Hra o evropské trůny pokračuje. Weber je z kola ven, boj o šéfa Komise ale může překvapit | info.cz

Články odjinud

Hra o evropské trůny pokračuje. Weber je z kola ven, boj o šéfa Komise ale může překvapit

„Velmi často je rychlejší zvolit papeže,“ vtipkoval irský premiér Leo Varadkar. Glosoval tak očekávaný neúspěch summitu, kde se minulý týden jednalo o obsazení vrcholných unijních postů. Lídři EU složitý rébus nerozsekli, ale přesto jsme dnes moudřejší: lídr vítězné frakce eurovoleb, Němec Manfred Weber je ve svém boji o křeslo šéfa evropské komise prakticky bez šancí. A v příštích týdnech můžeme být svědky nejednoho překvapení – třeba i v podobě zásadního obratu německé kancléřky Angely Merkelové.

Hraje se nejen o křesla šéfů Komise a europarlamentu, ale i Evropské rady, kterou dnes vede Donald Tusk, nebo o post předsedy Evropské centrální banky a vysokého představitele pro zahraniční politiku. Všechny tyto pozice jsou dohromady součástí politických dohod a „obchodů“ mezi nejvlivnějšími státy. Dokládají to i Tuskova slova z minulého týdne po skončení summitu: lídři zemí EU se podle něj shodli na jediném – že je třeba mít „balíček kandidátů, který bude odrážet rozmanitost unie“. Jinými slovy pro každého něco.

Už dnes je jasné, že šance Manfreda Webera, který měl podporu německé kancléřky Angely Merkelové, se ztenčily na naprosté minimum. Berlín po celou dobu trvá na systému takzvaných spitzenkandidátů, podle kterého by se šéfem Komise měl stát lídr kandidátky vítězné frakce ve volbách do Evropského parlamentu. Kandidáta lidovecké frakce Webera ale odmítá Francie Emmanuela Macrona, která prosazuje „věrohodnějšího a zkušenějšího kandidáta“.

Proti systému vedoucích kandidátů, na základě kterého se do křesla předsedy Komise v roce 2014 dostal i Jean-Claude Juncker, se kromě Francie staví i další evropské země, včetně Visegrádské čtyřky. „Důležité je, že neprošli spitzenkandidáti, někteří z nich nemají V4, naše teritorium rádi,“ prohlásil dnes Andrej Babiš na zahájení Konference ekonomických diplomatů v Černínském paláci.

„Weber je kvůli odmítnutí systému spitzenkandidátů ze hry, v současnosti je tedy situace nejasná. Pokud by mělo být zachováno, že EPP jako nejsilnější frakce má mít nárok na post předsedy Evropské komise, mohl by se jím stát unijní vyjednavač pro brexit Michel Barnier,“ říká pro INFO.CZ ředitel Institutu EUROPEUM Vladimír Bartovic a dodává, že například Francie může podporovat spíše liberálního kandidáta, a proto není bez šance ani eurokomisařka pro hospodářskou soutěž Margrethe Vestagerová.

S kandidátem na předsedu Evropské komise musí souhlasit většina Evropské rady – tedy 21 z 28 členských zemí – a následně musí získat hlasy 376 europoslanců z celkových 751. Lidovec Weber tuto podporu nemá, ale ještě se nevzdává. Pro včerejší Welt am Sonntag varoval před zákulisním vyjednáváním a prohlásil, že novým šéfem Komise má být jeden ze spitzenkandidátů i s ohledem na volební účast, která byla v letošních volbách vyšší. „Bylo by teď velkým zklamáním, kdyby se velká rozhodnutí odehrávala za zavřenými dveřmi diplomatů,“ řekl pro německý list Weber s tím, že rozhodnutí je nyní na socialistické a liberální frakci.

Jak ale v pátek prohlásil řecký premiér Alexis Tsipras, ten, kdo ve skutečnosti poslal systém spitzenkandidátů k ledu, byli právě evropští lidovci – tím, že vybrali jako svého lídra Webera, který podle něj Evropu spíš rozděluje, než spojuje. Na dotaz, zda by byl vhodnějším kandidátem za EPP Barnier, přitom Tsipras odpověděl, že by podpořil kohokoliv, kdo není tak „posedlý“ úspornými opatřeními a nenavážel se do obyvatel jižní Evropy.

Odsunutí Webera podle řeckého premiéra negativně ovlivnilo i vedoucí kandidáty dalších frakcí, kteří se mezi členskými státy těší větší podpoře, než právě Weber – kromě liberálky Vestagerové také Franse Timmermanse, který vedl do evropských voleb socialistickou skupinu S&D.  

Vedle těchto spitzenkandidátů se však ve hře o Junckerovo křeslo objevují i další jména. Spekuluje se například o bývalé bulharské eurokomisařce pro rozpočet Kristalině Georgievové, která je dnes prezidentkou Světové banky, šéfce Mezinárodního měnového fondu Christine Lagardeové nebo o belgickém premiérovi Charlesovi Michelovi.

Nejde tu přitom jen o jedno jméno, ale o možnou institucionální krizi, pokud by unijní lídři vybrali jméno nepřijatelné pro europarlament. Před důsledky varovala kancléřka Angela Merkelová. Právě německou kancléřku by přitom v Junckerově křesle rád viděl nejeden evropský politik. Pro dosazení Merkelové do jedné z klíčových unijních funkcí se už v květnu vyslovil například francouzský prezident Emmanuel Macron, lídři visegrádských zemí a před nedávnem i lucemburský premiér Xavier Bettel, podle kterého by byla Angela Merkelová pro nástupnictví po Junckerovi ideální kandidátkou.

„Skutečně si myslím, že byla skvělým evropským lídrem. Máme jiné schopné kandidáty, ale Angela je pro mě kandidátem snů,“ řekl Bettel pro CNBC. V podobném duchu se nově vyjádřil také bývalý lídr německých sociálních demokratů Sigmar Gabriel, podle kterého si je Merkelová dobře vědoma váhy EU ve světě, do čela unijních institucí by se proto perfektně hodila.

Sama Merkelová možnost stát se šéfkou Komise nebo Evropské rady odmítla, podle některých unijních zdrojů však tato myšlenka nemusí být zcela mrtvá. Je přitom téměř jisté, že pokud by Merkelová s něčím takovým souhlasila, podporu potřebnou pro své zvolení by v Evropě získala.

„Možná by proti ní někteří lídři, jako například Matteo Salvini, vystoupili, ale určitě by získala dostatek hlasů. Hlavní problém je však ten, že ona sama opuštění křesla německé kancléřky kvůli postu na vrcholu Evropské unie opakovaně odmítla, muselo by tedy dojít k zásadní změně jejího postoje,“ říká Bartovic.

Složitá vyjednávání o nejvyšší unijní posty, která mají vyvrcholit tuto neděli, tak rozhodně nejsou u konce a dá se čekat, že budou plná překvapení. Vedle kandidatury německé kancléřky by takovým překvapujícím okamžikem mohlo být i rozhodnutí Junckera v čele Komise setrvat, což je ale nyní krajně nepravděpodobné. 

„Kdyby se nakonec Jean-Claude Juncker nechal přesvědčit, aby setrval ještě jedno funkční období, byl bych skutečně překvapen a asi bych se tomu i zasmál. Odmítají ho sice Maďaři i Britové a kvůli svému působení je hodně kritizován, na druhou stranu ale měl vždy podporu největších členských zemí, jako je Francie nebo Německo. Úplně bych proto tuto variantu nevylučoval,“ dodává Bartovic pro INFO.CZ.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Volby do Evropského parlamentu 2019

Volby do Evropského parlamentu se uskuteční 24. a 25. května 2019. Češi budou vybírat celkem 21 nových poslanců. Volí se poměrným systémem, to znamená, že strana musí získat minimálně 5 % hlasů, aby měla nárok na křeslo v parlamentu. I těchto voleb je možné se zúčastnit mimo místo trvalého bydliště na voličský průkaz, nelze ovšem odvolit v zahraničí.

Jak volit Kandidáti Seznam europoslanců Průzkumy Voličský průkaz Jak se stát členem volební komise Jak vypadá europarlament Historie voleb do EP

Články odjinud