Články odjinud

Matky na útěku. Domácí násilí zažívá v EU každá třetí žena

Matky na útěku. Domácí násilí zažívá v EU každá třetí žena

Společné bydlení, děti, alkohol, dluhy, násilí a jako jediné východisko útěk. Příběhy žen-matek a jejich narychlo sbalené věci, se kterými se spolu se svými dětmi vydaly hledat azyl, zachytil svým fotoaparátem český fotograf Tomáš Třeštík. Podobnou situaci nezažívají ženy pouze v Česku, ale také po celé Evropě. Jak tomu předcházet a jak nejlépe pomáhat těm, co to potřebují, řešil nedávný kulatý stůl v Evropském parlamentu v Bruselu.

„Každá třetí žena v Evropě je obětí domácího násilí. Tato čísla mluví sama za sebe,“ uvedla na kulatém stole, který proběhl v Bruselu u příležitosti mezinárodního dne proti násilí na ženách, česká europoslankyně Dita Charanzová (ANO). Akce byla spojená s výstavou Tomáše Třeštíka, jehož fotografie byly k vidění v sídle Evropského parlamentu.

Násilí na ženách zahrnuje trestné činy, jako je sexuální napadení, znásilnění a „domácí násilí“, kterým se myslí dlouhodobé, opakované a stupňující se útoky jednoho člena domácnosti vůči druhému. Násilí nemusí být pouze fyzické nebo sexuální, ale může se jednat i o útoky psychické. „Ve světě kvůli domácímu násilí zemře každý den 137 žen. Bolest a utrpení nekončí jen u těchto žen, ale jde mnohem dál, protože se dotýká i jejich dětí a ovlivňuje to naši společnost,“ uvedla patronka Nadace Terezy Maxové dětem Tereza Maxová.

Dopátrat se přesných statistik není jednoduché. Ženy o násilí, které se na nich dopustí jejich partneři, mlčí a jen asi třetina z nich je ochotna přiznat, že se něco stalo. „Víme, že čísla jsou alarmující, ale přesné statistiky nemáme,“ říká k tomu Monika Ladmanová z kabinetu české eurokomisařky Věry Jourové, která je vůbec první členkou Evropské komise, do jejíž agendy problematika spadá.

Výsledky prvního průzkumu, který sbíral data napříč EU, byly zveřejněny v roce 2014 a do značné míry jsou směrodatné dodnes. Průzkum odhalil, že každá třetí žena v EU (33 %) zažila od svých 15 let fyzické a/nebo sexuální násilí. „V posledních letech určitě nastal posun, ale i přesto domácí násilí vůči ženám dosahuje pandemických rozměrů,“ zdůraznila Birgit Van Hout z Úřadu Vysokého komisaře OSN pro lidská práva (OHCHR).

Potřebujeme Istanbulskou úmluvu?

Řešit případy násilí na ženách pomáhá na úrovni EU směrnice, která se týká obětí trestných činů, z roku 2012. Opatření zavádí minimální standardy pro práva, ochranu a podporu obětí trestných činů na území Evropské unie a konkrétně odkazuje na oběti násilí na základě pohlaví, oběti sexuálního násilí a oběti násilí v rámci úzkého svazku.

Dalším významným dokumentem je Úmluva Rady Evropy o předcházení a boji proti násilí na ženách a domácímu násilí, která je známá spíše pod názvem Istanbulská úmluva. Dokument, který Rada Evropy přijala v roce 2011 a který začal platit o tři roky později, bojuje proti fyzickému a psychickému týrání, nebezpečnému pronásledování neboli stalkingu, znásilňování, sexuálnímu obtěžování, ženské obřízce a proti vynuceným sňatkům, potratům a sterilizacím. V celé řadě států však vyvolává rozporuplné reakce, které doprovázejí nejrůznější mýty, a jeho ratifikační proces se proto výrazně zpomalil.

INFOGRAFIKA DNE: Istanbulská úmluvaINFOGRAFIKA DNE: Istanbulská úmluvaautor: INFO.CZ

Úmluva proti násilí narazila i v Česku. To ji sice v květnu 2016 jako poslední ze států EU podepsalo, český parlament ji ale dosud neratifikoval. Proti se postavily některé křesťanské církve, podle kterých by úmluva ohrozila tradiční rodinu a postavila by muže a ženy proti sobě. Výhrady k textu mají i advokáti, kteří se obávají prolomení pravidla zachovávat mlčenlivost. Úmluva totiž ukládá signatářským zemím zajistit, aby zákonná pravidla důvěrnosti nebránila určitým profesím ohlásit důvodné podezření z násilí na ženě či domácího násilí. Ministerstvo spravedlnosti se snažilo podobné obavy mírnit s tím, že jejich povinnosti se úmluva netýká.

Terčem násilí bývají i děti

O tom, že by Česko mělo úmluvu přijmout, je přesvědčena ředitelka centra LOCIKA, které se zaměřuje na odbornou péči pro děti zažívající domácí násilí, Petra Wünschová. Násilí v rodinách totiž často přihlížejí také děti a mnohé z nich bývají i terčem ran.

„ČR ušla za posledních 29 let velký kus cesty v oblasti ochrany před domácím násilí. Zatímco před dvaceti lety bylo obvyklé, že žena od úřadů slyšela, že má v zájmu udržení rodiny vydržet od manžela pár facek, dnes už by to nebylo možné. I přesto, že se může zdát, že je vše v pořádku a Istanbulskou úmluvu nepotřebujeme, naše každodenní zkušeností hovoří jinak,“ uvedla Wünschová u kulatého stolu.

Velký problém v Česku představuje fakt, že k včasné pomoci podle kvalifikovaných odhadů dostane jen 10-15 % dětí, které si v rodině projdou bitím nebo násilím a jsou evidovány úřady. Velký počet dětí, které prožijí domácí násilí, se do evidence ani nedostane. „Úřady zachytí jen nejzávažnější případy domácího násilí. Podle statistik ministerstva práce a sociálních věcí jich bývá ročně přibližně 2 500. Ale bohužel ani těmto dětem se nedaří včas poskytnout pomoc,“ vysvětluje Wünschová.

Běžným jevem je také to, že se o domácím násilí v rodinách nemluví. Podle Wünschové chybí nástroje pro lékaře a také pro pedagogy, aby rozpoznaly, že se něco děje. „Potřebujeme také krizová lůžka a lůžka v utajených azylových domech,“ dodává.

Situace v ČR se nelepší také kvůli tomu, že Češi jsou k násilí ve srovnání s jinými zeměmi tolerantnější. Nedávný výzkum Ligy otevřených mužů (LOM) a výzkumné agentury Nielsen Admosphere ukázal, že téměř dvě třetiny českých rodičů při výchově dětí používají fyzické tresty. Polovina z nich nejčastěji přistupuje k plácnutí na zadek či přes ruce, pětina dá pohlavek či facku. Přes dvě pětiny Čechů (43 %) ale facku či plácnutí za fyzický trest nepovažují. Přístup české populace k fyzickému trestání se za posledních pět let nezměnil.

„Debata ve všech zemích by se měla vést na základě faktů. Bojím se, že ve společnosti stále bojujeme s předsudky a stereotypy. Násilí vůči ženám nezná hranice, a to jak kulturní, národnostní, tak ani geografické,“ uzavřela diskusi europoslankyně Charanzová.

 

 

Volby do Evropského parlamentu 2019

Volby do Evropského parlamentu se uskuteční 24. a 25. května 2019. Češi budou vybírat celkem 21 nových poslanců. Volí se poměrným systémem, to znamená, že strana musí získat minimálně 5 % hlasů, aby měla nárok na křeslo v parlamentu. I techto voleb je možné se zúčastnit mimo místo trvalého bydliště na voličský průkaz, nelze ovšem odvolit v zahraničí.

Jak volit Seznam europoslanců Průzkumy Voličský průkaz Jak se stát členem volební komise Jak vypadá europarlament Historie voleb do EP

Články odjinud