Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Seehofer představil kuchařku pro zvládání migrace: 4 kameny úrazu, které jeho plány hatí

Seehofer představil kuchařku pro zvládání migrace: 4 kameny úrazu, které jeho plány hatí

V posledních čtyřech týdnech mluvila o plánu pro zvládání migrace z dílny německého ministra vnitra Horsta Seehofera celá Evropa, k dokumentu se však dostali jen ti nejzasvěcenější a zbytek tápal. Dnes konečně nastal den, kdy se veřejnost o Seehoferově 63bodovém „Masterplanu“ dozvěděla víc. Některé jeho návrhy, kvůli kterým se těžce otřásla koalice, jsou ale velmi těžko realizovatelné. Co Seehofer chce a co mu stojí v cestě?

Odpor koaličních partnerů k tranzitním centrům

Německý ministr vnitra a šéf bavorské CSU dnes během představování plánu zopakoval, že by na německo-rakouské hranici měla v budoucnu vzniknout „tranzitní centra“ pro migranty. Právě Seehoferův požadavek, aby byli migranti registrovaní v jiné zemi EU okamžitě vraceni od německých hranic, před třemi týdny zažehl spor, který hrozil rozpadem vládní koalice a sedmdesátileté spolupráce mezi sesterskými stranami CDU a CSU.

Krizi se podařilo zažehnat až minulý týden, kdy se vládní strany CDU, CSU a sociální demokraté (SPD) dohodly na zpřísnění migrační politiky, které mimo jiné počítá s rychlejším vracením migrantů do ostatních unijních zemí, kde se poprvé registrovali. Návrh na zřízení tranzitních center ale SPD smetla ze stolu s tím, že žádné „uzavřené tábory“ nehodlá akceptovat.

Navzdory neochotě koaličních partnerů dnes Seehofer myšlenku zřízení těchto center znovu oživil, zároveň ale několikrát připomněl, že nejde o plán vládní koalice, ale konkrétně jeho ministerstva. Kromě tranzitních center přitom hovoří také o „novém hraničním režimu“ na německo-rakouských hranicích. Ten má žadatelům o azyl, kteří jsou registrovaní v jiné zemi EU, bránit ve vstupu na německé území.

„Kvůli tomu zřídíme tranzitní centra, z nichž budou žadatelé o azyl vraceni přímo do příslušných zemí,“ píše se v Seehoferově dokumentu. Takový plán však zřejmě nemá ve vládě za současného složení šanci projít. Německá kancléřka sice po tlaku ze strany CSU na tranzitní centra nakonec přistoupila, od počátku však dávala silně najevo, že jí je takový návrh proti srsti a trvala na domluvě celoevropského řešení. Jinými slovy: kývla obecně na Seehoferův záměr, ale jeho provedení si v praxi zjevně představuje o dost jinak. Pokud ministrovy požadavky nenarazí u CDU, bude zkouškou postoj SPD, která razí výrazně vstřícnější politiku vůči migrantům než Seehoferova strana.

Nutná spolupráce s ostatními zeměmi EU

Kromě koaličních partnerů je osud Seehoferova plánu – nebo alespoň části jeho návrhů – závislá také na ochotě ostatních evropských zemí spolupracovat. Jen málokteré unijní státy jsou ale požadavkům německého ministra vnitra nakloněny, protože na ně kladou nové nároky. Největším „potížistou“ je Itálie, která opětovné přijímání žadatelů o azyl odmítnutých na německo-rakouské hranici pochopitelně odmítá.

Že by měly být od rakousko-německých hranic migranti vraceni zpět do jihoevropských zemí, kam lidé na vratkých člunech a lodích připlouvají, Seehofer potvrdil už minulý týden během jednání s rakouským kancléřem Sebastianem Kurzem. „Rakouska se to nedotkne, lidé budou přesouváni z tranzitních center zpět přímo do Řecka a Itálie. V této chvíli nehodláme činit Rakousko zodpovědným za uprchlíky, to nebyl a není náš záměr,“ uvedl tehdy po jednání Seehofer, který zároveň přiznal, že rozhovory s Řeckem a Itálií nebudou snadné.

Právě Itálie tak bude pro Seehoferovy plány klíčová. První šancí k jednání bude čtvrteční jednání ministrů vnitra a spravedlnosti EU v Innsbrucku. Na okraj neformálního setkání tam mají zástupci Německa, Rakouska a Itálie probrat právě německý návrh na vracení migrantů zpět do Itálie nebo to, jak jižní migrační trasu uzavřít a omezit druhotný pohyb žadatelů o azyl po unii.

Africké NE! vyloďovacím platformám

Jak během dnešní prezentace Seehofer zdůraznil, klíčovým bodem pro zvládání migrace je především ochrana vnějších hranic Evropské unie tak, aby se snížil počet migrantů připlouvajících do Evropy. Přestože to v jeho plánu přímo nestojí, evropští lídři nyní při omezování migrace vsázejí především na vznik takzvaných vyloďovacích platforem v afrických zemích, kam by migranti zachránění ve Středozemním moři směřovali namísto cesty do Itálie.

Infografika - uprchlíci ve světě

Na plánu zřídit podobná centra mimo území Evropské unie se koncem června shodli evropští lídři, dotčené severoafrické země však takové návrhy razantně odmítají. Už před summitem návrhu řekla ne Libye, Maroko nebo Alžírsko. Podle odborníků však ještě není nic ztraceno a Evropa má šanci tyto státy přemluvit.

„Pokud se za to těmto zemím zaplatí a slíbí se jim nějaké další ústupky nebo výhodné dohody, je možné, že se jejich prvotně negativní postoj změní. Zároveň je třeba si uvědomit, že severoafrické země nebo Turecko mají v současnosti problém se spoustou migrantů, kteří se nacházejí na jejich území. A takováto centra financována Evropskou unií by jim při zvládání jejich situace do určité míry mohla pomoci,“ řekl po červnovém summitu pro INFO.CZ ředitel Institutu pro evropskou politiku EUROPEUM Vladimír Bartovic.

Zdlouhavé evropské procedury

Pro lepší ochranu vnějších hranic je klíčová evropská agentura Frontex, podotkl dnes Seehofer a ocenil, že posílení Evropské pohraniční a pobřežní stráže je také jednou z priorit rakouského předsednictví EU, které se bude držet u kormidla příštího půlroku. Evropská komise tak má už v září přijít s návrhem na rychlé posílení mandátu, finančních prostředků i personálu agentury Frontex. Přijetí návrhu však bude ještě nějakou dobu trvat, na posílení Frontexu si tedy Seehofer ještě počká.

Přesto lze snahy o urychlené posílení pohraniční a pobřežní stráže považovat za úspěch – původně s tím totiž Komise počítala až po roce 2021, tedy jako součást návrhu budoucího víceletého rozpočtu EU. Lepší ochrana vnějších hranic však byla jedním z hlavních bodů, na kterých se evropští lídři dohodli na červnovém summitu, a dali najevo, že posílení Frontexu požadují už ve stávajícím finančním období, tedy do konce roku 2020. Komise se proto rozhodla jim vyhovět.

 

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744