Vývoj posledních dnů nás vrací do 70. let a Kissingerovské trojúhelníkové diplomacie USA-SSSR-Čína. Tentokrát je to obchodní studená válka a místo SSSR v něm figuruje EU, zatímco obě zbývající velmoci zůstávají stejné.
Čínská nadprodukce oceli již delší dobu vzbuzuje obavy, zejména v EU, ale i v USA. Oba západní obchodní bloky odmítly přiznat Číně status tržní ekonomiky podle pravidel Světové obchodní organizace. Z části je to kvůli státem dotované oceli, z části kvůli nerespektování intelektuálního vlastnictví ze strany Číny.
Zatímco EU vymýšlí obchodní obranné nástroje, jak se v případě velké míry dovozu dumpingové oceli z Číny bránit, americký prezident Trump přijal daleko přímočařejší přístup: okamžité zavedení vyšších cel na dovoz oceli a hliníku. A to i přesto, že Čína do Ameriky ocel téměř nevyváží. Ale co není, může být, zvláště pokud by se EU dovozu pod cenou účinně bránila. Americké opatření se zatím daleko více dotýká Japonska nebo Jižní Koreje než Číny.
EU na poslední chvíli odvrátila hrozbu, že se zvýšené tarify budou vztahovat i na ni. Za tímto účelem Komise vypravila do Washingtonu delegaci, která připomínala „pouť do Cannosy“. Dosáhla ale jen dočasného odložení s tím, že dlouhodobější budoucnost je pořád nejistá.
