Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Pokud si svět myslí, že Krym je daleko, mýlí se. Sankce je třeba zpřísnit, říká pro INFO.CZ Umerov

Pokud si svět myslí, že Krym je daleko, mýlí se. Sankce je třeba zpřísnit, říká pro INFO.CZ Umerov

Kvůli kritice ruské anexe Krymu ho ruské tajné služby začaly stíhat a na necelý měsíc skončil na psychiatrii, k dvouletému trestu odnětí svobody ale nenastoupil. Místopředseda Medžlisu – zvykového parlamentu krymských Tatarů – Ilmi Umerov, který trpí Parkinsonovou nemocí a cukrovkou, se stal jedním z vězňů, které Rusko vyměnilo s Tureckem za vrahy čečenského novináře. Dokument potvrzující osvobození ale Umerov dodnes nemá, na Krym se proto podívat nemůže. „Pokud bych tam přijel a mohl okupačním úřadům ukázat dopis s podpisem Putina, že jsem osvobozen, bylo by to v pořádku, ale takhle mi na hranicích řeknou: ‚Co vy tady děláte. Vy máte sedět ve vězení‘. Proto nemůžu jet na Krym za svou rodinou,“ vypráví svůj příběh pro INFO.CZ Umerov, který přijel do Prahy na pozvání Člověka v tísni.

Jak jste prožíval okamžiky, kdy Rusko zahájilo obsazování poloostrova Krym? Dokázal jste si na počátku občanských protestů na Ukrajině představit, že k něčemu takovému dojde?

Separatistické nálady na Krymu byly po celou dobu. Když se vrátíme do historie, už v roce 1944 byl celý krymskotatarský národ vysídlen do jiných oblastí Sovětského svazu a namísto nich zde bylo usazeno jiné obyvatelstvo. Demografie Krymu tedy byla zcela uměle a násilně přetvořena – proto pro nás není možné, abychom připisovali vlastnictví tohoto území někomu jinému, než je krymskotatarský národ. Navzdory tuhému odporu vlády a úřadů se koncem 80. a začátkem 90. let podařilo 300 tisícům krymských Tatarů na Krym vrátit. Ten návrat probíhal z jejich vlastní iniciativy a na vlastní náklady, nikoliv rozhodnutím shora. Ruská většina na Krymu ale byla vždy nositelem separatistických nálad.

Události z jara 2014, kdy proběhlo takzvané referendum a Krym byl připojen k Rusku, se odehrávaly v kontextu dění na Ukrajině – lidé povstali a začal Majdan, prezident Janukovyč utekl a Vladimir Putin se rozhodl takzvaně „chránit“ Rusy na Krymu. Slovo chránit se musí brát v uvozovkách, protože jim ve skutečnosti nic nehrozilo. Dám jeden příklad. Na Krymu bylo skoro 700 škol, kde se vedla výuka vedla v ruském jazyce, jen na dvou školách se vyučovalo v ukrajinštině a v 15 školách v krymskotatarském jazyce. Po celou dobu tam tedy byla hlavním jazykem ruština. Nicméně díky masivní propagandě Ruské federace se podařilo ruskojazyčné populaci vtlouct do hlavy, že jim hrozí ukrajinizace.

Jak jste pak prožíval samotné referendum?

Už v době, kdy Janukovyč utekl, se na Krymu prudce zvýšil počet vojáků. Mezitím se objevila informace, že 26. února se má sejít Nejvyšší rada Krymu, aby přijala rezoluci o oddělení Krymu. Zasedání rady se ale neuskutečnilo, protože nedorazil dostatečný počet poslanců – to bylo období, kdy poslanci nevěděli, co se děje a jaké stanovisko k tomu mají zaujmout, raději proto vůbec nepřišli. V tu chvíli jsme si mysleli, že Nejvyšší rada Krymu nebude mít chuť se o oddělení Krymu nějakou dobu bavit, to ale byla zásadní chyba.

Kdo je Ilmi Umerov?
Ilmi Umerov je místopředsedou zvykového parlamentu krymských Tatrů (Medžlis), který se stal kvůli svému nesouhlasu s anexí Krymu terčem trestního stíhání ruských úřadů. Jeho případ přitáhl pozornost celého světa poté, co byl v roce 2016 na více jak 20 dní uvězněn na psychiatrii, kde se měl podrobit psychiatrické expertíze. V září 2017 pak byl Umerov odsouzen ke dvěma letům vězení za údajné nabádání k separatismu. V říjnu byl ale od trestu osvobozen a odeslán do Turecka, odkud se vrátil na Ukrajinu. Protože mu Rusko odmítá vydat dokument potvrzující jeho osvobození, na Krym se vrátit nemůže. Tříletého vnuka a další členy rodiny, kteří žijí na anektovaném poloostrově, tak vídá jen skrze obrazovku svého počítače a mobilního telefonu.

Už ten den bylo v Kremlu přijato rozhodnutí vojenské expanze na Krym, protože tu samou noc – z 26. na 27. února 2014 – došlo k obsazení hlavních krymských úřadů a budov. Zformovala se také paramilitární organizace, která si říkala Krymská domobrana. A díky síle této organizace se 27. února Nejvyšší rada opět sešla. Přišli k poslancům domů se samopaly a tímto způsobem je přivezli na zasedání rady. Když vcházeli do budovy, odebírali jim doklady i telefony. Bylo to asi jediné zasedání, na kterém nesměli být zástupci tisku – byli zde jen poslanci a představitelé Moskvy. Přijali rezoluci o sesazení vlády a zvolili nového ministerského předsedu, kterým je dnešní hlava Krymu Sergej Aksjonov. Bylo zároveň přijato rozhodnutí o referendu, na jeho přípravu však nakonec byly jen dva týdny.

V tu dobu jsem byl vedoucí okresní správy města Bachčisaraj a já jsem byl mezi zástupci krymské státní správy jediný, kdo se proti referendu postavil a označil ho za nezákonné – nejen že bylo proti zákonům Ukrajiny, ale i mezinárodnímu právu. „Referendum pod samopaly“ se pak konalo 16. března. O den později se bývalí poslanci sešli tentokrát jako Státní rada Krymu a rozhodli o oddělení – v tom okamžiku už byl poloostrov plně obsazen vojsky. Ptali jsme se našich vojáků, jak to, že se tomu rozhodnutí nebrání a nebrání Ukrajinu, na to nám ale řekli, že z Kyjeva nemají žádné rozkazy.

Infografika: Tajné služby USA a RuskaInfografika: Tajné služby USA a Ruskaautor: INFO.CZ

Kvůli vyjádření nesouhlasu s anexí Krymu vás ruské služby začaly v roce 2016 stíhat za „separatismus a porušení územní celistvosti ruské federace“. Proč jste se stal Rusku trnem v oku?

Krátce po anexi přetrvávaly naděje, že Ukrajina nějakým způsobem proti tomu vystoupí a bude proti ruskému agresorovi jednat – že mezinárodní organizace jako OSN a Evropská unie pohrozí Putinovi a podaří se rozhodnutí zvrátit. To se však nestalo. Putin obsadil Krym a došlo k tomu, že se měly konat volby do místních zastupitelstev. Já jsem z vlastního rozhodnutí opustil funkci starosti Bachčisaraje, bohužel všichni ostatní vedoucí samospráv zůstali na svých pozicích až do voleb. Procento zrádců tedy bylo poměrně vysoké – 90 procent státních zaměstnanců, členů bezpečnostních složek, prokuratury i vojenských sil přísahali loajalitu nové cizí vládě.

Já jsem tedy z funkce odešel a zaujal jsem velmi nesmiřitelné stanovisko. Hlasitě jsem kritizoval, co se na Krymu děje a volal jsem po tom, aby se Krym vrátil Ukrajině. Právě za tyto mé názory mě začali v květnu 2016 stíhat. Obvinění se formálně týkalo jednoho z rozhovorů, který jsem dal místní krymskotatarské televizi ATR.

Co se dělo pak?

Vyšetřování probíhalo rok. Soud mi dokonce přikázal, že se musím podrobit psychiatrické expertíze – 21 dnů jsem byl internován na psychiatrické léčebně, kde jsem nebyl izolován od ostatních pacientů, což pro mě byly opravdu hrozné podmínky. Během této doby se o mém případu dozvěděl celý svět. Valné shromáždění OSN i Evropská unie k tomu vydaly vyjádření a další rezoluce přijaly také parlamenty nejrůznějších zemí. Akce za moje propuštění se konaly v řadě měst po celém světě – i tady v Praze.

Dalšího půlroku pak probíhalo soudní vyšetřování, kdy pro mě prokurátor žádal podmíněný trest. Odsoudili mě však k trestu odnětí svobody na dva roky nepodmíněně – a to i přesto, že trpím řadou nemocí. Jsem po operaci srdce a trpím Parkinsonovou chorobou a podle ruských zákonů platí, že pokud máte Parkinsona, neměli byste jít do vězení. Na to ale nakonec nedošlo. Mustafa Džemilev (vůdce krymských Tatarů – pozn. redakce) se prostřednictvím krymskotatarské diaspory v Turecku obrátil na tamního prezidenta Erdogana s prosbou, aby se zasadil o osvobození dvou vězňů – mě a dalšího místopředsedy Medžlisu Achtěma Čijgoze, který už byl ve vězení.

Asi měsíc po rozsudku tedy mě a Achtěma vyvezli z Krymu, aniž bychom podávali jakoukoliv žádost o milost. Odmítli jsme to, přesto mnohá ruská média naše propuštění interpretovala jako projev humánnosti Putina. Samotné osvobození pak probíhalo jako v hollywoodském filmu. Tureckým médiím se však později podařilo zjistit, že to rozhodně žádný humanistický akt nebyl. Byla to naprosto banální výměna vězňů, kdy nás – krymskotatarské aktivisty – vyměnili za dva ruské nájemné vrahy, kteří seděli v istanbulském vězení za vraždu čečenského novináře.

Jak jste se cítil, když jste se o osvobození dozvěděl? Pokud vím, vy jste byl právě v nemocnici, když pro vás přišli a odvezli na letiště, odkud jste měl odletět do Turecka. Věděl jste v tu chvíli, kam vás chtějí odvézt?

V tu dobu jsem měl datum nástupu do vězení, ale byl jsem v nemocnici, protože jsem chtěl projít léčbou, abych ve vězení se svým zdravotním stavem aspoň půl roku vydržel. Pátý den, co jsem byl v nemocnici, za mnou ale najednou přijeli lidé z vězeňské služby a řekli mi, že s nimi mám jet do Simferopolu, kde se mám seznámit s výnosem prezidenta Putina o mém osvobození. Ještě bych k tomu dodal, že dva týdny před tím mě doma navštívili dva pracovníci FSB, kteří mi sdělili, že existuje dohoda mezi Putinem a tureckým prezidentem Erdoganem o osvobození dvou krymskotatarských aktivistů, ale že je k tomu zapotřebí, abych o osvobození požádal. To jsem nicméně odmítl.

Pak už jsem s nimi v kontaktu nebyl. Až v nemocnici se najednou objevili ti z vězeňské služby, neměl jsem tedy důvod jim v tu chvíli nevěřit. Posadili mě do sanitky a odvezli do Simferopolu. Nicméně nevezli mě do kanceláře, jak původně říkali, ale rovnou na letiště. Cestou se k nám připojili maskovaní ozbrojenci ze zvláštních jednotek, takže jsme jeli za doprovodu policejního kordonu. Místo kanceláře jsem se tedy ocitl na palubě letadla. Když mě do letadla přivedli, všiml jsem si, že na jednom z posledních míst sedí Achtěm, kterého jsem neviděl tři roky – on byl totiž ve vězení, zatímco mě nástup za mříže teprve čekal. Chtěl jsem ho jít pozdravit, v tom mi ale mladí vysportovaní chlapci, kteří nás doprovázeli, dost nevybíravým způsobem zabránili.

Jak probíhalo samotné předání vězňů?

Když letadlo odstartovalo, přistálo na Kavkaze a dvě hodiny jsme tam čekali – nejspíš proto, že není dovoleno přímé spojení mezi Simferopolem a Tureckem. Pak jsme ale odletěli a přistáli v Ankaře. Následně nás po jednom vyvedli z letadla, sami jsme pak měli dojít k autu s pracovníky tureckých tajných služeb, které stálo o 200 metrů dál. Ještě týž den jsme se setkali s šéfem turecké bezpečnostní služby a následující den pak i s prezidentem Turecka. Setkání to bylo sice krátké, ale velmi emocionální.

O čem jste s tureckým prezidentem hovořili?

No samozřejmě jsme mu poděkovali. V ten okamžik jsme totiž ještě nevěděli, proč k té výměně došlo. Poděkovali jsme a pobyli spolu asi 20 minut, o té výměně se ale vůbec nemluvilo.

Jak dlouho jste v Turecku zůstali?

Hned následující den po setkání s prezidentem, tedy 27. října, jsme odletěli do Kyjeva. A od té doby jsme tam.

Náboženství v RuskuNáboženství v Ruskuautor: Info.cz

Situace na Krymu se může kdekoliv opakovat

Před anexí jste tedy působil jako vedoucí okresní správy v Bachčisaraji. Čemu se věnujete dnes?

Ano, posledních 20 let jsem byl úředníkem ve veřejné správě. Nemohl jsem se proto aktivně věnovat národnímu hnutí krymských Tatrů nebo činnosti v Medžlisu. Aktivní jsem začal být hlavně poté, co byl Achtěm zadržen. Dnes v Kyjevě působím jako místopředseda Medžlisu. Co se týče mých povinností, jsem v naší ústřední kanceláři, protože předseda Madžlisu je zároveň poslancem v ukrajinském parlamentu. Čili já organizuji a účastním se výjezdů, jako je tento v Praze, dále také přijímáme hosty z nejrůznějších zemí, jako jsou prezidenti, poslanci nebo advokáti.

Od návratu z Turecka tedy žijete na Ukrajině. Podařilo se vám od té doby se na Krym alespoň jednou podívat?

Strašně rád bych se tam podíval, od našeho osvobození však uplynul už rok a zatím jsem neviděl žádný dokument, který by mé osvobození dokládal. Můj advokát sice okamžitě poslal dopis kanceláři prezidenta Putina, aby nás s tímto výnosem seznámili. Na to jsme ale dostali geniální odpověď, že odpověď není možná. Můj právník se tedy obrátil na Tverský obvodní soud v Moskvě, do jehož působnosti spadá činnost prezidentské kanceláře, i na moskevský městský soud, ale odpověděli, že tím, že po nich chci nějaké vyjádření, je, cituji, „v praxi ruším v jejich činnosti“ – takže já sice zákonné právo na vyjádření mám, ale ve skutečnosti je touto žádostí ruším.

Máte tedy nějaké obavy z toho, že nemáte v ruce dokument, který by černé na bílém vaše osvobození potvrzoval?

Samozřejmě. Právě to je důvod, proč nemohu jet na Krym. Pokud bych tam přijel a mohl okupačním úřadům ukázat dopis s podpisem Putina, že jsem osvobozen, bylo by to v pořádku, ale takhle mi na hranicích řeknou: „Co vy tady děláte. Vy máte sedět ve vězení“. Proto nemůžu jet na Krym za svou rodinou.

Kvůli anexi Krymu jsou na Rusko uvalené mezinárodní sankce, o kterých jste měl možnost mluvit i s představiteli Evropského parlamentu. Máte pocit, že jsou sankce účinné?

Ano jednoznačně, ty sankce jsou účinné. Vzhledem k obrovské vojenské přítomnosti Ruska na Krymu není možné, aby se Ukrajina snažila poloostrov osvobodit vojenskou cestou. Ztráty na životech by byly obrovské, navíc Rusové mají takový zvyk, že když nějaké území opouštějí, zanechávají za sebou spálenou zemi. Diplomatický a politický tlak je proto nezbytný.

Aby měly sankce efekt, je podle mě potřeba je ještě zpřísnit. Sankce musí být konkrétně zacílené i globální. Musí mířit na Putina a jeho okolí i konkrétní firmy, které perou velké objemy peněz. A pokud jde o globální úroveň, tím mám na mysli například vyloučení Ruska z mezinárodního bankovního systému SWIFT. Pak je nezbytný diplomatický tlak a bojkot Ruska na mezinárodních akcích. My jsme například evropským i světovým politikům navrhovali bojkot Ruska během světového šampionátu ve fotbale, ale ukázalo se, že láska k fotbalu stojí výš než láska k člověku.

S jakými politiky jste o tom například mluvili?

Dám vám jeden příklad za všechny. Měli jsme setkání s tehdejším britským ministrem zahraničí Borisem Johnsonem, kterého se účastnil i Mustafa Džemilev a ten mu řekl: „Představte si, že by královská rodina a lordi nejeli na fotbal, třeba by pak nejeli ani ti fotbalisti“. A Boris Johnson se vyznamenal geniální odpovědí, že Britům je fotbal dražší než jakákoliv vláda.

Proti sankcím se vyjadřují někteří evropští politici, včetně českého prezidenta Miloše Zemana nebo nová vláda v Římě. Tvrdí, že sankce poškozují ekonomiku. Co byste těmto kritikům sankcí vzkázal?

Jestliže Rusko nebude potrestáno, je možné, že se něco podobného jako na Krymu odehraje v dalších evropských zemích. V první řadě se to bude týkat Ukrajiny, kde Rusko může obsadit další regiony. Pak jsou to další země sousedící s Ruskem, například Kazachstán, Bělorusko nebo Litva. Může to však zároveň sloužit jako precedent pro další země, protože si lídři dalších států mohou říct: Když může Putin, proč bych nemohl já.

Jaký je podle vás osud Krymu? Věříte, že tu je nějaká naděje na zlepšení?

Další osud Krymu se bude odvíjet od dalšího osudu Ukrajiny. Ať už si obyvatelé myslí cokoliv, Ukrajina musí bojovat za svou územní celistvost. Tento rozhovor jsem úmyslně zahájil připomenutím roku 1944, kdy bylo krymskotatarské obyvatelstvo plošně deportováno z Krymu a demografie zde byla zcela uměle přetvořená. Představte si situaci, že máte pěkný prostorný dům a necháte tam žít mladou rodinu, časem se ale rodina začne rozrůstat, oni vás přehlasují a řeknou, že ten dům je jejich. To se stalo s naším Krymem.

Jinými slovy znovunastolení teritoriální celistvosti Ukrajiny je garancí vyřešení otázky Krymu. A myslím, že by celý svět měl věnovat pozornost tomu, co se na Krymu děje a bát se, že se to může stát kdekoliv jinde. Pokud si svět myslí, že to je daleko a že se ho to netýká, tak se velice mýlí.

 

 

Většinu velkých měst získalo ANO, neovládlo ale Prahu. Významně ztratila ČSSD

Hnutí ANO získalo v letošních komunálních volbách nejvíce velkých měst. Ztratilo ale Prahu, kde vyhrála ODS před Piráty, ANO tam skončilo páté. V Brně, Ostravě a řadě dalších měst však zvítězilo. Významné ztráty zaznamenala sociální demokracie. V celé republice pak tradičně nejvíce zastupitelských křesel získala nejrůznější místní sdružení nezávislých kandidátů. Volební účast se pohybovala mírně nad 47 procenty, což je zhruba o tři procentní body víc než v roce 2014. Vyplývá to z údajů na volebním serveru.

Občanští demokraté sice v Praze vyhráli, ale mohou i tak skončit v opozici. O koalici chtějí totiž další subjekty, jež v hlavním městě uspěly - hnutí Praha Sobě a Spojené síly pro Prahu (TOP 09, STAN a KDU-ČSL) - jednat s Piráty. Do pražského zastupitelstva se poprvé od roku 1990 nedostanou zástupci ČSSD a KSČM. Sociální demokraté nebudou poprvé od roku 1990 ani v zastupitelstvech některých dalších měst, kde dosud měli vliv na chod radnic. Platí to například pro Hradec Králové, Ústí nad Labem a Zlín.

ODS, která v Praze vyhrála komunální volby, získala v 65členném zastupitelstvu 14 mandátů. Druzí Piráti mají 13 mandátů stejně jako třetí Praha Sobě a čtvrtá koalice TOP 09 a STAN. Hnutí ANO, jež mělo v minulém období primátorku, v Praze skončilo na pátém místě. Bude mít 12 křesel.

Volby

V Brně vyhrálo hnutí ANO s 23,03 procenta voličů a v pětapadesátičlenném zastupitelstvu získalo 18 mandátů. Na druhém místě skončila ODS s podporou Svobodných s výsledkem 18,55 procenta, což znamená zisk 14 mandátů. Primátor a lídr ANO Petr Vokřál jednal už s jedničkou ODS Markétou Vaňkovou. Ani jeden spolupráci nevyloučil, ale ani ji nepotvrdil.

V Ostravě vyhrálo ANO s velkým náskokem. Získalo 32,72 procenta hlasů a 21 mandátů v zastupitelstvu, které má 55 členů. Na druhém místě skončilo hnutí Ostravak, volilo ho 11,49 procenta lidí a má sedm mandátů. Ostravský primátor a lídr vítězného hnutí ANO Tomáš Macura už před volbami tvrdil, že by uvítal pokračování nynější koalice s hnutím Ostravak, ODS a lidovci. Dnes ČTK řekl, že to platí.

ANO zvítězilo ve valné většině krajských měst, na prvním místě skončilo také v Plzni, Olomouci, Jihlavě, Hradci Králové, Karlových Varech, Ústí nad Labem, Pardubicích, Českých Budějovicích a Zlíně. V Liberci skončilo ANO druhé, vyhráli tam Starostové pro Liberecký kraj.

Link

Z dalších statutárních měst zvítězila například v Karviné a ve Frýdku-Místku ČSSD. V Třinci vyhrálo sdružení Osobnosti pro Třinec, v Kladně Volba pro Kladno a v Mostě hnutí ProMOST. Občanští demokraté zvítězili v Jablonci nad Nisou, Mladé Boleslavi a Teplicích. ANO vyhrálo v Chomutově, Přerově, Prostějově, Havířově, Děčíně a Opavě.

Drahoš a Čunek se můžou smát, o Senát zápolí ODS s ANO. Rath s Paroubkem propadli>>>

Premiér a předseda ANO Andrej Babiš označil výsledky v krajských a okresních městech za úspěch. ANO podle něj mění Česko k lepšímu. Pražský výsledek předseda ANO a premiér považuje za důsledek toho, jaké bylo působení zástupců hnutí v hlavním městě v uplynulých čtyřech letech. Neočekává, že by výsledek voleb ovlivnil fungování koaliční menšinové vlády ANO a ČSSD.

Podle předsedy ODS Petra Fialy občanští demokraté ve volbách jasně posílili a ukazuje se, že strana jde krok po kroku správným směrem. V příštích volbách do Poslanecké sněmovny by podle něj měla ODS bojovat o směřování Česka proti "levicovému hnutí ANO". Babiš předtím při hodnocení voleb levicovou orientaci svého hnutí odmítl a Fialu kvůli podobným vyjádřením kritizoval.

Link

Předseda ČSSD Jan Hamáček bere výsledek voleb jako signál, že se sociální demokracie už odrazila ode dna, na které dopadla v loňských sněmovních volbách. Úspěchy se dostavily tam, kde je strana konsolidovaná, řekl. Vyzdvihl výsledky v Karviné, Frýdku-Místku či Náchodě, naopak pro velká města chce hledat nová témata, za vhodné považuje dostupné bydlení.

Volby se podle komisí obešly bez větších problémů. V Ústeckém kraji ale policie přijala několik podnětů kvůli podezření z možného pokusu o ovlivnění voleb, všemi se zabývá. Kriminalisté zasahovali ve volebních místnostech v Ústí nad Labem a Bílině na Teplicku, podrobnosti ale zatím policie sdělovat nebude.

Sto třicet mega v hajzlu a Prahu nemáme. Komentář čtěte zde>>>

Po volbách už padají hlavy. Rezignovat se chystá místopředseda ČSSD Foldyna>>>

-1