Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Zásah v Sýrii svědčí o slabosti EU, tvrdí šéf evropských liberálů. Chybí unii společná armáda?

Zásah v Sýrii svědčí o slabosti EU, tvrdí šéf evropských liberálů. Chybí unii společná armáda?

Jak do budoucna nastartovat a oživit Evropskou unii. Právě to byla hlavní otázka včerejší diskuze v Evropském parlamentu poté, co zde s obhajobou plánu na reformu EU vystoupil francouzský prezident Emmanuel Macron. Došlo i na projev belgického europoslance a známého plamenného řečníka Guye Verhofstadta, který ve spojitosti se sobotním zásahem USA, Francie a Velké Británie v Sýrii kritizoval, že unie stále nemá společnou evropskou armádu. Byla by ale schopná v takovém případě vůbec zasáhnout?

„Tato intervence svědčí o naší slabosti, protože ten, kdo odpálil rakety, byla Francie a Velká Británie – ne Evropská unie jako celek,“ prohlásil v Evropském parlamentu Guy Verhofstadt s tím, že od krachu plánu na vytvoření Evropského obranného společenství v roce 1952 „jsme zapomněli, že evropská armáda stále neexistuje“.

Podle odborníka Ústavu mezinárodních vztahů Jana Kováře by však vojenský úder v Sýrii nebyl případem, kdy by mohla být evropská armáda nasazena, i kdyby existovala. „Podle mě by to ideální situace pro nasazení armády EU nebyla, protože mezi jednotlivými členskými státy nevidím jednotnou shodu na tom, aby byl takový zásah podniknutý,“ říká pro INFO.CZ.

I v případě existence společné evropské armády by se tak shoda o zásahu mezi jednotlivými unijními zeměmi hledala jen těžko a akce podobná té v Sýrii by byla předem odsouzena k neúspěchu. „Je to taková idealistická evropská vize pana Vehofstadta, která ale podle mého není špatně. Nemyslím si ale, že by to byla chvíle, kdy by byla shoda na tom podniknout nějakou ofenzivní vojenskou akci,“ tvrdí Kovář.

Koordinované vojenské akce namířené proti syrskému režimu, která byla odvetou za nedávný chemický útok v Dúmě, se kromě Spojených států účastnily z evropských zemí jen Francie a Velká Británie. Zpátky se naopak drželo Německo, které ústy kancléřky Angely Merkelové úder sice schválilo, účastnit se ho ale odmítlo.

Německý postoj během včerejší návštěvy Prahy vysvětlil bývalý bavorský místopředseda vlády Martin Zeil, podle kterého je německý opatrný postup vůči jakékoliv vojenské akci v zahraničí dán historií, tedy německým komplexem rozpoutání druhé světové války. Právě to se odráží v německé ústavě, která pro vojenské angažmá zahraniční stanovuje přísná omezení. Zeil navíc upozorňuje na neblahou skutečnost, že vybavení Bundeswehru takovému nasazení, k jakému došlo v noci na sobotu, ani neodpovídá.

Na „dramaticky špatný“ stav německé armády začátkem roku upozornila zpráva německého parlamentu, podle které Bundeswehru v současnosti chybí na 21 tisíc důstojníků a poddůstojníků a špatný je i stav bojových letadel, tanků a lodí.

„Musíme mít nejlepší vybavení, a pokud ho nejsme schopní zajistit, nemůžeme posílat mladé lidi do akce,“ vysvětlil na včerejší debatě Institutu pro politiku a společnost Staronová vláda: budoucnost velké koalice v Německu Zeil, který se zároveň označil za velké zastánce společné evropské armády. „Pokud Evropa bude mluvit jedním jazykem i ve vztahu k NATO, budeme mnohem silnější,“ tvrdí bývalý bavorský místopředseda vlády.

Otázka vzniku společné evropské armády, o které se hovoří už od padesátých let a počítá s ní i lisabonská smlouva přijatá v roce 2009, ale politiky napříč Evropou rozděluje. Podle odborníka na Evropskou unii Ústavu mezinárodních vztahů by ji ale Evropa měl mít.

„Myslím si, že by bylo vhodné ji mít, jakkoliv se budu v tomto ohledu s mnoha českými a dalšími politiky rozcházet. Pokud si vezmeme operaci v Mali, kterou vedla Francie, to je typičtější příklad, kdy by evropská armáda mohla intervenovat. Toto nasazení nebylo o tom střílet někam raketami, ale podpořit malijskou vládu vůči islamistickým rebelům a tak dále,“ míní Kovář.  

„Z mého pohledu by bylo vhodné společnou armádu EU mít, a to v horizontu například jedné dekády. Samozřejmě tu je protinázor, že by se dublovala s NATO, ale na druhou stranu unijní zájmy se někdy mohou rozcházet se zájmy zemí NATO a NATO jako celku a EU pak často využívá ad hoc operace jednotlivých členských států a myslím, že aby nedocházelo k poškozování unijních zájmů, bylo by lepší v těchto případech použít armádu pod společným evropským vedením,“ dodává Kovář.

Jak ukázal průzkum agentury IPSOS vypracovaný pro server Euroskop v roce 2016, vybudování společné české armády by se nebránili ani čeští občané – pro vznik armády EU do deseti let se tehdy vyslovilo celkem 61 procent Čechů. Jak ale na včerejší debatě upozornil německý velvyslanec v Praze Christoph Israng, společná evropská armáda by neměla vzniknout na zelené louce – naopak by mělo jít o pozvolnou věc, která začne posílením vzájemné spolupráce. Tento proces lze v posledních měsících také sledovat.

Na posílení spolupráce v oblasti obrany se 25 z celkových 28 zemí EU dohodlo už koncem loňského roku. K nové iniciativě známé pod zkratkou PESCO se nepřipojilo jen Dánsko, Malta a Velká Británie, která unii za rok opustí. Podle Kováře však PESCO nelze úplně vnímat jako předstupeň pro vznik společné armády.

„To je jedna z věcí, na které se shodnou i země, které společnou evropskou armádu nechtějí. Nejsem přesvědčen o tom, že to je předstupeň evropské armády. Logikou přelévání politiky z jedné oblasti do druhé to k tomu možná povede, ale spíš si myslím, že pro mnoho členských států je to naopak alternativa, jak posílit spolupráci v obraně a otázce zbrojního průmyslu, ale zároveň se evropské armádě vyhnout,“ uzavírá Kovář.

 

 

Migrant do každé rodiny? Do Česka míří projekt „Uprchlíci, vítejte“

Do Česka přichází poněkud se zpožděním projekt „Uprchlíci, vítejte“. Ten zprostředkovává bydlení lidem na útěku v zemích, kde našli útočiště; pokud možno co nejblíž starousedlíkům, tedy rovnou u nich doma. S českou verzí projektu pomáhá Michal Sikyta, který byl před třemi lety u zrodu stejné platformy v Rakousku. „Nejsme sluníčkáři. My jenom nevítáme, ale nabízíme řešení,“ říká v rozhovoru pro HlídacíPes.org.

Ačkoli se migrační krize z roku 2015 Česku prakticky úplně vyhnula a počet lidí, kterým ČR ročně udělí azyl, se počítá jen na desítky, rozdělila migrace českou společnost.

„V Česku je migrace jistě kontroverzní. Ale nemyslím, že to, jak k ní přistupují politici, naprosto odráží rozpoložení ve společnosti,“ říká Michal Sikyta. Podle něj jsou Češi schopní si uvědomovat, že nic není černobílé, ani otázka přijímání uprchlíků.

Link

Sám má zkušenosti z Rakouska, které v roce 2015 přijalo necelých 100 tisíc lidí. Tamní verze projektu je proto taky mnohem větší než kdy asi bude ta česká, kterou zaštiťuje Sdružení pro integraci a migraci.

„To, že teď přichází méně uprchlíků. neznamená, že se to nemůže rychle a dramaticky změnit. A pak tu budeme mít funkční platformu, která v takové situaci nabídne řešení,“ říká.

Spolubydlení uprchlíků s domácími podle jeho zkušenosti urychluje integraci, pomáhá uprchlíkům najít práci a naučit se rychleji jazyk. V Česku chce zatím „Uprchlíci, vítejte“ ubytovat řádově jednotky až desítky osob.

Link

Proč v Česku s projektem začínáte až tři roky po poslední migrační vlně? Není to pozdě?

Myslíme si, že to téma je aktuální pořád, i když už se tolik neobjevuje v médiích. Situace v Česku se zas tak moc nezměnila – pořád je tu hodně lidí s uděleným azylem nebo doplňkovou ochranou, kteří mají problém najít adekvátní bydlení. Týká se to počtu lidí v řádu několika stovek.

Druhá věc je integrace uprchlíků – myšlenkou projektu je umožnit jim sdílet domácnost s místními lidmi. Podle nás je to klíč k úspěchu – je pro ně pak mnohem jednodušší naučit se češtinu, najít si zaměstnání, zorientovat se v novém prostředí a navázat sociální vazby.

Převzali jste název projektu z původní německé verze tak, jak byl – tedy „Uprchlíci, vítejte“. Nemůže vás to v očích řady Čechů diskvalifikovat už od začátku? Tenhle národ se rozdělil na „vítače“ a „odmítače“, jakoby nic jiného ani neexistovalo…

Samozřejmě je to určitý politický statement, ale na druhé straně to vyjadřuje, že ten projekt je konstruktivní odpovědí na celou tuhle problematiku. Tím, že se snažíme uprchlíkům zprostředkovat bydlení. Takže podle mě je to hlavně odpovědný přístup.

Když jsme u těch vítačů a odmítačů…. Jste sluníčkář?

Já vlastně nevím, co to je. Možná to má popisovat určitou naivitu – ale náš projekt rozhodně naivní není. My ty uprchlíky jenom nevítáme, my nabízíme řešení. Konstruktivní a odpovědný přístup. Ne, že řekneme „všechny vás vítáme“, ale taky to vítání nějak aplikujeme. Tím, že umožníme uprchlíkům bydlet s místními.

Link

Vy jste se podílel na rozjezdu stejné platformy v Rakousku v roce 2015. Jak to zafungovalo tam?

Na začátku nás bylo jen pár, ale pak se to začalo velmi dynamicky rozrůstat a před pár dny jsme ubytovali pětistého člověka, takže myslím, že to funguje velmi dobře.

Situace v současném Česku je ale jiná, nepřichází sem desítky tisíc lidí jako tehdy do Rakouska a Česko má kapacity, jak uprchlíky, kteří sem při současných počtech přijdou, ubytovat.

Nějaké ubytovací kapacity tu jsou, ale musíme se ptát, jakou mají úroveň a jestli není lepší, aby uprchlíci byli spíš v centru společnosti a sdíleli domácnosti s místními lidmi.

Není ale tenhle přístup jen střídání dvou extrémů? Na jedné straně může být přetížená státní infrastruktura pro uprchlíky, nedostatečná empatie státních institucí vůči nim. Na straně druhé ale vy nabízíte nastěhovat si uprchlíky domů. Nejde to ještě jinak?

Je potřeba si říct, co tomu předchází – nejde jen o to, že zprostředkujeme kontakt mezi majitelem bytu a uprchlíkem. Obě strany se registrují na našich stránkách a my se pak od nich snažíme získat podrobnější informace, jak tráví volný čas, jaké mají představy o sdílení jedné domácnosti a podobně. Tenhle „screening“ trvá několik týdnů.

Link

Jak obě strany kontaktujete – po telefonu, nebo s nimi děláte osobní pohovory.

Jako první krok vyplní poměrně obsáhlý registrační formulář, pak přichází komunikace po telefonu nebo mailem. A nakonec osobní setkání v bytě, kde se znovu probírá, jak by vypadalo to případné soužití, obě strany si vyzkouší, jestli jsou tam řekněme nějaké vzájemné sympatie a jestli by do toho vlastně chtěli jít. Teprve pak se rozhodnou.

Naše Podpora tím nekončí. Třeba v Rakousku existuje i psychosociální tým, takže pokud se objeví nějaké problémy, můžou se na nás obrátit. Klienti tedy mají k dispozici rozsáhlé poradenství.

Jaký je ideální profil uprchlíka pro tenhle program?

Jsou to lidé s uděleným azylem nebo doplňkovou ochranou, můžou to být i lidé, kterým ještě běží azylové řízení. Ta nemožnost najít adekvátní bydlení, se v Česku týká i řady lidí, kteří tu žijí už řadu měsíců a třeba už i umí trochu česky. Pro ně je ten projekt určený, naopak lidé, kteří jsou v Česku úplně čerstvě, nejsou naše primární cílová skupina.

Cítíte už po takovém ubytovávání uprchlíků v Česku poptávku – z obou stran?

Kdybychom ji necítili, nikdy bychom s tím projektem nezačali. Máme už pár registrací, zatím v řádu jednotek zájemců.

Link

Kdo může ubytovat uprchlíka u sebe doma? Jsou tam nějaké minimální požadavky?

Může to být naprosto kdokoli – třeba studentské spolubydlení nebo rodina. Pro nás je důležité, aby to byl samostatný pokoj, aby ten pokoj byl nabídnutý minimálně na šest měsíců, ideálně na rok nebo déle, a to kvůli určité stabilitě pro uprchlíka.

Kromě té samotné klíčové myšlenky – integrace soužitím – máte v projektu ještě nějaké jiné nástroje, jak uprchlíka motivovat k tomu, aby se o integraci opravdu aktivně snažil?

V Rakousku, kde je projekt nesrovnatelně větší, a je vlastně součástí celé sítě projektů, jsou v rámci podpůrného týmu k dispozici třeba i sociální pracovníci, kteří dotyčnému můžou pomoct s hledáním práce, jsou tam zdravotníci, je tam školní projekt a tak dál. Celou tuhle infrastrukturu mají k dispozici jak uprchlíci, tak jejich hostitelé, u kterých bydlí.

Co se stalo s uprchlíky, kteří programem prošli v Rakousku? Jsou nějaká spolehlivá data k tomu, jak dopadla jejich integrace?

My s těmi lidmi zůstáváme v kontaktu, děláme společné aktivity. Jeden příklad z mojí zkušenosti – mladík, kterému jsme zprostředkovali ubytování, začal studovat ve Vídni ekonomii a založil organizaci, která pomáhá lidem v Somálsku, odkud on sám pochází, s podporou vzdělávání a škol. V Česku se hodně zdůrazňuje, že je potřeba pomáhat v zemích, odkud lidé utíkají, spíše než pomáhat jim tady v Evropě. Tohle je dobrý příklad toho, jak člověk, který sám utekl, té zemi zpětně pomáhá, aby neutíkali ostatní.

Link

Jak často jste museli řešit ve spolubydlení Rakušanů s uprchlíky nějaké konflikty?

Velice málo, to mě dost překvapilo. Sám bydlím ve studentském bytě a ta míra konfliktů tam je poměrně vysoká – a s tím i fluktuace. Znám spoustu lidí, co takové bydlení mění po roce i dříve. Bavíme se tady o zhruba pěti stech zprostředkovaných spolubydlení a ta míra konfliktů byla velmi nízká.

Vídeň je specifické město, zvyklé na migraci, sociálně nebývale soudržné, s vysokou kvalitou života. Sousedským projektům se tam daří, včetně těch na integraci cizinců. Jsou tyhle podmínky vůbec přenositelné do Česka?

Proč by ne? Projekt „Uprchlíci, vítejte“ v současnosti běží ve 13 evropských zemích, nově také ve Francii, a dále v Austrálii a Kanadě. Samozřejmě, že realita z hlediska zákonů a dalších věcí je v těch jednotlivých státech odlišná. Ale ta základní myšlenka zůstává stejná.

V Česku je to jistě kontroverzní téma. Ale nemyslím, že to, jak k němu přistupují politici, naprosto odráží rozpoložení ve společnosti.

Takže Češi jsou ve skutečnosti k uprchlíkům méně nepřátelští, než se obecně předpokládá?

Ano, do určité míry. Minimálně ve schopnosti uvědomit si, že to téma není černobílé. Ani my neříkáme, že v integraci nejsou problémy. Ale snažíme se to řešit konstruktivně. Zprostředkovávat kontakty a pak ty nové vazby podporovat.

Článek původně vyšel na webu HlídacíPes.org. INFO.CZ ho publikuje se souhlasem redakce.

-1

', perex: '

Prezident Miloš Zeman se na Žofínském fóru zase rozpovídal. Nikoho sice tentokrát neposlal do tepláků jako vloni Zdeňka Bakalu, ani v Česku nehledal novičok, díky jeho moudrosti ale zase máme spoustu nových „idiotů“. Kromě komentátorů nově do hrdého klubu mentálů přibyli i sportovní komentátoři, ti kvůli komentování olympijské jízdy Ester Ledecké. Je škoda, že Zeman mezi idioty skromně nezahrnul i sebe, ve skutečnosti by jim totiž měl dělat předsedu.

', image: 'https://img.cncenter.cz/img/12/normal1050/4986174-img-milos-zeman-zofinske-forum-prezident-v0.jpg?v=0', views: 4503, title: 'Zoufalec týdne: Miloš Zeman. Komentář Petra Holce', imgCount: 7, type: 'wide gallery', url: 'https://www.info.cz/nazory/zoufalec-tydne-milos-zeman-komentar-petra-holce-30871.html' }, { id: 30343, date: '2018-05-19 06:00:00', body: '

-1

Link

Link

Link

Online reportáž se svatby můžete sledovat zde>>>

', perex: '

V sobotu čeká Velkou Británii další královská svatba. Ženit se bude druhorozený syn princezny Diany a prince Charlese Harry. Jeho vyvolenou je americká herečka Meghan Markleová a všichni napjatě očekávají, jak budou oslavy vypadat. Inspiruje se dvojice tradicí, nebo bude jejich sňatek naopak netradiční? Jisté ovšem je, že událost přítáhne velkou pozornost stejně jako se to povedlo u předchozích svateb členů britské královské rodiny.

', image: 'https://img.cncenter.cz/img/12/normal1050/4976045-img-svatba-velka-britanie-kralovna-kralovska-rodina-v0.jpg?v=0', views: 4390, title: 'GALERIE: Století královských svateb. Podívejte se na svatební dort Alžběty II. a zákulisí sňatku princezny Diany', imgCount: 32, type: 'normal', url: 'https://www.info.cz/magazin/galerie-stoleti-kralovskych-svateb-podivejte-se-na-svatebni-dort-alzbety-ii-a-zakulisi-snatku-princezny-diany-30343.html' }, ]; // Spust controller $('.main-article.next-article').nextArticleController({ articles: articles, mainArticleId: mainArticleId, nextArticleRenderer: { element: '.main-article.next-article', options: { renderCallbacks: [function(selectedArticle) { if (selectedArticle.type.indexOf('normal') < 0) $('.four-col.left.second').css({marginTop: 776}); }] } }, nextArticleLoader: { element: loaderSelector, options: { duration: 10 } }, scrollTarget: { element: loaderSelector, options: { tolerance: 200 } } }); }); })(jQuery);