Výběr předsedy příští Evropské komise jen z omezené skupiny volebních lídrů celoevropských politických stran, mezi nimiž figuruje i český europoslanec Jan Zahradil (ODS), leží v žaludku členským státům. Kromě německé kancléřky Angely Merkelové či francouzského prezidenta Emmanuela Macrona se proces tzv. spitzenkandidátů nelíbí ani českému premiérovi Andreji Babišovi. V Bruselu se v této souvislosti začíná šeptat, že šéfem Komise a nástupcem Jeana-Clauda Junckera nakonec může být někdo, o kom se dnes vůbec neuvažuje, ale v rozhodující moment jeho jméno položí na stůl právě členské státy. Tajným favoritem je hlavní vyjednavač o brexitu, Francouz Michel Barnier.
„Pokud bych měl tipovat příštího předsedu Evropské komise, tak to bude Michel Barnier,“ řekl na nedávné debatě o budoucnosti Evropské unie v Praze europoslanec Pavel Svoboda (KDU-ČSL). Mnohé tím překvapil, protože lidovci jsou v Evropském parlamentu součástí nejpočetnější politické skupiny EPP, která si jako lídra do eurovoleb vybrala svého předsedu Manfreda Webera. A v jednáních o příštím šéfovi Komise, kde si evropští lidovci zcela určitě nenechají ujít jednu z hlavních rolí, budou prosazovat právě jeho jméno.
Slova českého europoslance ale nejsou výkřikem do prázdna, naopak, o mnohém vypovídají. Proces spitzenkandidátů, tedy volebních lídrů jednotlivých celoevropských politických stran, kteří se zároveň ucházejí o vedení Evropské komise, se poprvé použil teprve v roce 2014. Jako nepsané pravidlo ho zavedla Lisabonská smlouva s vidinou, že se díky němu výběr šéfa Komise zprůhlední a volič spíše přijde k volbám, když uvidí, že může rozhodovat i o takto vlivném postu. Už tehdy se ale postup nelíbil některým členským státům, avšak po sérii komplikovaných diskuzí (mnohdy za zavřenými dveřmi) se podařilo nejhlasitější kritiky utišit. Alespoň na čas.
