Je skandální, jak se Británie staví k Čechům, kteří tu pracují, říká pro INFO.CZ britský europoslanec | info.cz

Články odjinud

Je skandální, jak se Británie staví k Čechům, kteří tu pracují, říká pro INFO.CZ britský europoslanec

Vystoupení Spojeného království z EU je noční můrou, kterou odnese nejen ostrovní ekonomika, ale především mladí Britové. Těm brexit ztíží volný pohyb po Evropě a žít a pracovat na kontinentu už nebude tak snadné, jako tomu bylo v případě několika generací Britů před nimi. Britská vláda se navíc v jednáních o podmínkách brexitu nezachovala správně k milionům lidí z jiných zemí EU včetně Česka nebo Slovenska. „Z postojů proti cizincům z jiných států EU je mi zle a nechci s tím mít nic společného,“ říká v rozhovoru pro INFO.CZ britský europoslanec z Konzervativní strany Charles Tannock, který se považuje za oddaného Evropana a hlasitě vystupuje proti brexitu.

Říká se o vás, že jste jedním z nejvíce proevropsky smýšlejících konzervativců v Evropském parlamentu. Co si pod tím můžeme představit?

Je pravda, že jsem vůči Evropě asi nejotevřenější. Nicméně jsem o to nijak zvlášť neusiloval a už vůbec to nebylo součástí mého kariérního plánu. Navíc se ani nebudu moct účastnit příštích voleb do Evropského parlamentu (proběhnou na konci května 2019, tj. v době, kdy Spojené království už nebude členem EU; pozn. redakce). Prostě to tak nějak vyplynulo.

Jaký je tedy váš vztah k EU?

Vyrůstal jsem v Evropě a věřím, že EU je projekt, který přinese mír, prosperitu a bezpečnost. Myslím si, že odchod mé země z unie je sebezničující krok a nic dobrého z něho nevzejde. Kampaň na podporu brexitu byla založena na prazvláštní sérii chybných slibů a čistých lží. A nyní se navíc ukazuje, že to byly manipulace. Já pocházím z Londýna, kde žije milion občanů EU a je tam i velká česká komunita. Londýn hlasoval pro setrvání v EU, a já mám proto v tomto ohledu čisté svědomí.

Nelíbí se mi však postoj britské vlády k vyjednávání o brexitu, což kritizuji a jsem v tom aktivní i na sociálních sítích. Brexit podpořila jen slabá většina lidí, co hlasovali v referendu. A když se dnes zeptáte naší premiérky, tak ani ona nedokáže dát jasnou odpověď, zda by v případě, že by referendum probíhalo nyní, hlasovala pro vystoupení. Většina členů britské vlády ví, že brexit nebude takový ráj zalitý sluncem, který slibovali voličům, a přesto prosazují tvrdý brexit.

Navíc mě mrzí, že nyní se v EU vážně mluví o reformách. Je velká škoda, že má země nebude sedět za vyjednávacím stolem a nebude mít šanci do toho mluvit. Budeme stát opodál a pozorovat to.

Jak by mělo vypadat konečné nastavení vztahů mezi Británií a EU?

Mrzí mne, že stále nevíme, jak to bude vypadat. V jednání pořád zůstávají otevřeny některé otázky, například irské hranice, ale i práva občanů EU, co žijí v Británii. Je obrovský skandál, jak se moje země k těmto lidem chovala a chová. Je těžké odhadnout, jak to dopadne. Moc času nezbývá, musí se to vyřešit v červnu nebo nejpozději v říjnu, jinak se to nestihne.

Jak byste si přál vy, aby to dopadlo?

Osobně doufám, že vztahy budou co nejtěsnější. Od začátku jsem říkal, že Británie by měla po odchodu z EU zůstat na jednotném trhu a v celní unii. Věřím, že je tu pořád šance, že tam nakonec zůstaneme. Co se dá s určitostí říct, je, že brexit je nevratný, budoucí vztahy určitě nebudou na úrovni členství v EU a určitě to nebude dobré.

Říkáte, že brexit už pravděpodobně nepůjde zvrátit. Ale co když se za dobu vyjednávání a za přechodné období změní nálada veřejnosti? Tedy, že lidé už brexit chtít nebudou?

Je pravda, že už nyní vidíme, že roste počet Britů, kteří jsou naklonění konání druhého referenda. V žádném případě to neznamená, že by v něm stoprocentně hlasovali pro setrvání – průzkumy, které sledují tábory pro setrvání i vystoupení, ukazují, že je to pořád velmi těsné. Určitě to ale nějakou vypovídající hodnotu má.

Co také platí, je, že lidé jsou už z debaty o brexitu unavení. Já také. Trvá to už dva roky a já bych byl nejraději, kdybych z toho už mohl utéct. Je to plné emocí a stresu. Řada lidí, kteří v prvním referendu hlasovali pro odchod z EU, mají pocit, že byli oklamáni. I přesto si myslím, že kdyby tu byla další kampaň, tak by to bylo pořád velmi riskantní.

Druhé referendum o brexitu a cesta zpět do EU

Vy byste byl pro to, aby se konalo druhé referendum?

I přes tato rizika, která jsem popsal, ano. První referendum bylo prolhané a rozdělilo náš národ. Doufám, že se ho povede někdy spojit, ale tuhle záruku vám nikdo nedá. Vláda referendum nechce a chce brexit a navíc tvrdý (tj. odchod se vším všudy, nikoli jen částečně rozvázání svazku s EU – pozn. redakce). Pro mě jako podporovatele setrvání je jedinou šancí, že se nakonec vyjedná měkčí varianta a Británie zůstane členem celní unie. Nerad bych byl také svědkem toho, že mezi Irskem a Severním Irskem vyrostou hranice.

Myslíte si, že by Británie mohla vstoupit do EU někdy v budoucnu?

Jakmile Británie vystoupí, tak závazek z referenda bude ze stolu, a je podle mne možné začít znova. Já osobně budu podporovat kampaň každé strany, která bude usilovat o znovupřipojení. Myslím, že tu určitě vznikne nějaké hnutí, které to bude prosazovat, ale je možné, že uteče několik let nebo i desítek let. Jsem ale opravdu přesvědčen, že jestli EU přežije, v což věřím, tak se tu něco takového objeví.

Pokud ale Británie do EU opět vstoupí, tak to určitě nebude za tak výhodných podmínek, jaké jsme měli nyní. Nemůžeme počítat s tím, že dostaneme dnešní výjimky. Nedostaneme.

Jsou v britské Konzervativní straně lidé s podobným proevropským smýšlením jako vy?

Určitě nejsem v menšině, ale i tak nás nebude více než 20 %. Spíše méně. Spousta mých kolegů odešla nebo odchází z Konzervativní strany, protože nesouhlasí s jejím postojem k EU. Víme také, že při referendu o brexitu 42 % našich voličů chtělo setrvat v EU. U Labouristů to bylo více než 60 %.

Kde hledat kořeny vašeho proevropského postoje? Je to tím, že pracujete v institucích EU a máte tedy k Evropě blíž?

Asi to nějaký vliv má. Když jsem přijel do Bruselu poprvé, tak jsem byl překvapen. Byl jsem zvyklý na propagandu Konzervativní strany v bulvárních médiích, kde jste se koncem devadesátých let mohli dočíst o EU jako o říši zla, která je prolezlá byrokracií a která plodí všechny ty strašné zákony, jimiž Británie trpí. Nic z toho není pravda. Mohl jsem se na vlastní oči přesvědčit, že Británie je plnohodnotným členem, který má respekt. Viděl jsem, že jsme v mnoha ohledech aktivnější než jiné země a že má naše slovo silnou váhu.

Pomohlo mi samozřejmě také to, že mluvím pěti evropskými jazyky a že jsem se oženil s dívkou ze střední Evropy. Moje děti mají vztah k Británii a také k tomuto regionu.

Odvrácená strana brexitu: Nadávky Čechům 

Kampaň za brexit byla plná mýtů a trefovala se do lidí z jiných zemí EU, zejména právě z tohoto regionu, kteří odešli do Británie žit a pracovat. Britům vadilo, že berou práci a pobírají sociální dávky. Jak jste to vnímal?

Rozhodně si nemyslím, že lidé z jiných zemí EU, kteří přišli nebo přicházejí do Británie, představují jakoukoliv hrozbu pro naši kulturu, způsob života nebo ekonomiku. Tito lidé se tu dokázali integrovat, platí tu daně, pracují tvrdě, někteří z nich se tu oženili nebo vdaly. Strašně mě proto rozčilují všechny ty protievropské nebo konkrétněji třeba protipolské postoje, se kterými se běžně setkáváme v médiích. Je mi z toho zle a rozhodně s tím nechci mít nic společného.

Vaše manželka je Slovenka. Řada Čechů, Slováků a Poláků si v době konání referenda o brexitu a po něm stěžovala na nadávky a dokonce i fyzické napadání cizinců. Zažila vaše rodina něco podobného? Máte nějaké osobní zkušenosti?

Ano, moje manželka měla osobní zkušenost a hned vám povím jakou. Stalo se to přesně den poté, co proběhlo referendum. Když vyšla z domu, jeden ze členů Konzervativní strany k ní přistoupil a řekl, jak je šťastný, že vystupujeme z EU a že žádný Polák nebo kdokoliv z východní Evropy sem už nevkročí. Vůbec si neuvědomil, že ona je původem z východní Evropy. A nedošlo mu to ani poté, co se na něj vytřeštěně dívala. Moc dobře to věděl, protože mě i ji dlouho zná.

Jaké má pocity vaše žena ohledně brexitu?

Moje žena vystoupila z Konzervativní strany a už se tam nechce vracet. Je rozzlobená, tvrdý brexit je pro ni absolutně nepřijatelný. Mrzelo ji, že se o občanech EU žijících v Británii mluvilo jako o rukojmích vyjednávání. Myslím, že vláda a hlavně premiérka Mayová si postupně uvědomily, že to vzaly za špatný konec.

Víte, v čem vidím největší problém? Lidé z jiných zemí EU, co žijí v Británii, nemají právo volit ve volbách do parlamentu. Politiky proto vůbec nezajímá, co si tito lidé myslí, protože jejich hlas k ničemu nepotřebují. Mnohem více se zajímají o občany ze zemí Commonwealthu, protože ti volit mohou. Kdyby brali ohled na tři miliony lidí z EU, kteří žijí v Británii, tak bychom se tady nyní možná bavili úplně o něčem jiném.

Nový pas jako záruka svobody pohybu po EU 

Kvůli brexitu jste požádal o irské občanství a nedávno jste dostal pas. Bylo to pragmatické nebo spíše symbolické rozhodnutí?

Obojí. Symbolické, protože se pořád cítím být občanem EU. Je mi velmi líto, že hodně Britů nyní pociťuje, že o něco přišli, že jim někdo něco sebral. Je mi strašně líto mladých lidí. Včera jsem viděl studenty z londýnské univerzity, kteří budou brzy mladými právníky. Řekl jsem jim, že mě mrzí, že si nebudou moct užívat takové svobody pohybu, kterou jsem měl v jejich letech já. Já měl možnost volně studovat a žít v zahraničí a mohl jsem se bez jakéhokoliv omezení oženit s dívkou ze země, která nebyla členem tehdejšího Evropského společenství.

Britská vláda o tomhle nemluvila a nikdy nevysvětlila, že už to nebude tak snadné. V kampani za vystoupení se hovořilo o tom, že vše zůstane při starém. To není pravda.

Proč jste o pas nepožádal už dříve?

O možnosti, že můžu mít druhý pas, jsem samozřejmě věděl, ale nikdy mne nenapadlo, že bych ho mohl jednou potřebovat. Svého irského původu jsem si ale byl vždy vědom, jsem ostatně katolík. Nyní ještě více než kdy jindy se uvědomuji, jaká to je výhoda být občanem EU a moci volně cestovat a studovat či pracovat kdekoliv v Evropě.

Může být na brexitu něco pozitivního?

Má mzda je nyní vyšší, protože euro je vůči libře silnější. To je ale samozřejmě příliš sobecké a věřte mi, že bych se toho s klidným svědomím vzdal. Myslím, že nic pozitivního není. Možná snad jen to, že lidé z UKIP (Strana nezávislosti Spojeného království – pozn redakce) a další populisté už nebudou vykládat nesmysly a lži, které nás pouze ztrapňují. Rozumím některým euroskeptickým názorům, které zaznívají, ale ty se opírají o fakta. Ignorantské řeči bez faktického základu si ale všichni rádi odpustíme. Populistům dojde munice a budou muset začít čelit opravdovým problémům, které máme. Politikům brzy dojde, že už nebudou mít nikoho, na koho budou moct svalovat vinu za své neúspěchy, jako to dělali EU. Jsem zvědavý, co budou dělat.

 

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Volby do Evropského parlamentu 2019

Volby do Evropského parlamentu se uskuteční 24. a 25. května 2019. Češi budou vybírat celkem 21 nových poslanců. Volí se poměrným systémem, to znamená, že strana musí získat minimálně 5 % hlasů, aby měla nárok na křeslo v parlamentu. I těchto voleb je možné se zúčastnit mimo místo trvalého bydliště na voličský průkaz, nelze ovšem odvolit v zahraničí.

Jak volit Kandidáti Seznam europoslanců Průzkumy Voličský průkaz Jak se stát členem volební komise Jak vypadá europarlament Historie voleb do EP

Články odjinud