REPORTÁŽ: Nuda a nekonečně čekání na vytoužené dokumenty. Jak se žije v migrantům v Itálii? | info.cz

Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

REPORTÁŽ: Nuda a nekonečně čekání na vytoužené dokumenty. Jak se žije v migrantům v Itálii?

REPORTÁŽ: Nuda a nekonečně čekání na vytoužené dokumenty. Jak se žije v migrantům v Itálii?

Obloha je jasně modrá a slunce příjemně pálí. V severoitalském městečku Udine, které se nachází kousek od moře a také od slovinských hranic, se už od brzkého jara vysedává pod slunečníky pouze v lehkém svetru. Slunné počasí vylákalo ven i skupinku čtyř mladíků, která postává opodál a znuděně se opírá o zděné hradby, nad nimiž se tyčí vrcholky stále zasněžených Alp. S nikým nemluví, jen vytrvale pozorují dění okolo. Nejde o místní mládež, která by si s rodiči či přáteli vyrazila na sobotní dopolední posezení v kavárně na zámku, ale o mladé migranty. Těch jsou v Udine nyní stovky, možná až tisíce, a noví stále přicházejí. Zdlouhavé čekání na vyřízení žádostí o azyl tráví nicneděláním a bezcílným poflakováním se po okolí. Život v pohodlném provizorním bydlení se totiž proměnil v začarovaný kruh – chybí motivace, možnost legálně pracovat a impuls něco změnit.

„Zatím není takové teplo. Být ještě o několik stupňů více, tak tu takových partiček bude větší počet. A to samé platí o náměstích v centru nebo přilehlých parcích,“ říká mi kamarádka, která v Udine žila a dodnes se sem pravidelně vrací. Na dalšího mladíka narážíme za pár okamžiků v podzámčí. Nejde se splést, všichni vypadají téměř stejně: světlé džíny, tenisky, trička nebo mikiny s výraznými nápisy v angličtině, v ruce mobilní telefony a v očích laxnost a apatie.

Od začátku migrační krize, která v roce 2015 zasáhla Evropu, do Udine přišly tisícovky migrantů. Někteří utíkali před válkou, jiní za vidinou lepšího života a dobré práce. Město část z nich ubytovalo v místních kasárnách a v bývalých vojenských barácích. Téměř 90 % migrantů, pro které se kasárna v Udine staly dočasným zázemím, pochází z Pákistánu, Afghánistánu a v poslední době také z Bangladéše. „Jejich příběhy jsou vesměs pořád stejné. Většina z nich sem přišla, protože jejich žádost o azyl zamítli v nějaké jiné evropské zemi,“ vysvětluje asi pětadvacetiletá dívka, která dobrovolně pracuje ve vrátnici u vchodu do kasáren. Jejím úkolem je zapisovat si, kdo z nich vychází a kdy se vrací.

I přesto, že v centru města, na historickém zámku nebo v okolí nádraží lze na migranty běžně narazit, většina z nich provizorní bydlení v bývalém vojenském objektu vůbec neopouští. „Odhaduji, že pouze tak 10 % z nich je aktivních a vydá se mimo kasárna, aby se zeptalo, zda místní nechtějí třeba s něčím pomoct. Nebo si jen tak popovídat,“ říká dívka.

Italské zákony sice neumožňují, aby migranti legálně pracovali, volný čas ale mohou vyplnit nejrůznějšími aktivitami. Podle dívky ve vrátnici je důvodem, proč migranti raději zůstávají skrytí za zdí objektu, pohodlí, které jim ubytování poskytuje. „Proč by někam chodili? Tady mají vše, co potřebují. Postel i jídlo. Kdybych já byla v jejich situaci, tak něco dělám a nejsem tak pohodlná a líná,“ pokračuje dívka a vzápětí se dává do řeči s mladým Pákistáncem, který se zvědavě přiblížil, protože ho zaujala vyptávající se zahraniční návštěva.

„Odešel jsem z osobních důvodů a kvůli práci. Moje rodina čeká, že jim pošlu nějaké peníze,“ dá se do vyprávění. „Občas chodím ven a snažím se učit italsky,“ dodává, ale nezní to příliš přesvědčivě. Dívka ve vrátnici kroutí hlavou a můj dojem tím potvrzuje.

Šanci na azyl mají, ale čekání je dlouhé

Jen pár kilometrů od bývalých kasáren v bezprostřední blízkosti železniční trati se nachází sídlo místní pobočky Červeného kříže. Přestože je několik objektů, které organizace spravuje, umístěno v obydlené oblasti jen kousek od rušné třídy, samotné místo působí opuštěně. Zvonek chybí a za velká železná vrata, která představují jediný přístupový bod do objektu, se dá dostat pouze v momentě, když se na dálkové ovládání otevřou, aby jimi projelo menší nákladní vozidlo.

Nikoho by ani nenapadlo, že i tady za vysokou zdí obehnanou drátem žije několik desítek migrantů, kteří stejně jako ti v bývalých kasárnách čekají na vysněné dokumenty a s tím spojené potvrzení, že mohou zůstat v Evropě.

Migrace přes Středozemní moře

„V tuto chvíli tu máme přesně 37 lidí,“ říká ředitel místní pobočky Červeného kříže Fabio Di Lenardo, který ochotně svolil k rozhovoru. Nejvíce z nich pochází z Alžírska a Nigérie, najdou se tu ale také příchozí z Mali, Somálska, Sierra Leone, Pobřeží Slonoviny nebo Burkina Faso. Do Itálie se tito běženci dostali přes Libyi a Středozemní moře a až na jednu výjimku – ženu z Nepálu, jde výhradně o muže, kteří jsou starší 18 let. „Loni v létě jsme se rozhodli, že si budeme v Udine příchozí rozdělovat. Afghánce a Pákistánce posíláme automaticky do kasáren a lidi, kteří přijdou z Afriky, si necháváme tady. Samozřejmě ale nemáme problém přijmout i jiné národnosti,“ vysvětluje Di Lenardo.

Migranti žijí v objektu v několika na oranžovo omítnutých barácích s malými okny a plechovými dveřmi. Uvnitř mají k dispozici malé pokoje, v nichž spí po skupinách, a společenskou místnost. Na dvorku mezi jednotlivými ubikacemi se povalují fotbalové míče a v zastřešeném příbytku je o sloupy opřeno několik starších horských kol. Sportovního náčiní ani okopaných míčů si však nikdo nevšímá, čas od času pouze vystrčí hlavu ze dveří baráků nebo si líně sedne na obrubník chodníku před nimi. Atmosféra je ospalá a jediným zpestřením všedních dnů se zdá být opět jen novinářská návštěva.

I přesto, že podle ředitele místní pobočky charitativní organizace, která se o migranty v ubikacích stará, většina z ubytovaných azyl v Itálii nakonec získá, na rozhodnutí úředníků si musí několik měsíců počkat. „Dříve museli vydržet devět až jedenáct měsíců, dnes se čekací doba zkrátila na šest měsíců,“ vysvětluje Di Lenardo. Důvodem je zřízení nové komise, která posuzuje žádosti o udělení azylu nebo doplňkové ochrany, přímo v Udine. „Jsme za to rádi. V minulosti jsme spadali pod komisi ve větší Gorizii,“ říká k tomu Di Lenardo.

Čekání na rozhodnutí je zdlouhavé. „Nikdy jsme tu nezaznamenali fyzický konflikt, jsou to všechno jen řeči. Jediný problém, se kterým se často při naší práci setkáváme, je, že mladí migranti rádi kouří hašiš,“ zdůrazňuje v této souvislosti Di Lenardo.

V italských parlamentních volbách, které proběhly na začátku letošního března, výrazně posílily protiimigrantské strany. Nejvýraznější Liga (dříve Liga severu) se po dlouhých jednáních nakonec stala součástí vlády spolu s populistickým Hnutím pěti hvězd. Jejich vláda, která před několika dny získala důvěru v italském parlamentu, slibuje přísnější imigrační politiku. „Jednou z věcí, se kterou bychom chtěli něco udělat, je politika dosavadních italských vlád, které rozdělují migranty do regionů po celé Itálii. Není to správné, protože tím ztrácíme kontrolu a možnost dát lidem záruku bezpečnosti,“ řekl v březnovém rozhovoru pro INFO.CZ hejtman kraje Friuli-Venezia Giulia Massimilano Fedriga. „Byl jsem se podívat v kasárnách v Udine, kde jsou migranti, a zjistil jsem, že se všichni narodili 1. ledna. Nic o těchto lidech nevíme. Netušíme, jaký žili život, co jsou zač a z jakých důvodů odešli,“ uvedl.

Znovuoživení na evropské úrovni se i v souvislosti s novou italskou vládou dočkala také debata o automatickém a povinném přerozdělování žadatelů o azyl mezi zeměmi EU (známém jako „kvóty“), o kterém se hovoří v rámci reformy tzv. dublinského systému. Možnost povinného přerozdělování v případě opakování se krize z roku 2015, která by zatížila jednu ze členských zemí, ale stále naráží především na země visegrádské skupiny – do ní kromě Maďarska, Polska a Slovenska patří také Česko.

 

 

Volby 2018

Senátní volby 2018

Termín senátních voleb Kandidáti do Senátu Voličský průkaz

Komunální volby 2018

Termín komunálních voleb Jak volit do zastupitelstva

V rámci voleb do Senátu není třeba volební lístek nijak upravovat, stačí lístek s vybraným kandidátem vložit do příslušné obálky a vhodit do volební urny. Volby do zastupitelstev fungují jinak, je možné udílet preferenční hlasy. Všechny kandidující subjekty jsou na jednom velkém hlasovacím lístku.

Základní shrnutí informací pro VOLBY 2018 -  Senátní i komunální >>>

Čekají nás teploty nad 40 stupňů, oteplování nejde zastavit, varuje klimatolog z Matfyzu

Vlna veder, která zasáhla v posledních dnech Českou republiku, je důkazem, že klimatická změna dorazila i k nám. Peter Huszár z Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy tvrdí, že oteplování lze zastavit jen drastickým snížením emisí. I kdyby se to ale podařilo, nepůjde to hned. Huszár zároveň předpovídá, že pokud nastavený trend bude pokračovat, budeme se stále častěji setkávat s extrémními projevy počasí, a teploty nad 40 stupňů už ani v Česku nebudou výjimkou. Jak nebezpečné je sucho? Proč je ve střední Evropě aktuálně takové vedro? A proč mají lidé dojem, že přicházíme o jaro a podzim? Podívejte se na rozhovor.