EU se chce zbavit národních států, Británie musí odejít, říká pro INFO.CZ euroskeptik Rosindell | info.cz

Články odjinud

EU se chce zbavit národních států, Británie musí odejít, říká pro INFO.CZ euroskeptik Rosindell

V čele strany i vlády by měl premiérku Theresu Mayovou nahradit někdo, kdo skutečně věří v brexit. V exkluzivním rozhovoru pro INFO.CZ, přímo z centra dění ve Westminsteru, to říká britský poslanec Andrew Rosindell, který patří k vlivné euroskeptické European Research Group. Evropská unie je podle něj nereformovatelná a nedemokratická, i proto by jí Británie měla dát sbohem.

S britským poslancem Andrew Rosindellem jsme se sešli v parlamentu ještě před tím, než zákonodárci hlasovali o dalším osudu brexitu. Nakonec se nerozhodli pro žádnou z variant, které k hlasování vybral předseda dolní sněmovny John Bercow. Z parlamentní restaurace, kde náš rozhovor probíhal, běžel Rossindell na setkání poslanců Konzervativní strany, na němž premiérka Mayová slíbila, že rezignuje, pokud poslanci schválí její návrh dohody o vystoupení z EU. Nic z toho však neubírá rozhovoru na aktuálnosti. V chaosu brexitu začíná platit, že ačkoli se neustále něco děje, ve skutečnosti se neděje vůbec nic. Situace se totiž nikam neposouvá.

Jaké řešení brexitu by podle vás bylo nyní vůbec nejlepší?

Kdyby Evropská unie akceptovala, že chceme co nejdříve odejít a že to chceme udělat spořádaným způsobem. A to se může stát i bez dohody, která je v současnosti na stole.

Chceme jen to, aby byla EU rozumná a pochopila, že jsme svolní k nejrůznějším bilaterálním dohodám. Navržená dohoda o vystoupení ale nemůže uspokojit parlament ani veřejnost, a proto bychom ji měli odložit stranou a soustředit se na náš spořádaný odchod. To znamená využít přechodné období k odložení brexitu a ke sjednání jednotlivých dohod v oblastech, na kterých se dokážeme shodnout.

V podstatě tedy říkáte, že by z návrhu dohody mělo zůstat jenom přechodné období?

Ano. Pořád můžeme mít přechodné období, ale nevím, jestli bude trvat 20 měsíců. Zcela jistě by ale mělo zůstat jako čas pro odklad, ve kterém bychom dosáhli dohod v jednotlivých oblastech, ale ne v jednom velkém balíku. Vše se totiž pokazilo právě na tom, že jde o jeden velký balík.

Pokud se dohodneme, jsou věci, ze kterých můžeme ustoupit. Můžeme například dát EU nějaké peníze z oněch 39 miliard liber (odhad částky, kterou by Británie musela podle návrhu dohody o vystoupení zaplatit do rozpočtu EU – pozn. red.). Ne vše, ale alespoň něco bychom mohli zaplatit jako gesto dobré vůle. To by však musela EU otočit o 180 stupňů ze svého stávajícího postoje. Takže moc nevěřím, že k tomu dojde.

To je čistě váš postoj? Ptám se, protože v parlamentu patříte k vlivné euroskeptické European Research Group (ERG). Je to názor sdílený touto skupinou?

Ano. Myslím, že každý v ERG by s tímto postojem souhlasil, stejně tak i další poslanci. Nelíbí se to ale Evropské unii. Chce jednu velkou dohodu, která by nás právně svázala s jejími strukturami.

Navrhuji, abychom postupovali po jednotlivostech. Tak jak to celá léta dělají Švýcaři. Uzavřeli mnoho jednotlivých dohod. Stále se tak nacházejí ve smysluplném postavení, aniž by byli vázáni v politických strukturách EU.

Pokud toto není na stole, ale stále jde jen o výběr mezi dohodou premiérky Mayové a žádnou dohodou, jak byste volil?

Dívám se na to tak, že pokud zvolíme vystoupení bez dohody, EU bude rychle revidovat svou pozici, protože v dlouhodobém horizontu stále potřebuje nějak uspořádat vztahy. A to, co nabízím, do toho automaticky a přirozeně zapadá. Je jasné, že o jednotlivých oblastech musíme debatovat. Ve skutečnosti to řešení není na stole, ale je pod ním. Je potřeba ho tedy položit na stůl pro případ, že dohoda nebude schválena.

Je v tomto světle dobrou zprávou, že parlament převzal kontrolu nad brexitovým procesem?

Není. Volíme vládu, aby rozhodovala, jak nám bude vládnuto a jaké mezinárodní smlouvy a dohody uzavřeme. A je úlohou parlamentu, aby je přezkoumával a hlasoval o nich. Parlament by však neměl vydávat zákony, pokud je nenavrhuje vláda. Je prací ministrů předkládat legislativu. Pokud se ovšem nejedná o poslanecký návrh, což je ale odlišná procedura.

To, co se teď děje, je naprosto v rozporu s tím, jak procesně parlament fungoval po stovky let. V mnoha ohledch to pokládám za ústavní vandalismus.

Může tento „ústavní vandalismus“ vést i  k tomu, že nakonec bude zvoleno jiné řešení? Třeba nové referendum, delší odklad brexitu nebo něco podobného?

Nemyslím, že je nálada na další referendum. Veřejnost zcela jistě nechce další referendum a stejně tak pro něj není ani většina v parlamentu. Problémem dnes je, že se těžiště moci přesunulo od vlády mezi řadové poslance (doslova „back benches“ – v překladu „zadní lavice“ – tímto termínem se označují poslanci nezastávající posty ve vládě nebo její stínové opoziční obdobě - pozn. red.).

Pokud vytvoříte takový precedens, pak ho můžete opakovat v mnoha jiných záležitostech. A když řadoví poslanci začnou tvořit zákony, jaký smysl má mít vládu? Nemůžete vládu volat k odpovědnosti, když ji byla odebrána moc. Je to velmi nebezpečná situace.

Zaměřme se ještě na variantu odchodu bez dohody. Studie Mezinárodního měnového fondu odhaduje, že Brexit bez dohody by mohl způsobit ekonomický úpadek Británie ve výši 5 až 8 % HDP na ekonomických výstupech. Je to reálná hrozba, nebo tato a podobné studie jen přehání?

Všechno to jsou jen teorie, co by se mohlo stát. Navíc se všechny studie, které byly zveřejněny, zvláště v době před referendem, ukázaly po referendu jako mylné.

Řekl bych, že většina studií a většina podobných doporučení, je vždy neodvratně mylná. Myslím si rovněž, že tyto studie neberou v potaz naši schopnost přilákat investory a obchod ze zbytku světa.

A i kdyby došlo k poklesu obchodu s Evropou a k poklesu investic z Evropy, a já nepředpokládám, že se to stane, tak si pořád nemyslím, že tyto studie dostatečně nezohledňují všechny nezměrné příležitosti, které Británie bude opět mít jako globálně obchodující stát, který si může nastavit své vlastní cla a dělat svou vlastní obchodní politiku nezávisle na EU.

Vidíte už vhodného nástupce Theresy Mayové?

Ve hře je spousta dobrých lidí. Nejsem rozhodnutý pro nikoho a ani nevím, kdo nakonec bude kandidovat. Ale myslím, že tuto příležitost tentokrát zvedne hodně lidí.

V čele potřebujeme někoho, kdo upřímně věří v brexit a kdo za něj bude skutečně bojovat. A ne někoho – a obávám se, že to dělala Theresa – kdo hledá jen kompromis místo toho, aby stál za tím, co strana skutečně chce. Potřebujeme vůdce, který ukáže buldočí povahu a bude stát za Británií. A nebude se bát snah bruselského establishmentu udržet nás pod svou kontrolou.

Mohl by být takovým člověkem třeba ministr životního prostředí Michael Gove? Nebo předseda ERG Jacob Rees-Mogg?

Oba by to určitě mohli být. Ale taky by to mohl být někdo další. Ve hře je okolo dvacítky jmen. A jak říkám, tentokrát strana musí akceptovat, že je potřeba, aby ji vedl někdo, kdo skutečně věří v brexit a je ochotný za něj bojovat.

Nemůžeme mít dalšího lídra, který se pořád poohlíží po kompromisu. Jsou časy, kdy je kompromis dobrý, ale pak jsou taky časy, kdy kompromis k ničemu nevede a je lepší být odvážný.

Myslím, že se nacházíme v historickém momentu, kdy potřebujeme někoho, kdo je odvážný, silný a odhodlaný a není připravený postupně ustupovat tak, jak jsme to dělali v průběhu současného vyjednávání.

Nebojíte se ale, že to může odradit umírněnější voliče a členy Konzervativní strany?

Ne. Většina našich členů patří ve skutečnosti k umírněným, nejsou extremisti v žádném slova smyslu. A drtivá většina z nich si přeje úspěšný Brexit.

Těch, kteří se v rámci strany drží myšlenky, že bychom měli zůstat v EU, je málo. Je to malá skupinka, spousta z nich spálila už mosty a několik málo odešlo. Tím narážím na naše tři poslankyně, které se připojily ke klubu Nezávislých (Independent Group). Základní nálada ve straně je proti britskému členství v EU.

A jestli tím někoho ztratíme? Fajn. To je jen jedna strana mince. Ta druhá je, že pokud budeme pevní, jiní se přidají.

Co je vlastně na EU špatného? Proč z ní chcete vystoupit?

Je to organizace, která nemá žádný respekt k národům Evropy. Je to kolos postupně se valící směrem k federální Evropě. Je hluboce nedemokratický. Nikomu se nezodpovídá. Je protekcionistický. A je kontrolován lidmi, někdo by možná řekl elitou, kteří se vůbec nestarají o demokratické přání občanů. Volby do Evropského parlamentu jsou jen přetvářkou.

Nikdy z nich nevzejde vážené těleso, které by mělo nějakou moc. A v každém případě, demokracie nemůže fungovat na tak velkém prostoru. Musí být více lokální. Proto věřím v národní státy. Cílem EU je zbavit se národních států a mít všechno unifikované pod kuratelou federální Evropy. A s tím fundamentálně nesouhlasím.

Měli bychom s Evropou spolupracovat. Měli bychom mít bilaterální spolupráci se státy a národy, ale ne s touto centralizovanou byrokracií.

Když takto popisujete EU, věříte, že se může změnit? Že je možná její reforma?

Obávám se, že není. Za reformu EU jsme se v Británii zasazovali mnoho, mnoho let, ale myslím, že EU už zašla příliš daleko. Od základu se může změnit jen pokud s tím bude souhlasit Německo a Francie.

Budu naprosto upřímný. EU není spolek rovnocenných partnerů. Vše kontrolují tyto dvě velké země. Je to jejich agenda a jejich plán pro Evropu.

Nemyslím, že občané ostatních zemí sní o velkém plánu pro Evropu. Chtějí jen zachovat své státy a s ostatními spolupracovat, ale Německo a Francie mají určitou hybnou sílu, kterou posouvají Evropskou unii stále dál a dál.

Pan Macron to v poslední době demonstroval některými svými výroky. Není to unie rovnocenných států a historie ukáže, že to byl chybný projekt, který skončí a bude nahrazen uspořádáním spíše na půdorysu EFTA.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Volby do Evropského parlamentu 2019

Volby do Evropského parlamentu se uskuteční 24. a 25. května 2019. Češi budou vybírat celkem 21 nových poslanců. Volí se poměrným systémem, to znamená, že strana musí získat minimálně 5 % hlasů, aby měla nárok na křeslo v parlamentu. I těchto voleb je možné se zúčastnit mimo místo trvalého bydliště na voličský průkaz, nelze ovšem odvolit v zahraničí.

Jak volit Kandidáti Seznam europoslanců Průzkumy Voličský průkaz Jak se stát členem volební komise Jak vypadá europarlament Historie voleb do EP

Články odjinud