Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Zásah v Sýrii svědčí o slabosti EU, tvrdí šéf evropských liberálů. Chybí unii společná armáda?

Zásah v Sýrii svědčí o slabosti EU, tvrdí šéf evropských liberálů. Chybí unii společná armáda?

Jak do budoucna nastartovat a oživit Evropskou unii. Právě to byla hlavní otázka včerejší diskuze v Evropském parlamentu poté, co zde s obhajobou plánu na reformu EU vystoupil francouzský prezident Emmanuel Macron. Došlo i na projev belgického europoslance a známého plamenného řečníka Guye Verhofstadta, který ve spojitosti se sobotním zásahem USA, Francie a Velké Británie v Sýrii kritizoval, že unie stále nemá společnou evropskou armádu. Byla by ale schopná v takovém případě vůbec zasáhnout?

„Tato intervence svědčí o naší slabosti, protože ten, kdo odpálil rakety, byla Francie a Velká Británie – ne Evropská unie jako celek,“ prohlásil v Evropském parlamentu Guy Verhofstadt s tím, že od krachu plánu na vytvoření Evropského obranného společenství v roce 1952 „jsme zapomněli, že evropská armáda stále neexistuje“.

Podle odborníka Ústavu mezinárodních vztahů Jana Kováře by však vojenský úder v Sýrii nebyl případem, kdy by mohla být evropská armáda nasazena, i kdyby existovala. „Podle mě by to ideální situace pro nasazení armády EU nebyla, protože mezi jednotlivými členskými státy nevidím jednotnou shodu na tom, aby byl takový zásah podniknutý,“ říká pro INFO.CZ.

I v případě existence společné evropské armády by se tak shoda o zásahu mezi jednotlivými unijními zeměmi hledala jen těžko a akce podobná té v Sýrii by byla předem odsouzena k neúspěchu. „Je to taková idealistická evropská vize pana Vehofstadta, která ale podle mého není špatně. Nemyslím si ale, že by to byla chvíle, kdy by byla shoda na tom podniknout nějakou ofenzivní vojenskou akci,“ tvrdí Kovář.

Koordinované vojenské akce namířené proti syrskému režimu, která byla odvetou za nedávný chemický útok v Dúmě, se kromě Spojených států účastnily z evropských zemí jen Francie a Velká Británie. Zpátky se naopak drželo Německo, které ústy kancléřky Angely Merkelové úder sice schválilo, účastnit se ho ale odmítlo.

Německý postoj během včerejší návštěvy Prahy vysvětlil bývalý bavorský místopředseda vlády Martin Zeil, podle kterého je německý opatrný postup vůči jakékoliv vojenské akci v zahraničí dán historií, tedy německým komplexem rozpoutání druhé světové války. Právě to se odráží v německé ústavě, která pro vojenské angažmá zahraniční stanovuje přísná omezení. Zeil navíc upozorňuje na neblahou skutečnost, že vybavení Bundeswehru takovému nasazení, k jakému došlo v noci na sobotu, ani neodpovídá.

Na „dramaticky špatný“ stav německé armády začátkem roku upozornila zpráva německého parlamentu, podle které Bundeswehru v současnosti chybí na 21 tisíc důstojníků a poddůstojníků a špatný je i stav bojových letadel, tanků a lodí.

„Musíme mít nejlepší vybavení, a pokud ho nejsme schopní zajistit, nemůžeme posílat mladé lidi do akce,“ vysvětlil na včerejší debatě Institutu pro politiku a společnost Staronová vláda: budoucnost velké koalice v Německu Zeil, který se zároveň označil za velké zastánce společné evropské armády. „Pokud Evropa bude mluvit jedním jazykem i ve vztahu k NATO, budeme mnohem silnější,“ tvrdí bývalý bavorský místopředseda vlády.

Otázka vzniku společné evropské armády, o které se hovoří už od padesátých let a počítá s ní i lisabonská smlouva přijatá v roce 2009, ale politiky napříč Evropou rozděluje. Podle odborníka na Evropskou unii Ústavu mezinárodních vztahů by ji ale Evropa měl mít.

„Myslím si, že by bylo vhodné ji mít, jakkoliv se budu v tomto ohledu s mnoha českými a dalšími politiky rozcházet. Pokud si vezmeme operaci v Mali, kterou vedla Francie, to je typičtější příklad, kdy by evropská armáda mohla intervenovat. Toto nasazení nebylo o tom střílet někam raketami, ale podpořit malijskou vládu vůči islamistickým rebelům a tak dále,“ míní Kovář.  

„Z mého pohledu by bylo vhodné společnou armádu EU mít, a to v horizontu například jedné dekády. Samozřejmě tu je protinázor, že by se dublovala s NATO, ale na druhou stranu unijní zájmy se někdy mohou rozcházet se zájmy zemí NATO a NATO jako celku a EU pak často využívá ad hoc operace jednotlivých členských států a myslím, že aby nedocházelo k poškozování unijních zájmů, bylo by lepší v těchto případech použít armádu pod společným evropským vedením,“ dodává Kovář.

Jak ukázal průzkum agentury IPSOS vypracovaný pro server Euroskop v roce 2016, vybudování společné české armády by se nebránili ani čeští občané – pro vznik armády EU do deseti let se tehdy vyslovilo celkem 61 procent Čechů. Jak ale na včerejší debatě upozornil německý velvyslanec v Praze Christoph Israng, společná evropská armáda by neměla vzniknout na zelené louce – naopak by mělo jít o pozvolnou věc, která začne posílením vzájemné spolupráce. Tento proces lze v posledních měsících také sledovat.

Na posílení spolupráce v oblasti obrany se 25 z celkových 28 zemí EU dohodlo už koncem loňského roku. K nové iniciativě známé pod zkratkou PESCO se nepřipojilo jen Dánsko, Malta a Velká Británie, která unii za rok opustí. Podle Kováře však PESCO nelze úplně vnímat jako předstupeň pro vznik společné armády.

„To je jedna z věcí, na které se shodnou i země, které společnou evropskou armádu nechtějí. Nejsem přesvědčen o tom, že to je předstupeň evropské armády. Logikou přelévání politiky z jedné oblasti do druhé to k tomu možná povede, ale spíš si myslím, že pro mnoho členských států je to naopak alternativa, jak posílit spolupráci v obraně a otázce zbrojního průmyslu, ale zároveň se evropské armádě vyhnout,“ uzavírá Kovář.

 

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744