Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Summit v Sofii ovládlo napětí mezi EU a „náladovým“ Trumpem. Jsou vztahy s USA v krizi?

Summit v Sofii ovládlo napětí mezi EU a „náladovým“ Trumpem. Jsou vztahy s USA v krizi?

Sledovaný summit Evropské unie se zeměmi západního Balkánu v bulharské Sofii ovládlo do určité míry téma vztahů Evropy s USA. Spíš než otázka budoucího rozšiřování unie bylo tématem napětí, které nedávno přiživilo rozhodnutí Donalda Trumpa zavést cla na ocel a hliník nebo odstoupit od íránské jaderné dohody. „S přáteli, jako je tento, kdo vůbec potřebuje nepřátele?“ opřel se včera do amerického prezidenta šéf unijních summitů Donald Tusk. Naznačuje jeho projev, že jsou historicky důležité transatlantické vztahy v krizi? Podle analytika Jana Kováře jde spíš o klasický periodický vývoj

„Vedle tradičních politických výzev, jako je vzestup Číny nebo agresivní postoj Ruska, jsme dnes svědky nového fenoménu: náladové asertivity americké administrativy. Když se podíváme na nejnovější rozhodnutí prezidenta Trumpa, někdo by si mohl dokonce pomyslet: s přáteli, jako je tento, kdo vůbec potřebuje nepřátele? Ale upřímně řečeno, Evropa by měla být prezidentu Trumpovi vděčná, protože díky němu jsme přišli o všechny iluze,“ pronesl během středečního projevu Tusk.

Nebývale ostré prohlášení z úst vysoce postaveného představitele Evropské unie na konto americké hlavy státu dokazuje, jak moc jsou transatlantické vztahy v současné době napjaté. Ochlazování lze sledovat už od nástupu Trumpa do Bílého domu a následného odstoupení USA od pařížské klimatické dohody. Hlavním důvodem ostrých slov Tuska jsou však dvě nedávná rozhodnutí americké administrativy: zavedení cel na dovoz oceli a hliníku a odstoupení od íránské jaderné dohody.

Podle odborníka na EU se tvrdou kritikou Donalda Trumpa snaží Tusk ukázat, že se i druhá strana umí vymezit. „Evropská unie je často kritizována za to, že nemá žádného lídra, a Donald Tusk to vzal do svých rukou – jako předseda Evropské rady převzal pozici unijního lídra, který umí vyslovit ostré vyjádření na konto oponenta,“ říká pro INFO.CZ odborník na evropskou politiku Ústavu mezinárodních vztahů Jan Kovář.

Největší obchodní partneři EU

Trump – ničitel transatlantických vztahů?

Tusk se tak rozhodl převzít dosavadní roli německé kancléřky Angely Merkelové nebo francouzského prezidenta Emmanuela Macrona, kteří před nedávnem navštívili Washington, aby s Trumpem cla a plánované odstoupení od íránské jaderné dohody projednali a snažili se jeho záměry zvrátit. Velké úspěchy ale ani jedna z návštěv nepřinesla.

Vztahy mezi Spojenými státy a Evropskou unií – dvěma klíčovými světovými partnery – tak nyní prochází velmi komplikovaným obdobím. „Po roce a půl Trumpovy administrativy lze dospět k závěru, že vztahy mezi USA a EU budou významně, i když jen dočasně, poškozeny, a to téměř ve všech oblastech, ve kterých jsme vždy spolupracovali,“ komentoval současnou situaci bývalý americký velvyslanec při EU Anthony Gardner podle serveru Politico.

Podle Kováře ale není napětí v transatlantických vztazích nic nového. „Můžeme říct, že to je jistá forma krize vztahů, ale není to něco, co by nemělo precedent,“ říká s tím, že jde o pokračování periodického vývoje, kdy jdou vztahy mezi Bruselem a Washingtonem tradičně dolů, vždy se ale nakonec vyřeší.

„Vzájemné vztahy historicky šly v jakési sinusoidě – řekněme už někdy od 60. let. Vidíme to na množství obchodních válek a sporů, které byly už od Kennedyho,“ dodává Kovář a připomíná, že cla na dovoz oceli a hliníku zavedl už v roce 2002 také George Bush.

Vůči USA je Evropa zatím jednotná

„Nemám pochyb o tom, že v nové globální hře bude Evropa buď jedním z hlavních hráčů, nebo pěšcem. To je jediná skutečná alternativa. Aby se Evropa stala předmětem a nikoliv objektem globální politiky, musí být ekonomicky, politicky a také vojensky jednotná jako nikdy dříve. Jednoduše řečeno: jsme buď spolu, nebo nebudeme vůbec,“ upozornil také včera Tusk.

V jednotném postoji, který unie zaujímá navenek, to však mnohdy skřípe. Posledním důkazem je nedávný záměr vydat společné kritické prohlášení 28 unijních zemí k přesunu americké ambasády do Jeruzaléma, které ale zablokovaly tři země EU – kromě Maďarska a Rumunska, také Česko.

„Z mého pohledu Evropská unie navenek jednotná není, ale je otázka, jestli vůbec může být. Je to spolek 28 států – v budoucnu 27 – a ty mají stále svou zahraniční politiku, ve které si logicky ponechávají svoje kompetence, protože to je jádro jejich suverenity. Pak samozřejmě dochází k tomu, že jsou v některých vnějších vztazích méně jednotní. Se Spojenými státy se to zatím neprojevuje, ale viděli jsme teď problém kolem Izraele, Palestiny a přesunu ambasády do Jeruzaléma. Tam se ta nejednota krásně projevuje,“ tvrdí Kovář.

EU má u íránské dohody setrvat

Jedno z výbušných témat americko-unijních vztahů byla také na jídelníčku včerejší neformální večeře unijních lídrů v Sofii – o íránské jaderné dohodě včera šéfové států a vlád hovořili přes dvě a půl hodiny. Původně přitom měla být tématem číslo jedna digitalizace a inovace evropského hospodářství, problémy vyvolané Trumpovým rozhodnutím ale plán přehlušily.

Evropská unie totiž považuje dohodu o omezení íránského jaderného programu za klíčovou pro světovou bezpečnost a dělá vše pro to, aby ji udržela i po odstoupení Spojených států. V sázce jsou přitom kromě bezpečnosti i evropské firmy, které se rozhodly po uzavření dohody v roce 2015 v Íránu investovat – společnosti obchodující s Íránem totiž budou nově Spojenými státy sankcionovány.

„Podle mě je pro Evropu naprosto nezbytné, aby u jaderné dohody setrvala. Můžu se mýlit, ale podle mě Donlad Trump příliš nezíská tím, že od dohody odstoupil, protože se situace v rámci Íránu, Sýrie a Izraele eskaluje a Spojené státy zde bez dohody ztratí kus svého vlivu,“ tvrdí Kovář, podle kterého má dohoda stále smysl.

„USA jsou v tomto ohledu samozřejmě klíčový aktér, ale neznamená to, že by dohoda po jejich odstoupení pozbyla jakékoliv funkčnosti. Evropa by se nyní měla snažit tlačit na Donalda Trumpa a jeho administrativu, aby se dohoda nějakým způsobem přejednala. Tlačit ale budou muset samozřejmě i na Írán,“ dodává expert ÚMV.

Co je GDPR?

Jak číst nepředvídatelného Trumpa?

Unijní lídři se v Sofii samozřejmě dotkli také problému zavedení amerických cel. Bruselu se sice podařilo vyjednat dočasnou výjimku, ta ale pro země EU platí jen do konce května. Unie v čele s eurokomisařkou pro obchod Cecilií Malmströmovou se proto snaží vyjednat výjimku trvalou. Zda se jí to podaří, je zatím ve hvězdách.

Kovář však upozorňuje, že nejde o první obchodní válku mezi EU a USA – naposledy v roce 2002 zavedl cla na dovoz oceli a hliníku i George Bush. Vždy se ale problémy podařilo vyřešit, především v rámci Světové obchodní organizace. Umět číst Donalda Trumpa je ale složité.

„Trump se poměrně vymyká z historie amerických prezidentů, takže nevím, jestli lze příklady z minulosti použít i na současnost. Evropa přitom nezaplavuje americký trh hliníkem a ocelí – od toho jsou jiné země, primárně Čína. Ale nejsem si jistý, jestli Donald Trump na nějaké logické řešení situace přistoupí,“ říká s tím, že se americkému prezidentovi možná podaří vyjednat snížení dovozních cel do EU na konkrétní výrobky, u kterých jsou cla vyšší než do Ameriky.

„Předpokládal bych, že to tak nakonec dopadne, ale pokud se tak nestane, Evropská unie bude muset přijmout protiopatření – bohužel nebude mít jinou možnost, jinak by byla jen pozorovatelem toho, co dělá Donlad Trump,“ říká Kovář.

 

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744