Evropská komise schválila dočasné zařazení jaderné energetiky a plynu mezi „zelené“ zdroje s udržitelnou budoucností. Ukončila tak desetiletí váhání a vytáček a vyslala signál soukromému sektoru, že investovat do jádra a plynu se v příštích letech vyplatí. Návrhem se teď budou zabývat členské státy a také Evropský parlament. Je nabíledni, že to ani po dnešním zásadním rozhodnutí EK nebude procházka růžovým sadem. Zatímco značná část evropských zemí včetně Česka návrh podporuje (byť s výhradami), některé, jako Lucembursko nebo Rakousko, ho šmahem a apriori odmítají. Vídeň už avizovala, že proti rozhodnutí komise podá žalobu. Proti jsou také hlasité ekologické organizace.
Komise v podstatě říká, že pokud má Evropská unie mít (aspoň vzdálenou) šanci splnit svůj superambiciózní cíl dosáhnout uhlíkové neutrality do roku 2050, nemůže se obejít bez využití plynu jako přechodného fosilního paliva, jehož spalování znečišťuje mnohem méně než uhlí. A byla by sama proti sobě, kdyby neuznala za čistý zdroj jadernou energetiku, která vyrábí elektřinu, aniž vypouští jakékoli skleníkové plyny.
Tyto dva zdroje se proto mají dočasně stát doplňkem k obnovitelným zdrojům; investoři jsou nabádáni, aby se věnovali všem třem. „Musíme se co nejrychleji distancovat od nejšpinavějších energetických zdrojů, jako je uhlí. Znamená to, že během tohoto přechodného období přistoupíme na nedokonalá řešení. Dnešní ‚delegovaný akt' je tedy možná nedokonalý, ale je to reálné řešení,“ řekla komisařka Mairead McGuinnessová.
Postoj komise, který vychází mimo jiné z vědeckého dobrozdání jejího vlastního Společného výzkumného centra JRC, ovlivnila nepochybně stanoviska dvou největších zemí EU – Francie a Německa. Zatímco prvně jmenovaná trvá na jádru jako základu své energetiky, druhá ho odmítá, zavírá své jaderné elektrárny a sází na plyn. Jejich priority se coby dva extrémy vzájemně „neutralizují“ a jak Berlín, tak Paříž by měly být s kompromisem ne-li spokojeny, pak aspoň smířeny.
Zmíněné Rakousko a Lucembursko se už nechaly slyšet, že komisi budou za její návrh žalovat u Evropského soudního dvora. Nelíbí se jim, že exekutiva EU použila formální proceduru „delegovaného aktu“ k nařízení o taxonomii, při níž lze návrh zamítnout pouze kvalifikovanou většinou 20 z 27 členských zemí, které navíc musí představovat 65 procent obyvatel EU. V parlamentu lze stejného výsledku dosáhnout s podporou nadpoloviční většiny všech poslanců. Komisařka McGuinnessová ovšem namítá, že právě členské státy a parlament takto mandát komisi svěřily. „Udělali jsme pouze to, oč nás požádaly,“ řekla a podotkla, že koncept je nyní zcela v rukách Rady EU a Evropského parlamentu.
