Je čas na reformu eurozóny, Češi by se měli připravit na konec koruny, říká odborník na euro | info.cz

Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Je čas na reformu eurozóny, Češi by se měli připravit na konec koruny, říká odborník na euro

Je čas na reformu eurozóny, Češi by se měli připravit na konec koruny, říká odborník na euro

Eurozóna potřebuje reformu, aby odolala příštím krizím, vysvětluje Jean Pisani-Ferry z bruselského think-tanku Bruegel. Nesmí ale podle něj jít o jednotlivé reformy, musí to být celý soubor různých změn. Cílem je dát jednotlivým zemí platícím eurem více volnosti v tom, kolik mohou utrácet ze svých rozpočtů, ale zároveň je vést k tomu, aby se příliš nezadlužovaly, řekl v rozhovoru pro INFO.CZ.

Proč je nutná reforma Evropské unie a eurozóny právě teď, když je ekonomická situace v Evropě dobrá?

Právě proto, že se ekonomická situace zlepšila. Ekonomický růst se vrátil, trhy jsou klidné, a tak je teď vhodný čas připravit se na těžké doby. Musíme pracovat na posílení eurozóny, učinit ji odolnější, připravit ji na situaci, kdy Evropská centrální banka nebude kupovat dluhopisy jednotlivých zemí, jako to dělá nyní (pozn. red.: Evropská centrální banka tím pomohla předluženým zemím eurozóny, zejména Řecku).

Obchodní partneři EUObchodní partneři EUautor: info.cz

Druhým důvodem, proč je vhodná doba pro reformu eurozóny, je politika. Na stole jsou návrhy na reformu eurozón a očekávalo se, že se o nich bude diskutovat mezi Francií a Německem. Pak se tato diskuse zpozdila, protože se čekalo na vytvoření nové vlády v Německu. Ta minulý měsíc vznikla, a tak je čas pokročit vpřed.

Francouzský prezident Emmanuel Macron má reformu eurozóny i Evropské unie jako jeden z hlavních bodů svého programu. V Německu, jehož souhlas a spolupráce jsou pro takovou reformu nutné, ale vidíme, zdá se, mnohem menší nadšení. Má Berlín skutečně politickou vůli něco s eurozónou udělat?

V německé koaliční smlouvě je zmíněna Evropa hned v první kapitole. Podle mě to už něco znamená. Nyní je tu nový německý ministr financí Olaf Scholz a zatím není jasné, co chce v této oblasti udělat. Zdá se, že zkoumá různé možnosti a v Berlíně probíhá diskuse o reformách. Vidím ale určité signály, že je tu skutečně chuť k určitým reformám i na německé straně. Já ale nejsem politik, mohu jako ekonom jen říci, co je třeba udělat a jaké jsou možnosti.

Jaké reformy eurozóny jsou tedy podle vás nutné? Co je třeba a co je možné udělat?

Nejde udělat jednu věc, musíme udělat několik reforem současně. Vytvořit jakýsi balíček, který bude politicky vyvážený a bude odpovídat preferencím jednotlivých členských států eurozóny. A zároveň bude třeba najít rovnováhu mezi solidaritou jednotlivých států a mezi disciplínou. Často jsou totiž jednotlivé reformy představovány odděleně, jako různé možnosti. Já to ale vidím tak, že se vzájemně doplňují.

Dám vám příklad. Je tu otázka zavedení pobídek bankám, aby diverzifikovaly své portfolio dluhopisů, aby vlastnily méně dluhopisů vydaných jedním národním státem. Je to dobrý nápad, protože to přerušuje vzájemnou závislost států a bank a omezuje problémy, které prohlubují případnou krizi. (pozn. red.: Banky většinou kupují dluhopisy státu, kde sídlí, jako jistou investici. V případě krize to ale vytváří problémy. Hodnota dluhopisů zadluženého státu klesá, banky mají problémy, stát jim pomáhá. Na pomoc si půjčuje prostřednictvím dluhopisů. Tím se více zadluží, dále klesá hodnota dluhopisů v držení bank, banky potřebují další peníze a tak stále dokola).

Pokud ale zavedete taková omezení, musíte něco nabídnout národním státům, aby se necítily najednou bez pomoci. Bez záchranné sítě, kterou jim nabízí přístup jejich bank (pozn. red.: které jsou ochotné státu v případě krize půjčit). Musíte tak zároveň nabídnout národním státům nějakou náhradu, přístup k prostředkům v případě krize nebo jiný způsob pomoci. Jde o provázané věci, politicky i věcně.

Pojďme k jednotlivým navrhovaným reformám. Mluví se například o tom, že se současný fond eurozóny ESM změní na Evropský měnový fond, který bude sloužit jako poslední záchrana v případě finanční krize. Je to pravděpodobné?

Je to zmíněno v plánech euroskupiny a podle mého je to už hotová věc. Už je o tom prakticky rozhnodunto. Jsou tu ale mnohem problematičtější věci, společné pojištění vkladů v bankách, s čímž má problémy Německo. Nebo společný rozpočet. A návrhy na případnou restrukturalizaci dluhů států (pozn.red.: fakticky bankrot), což je nepopulární v Itálii a ve Francii.

O společném pojištění vkladů, kde by existoval pro země eurozóny společný fond, ze kterého by se vyplácely střadatelům peníze v případě krachu bank, se mluví už několik let. Má to být součástí dávno dohodnuté bankovní unie a ekonomové jsou také pro. Proč je to takový problém?

Za prvé v Evropě stále existují špatné půjčky, jejichž splácení je ohroženo. Je třeba dokončit dokončit vyčištění bankovního systému. 

Podle mě není nějak zvláště těžké tuto podmínku splnit. Hodně už toho uděláno, klesl počet problematických úvěrů a situace není tak špatná, jako před několika lety. Ale chápu, že když zavádíte společné pojištění vkladů, musíte vědět, jestli se něco nezametlo pod koberec a nečíhá to na vás (pozn.red.: Zejména Německo se obává, že nakonec bude platit za zkrachovalé italské banky, které podle některých německých představitelů mohou mít skryté špatné úvěry).

Za druhé je tu otázka již zmíněné diverzifikace. Chápu, proč jsou tedy zejména Němci vůči společnému pojištění vkladů rezervovaní.

Za třetí, vždycky budou mít národní vlády určitý vliv na banky. Vždy bude nějaká možnost, jak banky ovlivnit, změnit pro ně pravidla, vytvořit pro ně nové zákony. V takovém případě nemůžete mít pouze společný evropský fond pojištění vkladů, část odpovědnosti musí nést národní státy. Protože v opačném případě by například nějaký stát zavedl pravidlo, že v určitých případech firmy a domácnosti nemusí splácet své dluhy, padly by banky, vklady v nich by se vyplácely z pojištění a náklady na to by pak nesl společný fond pojištění vkladů.

Pokud budou tyhle tři problémy vyřešeny, můžeme postoupit dál. Problém je v tom, že je tu velký politický odpor vůči některým věcem. Německo požaduje vyčištění evropského bankovního systému a zároveň jeho spořitelny, Sparkassen, které si navzájem hrají do ruky s politiky, a nechtějí změny pravidel, které by to omezily. Itálie má zase námitky vůči diverzifikaci portfolií dluhopisů (pozn. red: protože italské banky drží velké množství italských státních dluhopisů). Pokud nikdo nechce ustoupit, nedá se očekávat žádný pokrok.

Stejně tak se dlouho mluví o tom, že eurozóna a možná i celá Evropská unie potřebují velký společný rozpočet. Ekonomové dokonce tvrdí, že pro země platící eurem je to nutné.

Z makroekonomického hlediska je jasné, že eurozóna potřebuje společný rozpočet. Eurozóna má pouze společnou měnovou politiku a ukázalo se, že ta má své limity a že eurozóna potřebuje i společnou fiskální politiku, společný rozpočet. Ale napřed se musí vyřešit, co jsou společné věci a společný zájem, za které se bude utrácet a kdo bude za rozpočet odpovědný.

Musíte mít jasno v tom, co jsou to ,řekněme, veřejné statky, za které budete utrácet. Co potřebujete financovat ze společného rozpočtu, co je nutné zaplatit pro eurozónu a co pro celou Evropskou unii. Není na tom shoda a dokonce se o tom ani moc nediskutuje. Navíc není jasné, kdo je za využívání peněz ze společného rozpočtu odpovědný, kdo o nich bude rozhodovat a která instituce by měla rozpočet kontrolovat. Proto jsou k návrhu společného rozpočtu eurozóny někteří například němečtí ekonomové a politici skeptičtí.

Pak jsou tu ještě pravidla proti předlužení jednotlivých zemí. Příliš ale nefungují. Je podle vás třeba změnit Pakt stability a růstu, který omezuje dluhy a schodky zemí eurozóny?

Myslím, že je třeba zavést nová pravidla, kde bude mít každý stát více volnosti než nyní ale zároveň více odpovědnosti. Existují limity, do kterých se musí státy podle Paktu stability a růstu vejít při utrácení ze svého rozpočtu Jde ale zároveň o příliš složitá pravidla, tak že je těžké změřit, jak jsou dodržována. Lepší by bylo neomezovat jednotlivé země tak striktně. Říci, tady jsou jasné limity podle Paktu stability a růstu. Pokud chcete utrácet víc a víc se zadlužit, můžete. Ale musíte si na to vypůjčit na trhu prostřednictvím tak zvaných podřízených dluhopisů (pozn.red.: tedy dluhopisů, kde pokud jejich vydavatel zkrachuje, jsou vyplaceny až jako poslední, pokud ještě zbudou nějaké peníze). Pokud vám na to soukromí investoři půjčí, je to vaše věc. A zároveň zavést pravidla pro možný bankrot zemí uvnitř eurozóny. Ne automaticky, ale jako poslední možnost.

Mluvili jsme o spoustě problémy. Má tedy společná měna euro stále cenu, je výhodná pro členské země eurozóny a mělo by Česko přijmout euro?

Euro byl velmi velmi ambiciózní projekt a jeho zakladatelé podcenili jeho dopady na ekonomiku a mezinárodní finanční systém. Euro ale stále zajišťuje výrobcům lepší přístup na trhy, stalo se globální měnou a přináší těm, co ho mají výhody. A reformy budou postupně pokračovat. Češi by měly být připraveni do eurozóny vstoupit.

 

Volby 2018

Senátní volby 2018

Termín senátních voleb Kandidáti do Senátu Voličský průkaz

Komunální volby 2018

Termín komunálních voleb Jak volit do zastupitelstva

V rámci voleb do Senátu není třeba volební lístek nijak upravovat, stačí lístek s vybraným kandidátem vložit do příslušné obálky a vhodit do volební urny. Volby do zastupitelstev fungují jinak, je možné udílet preferenční hlasy. Všechny kandidující subjekty jsou na jednom velkém hlasovacím lístku.

Základní shrnutí informací pro VOLBY 2018 -  Senátní i komunální >>>

Čekají nás teploty nad 40 stupňů, oteplování nejde zastavit, varuje klimatolog z Matfyzu

Vlna veder, která zasáhla v posledních dnech Českou republiku, je důkazem, že klimatická změna dorazila i k nám. Peter Huszár z Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy tvrdí, že oteplování lze zastavit jen drastickým snížením emisí. I kdyby se to ale podařilo, nepůjde to hned. Huszár zároveň předpovídá, že pokud nastavený trend bude pokračovat, budeme se stále častěji setkávat s extrémními projevy počasí, a teploty nad 40 stupňů už ani v Česku nebudou výjimkou. Jak nebezpečné je sucho? Proč je ve střední Evropě aktuálně takové vedro? A proč mají lidé dojem, že přicházíme o jaro a podzim? Podívejte se na rozhovor.