Emise. V těchto dnech skloňované ve všech pádech. Je dobře, že se tato debata vede a je mimo jakoukoli pochybnost, že je třeba problém klimatických změn a znečištěného ovzduší řešit. Pokud ale má být snaha o nápravu úspěšná, nelze se zaměřit jen na jeden segment, v tomto případě na automobilovou dopravu. Ve výčtu znečišťovatelů ovzduší rozhodně nehraje prim.
Evropské instituce si v posledních týdnech pinkaly návrhy, jak nejlépe nařídit snižování emisí v horizontu dalších desetiletí. Nejprve to byla Komise, která přišla s celkem realistickým řešením (snížení o 30 % od roku 2030), aby ji následně přehlasoval Parlament s cíli mnohem ambicióznějšími (snížení o 40 % ve stejném období). Ve finále Rada ministrů životního prostředí všech zemí EU přišla ve středu nad ránem s “kompromisní” verzí. Auta vyrobená po roce 2030 by měla produkovat o 35 % méně CO2 než v roce 2021. Osobně bych ale preferovala postup mírnější, tedy pomalejší snižování emisní zátěže.
Naše snaha právě o mírnější přístup ke snižování emisní zátěže z automobilové dopravy je celkem logická. Na první pohled se může zdát, že ji vede zájem ochránit co nejlépe konkurenceschopnost našich automobilek, tedy jednoho z významných zaměstnavatelů v ČR. Jen u nás má díky němu práci téměř půl miliónu lidí, snížení objemu výroby v důsledku výrazného zdražování aut a tedy snížení prodeje, bychom zaznamenali velmi citelně.
