Ekonom Fuest pro INFO.CZ: Hrozbu tvrdého brexitu vyvolala EU svou strategií | info.cz

Články odjinud

Ekonom Fuest pro INFO.CZ: Hrozbu tvrdého brexitu vyvolala EU svou strategií

Evropská unie udělala při vyjednávání o brexitu celou řadu kompromisů, ale ještě má prostor na víc. V rozhovoru pro INFO.CZ to říká německý ekonom, ředitel Centra ekonomických studií Mnichovské univerzity a jeden z členů evropské poradní skupiny EEAG Clemens Fuest. „Myslím, že je ještě prostor na to přijmout na poslední chvíli změny brexitové dohody. Do smlouvy by se mohlo připsat, že pokud Británie zůstane členem celní unie, bude mít možnost sedět u vyjednávacího stolu,“ popisuje Fuest, kam podle něj může unie ustoupit. Co by znamenal brexit bez dohody? Jak je Německo připravené na černý scénář tvrdého brexitu? A proč Evropa stojí na křižovatce?

Potom, co britský parlament v lednu poprvé odmítl brexitovou dohodu vyjednanou premiérkou Mayovou, jste prohlásil, že by se evropská a britská strana měly vrátit k jednacímu stolu, protože tvrdý brexit by byl prohrou. Jaké pocity máte dnes, když vidíte chaos v britském parlamentu, kdy ani tři dny před původně plánovaným datem odchodu Británie (29. března) není nic jasné?

Cítím se stejně jako v lednu. Stále si myslím, že by byla velká politická prohra, kdyby došlo na tvrdý brexit. Bohužel to je ale scénář, který je možný. Podle mě je dobře, že se původní termín prodloužil na 12. dubna – jednoduše proto, že deadline v podobě konce června (jak navrhovala premiérka Mayová – pozn. redakce) by zastínil evropské volby. Nemůžeme strávit veškerý čas před volbami tím, že budeme diskutovat o brexitu.

Clemens Fuest
Německý ekonom, předseda Institutu pro ekonomický výzkum, člen European Economic Advisory Group (EEAG) a ředitel Centra ekonomických studií Mnichovské univerzity. Ve své vědecké činnosti se věnuje především hospodářské a rozpočtové politice, zdanění a evropské integraci. Profesor Fuest působil na řadě univerzit včetně Oxfordské univerzity a byl členem poradních orgánů německé vlády či Evropské komise. Jeho práce publikují přední ekonomické časopisy, pravidelně přispívá také do veřejné debaty o fiskální politice. Často ho citují prestižní deníky jako Frankfurter Allgemeine Zeitung, Financial Times nebo Wall Street Journal. Do Prahy přijel na pozvání CERGE-EI – společného pracoviště Univerzity Karlovy a Národohospodářského ústavu AV ČR.

Zároveň si ale myslím, že by bylo dobré změnit strategii a prodloužit brexit minimálně o dva roky. To by sice znamenalo, že se Británie bude účastnit voleb do Evropského parlamentu, na druhou stranu se ale poměrně jasně ukazuje, že Spojené království v tuto chvíli nedokáže přijmout rozhodnutí a dohodu schválit. Proto si myslím, že je potřeba získat víc času a celý proces od základů přehodnotit.

Pak je tu ale i druhá možnost. Myslím, že je ještě prostor na to přijmout na poslední chvíli změny brexitové dohody. Do smlouvy by se mohlo připsat, že pokud Británie zůstane členem celní unie, bude mít možnost sedět u vyjednávacího stolu. Členství Británie v celní unii by bylo dobré pro všechny, Londýn ale nemůže přistoupit na to, že nebude mít žádný hlas, když bude EU například podepisovat smlouvu o volném obchodu se Spojenými státy. Právě to by totiž členství v celní unii pro Británii znamenalo – nemohla by se účastnit vyjednávání o obchodních dohodách. Pokud by unie přistoupila na to, že Britové budou moct sedět u vyjednávacího stolu, neznamenalo by to pro ni větší ztráty a zabránila by tak tvrdému brexitu.  

Co by podle vás neřízený brexit pro Evropu znamenal?

Znamenalo by to velkou ránu a narušení obchodní a ekonomické výměny. Ekonomika Evropské unie je už teď velmi křehká a tvrdý brexit by byl další zásah do už tak nestabilní situace. Ty nejzávažnější dopady by ale byly politického charakteru – tvrdý brexit by přinesl ekonomické potíže, které by odstartovaly vzájemné obviňování, kdy by jedna strana házela vinu na druhou. Proto je podle mě největším ohrožením právě podkopání důvěry a politických vztahů, kvůli kterému by se mohla vytratit schopnost v budoucnu spolupracovat. Tvrdý brexit by tedy přímo poškodil ekonomiku, zároveň by ale do budoucna mohl ohrozit spolupráci v mnoha dalších oblastech.

U příležitosti aktuálního vydání výroční zprávy expertní skupiny EEAG o stavu evropské ekonomiky uvádíte, že EU musí udělat všechno pro to, aby právě tvrdému brexitu zabránila. Máte dojem, že unie ustupuje Británii málo?

Evropská unie ve skutečnosti udělala celou řadu kompromisů, jak už jsem ale řekl na začátku, myslím, že tu je ještě prostor k tomu udělat víc. Dnes se podle mě ukazuje, že byla chyba nastavit brexitový proces tak, že se budeme ve vyjednávání soustředit nejprve na odchod a až pak na finální vztahy mezi EU a Británií. To byla strategie nastavená Evropskou unií a myslím, že výsledkem toho je hrozba tvrdého brexitu. Mnohem lepší by bylo jednat o obou aspektech najednou, pak by bylo pro britský parlament mnohem jednodušší na to přistoupit. Dnes už je na to ale příliš pozdě, proto je podle mě nejlepší varianta brexit o dva roky prodloužit a začít vyjednávat o obou věcech zároveň.

Jak drahý je dlouhodobý odklad brexitu? Nejistota spojená s odchodem Británie by se tak přeci opět prodloužila...

Dlouhodobý odklad by samozřejmě znamenal prodloužení nejistoty, je to ale stále menší cena než ta za tvrdý brexit. Zároveň by to byla možnost, jak brexit zastavit, a na to nesmí zapomínat. To je také hlavní důvod, proč ti, kteří chtějí z EU odejít, dvouleté prodloužení odmítají. Premiérka Mayová říká, že chce Británii dovést k brexitu, a proto nechce dvouleté prodloužení, podle mě je ale tato snaha protlačit brexit něco nezodpovědného. Takové rozhodnutí bude mít dopad na celou Evropu a ovlivní ji na dekádu dopředu, proto bychom se měli chovat zodpovědně. A pro mě to znamená, že se zamyslíme nad tím, jestli opravdu chceme brexit a zda jsme schopni ho provést tak, aby Evropu nepoškodil.

Jaký je váš osobní odhad toho, jak to nakonec dopadne?

To je neuvěřitelně složitá věc. Řekl bych, že jsem stále optimistický, proto věřím, že se podaří najít způsob, jak se vyhnout tvrdému brexitu. Obávám se ale, že šance jsou tak padesát na padesát, což není dobré.

Ukazuje se, že státem, který je nejlépe připravený na brexit, je Nizozemsko, které ihned po referendu začalo lákat firmy do Amsterdamu. Jak úspěšné je v tomto ohledu Německo?

I Německo se snaží tyto firmy přilákat – soustředí se hlavně na bankovní sektor a některé banky už plánují přestěhovat se do Frankfurtu. Další odchází právě do Nizozemska, Paříže nebo Dublinu. Nedá se ale říct, že by se Německo snažilo na situaci kolem brexitu vydělat – hlavně z politických důvodů. Nechce budit dojem, že se snaží situace využít ve svůj prospěch, a to je podle mě důvod, proč německá vláda nepřišla s žádnou oficiální strategií, jak z brexitu vytěžit nějaké benefity. Zároveň si ale myslím, že německý potenciál vydělat na brexitu je podstatně omezenější než v případě o dost menšího Nizozemska. Frankfurt je už dnes evropským i světovým finančním centrem, a tím také zůstane.

Řekl byste, že Nizozemsko se snaží situace využít?

Řekněme, že se snaží zachránit, co se dá, a nastalou situaci co nejlépe využít, a to je naprosto legitimní. Patří mezi země, které budou brexitem nejvíc dotčeny. Je tedy pochopitelné, že se nizozemská vláda snaží ztráty vykompenzovat.

Jak je vůbec Německo připravené na brexit bez dohody?

Ne zrovna dobře. Většina firem se připravuje a vytváří krizové plány hlavně na období těsně po brexitu. Je ale třeba říct, že na něco takového je velmi těžké se připravit, protože nikdo neví, jak budou nastavena pravidla a jaký scénář nakonec zvítězí. Myslím tedy, že firmy dělají, co je v jejich silách, ale větší úsilí je do značné míry limitováno.

Kromě brexitu ohrožuje evropskou ekonomiku také obchodní válka se Spojenými státy. Bylo by případné zavedení cel ze strany USA v kombinaci s tvrdým brexitem katastrofou, která může srazit Evropu na kolena?

Nenazval bych to katastrofou, nicméně byla by to pro evropskou ekonomiku včetně Německa velká rána. Pokud Spojené státy zavedou cla na automobilový průmysl ve výši 25 procent, odhaduje se, že polovina německého automobilového exportu do Spojených států prostě zmizí. V současné době 15 ze 100 automobilů, které Německo vyveze do zahraničí, směřuje do USA. Pokud by tedy byla zavedena cla, Německo přijde o sedm a půl procenta, což odpovídá asi sedmi miliardám eur. To sice není katastrofa, byla by to ale těžká rána. Nepřímým dopadem těchto cel by navíc byl velice negativní psychologický efekt a signál, že obchodní válka eskaluje. Po americkém kroku by totiž následovala odplata ze strany EU, což by mělo na evropskou ekonomiku další negativní dopady.

Výroční zprávu, která nese název Roztříštěná Evropa v měnícím se světě, skupina EEAG vydává dva měsíce před konáním evropských voleb, které ve zprávě také zmiňujete. Myslíte, že mají květnové volby do Evropského parlamentu šanci zlepšit situaci v roztříštěné Evropě, nebo ji naopak zhorší?

Evropa se nachází na křižovatce. První možností, kterou může zvolit, je, že zvítězí rostoucí nacionalismus a roztříštěnost se bude dál prohlubovat – jsou tu totiž další státy, které odmítají evropskou spolupráci, jako například Itálie. Musí si tedy vybrat, jestli pokračovat v této cestě, kdy bude evropský vnitřní trh do určité míry roztříštěný a kdy se státy budou snažit získat pro sebe co nejvíc. Některé země se obávají, že rozhodování namísto nich převezme Brusel a ztratí tak kontrolu nad svým vlastním osudem, ale zapomíná se na to, že schopnost prosadit se a kontrolovat vlastní osud je pro jednotlivé státy v současném globalizovaném světě velmi omezená.

Můj osobní pohled je takový, že prosperita Evropy závisí na schopnosti spolupracovat v celé řadě oblastí. Musíme být sice velmi opatrní v tom, jaké pravomoci dáváme Bruselu, ale pokud zničíme Evropskou unii, nečeká nás dobrá budoucnost. Vaše země je extrémně závislá na exportu a mezinárodní výměně – podobně jako Německo a mnoho dalších zemí – a myslím, že jako součást EU máme obrovské příležitosti. Ale pokud převáží nacionalismus a populistická politika, Evropa zůstane pozadu.

Jak moc optimistický tedy jste, pokud jde o výsledek voleb do Evropského parlamentu? Protože neustále slyšíme, že euroskeptická hnutí po volbách posílí...

Očekávám, že euroskeptické strany nějaká křesla získají, nebude to ale většina.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Volby do Evropského parlamentu 2019

Volby do Evropského parlamentu se uskuteční 24. a 25. května 2019. Češi budou vybírat celkem 21 nových poslanců. Volí se poměrným systémem, to znamená, že strana musí získat minimálně 5 % hlasů, aby měla nárok na křeslo v parlamentu. I těchto voleb je možné se zúčastnit mimo místo trvalého bydliště na voličský průkaz, nelze ovšem odvolit v zahraničí.

Jak volit Kandidáti Seznam europoslanců Průzkumy Voličský průkaz Jak se stát členem volební komise Jak vypadá europarlament Historie voleb do EP

Články odjinud