Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Summit je vítězstvím pro Visegrád. Hrozil krach, který by otřásl základy EU, říká expert

Summit je vítězstvím pro Visegrád. Hrozil krach, který by otřásl základy EU, říká expert

Jedna věc byla jasná už před zahájením včerejšího summitu v Bruselu: Tohle jednání bude extrémně složité a lídři Evropské unie budou muset projevit velkou ochotu ke kompromisům. Na stole totiž byla ožehavá otázka řešení migrace, kvůli které je Evropa rozdělená jako nikdy. Navzdory obavám a výhrůžkám Itálie, že závěrečný dokument zablokuje, summit krachem neskončil. Prezidenti a premiéři se po devíti hodinách shodli na dokumentu, který mimo jiné počítá se zřízením center na území států EU, do kterých by byli na principu dobrovolnosti přijímáni migranti z Itálie a kde by se rozhodlo, zda mají nárok na to získat mezinárodní ochranu. Co budou nové závazky vlastně znamenat?

„Tímto summitem jsme se vrátili do období kolem roku 2010-2011, kdy se řešila finanční krize a krize eurozóny a kdy bylo normální, že lídři EU seděli na summitech klidně do šesti do rána, dokud se na závěrech summitu nedomluvili. Když tato situace skončila, najednou se vrátily nudné summity, kdy bylo všechno předem domluveno a samotní lídři už zásadní posun v jednáních nedělali – jenom podebatovali a shodli se na závěrečných prohlášeních,“ komentuje včerejší jednání v Bruselu ředitel Institutu pro evropskou politiku EUROPEUM Vladimír Bartovic.

Summit byl skutečně všechno, jenom ne nudný. Už zkraje jednání to vypadalo, že summit může skutečně skončit krachem – a to v momentě, kdy italský premiér Giuseppe Conte pohrozil vetem závěrů vrcholné schůzky, pokud ostatní země nepřistoupí na jeho podmínky ohledně přijímání migrantů. Šéf nové italské vlády, který byl na summitu nováčkem, žádal konkrétně to, aby se všechny země unie přihlásily ke sdílení odpovědnosti za migranty, kteří jsou zachraňováni ve Středozemním moři. Po devítihodinovém jednání, které skončilo až v půl páté ráno, bylo jasné, že Conte musel alespoň o krok ustoupit.

Lídři, jejichž pozice se před summitem zdály na míle vzdálené, se tak na konec dokázali shodnout na dokumentu, pod který se mohli podepsat všichni. Podle Bartovice tím summit ukázal, že když jde do tuhého, jsou státy schopné dohodnout se na kompromisu, který sice není „zázračným řešením“, ale odejdou od vyjednávacího stolu bez toho, aby rozhovory skončily nezdarem.

„Summit podle mě dokazuje, že Evropa je v názorech na migrační krizi hluboce rozdělená, ale zároveň ukázal to, že si lídři uvědomují, že následky, které by přišly spolu s krachem tohoto jednání, by byly tak hluboké, že by otřásly základy Evropské unie. Kdyby se totiž nedomluvili a jednotlivé země by začaly s vlastními opatřeními, o kterých předem hovořily, znamenalo by to konec Schengenu – jednoho ze základních pilířů EU,“ tvrdí Bartovic.

Konec volného pohybu neúspěšných žadatelů?

Summit sice nepřinesl významnější posun v reformě evropské azylové politiky, o kterém unijní země a instituce jednají už od roku 2016, aspoň částečně však uhasil současné napětí, které vygradovalo před summitem – a to zejména ze strany Německa, kde kancléřka Angela Merkelová čelí významnému tlaku sesterské partaje CSU nebo v Itálii, která po nástupu nové vlády začal odmítat lodě se zachráněnými migranty ve Středozemním moři.

„Dnes tu máme krizi, která je výsledkem vyhrocené reakce ze strany Bavorska nebo Itálie, ale možná to byla jejich vyjednávací taktika, aby se věci pohnuly. Naštěstí se podařilo uzavřít alespoň obecnou shodu. Pro země Visegrádu je to určitě vítězství, protože ta dohoda znamená, že povinné kvóty jsou ze stolu pryč. Mechanismu přerozdělování žadatelů o azyl, který by byl povinný, je už mimo a to je to, co Visegrádu šlo. Jak jasně řekl premiér Babiš, jakákoliv dobrovolnost pro Česko znamená, že nikoho nepřijmeme – není pro to důvod, a basta,“ poznamenává Bartovic.

MigraceMigraceautor: Info.cz

Co se tedy v ranních hodinách vlastně podařilo domluvit? Pod pohrůžkou italského veta se do závěrečného dokumentu podařilo prosadit, že státy budou moct na svém území zřídit střediska, kam by umisťovaly migranty, které by dobrovolně převzaly od Itálie. Zde by se pak mělo rozhodnout, zda má daná osoba nárok na azyl, nebo jde o ekonomického migranta, který by se měl vrátit do domovské země. Je ale otázka, zda bude tento princip „dobrovolnosti“ fungovat.

Podle Bartovice se však dá předpokládat, že některé státy už závazek zřídit na svém území tyto střediska během summitu nabídly. „ Tato nabídka mohla přijít například od Španělska nebo Francie, které už při řešení krizové situace, kdy Itálie v posledních týdnech odmítala lodě s migranty, projevily určitou ochotu,“ říká s tím, že tyto země nemusí být jediné a je možné, že se zřízením těchto center předběžně souhlasily i některé z dalších zemí unie.

Bartovic však upozorňuje na to, že vybudování těchto středisek pro migranty nepůjde lusknutím prstu. Zajímavé je pak také to, že podle závěrečného dokumentu mají být tato centra uzavřená. „To, že mají být tato centra uzavřená, pravděpodobně znamená, že lidi, kteří na první dobrou nedostanou status uprchlíka, budou nuceni v centrech zůstávat a nebudou mít volný pohyb jako v současnosti,“ říká ředitel institutu EUROPEUM.

Otazník však visí nad tím, zda dojde ke zlepšení situace oproti současnosti. Většinu lidí, kteří dnes přicházejí do Evropy, totiž na rozdíl od krize syrských uprchlíků z předešlých let tvoří ekonomičtí migranti, především ze zemí Afriky. Navracení neúspěšných žadatelů o azyl do zemí původu však trvá příliš dlouho a ne vždy se podaří.  

„Procedury jsou dnes velice zdlouhavé, základním kamenem proto jednoznačně musí být zrychlení návratové politiky – to je podle mě opravdu to nejdůležitější. Z toho textu není úplně jasné, co ta centra vlastně mají dělat – jestli se mají zabývat kompletně celou azylovou procedurou, nebo jde jen o nějaké prvotní posouzení toho, zda se jedná o ekonomické migranty nebo uprchlíky. Ale i ten ekonomický migrant má podle stávajících pravidel většiny zemí možnost se odvolávat, a natahovat tak ten proces vyhoštění a návratu do domovské země,“ vysvětluje Bartovic.

Podle ředitele institutu EUROPEUM se tak v první řadě musí právě tato pravidla změnit tak, aby proces netrval třeba osm let, ale výrazně míň. Se zkrácením procedur přitom může pomoct už jen existence takových středisek, ve kterých budou muset neúspěšní žadatelé o azyl zůstat.  „Možná to pro ně má znamenat i nějaký tlak, aby se neodvolávali a nenatahovali ten proces, ale aby se raději vrátili do země, odkud přišli. Tady už ale balancujeme na hraně nějaké humánnosti,“ varuje expert.

Vybudovat centra v Africe je reálné

Zda budou centra zřízená na území unie fungovat tak, aby byla zároveň v souladu s mezinárodním právem, tedy ukáže teprve čas. „V tomto momentě to je ale asi jediná cesta, protože to je jednodušší než zřízení center mimo území Evropské unie,“ dodává odborník na evropskou politiku. Právě s možností zřídit „vyloďovací platformy“ na území třetích zemí totiž počítají i závěry summitu.

Možnosti nového konceptu středisek zřízených ve třetích zemích má podle dokumentu začít urychleně zkoumat Evropská komise, a to ve spolupráci s Úřadem vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) a Mezinárodní organizací pro migraci (IOM), aby vše bylo v souladu s mezinárodním právem. Lídři už před summitem avizovali, že nová centra mají mít pro migranty psychologický efekt, aby se na cestu do Evropy vůbec nevydávali, třetí země jako například Libye však takový návrh předem odmítly.

Podle Bartovice však jejich realizace zatím není ztracená věc a Evropa má šanci tyto země přemluvit. „Pokud se za to těmto zemím zaplatí a slíbí se jim nějaké další ústupky nebo výhodné dohody, je možné, že se jejich prvotně negativní postoj změní. Zároveň je třeba si uvědomit, že severoafrické země nebo Turecko mají v současnosti problém se spoustou migrantů, kteří se nacházejí na jejich území. A takováto centra financována Evropskou unií by jim při zvládání jejich situace do určité míry mohla pomoci,“ říká Bartovic s tím, že zřízení takových středisek je tedy reálné, ale bude to běh na dlouhou trať.

Infografika - uprchlíci ve světěInfografika - uprchlíci ve světěautor: Info.cz

 

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744