Krajní pravice z migrantů tolik nevytěžila. Střety v parlamentu zesílí, postoj k migraci ale nezvrátí | info.cz

Články odjinud

Krajní pravice z migrantů tolik nevytěžila. Střety v parlamentu zesílí, postoj k migraci ale nezvrátí

ANALÝZA | Migrace byla bezpochyby jedním z největších témat proběhlých voleb do Evropského parlamentu. Řadě pravicových stran v čele s italskou Ligou Mattea Salviniho se z nedávné migrační krize podařilo hodně vytěžit a ve volbách slavily nemalé zisky, v celoevropském kontextu nicméně nebyly tak velké, jak se původně očekávalo. Strach z migrace už není tak horkým tématem, jako tomu bylo v době vrcholící krize, to však neznamená, že téma migrace zcela vymizelo a nový europarlament se mu už nebude věnovat. Střety o migraci v novém europarlamentu zesílí, dosavadní postoj se ale měnit nebude.

Volby „budou referendem o migraci“, prohlásil před dvěma týdny v televizní debatě  Jordan Bardella – volební lídr francouzského Národního sdružení Marine Le Penové. Volební výsledky naznačují, že pro jeho stranu ono „referendum“ dopadlo dobře. Národní sdružení totiž předstihlo proevropské hnutí Emmanuela Macrona a se ziskem 22 křesel volby ve Francii vyhrálo.

Jako jednoznačný vítěz z voleb odchází také protiimigrační Liga italského ministra vnitra Mattea Salviniho, která obdržela 34 procent hlasů a v novém europarlamentu obsadí 28 křesel – v minulém volebním období přitom měla Liga jen pět poslanců. Na protiimigrační sentiment vsadila řada dalších stran včetně španělského Voxu, za který se do Evropského parlamentu dostali tři jeho členové. To sice není nijak závratný výsledek, pro Španělsko, které bylo po ukončení Frankova režimu vůči nárůstu krajní pravice imunní, to je ale i tak nová situace.

„Italská Liga dosáhla na opravdu velký počet hlasů a do europarlamentu se dostala i španělská strana Vox, což je odrazem toho, jak moc byly tyto společnosti zasaženy přílivem migrantů,“ říká pro INFO.CZ David Wineroither z Maďarské akademie věd. Zároveň poukazuje na o něco menší úspěch Švédských demokratů, kteří také vsadili na protiimigrační nálady v zemi a dosáhli na více než 15 procent.

Podle Wineroithera sice krajní pravice v evropských volbách poměrně dost hlasů získala, „nebyl to ale žádný velký průlom“ a je velmi pravděpodobné, že kdyby se volby konaly v roce 2015 nebo 2016, byly by zisky pravicových protiimigračních stran větší, než byly letos. S tím souhlasí i odborník Mendelovy univerzity v Brně Martin Hrabálek, podle kterého to naznačuje i poslední průzkum Eurobarometru. Ten ukázal, že strach z migrace mezi obyvateli unijních zemí klesá na hodnoty z dob před migrační krizí.

„Migrace do Evropy se snížila a je výrazně nižší než v letech před migrační krizí, ale v politickém diskurzu budou stále existovat strany, které s tématem migrace budou operovat a budou schopny na tom získávat politické body i do budoucna. Ale už to není tak horké téma, jaké to bylo před dvěma třemi lety,“ říká Hrabálek pro INFO.CZ.

„Pokud by se volby do Evropského parlamentu konaly v dobách, kdy vrcholila migrační krize, úspěch antiimigračních a krajně pravicových stran by byl nejspíš výraznější. Otázka posílení krajně pravicových stran v Evropském parlamentu je ale komplexnější. Ačkoliv průzkumy veřejného mínění i nadále ukazují, že občané EU vnímají migraci jako jedno z nejdůležitějších témat, už to není téma, na kterém by se daly vyhrát volby,“ potvrzuje pro INFO.CZ analytička Asociace pro mezinárodní otázky Linda Krbcová.

Infografika: strach z migrace

Podle odbornice na migraci tomu nasvědčuje i fakt, že v některých zemích, jako například Holandsko, si protiimigrační strany naopak pohoršily.  „Volby Evropskému parlamentu určitě nepřinesly revoluci, jak se někteří obávali. Spíše jde o evoluci, kde dominance tradičních stran ustupuje ve prospěch mladších a menších uskupení na obou stranách polického spektra,“ dodává s tím, že od doby vrcholící migrační krize se unie navíc musela vypořádávat s jinými vážnými tématy, které měly naopak sjednocující efekt – především chaos kolem brexitu.

Nacionalismus brání spolupráci

„Dnes vzniká nová Evropa,“ prohlásil po skončení voleb ve 28 členských státech Salvini, podle kterého dali italští voliči najevo, že si přejí přísnější protiimigrační politiku. Salvini přitom doufá, že se mu podaří v Evropském parlamentu sjednotit euroskeptické protiimigrační strany a z celkových 751 křesel obsadí 100 až 150 míst. Něco takového však s největší pravděpodobností zůstane pouze Salviniho snem.

Spolupráce Ligy s francouzským Národním sdružením je téměř jistá, dohromady však dává pouhých 50 křesel a menší krajně pravicové strany včetně české SPD dají 50 míst jen stěží. Salvini se snaží přemluvit ke spolupráci „větší hráče“ – například britskou Stranu pro brexit Nigela Farage, která získala 28 mandátů – jeho snahy však podle agentury AP vyzní naprázdno.

Strana pro brexit nemá o spolupráci s dalšími stranami zájem, protože ví, že jen co Británie odejde z EU, opustí europarlament i britští poslanci. Salvini se snaží přemluvit i maďarský Fidesz premiéra Viktora Orbána, jehož domovskou frakcí je však středopravicová Evropská lidová strana (EPP), a přestože bylo Fideszu členství v EPP před nedávnem pozastaveno, nezdá se, že by se Orbán poohlížel po jiném partnerovi.

„Žádný prudký vzestup populistických, pravicových, antiimigračních sil nenastal…Zdá se, že sny o velké euroskeptické skupině byly spíš idealistické,“ říká maďarský analytik Peter Kreko pro AP, která upozorňuje na to, že i v případě, že se Salvinimu podaří stovku křesel nasbírat, nebude mít při rozhodování o legislativě dostatečně velkou váhu.

Dalším kamenem úrazu je navíc fakt, že nacionalistické strany spolu v Evropském parlamentu jen velmi těžko kooperují a ukázalo se to i během minulého funkčního období. „Krajně pravicové strany se dokážou shodnout, pokud proti něčemu vystupují, například proti imigraci nebo prohloubení evropské spolupráce. Nabídnout nějaké pozitivní poselství ale nedokážou,“ říká pro INFO.CZ Wineroither s tím, že nacionalistické tendence jim brání na nadnárodní úrovni efektivně spolupracovat.

Ukazuje se ale, že rozdílné názory mezi nimi panují i v otázce migrace. Hlavním cílem krajně pravicových stran je sice zastavit příchod migrantů do Evropy, Salvini ale v minulosti několikrát zopakoval, že ostatní evropské země by měly převzít část zátěže a víc zemím na jihu Evropy v čele s Itálií při vyřizování žádostí o azyl pomáhat.

„Itálie se na jednu stranu snaží zabránit migraci, ale zároveň se mezi zeměmi dlouhodobě snaží prosadit solidaritu. To je věc, na které se Salvini a třeba Tomio Okamura nikdy shodnout nemůžou, protože Salvini prosazuje sdílení zátěže, na což Okamura a další protiimigračně naladěné strany z jiných částí Evropy nepřistoupí,“ říká Hrabálek.

K radikální změně nedojde

Přestože počty lidí přicházejících do Evropy začínají klesat na předkrizové hodnoty, migrace bude s jistotou klíčové téma i pro Evropský parlament v novém složení. Jak totiž vysvětluje analytička AMO, většina řešení pro migraci přijatých v důsledku krize mají pouze dočasný ráz a neřeší migrační otázku komplexně. O to se pokoušela reforma azylového a migračního práva, kterou Evropská komise navrhla v roce 2016, zatím ale bez úspěchu.

Komise před třemi lety představila celkem sedm legislativních návrhů o řízení migrace a azylu, dva z nich se však u některých členských zemí setkaly s velkým odporem. Největší rozpory panují ohledně reformy dublinského systému, který určuje, jaká země EU je odpovědná za vyřízení azylové žádosti. Druhou je pak návrh nahradit stávající směrnici o udělování azylu nařízením, které má harmonizovat postupy v jednotlivých unijních zemích. Vedle dvou kontroverzních dokumentů však stojí pět dalších návrhů, které mají migrační politiku unie zefektivnit, a dá se říct, že na nich uvnitř Evropské unie panuje shoda, ani ty se však nedaří přijmout.

Osud reformy azylového práva tak stále visí ve vzduchu, přestože minulý Evropský parlament už svou „pozici“ k reformě přijal v roce 2017. Proces se ale zasekl na členských státech, které se nedokázaly shodnout na společném kompromisu. „Jsou tu členské státy, které mají na reformě jednoznačně zájem a pak tu jsou státy, kterým vyhovují stávající pravidla, kam patří i Česko a další země Visegrádu,“ vysvětluje Hrabálek.

Brusel tak dlouhou dobu tlačil na členské státy, aby stanovisko přijaly ještě před evropskými volbami – kvůli predikcím o vysokých ziscích krajní pravice totiž panovaly obavy, že nový parlament by mohl k azylovému balíčku přijmout stanovisko zcela jiné. Odborníci oslovení redakcí INFO.CZ se však nedomnívají, že by se postoj Evropského parlamentu zásadním způsobem měnil.

„Nemyslím si, že by ze strany Evropského parlamentu došlo k radikální změně pozice vůči těmto reformám, neboť budoucí koalice bude postavena právě na stranách, který tento balíček v roce 2017 podpořily,“ říká Krbcová, podle které bude Evropský parlament i nadále vůči migraci a azylu liberální. „K větším střetům možná dojde během rozprav v plénu Evropského parlamentu, díky liberální koalici bude ale vliv antiimigračních stran na hlasování ohledně migrace hodně limitován,“ dodává.

Podle expertů tak Evropský parlament nebude při budoucím jednání o změnách azylové a migrační politiky ta nejproblematičtější část. Tou budou právě členské země, kvůli kterým se proces zadrhnul a zatím není šance, jak ji posunout.

„Pokud se podíváme, o kolik křesel posílily protiimigračně naladěné strany, bavíme se asi o 30 mandátech. S ohledem na to, kolik má Evropský parlament celkově členů, jejich posílení tedy není tak velké. Co je s ohledem na reformu azylu důležitější, je pozice členských států. V konečném důsledku se to bude lámat na tom, že státy budou mít problém shodnut se, jak by reforma měla vypadat – stejně jako jsme to viděli už v uplynulých letech,“ uzavírá Hrabálek.  

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Volby do Evropského parlamentu 2019

Volby do Evropského parlamentu se uskuteční 24. a 25. května 2019. Češi budou vybírat celkem 21 nových poslanců. Volí se poměrným systémem, to znamená, že strana musí získat minimálně 5 % hlasů, aby měla nárok na křeslo v parlamentu. I těchto voleb je možné se zúčastnit mimo místo trvalého bydliště na voličský průkaz, nelze ovšem odvolit v zahraničí.

Jak volit Kandidáti Seznam europoslanců Průzkumy Voličský průkaz Jak se stát členem volební komise Jak vypadá europarlament Historie voleb do EP

Články odjinud