Piráti kritizovali škrty v rozpočtu armády. Jejich europoslanci ale hlasovali pro vypuštění závazku vůči NATO

KOMENTÁŘ MATĚJE JUNGWIRTHA | Evropský parlament projednával 19. ledna výroční zprávu „Provádění společné bezpečnostní a obranné politiky“ za rok 2020. Součástí rokování bylo hlasování o pozměňovacích návrzích k textu této zprávy. Jednu z takových změn navrhla europoslankyně levicové frakce Özlem Demirel, která mimo jiné chtěla ze zprávy zcela vypustit následující text: „(Evropský parlament) vyzývá členské státy, aby zvýšily své výdaje na obranu a usilovaly o dosažení cíle ve výši 2 % HDP.”

Tento nakonec neúspěšný pozměňovací návrh podpořili i čeští europoslanci za SPD (Blaško, David), KSČM (Konečná) a Pirátskou stranu (Gregorová, Kolaja a Peksa). Synergie europoslanců SPD a KSČM není překvapivá, obzvlášť v souvislosti s úspěšným požadavkem KSČM na výrazné snížení výdajů na obranu v českém státním rozpočtu pro rok 2021. Hlasování tří pirátských europoslanců je ale trochu překvapivější, už kvůli tomu, že jejich spolustraníci v Česku nešetřili kritikou vládního ústupku komunistům právě v oblasti obranných výdajů.

Ona dvě procenta ročního HDP vydávaná na obranu jsou společným závazkem členských států NATO již od roku 2006. Navzdory tomu dnes tento závazek naplňuje pouze devět členů Severoatlantické aliance z celkových třiceti a Spojené státy stále nesou nadále neúměrně velký podíl na provozu a obranných výdajích aliance.

Výroční zpráva, kterou projednával Evropský parlament, tak samozřejmě nepřinesla nic nového – ty členské země EU, které jsou zároveň členy NATO, se k oněm dvěma procentům na obranu již dávno zavázaly. Nicméně v souvislosti s nástupem nového amerického prezidenta do úřadu dává smysl deklarativně podpořit tuto ambici evropských zemí a dokázat tak Spojeným státům, že Evropa může a chce být v alianci rovnocenným partnerem.

Je samozřejmě na místě diskutovat o tom, jak jednotlivé státy oněch dvou procent na obranu dosáhnou, jak potírají korupci a plýtvání veřejnými prostředky a jaké jiné metody měření plnění členských závazků bychom mohli zvolit. Další klíčovou otázkou je synergie mezi obrannými kapacitami a ambicemi EU samotné a těmi aliančními, ale tyto úvahy by neměly odvádět pozornost od platných závazků, ke kterým se evropští členové aliance sami přihlásili.

Hlasovat proti tomuto dvouprocentnímu závazku na půdě Evropského parlamentu je pak téměř stejně nemístné, jako si zajistit hlasy KSČM pro státní rozpočet zásadním osekáním českých obranných výdajů.

Autor je analytik Asociace pro mezinárodní otázky (AMO).

Aktualizováno 27. 1. 2021: v původní verzi textu jsme o europoslankyni Özlem Demirel informovali jako o europoslanci. Čtenářům se za chybu omlouváme.

Zbytek textu je pro předplatitele
sinfin.digital