Články odjinud

Dohoda EU-Turecko selhává, migrace do Řecka opět roste. Váznou i další řešení migrační krize

Dohoda EU-Turecko selhává, migrace do Řecka opět roste. Váznou i další řešení migrační krize

Dohoda uzavřená v roce 2016 mezi Evropskou unií a Tureckem, která pomohla snížit migrační tok na řecké ostrovy, nefunguje. Ukazují to aktuální čísla, podle kterých se v porovnání s rokem 2017 loni zvýšil počet příchodů z Turecka o 22 procent. Na vině je zřejmě několik faktorů včetně laxnějšího přístupu Ankary nebo aktivity pašeráků, která dodnes nepolevuje. Podobně ale váznou i další opatření navržená v reakci na migrační krizi v Evropě. Počty lidí přicházejících na evropský kontinent se totiž dostávají na předkrizové hodnoty, v unii ale chybí politický tlak nutný k tomu dotáhnout snahy do konce, nebo je držet při životě i během klidnějšího období.

Uzavření dohody mezi Evropskou unií a Tureckem, k němuž v březnu 2016 významnou měrou přispěla německá kancléřka Angela Merkelová, bylo považováno za jeden z nejvýznamnějších kroků přispívajících ke zmírnění tehdejší migrační krize v Evropě. Dohoda, ve které se Ankara zavázala zastavit příliv migrantů do Řecka, slavila úspěchy už v prvních měsících po jejím podepsání. Podle Evropské komise klesly počty příjezdů za první rok jejího fungování o 97 procent, dnes ale čísla opět rostou.

Počet migrantů přicházejících z Turecka do EU v roce 2018 vzrostl na 51 tisíc, což je v porovnání se 42 tisíci z roku 2017 nárůst o 22 procent. Minulý týden o tom informoval německý list Welt am Sonntag s odvoláním na zprávu Evropské komise. Z těchto 51 tisíc se drtivá většina – 48 tisíc – dostala do Řecka, zbytek odešel do Itálie, Bulharska a na Kypr.

Evropská komise přitom vychází z dat Evropského centra proti pašování migrantů (EMSC), které bylo vytvořeno v roce 2016 jako součást Evropského policejního úřadu, jenž koordinuje přeshraniční operace proti pašerákům lidí. Právě pašeráci mají podle EMSC na migraci do Evropy stále lví podíl – s jejich pomocí se lidé dostávají do Evropy až v 90 procentech případů. Na ochabování funkčnosti dohody se však podepisuje i řada dalších faktorů.

„Je otázka, co za tímto nárůstem je – jestli to je politická nevůle na straně Turecka bránit hranice a zamezovat vyplouvání lodí, nebo to je něco, co se odehrává mimo tureckou kontrolu. Je ale potřeba dodat, že dohoda zavázala unii, aby Turecku pomáhala s usídlováním lidí. Příspěvek EU z hlediska reálně přesídlených osob je však také za očekáváními a i to může být jedním z vysvětlení, proč by vůle Turecka dohodu vymáhat nemusela být tak velká. Zároveň je ale pravda, že Evropská unie posílá do Turecka velké množství finančních prostředků na pomoc uprchlíkům. V tomto smyslu tedy své závazky plní,“ říká pro INFO.CZ expert na migraci z Asociace pro mezinárodní otázky Tomáš Jungwirth.

Právě finanční plnění je však otázka, na které se Ankara s unií neshodne. Podle dohody měla Evropská unie urychleně vyčlenit tři miliardy eur určených na pomoc uprchlíkům na tureckém území a v případě splnění všech závazků pak měla do konce roku 2018 uvolnit další tři miliardy eur. Podle Turecka však unie finanční část dohody neplní, Ankara je ale nespokojená ale také s tím, že nedosáhla bezvízového styku, o který dlouhodobě usiluje.

Cestu k bezvízovému styku s EU měla Turecku otevřít právě migrační dohoda podepsaná v březnu 2016. Po neúspěšném červnovém puči a následných tureckých čistkách se ale vztahy Ankary s unií opět dostaly na bod mrazu a napětí se zřejmě podepisuje i na fungování dohody. Podle turkologa a bývalého českého velvyslance v Turecku Tomáše Laněho jsou však vztahy Ankary s Bruselem aktuálně ve „stabilizovaném stavu“ – Turecko se totiž topí v ekonomických potížích a Evropu potřebuje.

„Turecko se nachází v hospodářské krizi a nutně si potřebuje udržet evropské investice, eventuálně je posílit. Tudíž si nemůže dovolit chovat se – zejména ze strany svého prezidenta – vůči Evropské unii tak urážlivě, jako to činilo v době, kdy v zemi probíhala volební kampaň před referendem o změně ústavy. Ale je fakt, že počet uprchlíků přicházejících přes Egejské moře vzrůstá a může za tím stát i laxní ochrana hranic ze strany Turecka,“ říká Laně pro INFO.CZ.

Právě špatná ekonomická situace Turecka může být dalším důvodem, proč počet lidí přicházejících do Řecka narůstá – krize totiž dopadá také na žadatele o azyl, kteří se nacházejí na tureckém území. „Myslím, že to odráží zhoršenou vnitropolitickou situaci – možná také z hlediska toho, jaké mají lidi v Turecku ekonomické příležitosti a jak se k nim staví úřady. Může za tím tedy stát i frustrace lidí, kteří do Turecka přišli během krize,“ míní Jungwirth, který ale zároveň poukazuje na to, že v porovnání s lety 2015 a 2016 jsou počty lidí přicházejících z Turecka stále zanedbatelné.

Infografika: strach z migrace

Psychologický efekt dohody ochabuje

Kritikou na účet unijní dohody s Tureckem nešetří ani německá kancléřka, která před třemi lety stála za jejím zrodem. „Bohužel to nefunguje, jak by mělo,“ řekla Merkelová během návštěvy Athén před dvěma týdny s tím, že z toho důvodu se také vyhrotila situace na řeckých ostrovech. Například v nechvalně proslulém táboře Moria na ostrově Lesbos nyní žije asi 5700 lidí včetně 1800 dětí, i když kapacitu má jen pro 3100 stálých obyvatel. Asi 2700 lidí tak musí i v chladném počasí přebývat ve stanech.

Podle Merkelové nefunguje především posílání migrantů zpět na turecké území. Jak totiž uvádí dohoda, migrant, který se do Řecka dostane z Turecka a nesplňuje podmínky udělení azylu, má být vrácen zpět do Turecka. „Řecký právní systém je velmi komplikovaný a posílání zpět jaksi nefunguje,“ uvedla německá kancléřka před studenty v Athénách. Zároveň ale platí, že za každého Syřana vráceného z řeckých ostrovů do Turecka má být jeden Syřan přesídlen do EU. Ani to však není naplňováno.

Podle Jungwirtha se dlouhodobě ví, že počet vrácených lidí z Řecka do Turecka je nízký, hlavním cílem dohody však bylo především zabránit lidem z Turecka vyplout. „Dohoda měla sloužit jako psychologická bariéra, aby lidé věděli, že pokud se vydají z Turecka, skončí v uprchlických táborech na řeckých ostrovech ve velmi zoufalých podmínkách,“ říká s tím, že tato „odrazovací funkce“ dohody už zřejmě nefunguje jako na začátku.

Kromě nedostatečného navracení však Merkelová zmiňuje i další výtku na adresu tři roky staré. „Je také mnoho Iráčanů, Afghánců a celá řada dalších, na něž dohoda nepamatuje. To by měla Evropa vyřešit,“ dodala Merkelová. V Turecku v současnosti žije na 3,5 milionu syrských uprchlíků, za lepším životem se přes tuto zemi snaží do Evropy dostat i lidé z Afghánistánu či z Iráku. To ukazují i data Evropské komise – mezi 51 tisíci migranty, kteří se loni dostali z tureckého území do Evropy, jsou většinou lidé turecké, syrské, irácké a afghánské státní příslušnosti.

Blufuje Salvini?

Dohoda EU-Turecko však není jediné opatření navržené v době vrcholící migrační krize, které dnes ztrácí účinnost, nebo vůbec nebylo dotaženo do konce. O přežití v současnosti bojuje i námořní operace Sophia, která byla po sérii tragédií ve Středozemním moři v roce 2015 zřízena na žádost italské vlády premiéra Mattea Renziho. Hlavním úkolem mise se stal boj proti pašeráckým sítím, ale i pomoc migrantům v nouzi. Lidé zachránění z nafukovacích člunů, kteří připlouvají do Itálie od libyjských břehů, však většinou končí v italských přístavech, což tvrdě kritizuje současná vláda v Římě.

Ministr vnitra a šéf protiimigrační strany Liga Matteo Salvini tak po unii požaduje, aby se pravidla buď změnila, nebo byla mise ukončena. Evropští lídři už v reakci dali najevo, že pokud Řím o operaci Sophia nestojí, je to jeho rozhodnutí. „Operace Sophia přenesla do Středozemního moře celou Evropu, ještě do roku 2015 tam ale Itálie byla sama … Pokud dnes Itálie, kde se nachází velitelství operace, už Sophii nechce, jsme připraveni ji ukončit,“ řekl minulý týden podle agentury ANSA zdroj blízký šéfce unijní diplomacie Federice Mogheriniové. Unijní operaci tak hrozí konec – o jejím osudu bude rozhodnuto do konce března, kdy misi končí mandát a bude na členských státech, zda jí prodlouží platnost.  

Infografika: antisystémové strany a jejich úspěchy ve volbách

Navzdory všem hrozbám ze strany Itálie, ale i unijních lídrů však podle Jungwirtha spíše než ke zrušení operace dojde k jejímu prodloužení. „Přijde mi, že pokud jde o misi Sophia, Salvini tak trochu blufuje. Je potřeba mít na paměti, že mise je ve své podstatě protipašerácká a má pomáhat trénovat libyjské pohraničníky, aby zabraňovali žadatelům o azyl vyplouvat z Libye směrem do Evropy. Je tedy v zájmu Itálie, aby mise zůstala zachována i nadále,“ upozorňuje s tím, že pokud by se celá mise zrušila, byla by to právě Itálie, která by na to nejvíc doplatila.

Jednání v patu

Na mrtvém bodě však zůstává i jednání o opatřeních, které v roce 2016 představila Evropská komise v rámci migračního a azylového balíčku. Ten obsahuje celkem sedm legislativních návrhů, dva z nich jsou ale některým zemím trnem v oku – největší rozpory panují ohledně reformy dublinského systému, který určuje, jaká země EU je odpovědná za vyřízení azylové žádosti. Druhým kamenem úrazu je pak návrh, jenž chce nahradit stávající směrnici o azylovém řízení nařízením, které má harmonizovat postupy v jednotlivých unijních zemích.

Vedle dvou kontroverzních dokumentů však existuje dalších pět návrhů, které mají migrační politiku EU zefektivnit a evropské země se na nich vesměs shodnou. Mezi ně patří nařízení o Eurodacu s cílem zlepšit databázi otisků prstů žadatelů o azyl, návrh na vznik plnohodnotné agentury pro azyl nebo reforma směrnice o podmínkách přijímání běženců. Právě těchto pět návrhů tak mohou země EU přijmout, některé včetně Česka tomu ale brání. Upozorňují totiž na to, že jednotlivé dokumenty na sebe navazují.

„Spor zůstává stále stejný – jsou státy, které chtějí přerozdělování a druhé, které to nechtějí. A tento spor se přelil do skutečnosti, že neexistuje dostatečná většina, která by nezávisle na dublinském nařízení prosadila jiná opatření z tohoto balíčku, které se týkají například procedur řízení nebo kvalifikačních kritérií pro udělování mezinárodní ochrany. Protože tu je velká část států i politických stran v Evropském parlamentu, které tvrdí, že je to balíček a má se o jeho budoucnosti rozhodnout jako o celku, a ne přijmout jen nějaké části a jiné nechat takzvaně vyhnít,“ popisuje patovou situaci kolem migračního balíčku Jungwirth.

„Proto jsme se bohužel daleko neposunuli a do toho přichází nové návrhy – za zmínku stojí hlavně návrh na novou směrnici o návratech, která má přitvrdit přístup vůči neúspěšným žadatelům o azyl a která má zvýšit úspěšnost návratů do zemí původu. Ta byla Evropskou komisí předložena v září s nadějí, že by se mohla stihnout projednat do evropských voleb v květnu tohoto roku,“ říká odborník, podle kterého je ale květnový termín nereálný.

„V tuto chvíli vše nasvědčuje tomu, že se nepodaří přijmout nic a všechna tato legislativní opatření, která se týkají vnitřního azylového systému EU, pravděpodobně přejdou pod nové vyjednávání poté, co bude zvolený nový Evropský parlament a bude složená nová Evropská komise. Do té doby se ale nic dít nebude, protože pokles počtu žadatelů o azyl do Evropy je zjevný a není dostatečný politický tlak nebo vůle, aby se podařilo bezvýchodnou situaci nějakým způsobem rozhodnout,“ uzavírá Jungwirth.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Volby do Evropského parlamentu 2019

Volby do Evropského parlamentu se uskuteční 24. a 25. května 2019. Češi budou vybírat celkem 21 nových poslanců. Volí se poměrným systémem, to znamená, že strana musí získat minimálně 5 % hlasů, aby měla nárok na křeslo v parlamentu. I techto voleb je možné se zúčastnit mimo místo trvalého bydliště na voličský průkaz, nelze ovšem odvolit v zahraničí.

Jak volit Kandidáti Seznam europoslanců Průzkumy Voličský průkaz Jak se stát členem volební komise Jak vypadá europarlament Historie voleb do EP

Články odjinud