Měnový jestřáb, který radil i Merkelové. Německý kandidát na šéfa ECB budí obavy | info.cz

Články odjinud

Měnový jestřáb, který radil i Merkelové. Německý kandidát na šéfa ECB budí obavy

Tahanice evropských lídrů o obsazení nejvyšších unijních postů zřejmě významným způsobem promluví také do jmenování šéfa jedné z nejvlivnějších institucí světa – Evropské centrální banky. Německá vláda, která se usilovně snaží o prosazení Manfreda Webera z bavorské CSU do čela Evropské komise, tento boj s velkou pravděpodobností prohraje. V takovém případě však bude Německo usilovat o křeslo šéfa ECB, do něhož by podle Berlína měl usednout předseda Bundesbank Jens Weidmann. Respektovaný německý ekonom je však pro mnoho zemí eurozóny kontroverzní postavou, pro kterou není v čele ECB místo. Kdo je muž, který je pro mnohé trnem v oku?

Do čela německé centrální banky se Jens Weidmann dostal v roce 2011, kdy se stal zároveň členem bankovní rady ECB. Nekompromisní bankéř a bývalý ekonomický poradce kancléřky Angely Merkelové přesto nemá v eurozóně příliš velkou podporu. Muž, který ostře kritizoval radikální měnovou politiku současného předsedy ECB Maria Draghiho, je trnem v oku hlavně pro jižní křídlo eurozóny, ale i Francii.

„Myslím, že to je rozhodně kandidát, který by takovou roli zvládnul a kvalifikačně na to má. Na druhou stranu, pro část trhů a evropských politiků je hůře přijatelný. Rozhodně to tedy není někdo, na kom by se všichni shodli,“ říká pro INFO.CZ hlavní ekonom Patria Finance Jan Bureš.

Přestože v jižním křídle eurozóny by v čele ECB rádi viděli někoho jiného, v Německu je Weidmann pro svůj konzervativismus velice populární a je považován za ideálního adepta pro nástupnictví po Draghim, kterému vyprší mandát letos na podzim. Speciálně mezi slabšími členskými zeměmi eurozóny však panuje obava, že ve chvíli, kdy eurozónu zasáhne recese, Weidmann nebude tím, kdo by pro záchranu měnové unie udělal „cokoli“.

Weidmann totiž patří mezi takzvané měnové jestřáby – tedy bankéře prosazující vyšší úrokové sazby a přísnější měnovou politiku. V posledních letech proto ostře kritizoval ultra nízké úrokové sazby i Draghiho slib z dob finanční krize, že se eurozónu bude snažit zachránit „za každou cenu“. Podle Weidmanna totiž hlavním úkolem Evropské centrální banky není zachraňovat eurozónu, nýbrž to, aby ceny zůstaly stabilní.

„Jens Weidmann je problematický pro všechny, kterým nesedí užší vidění měnové politiky, která se soustředí primárně na cenovou stabilitu a nevnímá řadu věcí okolo – především hladké fungování finančního systému v eurozóně,“ říká pro INFO.CZ hlavní ekonom Patria Finance.

To se v době, kdy ECB vedl Mario Draghi, projevilo několikrát. Například v roce 2012, kdy se stal jediným bankéřem ECB, jenž se postavil proti pomoci zadluženým zemím platících eurem. Za Draghiho totiž vznikl celý instrumentář nových přístupů k měnové politice, který ale šéf Bundesbank ostře kritizoval a zastával spíše konzervativnější pozice. Mezi některými evropskými politiky a odborníky tak ohledně možného zvolení Weidmanna panují obavy.

„Abychom dokázali čelit výzvám, které před námi stojí, jako je oslabující ekonomika eurozóny a potenciální dluhová krize v Itálii, bude ECB muset provádět odvážnější měnovou politiku, než jakou jsme viděli doteď,“ tvrdí analytik Christian Odendahl z Centra pro evropskou reformu. „Eurozóna potřebuje někoho odvážnějšího, než je Draghi, ale ne tak konzervativního, jako je Weidmann,“ dodává pro server Politico.

Jak potvrzuje hlavní ekonom Patria Finance, slabší země eurozóny mají strach, že v případě další ekonomické krize se Weidmann bude spíše držet v pozadí a přihlížet tomu, co se v ekonomice samovolně děje.

„To je rozhodně něco, co je pro tyto země znepokojující. U těchto států tedy podporu mít nebude, nebo ji bude shánět velice těžce. Weidmann si to ale samozřejmě uvědomuje a v poslední době hodně obrousil některé své názory,“ říká Bureš s tím, že projevy kandidáta na šéfa ECB jsou dnes o poznání méně radikální než v roce 2011. Stále se však řadí a bude i nadále řadit ke konzervativnějším bankéřům.

Vzhledem k názorovému posunu, který ekonomové u Weidmanna v poslední době pozorují, je tedy těžké odhadovat, jak by se v případě krize zachoval. Nedá se čekat, že by zvolil podobnou cestu jako Draghi a snažil se eurozónu zachránit za každou cenu, podle Bureše by však ve finále podnikl kroky, které by byly zapotřebí.

„Domnívám, že kdyby on osobně nesl tuto zodpovědnost a byl by v čele ECB, je to něco jiného, než když tam byl v pozici jednoho z členů. Pak si dovedu představit, že by určitým způsobem reagoval – sice ne tak flexibilně a aktivisticky jako Mario Draghi, ale nemyslím si, že by jen nečinně přihlížel tomu, jak roste napětí na finančních trzích,“ říká s tím, že to, jaké konkrétní nástroje by v takové situaci použil, by záleželo na povaze a hloubce takové krize.

Pokud se tedy Weidmann skutečně stane novým šéfem ECB, čeká eurozónu po osmi letech Draghiho vedení změna. Přesto jsou obavy spojené s možným nástupnictvím jednapadesátiletého Weidmanna, který je známý tím, že si na vykání zrovna nepotrpí, zřejmě do určité míry přehnané. 

Podle Bureše se však dá očekávat, že v případě jeho jmenování do funkce budou mít finanční trhy zpočátku oprávněné pochybnosti a může to bezprostředně poté zkomplikovat i situaci na italském dluhopisovém trhu. Pokud se totiž jeho jmenování odehraje v době vyjednávání o italském rozpočtu, které se už loni neobešlo bez střetů Říma s Bruselem, italské dluhopisové trhy se mohou dočasně ocitnout pod tlakem. V takovém případě je třeba se připravit na dočasné období nervozity na finančních trzích – především těch slabších zemí eurozóny.

„Pokud by na jeho jmenování došlo, mohl by mezi řadou politiků a hráčů na trzích nejprve vzbudit nejistotu. I když předpokládám, že by v roli zodpovědného guvernéra nedopustil, aby došlo k dlouhodobému nárůstu finančního napětí, trhy si ho možná zprvu budou chtít otestovat. Protože pro ně zatím není zárukou jako Mario Draghi, že je schopný udělat pro zachování finanční stability v určitou chvíli cokoliv,“ uzavírá Bureš.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Volby do Evropského parlamentu 2019

Volby do Evropského parlamentu se uskuteční 24. a 25. května 2019. Češi budou vybírat celkem 21 nových poslanců. Volí se poměrným systémem, to znamená, že strana musí získat minimálně 5 % hlasů, aby měla nárok na křeslo v parlamentu. I těchto voleb je možné se zúčastnit mimo místo trvalého bydliště na voličský průkaz, nelze ovšem odvolit v zahraničí.

Jak volit Kandidáti Seznam europoslanců Průzkumy Voličský průkaz Jak se stát členem volební komise Jak vypadá europarlament Historie voleb do EP

Články odjinud