Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Na Facebooku jste v podstatě nazí, únik dat se dal čekat a bude další, říká pro INFO.CZ Jourová

Na Facebooku jste v podstatě nazí, únik dat se dal čekat a bude další, říká pro INFO.CZ Jourová

Masivní únik dat uživatelů největší sociální sítě Facebook přes britskou konzultantskou společnost, která je nečestným způsobem využila pravděpodobně také pro manipulaci volebního chování před volbami v Česku, ji nepřekvapil. Není navíc ani vyloučeno, že by se podobné situace nemohly objevit znovu. V exkluzivním rozhovoru pro INFO.CZ to uvedla evropská komisařka pro ochranu osobních údajů Věra Jourová, která se před pár dny vrátila z USA, kde o kauze jednala s příslušnými americkými úřady. Obrátila se také na Facebook. Je EU dostatečně připravena na podobné úniky dat? Je ve hře zpřísnění pravidel na jejich ochranu? A proč si Jourová smazala účet Facebooku? I o tom se v rozhovoru mluvilo.

Slýcháme o ochraně osobních údajů. Jak je možné, že k takové kauze vůbec došlo?

Upřímně řečeno očekávala jsem, že se jednou něco takového stane. Možnosti, jak se lidem našroubovat do soukromí a do jejich hlav tím, že je bude někdo ovlivňovat opakovanými zprávami, se jako téma otvíralo už nějakou dobu. Už na začátku milénia jsem zaznamenala americké sociologické články o tom, že tu začíná být prostor nejen pro to, aby byla slyšet mlčící většina, tedy 90 % lidí, ale aby se to zneužilo pro politické cíle. To se nyní stalo a pro mě je to velmi varovné. Nechávám si teď zpracovávat od našich právníků analýzu. Je potřeba vědět, jak se právně dívat na tuto verzi velice agresivního politického marketingu, který podle všeho provozovala firma Cambridge Analytica.

Jakou roli v tomto sehrála sociální síť Facebook?

To odhalí vyšetřování. V Americe jsem požadovala šetření, protože Facebook patří mezi firmy pod systémem Privacy Shield (Jde o legální přetahování dat z Evropy do Ameriky za podmínky, že na americké půdě je zajištěn evropský standard ochrany dat. V případě selhání systému je možné jej z evropské strany zastavit. Facebook je jednou z mnoha firem, která pod něj spadají; pozn. red.), a proto mne výsledky obzvlášť zajímají.

Co se tedy podle vás stalo?

Ve Facebooku tvrdí, že byli uvedeni v omyl, protože mělo jít o aplikaci sloužící k výzkumu. Pravděpodobně ale nedohlídali pravý účel aplikace. Přihlásilo se 270 tisíc uživatelů a tito tzv. výzkumníci (z Cambridge Analytica; pozn. red.) stáhli i data jejich přátel. Nyní se vedou právní debaty, zda se souhlas uživatelů může vztahovat i na těchto padesát milionů přátel.

Víte, o jaká data se jedná?

Na Facebooku jste v podstatě nazí. Datoví analytici si mohou u každého uživatele přečíst o jeho otevřenosti, uvědomělosti, extroverzi, introverzi, neuroticismu, spokojenosti se životem, IQ, pak také samozřejmě informace o tom, zda onen člověk věří v boha, má sklony k okultismu, čte horoskopy a jaké jsou jeho politické postoje. Z tohohle pak uplácají „digitálního sněhuláka“ a přesně ví, kam umístit „mrkvičku“.

V americké televizi jste vystupovala celkem nekompromisně a řekla jste, že Facebook selhal. Je tedy viníkem toho všeho?

Čtu to tak i z toho, jak se k tomu staví Mark Zuckerberg (zakladatel Facebooku; pozn. red.). Podle mého názoru Facebook selhal v tom, že se měl více zajímat o to, jestli jde opravdu o výzkum a k jakému účelu jsou ona data přeposílána. Facebook byl vstupní brána mezi uživatelem a tím tzv. výzkumníkem. Usuzuji tedy tak na základě určitých přiznání pana Zuckerberga, ale samozřejmě jako právník vím, že přiznání už není koruna důkazu, a proto si chci počkat na výsledky vyšetřování.

Měla jste možnost jednat se zástupci Facebooku, když jste nyní byla pracovně v USA?

Nejednala jsem s nimi, i když oni měli zájem se se mnou setkat. Kvůli počasí (v době návštěvy komisařky Jourové v USA zasáhly východní část území silné sněhové bouře; pozn. red.) se ale nedostavili. Nicméně já to jednání nevyvolávala.

Nyní formuluji dopis vedení Facebooku a budu se dotazovat na tento konkrétní případ ve vztahu k ochraně dat, Privacy Shield a také na další věci. Chci se dotknout spolupráce, kterou máme spolu s Facebookem na dobrovolných záležitostech, především jde o práci na odstraňování nenávistného obsahu z webu.

Jak se do tohoto může promítnout současná kauza? Nebude se vám nyní jednat o poznání hůře?

Naše spolupráce je založená jednak na presumpci toho, že dodržují evropské právo, ale také na jejich závazcích v oblasti společenské odpovědnosti. Tady je tento případ, o kterém spolu mluvíme, určitou trhlinou a staví nás před otázky, jak pokračovat dál.

Na druhé straně bych to tolik nedramatizovala ve vztahu k Privacy Shield. Pokud bychom zjistili, že Facebook jako jedna z firem pod tímto systémem selhala a stalo se to před vstupem do tohoto režimu, tak to nebude mít žádnou relevanci. V opačném případě se to musí vyšetřit a pak přistoupit k příslušným krokům vůči konkrétní firmě. Neberme to ale jako důvod pro sestřelování a kritizování celého systému, přes který přetahuje data do Ameriky i řada evropských firem včetně českých.

Kdy můžeme znát první výsledky vyšetřování, která se rozběhla na americké i evropské straně?

Nejspíše to bude v řádu měsíců, protože je třeba projít obrovské množství dat a dokumentů. V Americe jsem dostala informaci, že vyšetřování takhle velkého rozsahu trvá rok i více. V Evropě jsme žádné odhady zatím nedostali, ale určitě to nebude příští týden.

Jaké byly reakce americké strany, když jste to s ní probírala?

Federal Trade Commission (americká obdoba úřadu pro ochranu osobních údajů; pozn. red.) byla velice flexibilní, když jsem je prakticky ze dne na den vyzvala k jednání. Naprosto chápali, že někdo, kdo se podepsal pod Privacy Shield, se bude právem ptát, jak se k tomu postaví ti, kdo mají vymáhat právo a pravidla. A také ti, kdo mají pravomoci udělovat sankce.

Jsem v kontaktu i s vymahači práva na evropské straně a dostala jsem ujištění, že tu bude koordinovaný přístup – a to z dobrých důvodů, protože my ještě nevíme, jakých občanů se tyto praktiky dotkly. Možná z toho pak bude širší akce, a ne pouze na britské straně.

Objevily se informace o tom, že celá kauza zneužití dat by se mohla týkat i českých uživatelů Facebooku. Víte už něco bližšího?

Nevím nic jiného než to, co zaznělo v nahrávce skrytou kamerou – tedy, že praktika byla použita v nějakých volbách v Česku. Jsem na to sama zvědavá a stejně tak v souvislosti s britským referendem o brexitu. Otazník bude hlavně nad těmi, co tak zpětně zjistí, že takto agresivní praktika, která použila nelegální metodu – aspoň z hlediska ochrany osobních dat, je zmanipulovala.

Jaké pravomoci má v této konkrétní kauze Evropská komise?

Už jsem vyjádřila podporu všem vyšetřovatelům a požádala o dodání výsledků co nejdříve. Tento případ pro nás znamená určité opodstatnění tvrdších pravidel, která přicházejí v květnu s nařízením o ochraně osobních údajů (GDPR). Je to případ k poučení, se kterým budeme pracovat dál, protože je to dost drastický příklad možné minimálně nedbalosti z jedné strany a opravdu velmi agresivního způsobu zacházení se soukromými dat druhé strany. Je to precedenční případ.

Co tedy jako Komise chystáte?

V tuto chvílí žádné právní kroky dělat nebudeme a ani nemůžeme. Jsme zákonodárci a svou práci jsme už udělali. Nyní budeme čekat, jak se budou aplikovat pravidla, která byla pro Evropu schválena.

Zmiňujete nařízení o ochraně osobních údajů GDPR, které v Evropě začne platit za velmi krátkou dobu. Věříte, že pravidla, která přinese, budou k ochraně osobních údajů v případě rizik, na která ukázala kauza Facebooku, dostatečná? I třeba z pohledu toho, aby se podobným případům předcházelo do budoucna?

Legislativa, která by to vyloučila úplně, neexistuje. Snad jen kdybychom se vydali „čínskou cestou“ a úplně vypli internet. Pokud bychom pravidla ještě více zpřísnili, dali do nich více zarážek a kontrolních mechanismů, tak bychom digitální svět zcela pohřbili. Myslím si proto, že nová pravidla budou dostatečně přísná, ale musí fungovat v kombinaci s opatrností lidí, kteří tam či onde posílají data. Je tu potřebná součinnost občana, který si je sám vědom těchto nebezpečí a je tím první v řadě, kdo má své soukromí a svou identitu chránit.

Samozřejmě tu také musí být zodpovědnost těch, kteří data sbírají. Musí si být vědomi toho, že pokud se nebudou chovat podle pravidel, tak na ně může dopadnout drtivá pěst ochránců dat, která bude od května v Evropě harmonizovaná.

Já se neptám jen tak. V posledních dnech se objevily názory, že kauza Facebooku může vést k další legislativní regulaci prostředí. Chápu správně, že to vylučujete?

O tomto se vůbec nebavíme a úplně to vylučuji. Aspoň za této Komise.

O čem se v Komisi tedy bavíte?

Zajímala jsem se, jaké jsou sankční možnosti v jednotlivých členských státech EU. Znovu se ukazuje, že podle současné legislativy jsou rozdíly velmi značné. Zrovna Velká Británie, která je nyní asi nejvíce na tahu, protože Cambridge Analytica sídlí na jejím území, může udělit pokutu do výše 0,5 milionu liber. Pokud to srovnáme s tím, jakou škodu kauza pravděpodobně napáchala, tak to není tak drakonická sankce. V jiných státech jsou sankce ještě mnohem nižší. Myslím si proto, že v oblasti harmonizace sankcí a jejich přiměřenosti jejich použití jde GDPR rozhodně správným směrem.

Obáváte se toho, že se podobné případy mohou v blízké budoucnosti opakovat?

Nepřekvapilo by mne to. Jde o metodu byznysu, který nám posílá na míru šité manipulativní zprávy a informace. Bylo opravdu otázkou času, kdy to někdo použije i pro účely politiky.

Jak se tomu dá bránit?

Musí zafungovat mechanismy na obranu demokracie a zaručeného autonomního práva lidí se ve volbách rozhodnout - a to nikoli na základě toho, že je někdo vydírá tím, co o nich ví. V tomto konkrétním případě je to ještě horší, protože lidé si ani nejsou vědomi, že se stali cílem takto agresivní osobní manipulace a psychoinvaze.

Do vašeho portfolia v Evropské komisi spadá i ochrana základních práv a svobod, kterých se kauza úniku dat z Facebooku také dotýká. Jaký dopad to může mít v této oblasti?

Tady je na zvážení, zda dnešní pravidla, která regulují volby a kampaně, jsou schopny toto odchytit. Osobně mám velké pochybnosti, zda jsme na to legislativně vybaveni. Je to něco nového a budeme se na to muset podívat. Zdůrazňuji, že toto není o ochraně dat, ale o politickém marketingu a volbách.

Dovolte ještě otázku na konec. Nemáte facebookový účet. Smazala jste si ho kvůli kauze?

Ne. Nejsem na Facebooku už dlouho, protože nemám ráda výplach mozku.

Proč jste si účet smazala?

Impulsem bylo to, že to byla stoka, špína a hnus, co mi tam lidé psali. Můj dlouhodobý postoj k sociálním médiím je, že mi to nedělá dobře a je mi nepříjemné, aby mne někdo tímto způsobem manipuloval. A to i po stránce mých nákupních preferencí. Mám ráda více svobody a zjistila jsem, že online svět mi to ubírá.

 

 

Migrant do každé rodiny? Do Česka míří projekt „Uprchlíci, vítejte“

Do Česka přichází poněkud se zpožděním projekt „Uprchlíci, vítejte“. Ten zprostředkovává bydlení lidem na útěku v zemích, kde našli útočiště; pokud možno co nejblíž starousedlíkům, tedy rovnou u nich doma. S českou verzí projektu pomáhá Michal Sikyta, který byl před třemi lety u zrodu stejné platformy v Rakousku. „Nejsme sluníčkáři. My jenom nevítáme, ale nabízíme řešení,“ říká v rozhovoru pro HlídacíPes.org.

Ačkoli se migrační krize z roku 2015 Česku prakticky úplně vyhnula a počet lidí, kterým ČR ročně udělí azyl, se počítá jen na desítky, rozdělila migrace českou společnost.

„V Česku je migrace jistě kontroverzní. Ale nemyslím, že to, jak k ní přistupují politici, naprosto odráží rozpoložení ve společnosti,“ říká Michal Sikyta. Podle něj jsou Češi schopní si uvědomovat, že nic není černobílé, ani otázka přijímání uprchlíků.

Link

Sám má zkušenosti z Rakouska, které v roce 2015 přijalo necelých 100 tisíc lidí. Tamní verze projektu je proto taky mnohem větší než kdy asi bude ta česká, kterou zaštiťuje Sdružení pro integraci a migraci.

„To, že teď přichází méně uprchlíků. neznamená, že se to nemůže rychle a dramaticky změnit. A pak tu budeme mít funkční platformu, která v takové situaci nabídne řešení,“ říká.

Spolubydlení uprchlíků s domácími podle jeho zkušenosti urychluje integraci, pomáhá uprchlíkům najít práci a naučit se rychleji jazyk. V Česku chce zatím „Uprchlíci, vítejte“ ubytovat řádově jednotky až desítky osob.

Link

Proč v Česku s projektem začínáte až tři roky po poslední migrační vlně? Není to pozdě?

Myslíme si, že to téma je aktuální pořád, i když už se tolik neobjevuje v médiích. Situace v Česku se zas tak moc nezměnila – pořád je tu hodně lidí s uděleným azylem nebo doplňkovou ochranou, kteří mají problém najít adekvátní bydlení. Týká se to počtu lidí v řádu několika stovek.

Druhá věc je integrace uprchlíků – myšlenkou projektu je umožnit jim sdílet domácnost s místními lidmi. Podle nás je to klíč k úspěchu – je pro ně pak mnohem jednodušší naučit se češtinu, najít si zaměstnání, zorientovat se v novém prostředí a navázat sociální vazby.

Převzali jste název projektu z původní německé verze tak, jak byl – tedy „Uprchlíci, vítejte“. Nemůže vás to v očích řady Čechů diskvalifikovat už od začátku? Tenhle národ se rozdělil na „vítače“ a „odmítače“, jakoby nic jiného ani neexistovalo…

Samozřejmě je to určitý politický statement, ale na druhé straně to vyjadřuje, že ten projekt je konstruktivní odpovědí na celou tuhle problematiku. Tím, že se snažíme uprchlíkům zprostředkovat bydlení. Takže podle mě je to hlavně odpovědný přístup.

Když jsme u těch vítačů a odmítačů…. Jste sluníčkář?

Já vlastně nevím, co to je. Možná to má popisovat určitou naivitu – ale náš projekt rozhodně naivní není. My ty uprchlíky jenom nevítáme, my nabízíme řešení. Konstruktivní a odpovědný přístup. Ne, že řekneme „všechny vás vítáme“, ale taky to vítání nějak aplikujeme. Tím, že umožníme uprchlíkům bydlet s místními.

Link

Vy jste se podílel na rozjezdu stejné platformy v Rakousku v roce 2015. Jak to zafungovalo tam?

Na začátku nás bylo jen pár, ale pak se to začalo velmi dynamicky rozrůstat a před pár dny jsme ubytovali pětistého člověka, takže myslím, že to funguje velmi dobře.

Situace v současném Česku je ale jiná, nepřichází sem desítky tisíc lidí jako tehdy do Rakouska a Česko má kapacity, jak uprchlíky, kteří sem při současných počtech přijdou, ubytovat.

Nějaké ubytovací kapacity tu jsou, ale musíme se ptát, jakou mají úroveň a jestli není lepší, aby uprchlíci byli spíš v centru společnosti a sdíleli domácnosti s místními lidmi.

Není ale tenhle přístup jen střídání dvou extrémů? Na jedné straně může být přetížená státní infrastruktura pro uprchlíky, nedostatečná empatie státních institucí vůči nim. Na straně druhé ale vy nabízíte nastěhovat si uprchlíky domů. Nejde to ještě jinak?

Je potřeba si říct, co tomu předchází – nejde jen o to, že zprostředkujeme kontakt mezi majitelem bytu a uprchlíkem. Obě strany se registrují na našich stránkách a my se pak od nich snažíme získat podrobnější informace, jak tráví volný čas, jaké mají představy o sdílení jedné domácnosti a podobně. Tenhle „screening“ trvá několik týdnů.

Link

Jak obě strany kontaktujete – po telefonu, nebo s nimi děláte osobní pohovory.

Jako první krok vyplní poměrně obsáhlý registrační formulář, pak přichází komunikace po telefonu nebo mailem. A nakonec osobní setkání v bytě, kde se znovu probírá, jak by vypadalo to případné soužití, obě strany si vyzkouší, jestli jsou tam řekněme nějaké vzájemné sympatie a jestli by do toho vlastně chtěli jít. Teprve pak se rozhodnou.

Naše Podpora tím nekončí. Třeba v Rakousku existuje i psychosociální tým, takže pokud se objeví nějaké problémy, můžou se na nás obrátit. Klienti tedy mají k dispozici rozsáhlé poradenství.

Jaký je ideální profil uprchlíka pro tenhle program?

Jsou to lidé s uděleným azylem nebo doplňkovou ochranou, můžou to být i lidé, kterým ještě běží azylové řízení. Ta nemožnost najít adekvátní bydlení, se v Česku týká i řady lidí, kteří tu žijí už řadu měsíců a třeba už i umí trochu česky. Pro ně je ten projekt určený, naopak lidé, kteří jsou v Česku úplně čerstvě, nejsou naše primární cílová skupina.

Cítíte už po takovém ubytovávání uprchlíků v Česku poptávku – z obou stran?

Kdybychom ji necítili, nikdy bychom s tím projektem nezačali. Máme už pár registrací, zatím v řádu jednotek zájemců.

Link

Kdo může ubytovat uprchlíka u sebe doma? Jsou tam nějaké minimální požadavky?

Může to být naprosto kdokoli – třeba studentské spolubydlení nebo rodina. Pro nás je důležité, aby to byl samostatný pokoj, aby ten pokoj byl nabídnutý minimálně na šest měsíců, ideálně na rok nebo déle, a to kvůli určité stabilitě pro uprchlíka.

Kromě té samotné klíčové myšlenky – integrace soužitím – máte v projektu ještě nějaké jiné nástroje, jak uprchlíka motivovat k tomu, aby se o integraci opravdu aktivně snažil?

V Rakousku, kde je projekt nesrovnatelně větší, a je vlastně součástí celé sítě projektů, jsou v rámci podpůrného týmu k dispozici třeba i sociální pracovníci, kteří dotyčnému můžou pomoct s hledáním práce, jsou tam zdravotníci, je tam školní projekt a tak dál. Celou tuhle infrastrukturu mají k dispozici jak uprchlíci, tak jejich hostitelé, u kterých bydlí.

Co se stalo s uprchlíky, kteří programem prošli v Rakousku? Jsou nějaká spolehlivá data k tomu, jak dopadla jejich integrace?

My s těmi lidmi zůstáváme v kontaktu, děláme společné aktivity. Jeden příklad z mojí zkušenosti – mladík, kterému jsme zprostředkovali ubytování, začal studovat ve Vídni ekonomii a založil organizaci, která pomáhá lidem v Somálsku, odkud on sám pochází, s podporou vzdělávání a škol. V Česku se hodně zdůrazňuje, že je potřeba pomáhat v zemích, odkud lidé utíkají, spíše než pomáhat jim tady v Evropě. Tohle je dobrý příklad toho, jak člověk, který sám utekl, té zemi zpětně pomáhá, aby neutíkali ostatní.

Link

Jak často jste museli řešit ve spolubydlení Rakušanů s uprchlíky nějaké konflikty?

Velice málo, to mě dost překvapilo. Sám bydlím ve studentském bytě a ta míra konfliktů tam je poměrně vysoká – a s tím i fluktuace. Znám spoustu lidí, co takové bydlení mění po roce i dříve. Bavíme se tady o zhruba pěti stech zprostředkovaných spolubydlení a ta míra konfliktů byla velmi nízká.

Vídeň je specifické město, zvyklé na migraci, sociálně nebývale soudržné, s vysokou kvalitou života. Sousedským projektům se tam daří, včetně těch na integraci cizinců. Jsou tyhle podmínky vůbec přenositelné do Česka?

Proč by ne? Projekt „Uprchlíci, vítejte“ v současnosti běží ve 13 evropských zemích, nově také ve Francii, a dále v Austrálii a Kanadě. Samozřejmě, že realita z hlediska zákonů a dalších věcí je v těch jednotlivých státech odlišná. Ale ta základní myšlenka zůstává stejná.

V Česku je to jistě kontroverzní téma. Ale nemyslím, že to, jak k němu přistupují politici, naprosto odráží rozpoložení ve společnosti.

Takže Češi jsou ve skutečnosti k uprchlíkům méně nepřátelští, než se obecně předpokládá?

Ano, do určité míry. Minimálně ve schopnosti uvědomit si, že to téma není černobílé. Ani my neříkáme, že v integraci nejsou problémy. Ale snažíme se to řešit konstruktivně. Zprostředkovávat kontakty a pak ty nové vazby podporovat.

Článek původně vyšel na webu HlídacíPes.org. INFO.CZ ho publikuje se souhlasem redakce.

-1