teprve když se Robert Habeck, německý ministr hospodářství a klimatu, ujistil, že „room document“ mají všichni v rukou, souhlasil se zastropováním.
Ve jménu jakéhosi většího dobra (rychlá výstavba přerušovaných obnovitelných zdrojů energie – OZE), založeného na ideologickém přesvědčení, o kterém se nediskutuje, se prohlásí, že pozitivní dopady OZE na životní prostředí jsou prostě větší než možné dopady jejich rychlé výstavby na totéž životní prostředí.
S ohledem na velmi nízkou hustotu energie těchto zdrojů a z ní plynoucí vysoké požadavky na prostor i spotřebu materiálů by přitom právě hluboká analýza těchto aspektů a jejich dlouhodobých dopadů měla být nezbytnou součástí celého rozhodovacího procesu. A pokud jsou podobná opatření skutečně nezbytná pro rychlé dosažení klimatických cílů, pak je třeba se zeptat, proč se nevztahují i na jiné nízkoemisní technologie, jako jsou vodní a jaderné elektrárny.
