Články odjinud

32 let od apokalypsy v Černobylu. Horší jadernou havárii lidstvo nezažilo

32 let od apokalypsy v Černobylu. Horší jadernou havárii lidstvo nezažilo

Před 32 lety došlo v někdejším SSSR u řeky Pripjať k největší katastrofě v historii jaderné energetiky. Následky nukleární havárie, jež zasáhla široká pásma Evropy, pociťují lidé dodnes. Pojďme si připomenout, co se v roce 1986 odehrálo, a jak ovlivnil hrozivý výbuch nejen přímé účastníky nehody, ale i celou jednu epochu evropských dějin.

„Současná generace už si možná nevzpomene na těch několik měsíců, kdy se v zemích jako Nizozemsko či Německo povinně likvidoval špenát a další zelenina,“ vzpomíná na roky následující po výbuchu článek přední ekologické neziskové organizace Greenpeace na svých stránkách. Připomíná i domácí skot, který musel být držen výhradně ve stájích, či soby v Laponsku, po dvě desetiletí hromadně porážené kvůli vysoké kontaminaci radioaktivním zářením.

Právě růstové aj. anomálie, postihující obyvatele a zvířata v zasažených oblastech v různé intenzitě ještě několik generací po katastrofě, se staly emblematickým znakem Černobylu. U generace lidí, vyrůstajících v 80. letech zejména v bývalém sovětském bloku, se symbol „dvouhlavého telete“ proměnil bezmála v legendu žijící vlastním životem.

720p 480p 360p 240p
Tragédie v Černobylu

Krom lidových mýtů má ovšem černobylská katastrofa své tragické reálné pozadí. Po sérii mohutných explozí, k nimž před 32 lety, v sobotu 26. dubna, na severu dnešní Ukrajiny došlo, se do vzduchu uvolnil radioaktivní mrak, jenž zasáhl takřka celou severní polokouli. Následkem uvolnění obrovského množství gama záření došlo k pohybu masy lidí – z oblastí Ukrajiny, Ruska a Běloruska jich bylo nakonec přesídleno přes 350 tisíc. Krom nich si pohroma vyžádala i úmrtí padesáti hasičů a záchranářů přímo na místě a lidské oběti jdoucí v celkovém součtu zřejmě až do stovek tisíců. Přesný počet obětí však zůstává vzhledem k vysokému stupni řízeného utajení dodnes nejasný.

Dodnes se spekuluje i o přesných příčinách výbuchu; nejčastěji se uvádí špatné plánování a riskantní provedení technické zkoušky, druh použitého reaktoru a nekompetentnost přítomného personálu. Za nekvalifikovaný a liknavý postup jsou pak kritizovány i manévry uskutečněné sovětskou vládou bezprostředně po neštěstí. Podle některých teorií stály dokonce i za rozpadem sovětského bloku, coby katalyzátor problémů, které eskalovaly počátkem 90. let. „Ještě silněji než technologická katastrofa se Černobyl ukázal jako symptom zkorumpovaného a krachujícího režimu,“ uvádí v této souvislosti například článek BBC.

Z hlediska závažnosti se černobylská katastrofa řadí na první místo před havárii v japonské Fukušimě z roku 2011, s níž zároveň jako jediná drží nejvyšší sedmičku na mezinárodní stupnici jaderných událostí INES. Množství ze zasažených oblastí zůstává dodnes nepřístupnou zónou, pro jejíž navštívení potřebujete speciální povolení ukrajinské vlády. V místě samotném se pak lze obvykle zdržovat maximálně 12 hodin.

Dodnes citelná zdravotní rizika popsal mj. britský radiobiolog Ian Fairlie, jehož studie TORCH z roku 2016 usiluje o důkaz toho, že zdravotními dopady černobylské katastrofy je třeba se zabývat neustále. „Máme tady leukémii u dětí, rakovinu štítné žlázy a další zdravotní problémy jako onemocnění kardiovaskulárního systému. Všechny tyto nemoci se stále objevují v důsledku Černobylu,“ uvedl Fairlie před dvěma lety na konferenci o jaderné energetice v Praze.

V zemích, které byly katastrofou zasaženy nejvíce - v Bělorusku, na Ukrajině a v Rusku – jsou oblasti o stovkách čtverečních kilometrů dodnes příliš znečištěné na to, aby se sem mohli vrátit lidé. Několik milionů lidí v širším dosahu pak musí denně čelit riziku radioaktivní kontaminace.

 

Články odjinud