Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

EU je rozjetý rychlík a my se v ní stále hledáme, říká vlivná europoslankyně, která radí Babišovi

EU je rozjetý rychlík a my se v ní stále hledáme, říká vlivná europoslankyně, která radí Babišovi

Češi neumí v Evropské unii tahat za jeden provaz a vidět je to například při spolupráci českých poslanců v Evropském parlamentu, do které se promítají problémy v domácí politice. Ve velkém rozhovoru pro INFO.CZ to říká česká eurposlankyně Dita Charanzová, kterou bruselské servery řadí k současným nejvlivnějším poslancům Evropského parlamentu. Jak v EU rezonuje kauza českého premiéra v demisi Andreje Babiše Čapí hnízdo? Jak se daří Česku prosazovat své zájmy v EU? Jak se vyvíjejí diskuse o podobě vztahů mezi EU a Velkou Británii po brexitu? Z čeho mají být Češi nervózní? A proč je důležité sledovat to, co se právě děje v Katalánsku? I o tom se v rozhovoru mluvilo. 

Spojené království by mělo přesně za rok vystoupit z EU. V Evropském parlamentu zasedáte ve výborech, které budou mít na stole projednávání dohody o budoucím uspořádání vztahů mezi zbývající evropskou sedmadvacítkou a Londýnem. Co říkáte na dosavadní vývoj jednání?

Mám z toho smíšené pocity. Po vyhlášení výsledků britského referenda měli nastoupit politici, ale žádní tam najednou nebyli. To byl počátek tápání na britské straně, které v podstatě stále trvá. Všechny nás ohlášený brexit zaskočil - ani instituce nebyly připravené na to, že bude někdo z EU odcházet. Myslím si, ale že jsme se dokázali vzpamatovat a jasně říct: dobře, chcete odejít, ale musíte nám říct, jak si to představujete. Míček byl tehdy na straně Britů a pořád mám pocit, že je to všechno takové nejasné.

Jak to myslíte?

Z pohledu Česka je určitě dobré, že jsme si ujasnili postavení českých občanů v Británii. Ale to nejtěžší je teprve před námi. Český byznys, se kterým jsem v kontaktu, byl nedávno v Londýně, aby sám zjistil, co se bude dít a co to pro něj bude znamenat. V tento moment nikdo neví, jak budou vztahy nastaveny. Británie je pro Česko čtvrtým nejdůležitějším obchodním trhem a nejistota ohledně budoucnosti je pro české obchodníky šílená. Nejhorší scénář je, že žádná dohoda nebude a tím pádem by náš vztah s touto zemí byl na horší úrovni než s Tureckem nebo Čínou.

Brexit by už jen proto měl být odstrašujícím příkladem pro ty, co si chtějí hrát s ohněm. Na tomto případu se ukazuje, že i tak velký stát jako Spojené království není na podobnou situaci absolutně připraven.

Evropský parlament bude hrát v celém procesu velkou roli, protože bude ve finále schvalovat dohodu mezi EU a Velkou Británií. Na co bude nejvíce dbát?

Evropský parlament není oficiální součástí vyjednávacího týmu za instituce EU, ale už od začátku proces sledujeme a říkáme, jaké kontury by výsledek měl mít. Patřilo k nim finanční vyrovnání a placení závazků i po brexitu, vyjasnění statusu občanů EU v Británii a obráceně, otázka Severního Irska a nastavení budoucích vztahů, aby to bylo vyhovovalo oběma stranám. Pro Evropský parlament je důležité, aby to nebylo ono pověstné vybírání třešniček.

Kdo je Dita Charanzová?
Dita Charanzová vystudovala Vysokou školu ekonomickou v Praze a později absolvovala diplomatickou akademii ve španělském Madridu. V roce 2001 obhájila disertační práci na Fakultě mezinárodních vztahů VŠE v Praze. Posléze působila jako diplomatka, manažerka, konzultantka a vysoká státní úřednice, která se věnovala otázkám Evropské unie. V roce 2014 byla zvolena do Evropského parlamentu jako nestraník na kandidátce hnutí ANO.

Pokud Evropský parlament dohodu smete ze stolu, co se bude dít pak?

Tohle si vůbec nepřipouštím, ale jestliže by se to stalo, tak by podle všeho padla celá dohoda. Schvalovat ji má právě Evropský parlament a navíc i Rada EU. Tento tzv. withdrawal agreement je nutné dojednat a schválit oběma stranami nejpozději do 29. března 2019, kdy Británie z unie fakticky vystoupí. Zatím se předpokládá, že text dohody dostaneme na stůl někdy v říjnu, aby byl dostatek času na schvalovací proces. Součástí textu bude i stanovení práv občanů EU ve Velké Británii a naopak, finanční vyrovnání nebo úprava přechodného období do konce roku 2020, a také protokol upravující situaci v Irsku.

V květnu příštího roku proběhnou volby do Evropského parlamentu. Předpokládám, že toto všechno by se mělo stihnout ještě před nimi, ale pokud ne, může do procesu nějak zasáhnout nový parlament, který bude mít pravděpodobně jiné složení než ten současný?

Jak už jsem říkala, dohodu o vystoupení bude určitě projednávat ještě tento parlament, pravděpodobně na podzim tohoto roku. Jak ale budou nastaveny naše vztahy do budoucna – to už opravdu teoreticky může schvalovat i Parlament, jehož složení vzejde z nadcházejících evropských voleb.

Jak to vypadá tady?

Co se týká uspořádání budoucích vztahů mezi EU a Londýnem, jsme nyní ve fázi vyjednávání, přípravy konceptu na obou stranách. Zatím nelze předjímat, o jaký typ smluvního vztahu se bude jednat, variant je celá řada, například asociační dohoda nebo dohoda o volném obchodu. V ideálním případě by pak taková dohoda samozřejmě měla začít platit od konce přechodného období, tedy od roku 2020. Způsob schvalování se bude odvíjet od jejího obsahu, s velkou pravděpodobností ale bude vyžadovat i schválení všech členských států EU.

Po vyhlášení výsledků britského referenda měli nastoupit politici, ale žádní tam najednou nebyli. To byl počátek tápání Britů, které stále trvá.
Dita Charanzová, česká europoslankyně

Co bude v následných jednáních s Velkou Británií klíčové pro Česko?

Nyní se dolaďuje vládní pozice, abychom v momentě, kdy bude hotový rámec jednání o nové dohodě, do něj mohli vložit pro nás to podstatné. Bude samozřejmě klíčové vyjednat maximální otevření britského trhu pro naše exportéry. Důležitá je například i spolupráce v oblasti standardů, kde by bylo výhodné pro obě strany, aby pokračovala i do budoucna. Jsem ráda, že byznys se toho chopil a tlačí na politiky, aby s jednáními pohnuli. 

Historii kvůli fake news a Facebooku nepřepíšeme

Žijeme v době fake news, které mají dopad na naše rozhodování. Nedávno vyšlo najevo, že uniklá data uživatelů Facebooku mohla být mj. využita k politickému ovlivňování lidí v souvislosti s brexitem. Dovedete si ve světle těchto událostí představit, že by se referendum o vystoupení Spojeného království v EU mohlo opakovat?

Myslím, že přepsat historii nepůjde. V Evropském parlamentu jsou ale pořád kolegové, kteří jsou přesvědčení, že výsledná dohoda by měla být potvrzena ještě v referendu. Já jsem v tomto realistka. Nevím, kam bychom došli, kdybychom pokaždé zkoumali, na základě čeho se lidé rozhodovali v referendu. Na druhou stranu je to šílené zjištění, jak lze manipulovat s osobními daty lidí, zneužít je v politický prospěch.

Jak jste na kauzu Facebooku a úniku dat reagovala?

Je to alarm a ukázka toho, co se může stát, pokud nebudeme naše data chránit. Pro mě byl šok, že se to může přihodit i firmě, která měla vždycky čistý štít. Uvidíme, jak se to bude dále rozplétat a co se ještě dozvíme.

Evropský parlament požádal ředitele Facebooku Marka Zuckerberga, aby přišel na plenární zasedání vysvětlit, co se stalo. Už od něj máte nějakou odpověď?

Zatím ne. Debata je ale rozhodně na místě. My, Češi, máme tendence tato témata podceňovat, protože máme pocit, že se nás to tolik netýká. Je proto dobře, že se o tom bude nyní více a seriózněji mluvit.

Od května začne v EU platit nové nařízení o ochraně osobních údajů (GDPR). Věříte, že míra ochrany osobních údajů, kterou slibuje, bude dostatečná, aby nás ochránila před podobnými případy?

Je to první krok k tomu, abychom v Evropě vůbec nějaká nastavená pravidla měli. Legislativa byla připravována s tím, aby nás ochránila. Na to, zda se to povede a vyřeší to všechny problémy, ukáže až praxe.

Může se později legislativa zpřísnit?

Počkejme si na vyhodnocení toho, zda budou nová pravidla fungovat. Na druhou stranu prostředí se vyvíjí tak rychle, že bych nevyloučila, že se v budoucnu bude přijímat nějaké doplňující opatření. Ale určitě to nebude tak, že kvůli aféře Facebooku předěláme celé GDPR. 

V EU čekají, jak se podaří sestavit Babišovu vládu

V diplomatickém prostředí se pohybujete už dlouho, s EU jste přišla do styku už na ministerstvu zahraničí, pak při práci na Stálém zastoupení ČR při EU v Bruselu a nyní jako europoslankyně. Jak si jako Češi v EU vedeme?

EU je rozjetý rychlík, do kterého jsme v roce 2004 nastoupili, a pořád si v něm hledáme své místo na slunci. Už jsme popsali stovky papírů o tom, co jsou naše priority a co chceme dokázat. S každou vládou se priority upravovaly, ale pokaždé zůstaly jen na papíře. Nenaučili jsme se také využívat mechanismus, který nám unie nabízí. Ve většině případů pouze hasíme požáry, tedy začínáme problém řešit až v momentě, kdy se o něm dozvíme. Dlouhodobě nám chybí schopnost ovlivňovat a vysvětlovat naše pozice k jednotlivým tématům ještě dříve, než skončí jako legislativa na stole. Nemáme ani dostatek lidí, kteří mají zkušenost s prací v institucích EU a neodejdou odtamtud.

Co můžeme dělat proto, aby se nám dařilo v EU prosazovat naše zájmy?

Instituce, tedy vláda, stálé zastoupení v Bruselu a také Evropský parlament, by měly více spolupracovat. Evropský parlament má velkou politickou váhu a v každé politické frakci máme české zástupce.

Už jsme popsali stovky papírů o tom, co jsou naše priority v EU a co chceme dokázat. S každou vládou se priority upravovaly, ale pokaždé zůstaly jen na papíře.
Dita Charanzová, česká europoslankyně

Je vůbec možné, aby europoslanci, kteří byli zvoleni za jiné politické strany, drželi pospolu? Co dělat pro to, aby to fungovalo?

Po příchodu do Bruselu to bylo pro mne jedno z největších zklamání, které jsem zažila. Myslela jsem, že když je nás 21 českých europoslanců, tak je jedno, jestli obrazně řečeno fandíte Spartě, nebo Slávii, ale pokud jde o klíčové národní zájmy, tak si společně sedneme a budeme se o tom bavit. Bohužel velmi často se do vztahů mezi jednotlivými europoslanci přenáší domácí politika. Existují světlé výjimky, kdy jsme táhli za jeden provaz, ale určitě ne všichni. Nepamatuji si, že by tu bylo jediné české téma, na kterém by se shodli všichni čeští europoslanci. To o něčem svědčí.

A není to tak, že priority země udává vláda, a je logické, že opozice na to může mít jiný pohled?

To je samozřejmě argument, který v této souvislosti od kolegů slýchám, ale to je podle mě na jinou debatu. Naše delegace v Evropském parlamentu (delegace europoslanců zvolených za hnutí ANO v politické frakci ALDE; momentálně dvoučlenná spolu s europoslankyní Martinou Dlabajovou; pozn. red.) se vždycky snažila, aby se vládní pozice odrazila ve stanovisku Evropského parlamentu.

Probíhaly diskuse s vládou včetně té předchozí, kterou vedl premiér Bohuslav Sobotka, jak toto zlepšit?

Ano, diskuse probíhá. Problém je v tom, že když pracuji například na nějaké legislativě, tak mi nestačí z domova pouze stanovisko, zda nám to vyhovuje, nebo ne. Já návrhy procházím článek po článku a potřebuji znát postoj ČR ke každému tomuto článku. Ďábel se skrývá v detailech. Mám pocit, že česká ministerstva se více soustředila na Radu EU (kde zasedají členské státy EU; pozn. red.) a na Evropský parlament v tomto pozapomínala. Vždycky jsem záviděla francouzským kolegům, že bez ohledu na jejich partajní knížku jim vždy ke každému bodu dorazí aspoň stručné vysvětlení toho, co si k tomu myslí Francie.

Nyní nám to už také chodí, ale je pořád co zlepšovat. Třeba to, že nám to dorazí, až když je návrh na plenárním zasedání. My bychom to potřebovali dříve, ideálně tehdy, když Evropská komise představí návrh. Ještě to tedy není zautomatizované a často si o to musíme říkat.

Pokud jsme hovořily o spolupráci mezi českými europoslanci, tak delegace europoslanců zvolených za ANO se v těchto měsících rozpadla. Nejdříve kvůli odlišným názorům odešel Pavel Telička a nedávno i Petr Ježek. Jak nyní fungujete?

V politické skupině ALDE nyní působí dvoučlenná delegace, kterou tvořím já a Martina Dlabajová, a pak tu funguje druhé uskupení ve složení Pavla Teličky a Petra Ježka. Kolegové s námi přerušili spolupráci. Jsme dvě samostatné jednotky. Ještě nedávno mezi námi probíhala výměna informací, ale v tuto chvíli už ani toto nefunguje.

Evropský parlament tento týden řešil kauzu farmy Čapí hnízdo, kvůli které je vyšetřován český premiér v demisi Andrej Babiš. Vnímáte, do jaké míry nás něco takového může poškozovat v očích zahraničních partnerů?

Toto je přesně jedno z těch domácích témat, které naši čeští kolegové v Evropském parlamentu přesouvají na evropskou úroveň. Stejně tak to bylo, když Evropský parlament řešil nezávislost médií v ČR. Mrzí mě to a i Evropská komise ve výboru pro rozpočtovou kontrolu ve středu řekla, že Čapí hnízdo je nyní téma pro Českou republiku a ne pro EU.

Takže nemáte pocit, že by nás to poškozovalo?

Osobně jsem nezaznamenala žádné takové ohlasy, které tady pouští někteří čeští europoslanci. Jsem přesvědčená, že budeme posuzování podle konkrétních kroků.

Pana Babiše přijali všichni vrcholní představitelé EU a nezaznamenala jsem nikde žádný zádrhel. Podařilo se během krátké doby navázat kontakty s klíčovými partnery. Výhodou Andreje Babiše je i to, že se domluví cizími jazyky, a diplomacie je také o neformálních kontaktech.

Pořád je to ale premiér v demisi, který vládne bez důvěry Parlamentu. To ho musí na evropské scéně zákonitě limitovat.

Je pravda, že nyní se v Evropě čeká, jak u nás dopadnou jednání o formování vlády, jakým směrem se vláda vydá a jaká bude její evropská agenda. Myslím si ale, že jsme zatím v maximálně možné míře ukázali, že chceme jít hlavním západoevropským směrem. To, že je pan Babiš kritický k celé řadě věcí v EU, je podle mne zdravé a debatě to prospěje. Poslechněte si projev nizozemského premiéra Marka Rutteho o reformě EU a zjistíte, že je to 90 % toho, co říká pan Babiš. 

Katalánci i Španělé přešlapují v zákopech

Studovala jste ve Španělsku a dodnes se do této země vracíte. Zblízka proto sledujete, jak se vyvíjí situace v Katalánsku, které usiluje o odtržení od Španělska. V souvislosti se zatčením bývalého katalánského premiéra Puigdemonta v Německu se v Barceloně a dalších městech tento týden rozhořely protesty, které čítají několik desítek zraněných. Není vyloučeno, že nebudou pokračovat. O nezávislosti Katalánska jsme spolu hovořily loni na podzim - krátce poté, co ji Katalánci skutečně vyhlásili, a Madrid prohlásil za protiústavní. Pořád si myslíte, že by se EU neměla do tamní situace vměšovat?

Stoprocentně. Situace se sice od podzimu nijak radikálně nezměnila, ale ve Španělsku stále fungují mechanismy demokratického právního státu. Problém podle mne leží jinde. Pořád se nedaří najít správný most mezi katalánskými separatistickými stranami a ústřední vládou v Madridu. Nepomohly k tomu ani volby, které v Katalánsku proběhly v prosinci. Od začátku krize jsem říkala, že je potřeba najít správné partnery, kteří vzejdou z těchto demokratických voleb a začnou jednat. To se bohužel dodnes nepovedlo - na katalánské straně nebyla ustavena vláda. Podle mne je to chyba, ze které pramení veškerá nejistota.

Vidíte v tento moment v Katalánsku nějaké výrazné osobnosti, které by mohly přijít s reálnými požadavky, jak situaci řešit?

To je složitá otázka, protože je nutné respektovat výsledek prosincových voleb. Vítězné strany musí zformovat vládu. Určitě by ale bylo dobré, aby to byli lidé, kteří budou schopni hledat konstruktivní řešení se španělskou vládou.

Jak to vnímají Španělé?

Španělská společnost je i nadále polarizovaná. Byla jsem v Madridu a mluvila jsem s celou řadou mých španělských přátel. A musím říct, že jsou unavení, některým se nelíbí, že se to celé řeší na mezinárodní úrovni. Je na nich vidět, že by chtěli, aby se to nějak vyřešilo, ale pořád tu panuje nevraživost, která vůbec k ničemu nepřispívá. Navíc to má vliv i na chod současné španělské vlády. Její postoj ke Katalánsku se liší od toho, který zastává třeba Baskická národní strana, o jejíž podporu se v parlamentu opírá.

Říkáte, že ve španělské společnosti je cítit touha po urovnání konfliktu. Zaznívají tam nějaké nápady na řešení?

Zaleží, s kým se bavíte. Je tu slyšet samozřejmě volání po úplném odtržení Katalánska od Španělska, ale také po posílení regionálních pravomocí. Je to komplikované i tím, že Katalánsko už dnes patří v rámci španělského království k regionům s nejvyšší možnou mírou pravomocí, už dnes mají vlastní úřady, policii, katalánština se vyučuje na školách, je uznána jako úřední jazyk apod. Jak už jsem ale říkala, konkrétní požadavky musí zaznít od nové katalánské vlády.

Španělé, se kterými mluvím, to vidí buď černě, nebo bíle. Nikam jsme se neposunuli, pořád se přešlapuje v zákopech.
Dita Charanzová, česká europoslankyně, k situaci v Katalánsku

Jak se může situace vyvíjet dál?

Situace je bohužel na obou stranách tak vyhrocená, že nikdo nechce vyjít ze svých zákopů. Zatímco se čeká, zda se povede zformovat novou katalánskou vládu, tak zatčení Puigdemonta znovu probudilo vášně ve společnosti. To je vidět v ulicích.

Do jaké míry se shodují představy o řešení celé situace běžných Katalánců s tím, co dělají jejich političtí reprezentanti?

Katalánská společnost je opravdu rozdělená. Jsou tu lidé, kteří do ulic nevyrážejí a chtěli by najít co možná nejdříve poklidné řešení. Pak tu ale najdeme lidi, kteří si naopak myslí, že právě teď je poprvé v historii ten správný okamžik, kdy mají opravdu reálně nakročeno k nezávislosti. Pro mnohé z nich je současný premiér Mariano Rajoy osobou, která do značné míry může za to, co se nyní děje. Není pro ně tou potřebnou jistotou, že se najde řešení, které by potřebovali. Možná proto nastal moment, aby se do toho vložily jiné strany, které v Katalánsku bodovaly ve volbách - napříkad Cuidadanos, o něž se také opírá současná menšinová vláda ve Španělsku. Mohl by to být ten pravý moment na to, aby se hledalo řešení napříč politickým spektrem Španělska i Katalánska.

Jakou to má podporu mezi lidmi, se kterými hovoříte?

Bohužel lidé, se kterými mluvím, to vidí buď černě, nebo bíle. Je to ale velmi čerstvé a jak už jsem říkala, ze zákopů jsme se nikam neposunuli a pořád se v nich přešlapuje.

Může se to vyhrotit až tak moc, že by ve Španělsku došlo k reálné občanské válce?

Doufám, že ne, ale dovedu si představit, že ve chvíli, až německý soud vydá bývalého katalánského premiéra Puigdemonta do Španělska, tak propuknou další vášně. Ne všichni souhlasí s jeho obviněním a používají se tu silná slova, jako „politický vězeň v Evropě“.

 

 

Migrant do každé rodiny? Do Česka míří projekt „Uprchlíci, vítejte“

Do Česka přichází poněkud se zpožděním projekt „Uprchlíci, vítejte“. Ten zprostředkovává bydlení lidem na útěku v zemích, kde našli útočiště; pokud možno co nejblíž starousedlíkům, tedy rovnou u nich doma. S českou verzí projektu pomáhá Michal Sikyta, který byl před třemi lety u zrodu stejné platformy v Rakousku. „Nejsme sluníčkáři. My jenom nevítáme, ale nabízíme řešení,“ říká v rozhovoru pro HlídacíPes.org.

Ačkoli se migrační krize z roku 2015 Česku prakticky úplně vyhnula a počet lidí, kterým ČR ročně udělí azyl, se počítá jen na desítky, rozdělila migrace českou společnost.

„V Česku je migrace jistě kontroverzní. Ale nemyslím, že to, jak k ní přistupují politici, naprosto odráží rozpoložení ve společnosti,“ říká Michal Sikyta. Podle něj jsou Češi schopní si uvědomovat, že nic není černobílé, ani otázka přijímání uprchlíků.

Link

Sám má zkušenosti z Rakouska, které v roce 2015 přijalo necelých 100 tisíc lidí. Tamní verze projektu je proto taky mnohem větší než kdy asi bude ta česká, kterou zaštiťuje Sdružení pro integraci a migraci.

„To, že teď přichází méně uprchlíků. neznamená, že se to nemůže rychle a dramaticky změnit. A pak tu budeme mít funkční platformu, která v takové situaci nabídne řešení,“ říká.

Spolubydlení uprchlíků s domácími podle jeho zkušenosti urychluje integraci, pomáhá uprchlíkům najít práci a naučit se rychleji jazyk. V Česku chce zatím „Uprchlíci, vítejte“ ubytovat řádově jednotky až desítky osob.

Link

Proč v Česku s projektem začínáte až tři roky po poslední migrační vlně? Není to pozdě?

Myslíme si, že to téma je aktuální pořád, i když už se tolik neobjevuje v médiích. Situace v Česku se zas tak moc nezměnila – pořád je tu hodně lidí s uděleným azylem nebo doplňkovou ochranou, kteří mají problém najít adekvátní bydlení. Týká se to počtu lidí v řádu několika stovek.

Druhá věc je integrace uprchlíků – myšlenkou projektu je umožnit jim sdílet domácnost s místními lidmi. Podle nás je to klíč k úspěchu – je pro ně pak mnohem jednodušší naučit se češtinu, najít si zaměstnání, zorientovat se v novém prostředí a navázat sociální vazby.

Převzali jste název projektu z původní německé verze tak, jak byl – tedy „Uprchlíci, vítejte“. Nemůže vás to v očích řady Čechů diskvalifikovat už od začátku? Tenhle národ se rozdělil na „vítače“ a „odmítače“, jakoby nic jiného ani neexistovalo…

Samozřejmě je to určitý politický statement, ale na druhé straně to vyjadřuje, že ten projekt je konstruktivní odpovědí na celou tuhle problematiku. Tím, že se snažíme uprchlíkům zprostředkovat bydlení. Takže podle mě je to hlavně odpovědný přístup.

Když jsme u těch vítačů a odmítačů…. Jste sluníčkář?

Já vlastně nevím, co to je. Možná to má popisovat určitou naivitu – ale náš projekt rozhodně naivní není. My ty uprchlíky jenom nevítáme, my nabízíme řešení. Konstruktivní a odpovědný přístup. Ne, že řekneme „všechny vás vítáme“, ale taky to vítání nějak aplikujeme. Tím, že umožníme uprchlíkům bydlet s místními.

Link

Vy jste se podílel na rozjezdu stejné platformy v Rakousku v roce 2015. Jak to zafungovalo tam?

Na začátku nás bylo jen pár, ale pak se to začalo velmi dynamicky rozrůstat a před pár dny jsme ubytovali pětistého člověka, takže myslím, že to funguje velmi dobře.

Situace v současném Česku je ale jiná, nepřichází sem desítky tisíc lidí jako tehdy do Rakouska a Česko má kapacity, jak uprchlíky, kteří sem při současných počtech přijdou, ubytovat.

Nějaké ubytovací kapacity tu jsou, ale musíme se ptát, jakou mají úroveň a jestli není lepší, aby uprchlíci byli spíš v centru společnosti a sdíleli domácnosti s místními lidmi.

Není ale tenhle přístup jen střídání dvou extrémů? Na jedné straně může být přetížená státní infrastruktura pro uprchlíky, nedostatečná empatie státních institucí vůči nim. Na straně druhé ale vy nabízíte nastěhovat si uprchlíky domů. Nejde to ještě jinak?

Je potřeba si říct, co tomu předchází – nejde jen o to, že zprostředkujeme kontakt mezi majitelem bytu a uprchlíkem. Obě strany se registrují na našich stránkách a my se pak od nich snažíme získat podrobnější informace, jak tráví volný čas, jaké mají představy o sdílení jedné domácnosti a podobně. Tenhle „screening“ trvá několik týdnů.

Link

Jak obě strany kontaktujete – po telefonu, nebo s nimi děláte osobní pohovory.

Jako první krok vyplní poměrně obsáhlý registrační formulář, pak přichází komunikace po telefonu nebo mailem. A nakonec osobní setkání v bytě, kde se znovu probírá, jak by vypadalo to případné soužití, obě strany si vyzkouší, jestli jsou tam řekněme nějaké vzájemné sympatie a jestli by do toho vlastně chtěli jít. Teprve pak se rozhodnou.

Naše Podpora tím nekončí. Třeba v Rakousku existuje i psychosociální tým, takže pokud se objeví nějaké problémy, můžou se na nás obrátit. Klienti tedy mají k dispozici rozsáhlé poradenství.

Jaký je ideální profil uprchlíka pro tenhle program?

Jsou to lidé s uděleným azylem nebo doplňkovou ochranou, můžou to být i lidé, kterým ještě běží azylové řízení. Ta nemožnost najít adekvátní bydlení, se v Česku týká i řady lidí, kteří tu žijí už řadu měsíců a třeba už i umí trochu česky. Pro ně je ten projekt určený, naopak lidé, kteří jsou v Česku úplně čerstvě, nejsou naše primární cílová skupina.

Cítíte už po takovém ubytovávání uprchlíků v Česku poptávku – z obou stran?

Kdybychom ji necítili, nikdy bychom s tím projektem nezačali. Máme už pár registrací, zatím v řádu jednotek zájemců.

Link

Kdo může ubytovat uprchlíka u sebe doma? Jsou tam nějaké minimální požadavky?

Může to být naprosto kdokoli – třeba studentské spolubydlení nebo rodina. Pro nás je důležité, aby to byl samostatný pokoj, aby ten pokoj byl nabídnutý minimálně na šest měsíců, ideálně na rok nebo déle, a to kvůli určité stabilitě pro uprchlíka.

Kromě té samotné klíčové myšlenky – integrace soužitím – máte v projektu ještě nějaké jiné nástroje, jak uprchlíka motivovat k tomu, aby se o integraci opravdu aktivně snažil?

V Rakousku, kde je projekt nesrovnatelně větší, a je vlastně součástí celé sítě projektů, jsou v rámci podpůrného týmu k dispozici třeba i sociální pracovníci, kteří dotyčnému můžou pomoct s hledáním práce, jsou tam zdravotníci, je tam školní projekt a tak dál. Celou tuhle infrastrukturu mají k dispozici jak uprchlíci, tak jejich hostitelé, u kterých bydlí.

Co se stalo s uprchlíky, kteří programem prošli v Rakousku? Jsou nějaká spolehlivá data k tomu, jak dopadla jejich integrace?

My s těmi lidmi zůstáváme v kontaktu, děláme společné aktivity. Jeden příklad z mojí zkušenosti – mladík, kterému jsme zprostředkovali ubytování, začal studovat ve Vídni ekonomii a založil organizaci, která pomáhá lidem v Somálsku, odkud on sám pochází, s podporou vzdělávání a škol. V Česku se hodně zdůrazňuje, že je potřeba pomáhat v zemích, odkud lidé utíkají, spíše než pomáhat jim tady v Evropě. Tohle je dobrý příklad toho, jak člověk, který sám utekl, té zemi zpětně pomáhá, aby neutíkali ostatní.

Link

Jak často jste museli řešit ve spolubydlení Rakušanů s uprchlíky nějaké konflikty?

Velice málo, to mě dost překvapilo. Sám bydlím ve studentském bytě a ta míra konfliktů tam je poměrně vysoká – a s tím i fluktuace. Znám spoustu lidí, co takové bydlení mění po roce i dříve. Bavíme se tady o zhruba pěti stech zprostředkovaných spolubydlení a ta míra konfliktů byla velmi nízká.

Vídeň je specifické město, zvyklé na migraci, sociálně nebývale soudržné, s vysokou kvalitou života. Sousedským projektům se tam daří, včetně těch na integraci cizinců. Jsou tyhle podmínky vůbec přenositelné do Česka?

Proč by ne? Projekt „Uprchlíci, vítejte“ v současnosti běží ve 13 evropských zemích, nově také ve Francii, a dále v Austrálii a Kanadě. Samozřejmě, že realita z hlediska zákonů a dalších věcí je v těch jednotlivých státech odlišná. Ale ta základní myšlenka zůstává stejná.

V Česku je to jistě kontroverzní téma. Ale nemyslím, že to, jak k němu přistupují politici, naprosto odráží rozpoložení ve společnosti.

Takže Češi jsou ve skutečnosti k uprchlíkům méně nepřátelští, než se obecně předpokládá?

Ano, do určité míry. Minimálně ve schopnosti uvědomit si, že to téma není černobílé. Ani my neříkáme, že v integraci nejsou problémy. Ale snažíme se to řešit konstruktivně. Zprostředkovávat kontakty a pak ty nové vazby podporovat.

Článek původně vyšel na webu HlídacíPes.org. INFO.CZ ho publikuje se souhlasem redakce.

-1

', perex: '

Prezident Miloš Zeman se na Žofínském fóru zase rozpovídal. Nikoho sice tentokrát neposlal do tepláků jako vloni Zdeňka Bakalu, ani v Česku nehledal novičok, díky jeho moudrosti ale zase máme spoustu nových „idiotů“. Kromě komentátorů nově do hrdého klubu mentálů přibyli i sportovní komentátoři, ti kvůli komentování olympijské jízdy Ester Ledecké. Je škoda, že Zeman mezi idioty skromně nezahrnul i sebe, ve skutečnosti by jim totiž měl dělat předsedu.

', image: 'https://img.cncenter.cz/img/12/normal1050/4986174-img-milos-zeman-zofinske-forum-prezident-v0.jpg?v=0', views: 4569, title: 'Zoufalec týdne: Miloš Zeman. Komentář Petra Holce', imgCount: 7, type: 'wide gallery', url: 'https://www.info.cz/nazory/zoufalec-tydne-milos-zeman-komentar-petra-holce-30871.html' }, { id: 30343, date: '2018-05-19 06:00:00', body: '

-1

Link

Link

Link

Online reportáž se svatby můžete sledovat zde>>>

', perex: '

V sobotu čeká Velkou Británii další královská svatba. Ženit se bude druhorozený syn princezny Diany a prince Charlese Harry. Jeho vyvolenou je americká herečka Meghan Markleová a všichni napjatě očekávají, jak budou oslavy vypadat. Inspiruje se dvojice tradicí, nebo bude jejich sňatek naopak netradiční? Jisté ovšem je, že událost přítáhne velkou pozornost stejně jako se to povedlo u předchozích svateb členů britské královské rodiny.

', image: 'https://img.cncenter.cz/img/12/normal1050/4976045-img-svatba-velka-britanie-kralovna-kralovska-rodina-v0.jpg?v=0', views: 4393, title: 'GALERIE: Století královských svateb. Podívejte se na svatební dort Alžběty II. a zákulisí sňatku princezny Diany', imgCount: 32, type: 'normal', url: 'https://www.info.cz/magazin/galerie-stoleti-kralovskych-svateb-podivejte-se-na-svatebni-dort-alzbety-ii-a-zakulisi-snatku-princezny-diany-30343.html' }, ]; // Spust controller $('.main-article.next-article').nextArticleController({ articles: articles, mainArticleId: mainArticleId, nextArticleRenderer: { element: '.main-article.next-article', options: { renderCallbacks: [function(selectedArticle) { if (selectedArticle.type.indexOf('normal') < 0) $('.four-col.left.second').css({marginTop: 776}); }] } }, nextArticleLoader: { element: loaderSelector, options: { duration: 10 } }, scrollTarget: { element: loaderSelector, options: { tolerance: 200 } } }); }); })(jQuery);