Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Summit je vítězstvím pro Visegrád. Hrozil krach, který by otřásl základy EU, říká expert

Summit je vítězstvím pro Visegrád. Hrozil krach, který by otřásl základy EU, říká expert

Jedna věc byla jasná už před zahájením včerejšího summitu v Bruselu: Tohle jednání bude extrémně složité a lídři Evropské unie budou muset projevit velkou ochotu ke kompromisům. Na stole totiž byla ožehavá otázka řešení migrace, kvůli které je Evropa rozdělená jako nikdy. Navzdory obavám a výhrůžkám Itálie, že závěrečný dokument zablokuje, summit krachem neskončil. Prezidenti a premiéři se po devíti hodinách shodli na dokumentu, který mimo jiné počítá se zřízením center na území států EU, do kterých by byli na principu dobrovolnosti přijímáni migranti z Itálie a kde by se rozhodlo, zda mají nárok na to získat mezinárodní ochranu. Co budou nové závazky vlastně znamenat?

„Tímto summitem jsme se vrátili do období kolem roku 2010-2011, kdy se řešila finanční krize a krize eurozóny a kdy bylo normální, že lídři EU seděli na summitech klidně do šesti do rána, dokud se na závěrech summitu nedomluvili. Když tato situace skončila, najednou se vrátily nudné summity, kdy bylo všechno předem domluveno a samotní lídři už zásadní posun v jednáních nedělali – jenom podebatovali a shodli se na závěrečných prohlášeních,“ komentuje včerejší jednání v Bruselu ředitel Institutu pro evropskou politiku EUROPEUM Vladimír Bartovic.

Summit byl skutečně všechno, jenom ne nudný. Už zkraje jednání to vypadalo, že summit může skutečně skončit krachem – a to v momentě, kdy italský premiér Giuseppe Conte pohrozil vetem závěrů vrcholné schůzky, pokud ostatní země nepřistoupí na jeho podmínky ohledně přijímání migrantů. Šéf nové italské vlády, který byl na summitu nováčkem, žádal konkrétně to, aby se všechny země unie přihlásily ke sdílení odpovědnosti za migranty, kteří jsou zachraňováni ve Středozemním moři. Po devítihodinovém jednání, které skončilo až v půl páté ráno, bylo jasné, že Conte musel alespoň o krok ustoupit.

Lídři, jejichž pozice se před summitem zdály na míle vzdálené, se tak na konec dokázali shodnout na dokumentu, pod který se mohli podepsat všichni. Podle Bartovice tím summit ukázal, že když jde do tuhého, jsou státy schopné dohodnout se na kompromisu, který sice není „zázračným řešením“, ale odejdou od vyjednávacího stolu bez toho, aby rozhovory skončily nezdarem.

„Summit podle mě dokazuje, že Evropa je v názorech na migrační krizi hluboce rozdělená, ale zároveň ukázal to, že si lídři uvědomují, že následky, které by přišly spolu s krachem tohoto jednání, by byly tak hluboké, že by otřásly základy Evropské unie. Kdyby se totiž nedomluvili a jednotlivé země by začaly s vlastními opatřeními, o kterých předem hovořily, znamenalo by to konec Schengenu – jednoho ze základních pilířů EU,“ tvrdí Bartovic.

Konec volného pohybu neúspěšných žadatelů?

Summit sice nepřinesl významnější posun v reformě evropské azylové politiky, o kterém unijní země a instituce jednají už od roku 2016, aspoň částečně však uhasil současné napětí, které vygradovalo před summitem – a to zejména ze strany Německa, kde kancléřka Angela Merkelová čelí významnému tlaku sesterské partaje CSU nebo v Itálii, která po nástupu nové vlády začal odmítat lodě se zachráněnými migranty ve Středozemním moři.

„Dnes tu máme krizi, která je výsledkem vyhrocené reakce ze strany Bavorska nebo Itálie, ale možná to byla jejich vyjednávací taktika, aby se věci pohnuly. Naštěstí se podařilo uzavřít alespoň obecnou shodu. Pro země Visegrádu je to určitě vítězství, protože ta dohoda znamená, že povinné kvóty jsou ze stolu pryč. Mechanismu přerozdělování žadatelů o azyl, který by byl povinný, je už mimo a to je to, co Visegrádu šlo. Jak jasně řekl premiér Babiš, jakákoliv dobrovolnost pro Česko znamená, že nikoho nepřijmeme – není pro to důvod, a basta,“ poznamenává Bartovic.

MigraceMigraceautor: Info.cz

Co se tedy v ranních hodinách vlastně podařilo domluvit? Pod pohrůžkou italského veta se do závěrečného dokumentu podařilo prosadit, že státy budou moct na svém území zřídit střediska, kam by umisťovaly migranty, které by dobrovolně převzaly od Itálie. Zde by se pak mělo rozhodnout, zda má daná osoba nárok na azyl, nebo jde o ekonomického migranta, který by se měl vrátit do domovské země. Je ale otázka, zda bude tento princip „dobrovolnosti“ fungovat.

Podle Bartovice se však dá předpokládat, že některé státy už závazek zřídit na svém území tyto střediska během summitu nabídly. „ Tato nabídka mohla přijít například od Španělska nebo Francie, které už při řešení krizové situace, kdy Itálie v posledních týdnech odmítala lodě s migranty, projevily určitou ochotu,“ říká s tím, že tyto země nemusí být jediné a je možné, že se zřízením těchto center předběžně souhlasily i některé z dalších zemí unie.

Bartovic však upozorňuje na to, že vybudování těchto středisek pro migranty nepůjde lusknutím prstu. Zajímavé je pak také to, že podle závěrečného dokumentu mají být tato centra uzavřená. „To, že mají být tato centra uzavřená, pravděpodobně znamená, že lidi, kteří na první dobrou nedostanou status uprchlíka, budou nuceni v centrech zůstávat a nebudou mít volný pohyb jako v současnosti,“ říká ředitel institutu EUROPEUM.

Otazník však visí nad tím, zda dojde ke zlepšení situace oproti současnosti. Většinu lidí, kteří dnes přicházejí do Evropy, totiž na rozdíl od krize syrských uprchlíků z předešlých let tvoří ekonomičtí migranti, především ze zemí Afriky. Navracení neúspěšných žadatelů o azyl do zemí původu však trvá příliš dlouho a ne vždy se podaří.  

„Procedury jsou dnes velice zdlouhavé, základním kamenem proto jednoznačně musí být zrychlení návratové politiky – to je podle mě opravdu to nejdůležitější. Z toho textu není úplně jasné, co ta centra vlastně mají dělat – jestli se mají zabývat kompletně celou azylovou procedurou, nebo jde jen o nějaké prvotní posouzení toho, zda se jedná o ekonomické migranty nebo uprchlíky. Ale i ten ekonomický migrant má podle stávajících pravidel většiny zemí možnost se odvolávat, a natahovat tak ten proces vyhoštění a návratu do domovské země,“ vysvětluje Bartovic.

Podle ředitele institutu EUROPEUM se tak v první řadě musí právě tato pravidla změnit tak, aby proces netrval třeba osm let, ale výrazně míň. Se zkrácením procedur přitom může pomoct už jen existence takových středisek, ve kterých budou muset neúspěšní žadatelé o azyl zůstat.  „Možná to pro ně má znamenat i nějaký tlak, aby se neodvolávali a nenatahovali ten proces, ale aby se raději vrátili do země, odkud přišli. Tady už ale balancujeme na hraně nějaké humánnosti,“ varuje expert.

Vybudovat centra v Africe je reálné

Zda budou centra zřízená na území unie fungovat tak, aby byla zároveň v souladu s mezinárodním právem, tedy ukáže teprve čas. „V tomto momentě to je ale asi jediná cesta, protože to je jednodušší než zřízení center mimo území Evropské unie,“ dodává odborník na evropskou politiku. Právě s možností zřídit „vyloďovací platformy“ na území třetích zemí totiž počítají i závěry summitu.

Možnosti nového konceptu středisek zřízených ve třetích zemích má podle dokumentu začít urychleně zkoumat Evropská komise, a to ve spolupráci s Úřadem vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) a Mezinárodní organizací pro migraci (IOM), aby vše bylo v souladu s mezinárodním právem. Lídři už před summitem avizovali, že nová centra mají mít pro migranty psychologický efekt, aby se na cestu do Evropy vůbec nevydávali, třetí země jako například Libye však takový návrh předem odmítly.

Podle Bartovice však jejich realizace zatím není ztracená věc a Evropa má šanci tyto země přemluvit. „Pokud se za to těmto zemím zaplatí a slíbí se jim nějaké další ústupky nebo výhodné dohody, je možné, že se jejich prvotně negativní postoj změní. Zároveň je třeba si uvědomit, že severoafrické země nebo Turecko mají v současnosti problém se spoustou migrantů, kteří se nacházejí na jejich území. A takováto centra financována Evropskou unií by jim při zvládání jejich situace do určité míry mohla pomoci,“ říká Bartovic s tím, že zřízení takových středisek je tedy reálné, ale bude to běh na dlouhou trať.

Infografika - uprchlíci ve světěInfografika - uprchlíci ve světěautor: Info.cz

 

 

Kdo je Andrej Babiš mladší? Bývalý pilot, který se přes únos na Krym dostal až do Švýcarska

Kolem osoby Andreje Babiše juniora a jeho údajného únosu na Krym se zatím objevuje více otázek než odpovědí. Informací o synovi českého premiéra a šéfa hnutí ANO ve veřejném prostoru příliš není. Projděte si alespoň základní údaje o jeho životě.

Podle reportáže novinářů ze Seznam Zpráv, kteří s Babišem mladším osobně mluvili, žije dnes politikův syn ve Švýcarsku a drží místní občanství. Před několika měsíci se ocitl podle svých slov nedobrovolně na Krymu, kam ho měl odvést spolupracovník premiéra Babiše Petr Protopopov. Podle Babiše mladšího chtěl premiér, aby jeho syn po zahájení trestního stíhání v kauze Čapí hnízdo zmizel.

Link

Dita Protopopová a její posudek

Šéf hnutí ANO tvrdí, že je jeho syn „psychicky nemocný, bere léky, musí být pod dohledem a žije s matkou ve Švýcarsku“. Na záběrech Seznam Zpráv je opravdu vidět i někdejší Babišova manželka.

Situace ohledně psychického stavu Babiše mladšího ale není úplně jasná. „Posudek“ před časem sepsala lékařka Dita Prototopopová, která za hnutí ANO kandidovala v Praze 8.

5350772:article:true:true:true

Bývalý pilot, který náhle psychicky onemocněl

Podle iRozhlas.cz policisté hodnotí „výmluvu“ Babiše mladšího na zdravotní stav jako účelovou a obstrukční. Odkazují se přitom na to, že ještě nedávno vykonával profesi pilota civilního dopravního letadla Boeing 737. Podle iRozhlas.cz si policisté tento fakt ověřili u Úřadu civilního letectví.

Babiš mladší létal pro společnost Travel Service, z níž měl být podle zpráv médií – například týdeníku Aha! - vyhozen.

Z médií lze ještě vyčíst, že si Babiš junior před několika lety pořídil dům na kraji Prahy za necelých třináct milionů korun. Konkrétně šlo o vilu v pražských Ďáblicích.Link

Nemocná má být údajně i sestra Adriana Bobeková

Prvorozený syn šéfa hnutí ANO se narodil v roce 1983 politikově první manželce Beatě, rozené Adamovičové. Pár má společně ještě dceru Adrianu. Se svou současnou manželkou Monikou má premiér další dvě děti: dceru Vivien a syna Frederika.

Babiš junior i jeho starší sestra figurují ve vyšetřování kauzy Čapí hnízdo. Andrej Babiš v pondělí zopakoval, že psychickými problémy trpí i jeho dcera Adriana Bobeková, konkrétně má jít v jejím případě o bipolární poruchu.

Andrej Babiš mladší: Můj otec chtěl, abych zmizel. Kvůli Čapímu hnízdu mě drželi na Krymu>>>

ONLINE Syn i dcera jsou nemocní, brání se Babiš. Kvůli Čapímu hnízdu chtějí jeho demisi. Sledujte zde>>>

37867