Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Před 80 lety se Československo zahalilo do černé, rakev s Masarykem provázelo půl milionu lidí

720p360p

Pohřeb prvního československého prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka, který se stal velkou manifestací národní jednoty, se konal před 80 lety, 21. září 1937 v Praze a poté v Lánech. Masaryk zemřel 14. září 1937 v 87 letech, necelé dva roky poté, co v prosinci 1935 ze zdravotních důvodů rezignoval na prezidentský úřad.

První část rozloučení s Masarykem se konala již v Lánech, kde prezident zemřel. Rakev s jeho ostatky zde byla vystavena od 15. září 1937. Uklonilo se jí na 60 000 lidí. O dva dny později byla převezena na Pražský hrad, kam do 20. září přišlo uctít památku prezidenta Osvoboditele podle odhadů dobového tisku 500 000 až 750 000 lidí.

V den pohřbu se smuteční hosté v čele s prezidentem Edvardem Benešem začali na Pražském hradě sjíždět kolem deváté hodiny ráno. Smuteční obřad, který se konal na prvním hradním nádvoří a jemuž dominoval projev prezidenta Beneše, pak skončil krátce po desáté hodině. Z Pražského hradu poté vyrazil smuteční průvod, který v ulicích československé metropole sledovaly desítky tisíc přihlížejících, mnozí z nich strávili při čekání celou noc. Rakev s prezidentovými ostatky byla převážena na lafetě tažené šestispřežím, kterou doprovázelo šest prostých vojínů. Každý z nich zastupoval jednu z národností žijících v Československu.

Rakev provázel velkolepý průvod, v jehož čele jel na koni generál Jan Syrový, generální inspektor čs. branné moci. Za rakví kráčel tehdejší vyslanec v Británii Jan Masaryk spolu s vnuky zesnulého prezidenta, následovaný prezidentem Benešem. Po nich následovali zástupci vlád asi 40 zemí z celého světa, premiér, ministři, poslanci a senátoři, delegace zahraničních měst, generalita, církevní hodnostáři, delegace vysokých škol, zástupci měst a obcí, vojáci a legionáři. Zvláštní delegace vyslalo na Masarykův pohřeb jen devět států, nejvýše postavenými hosty byli premiéři Jugoslávie a Rumunska Milan Stojadinović a Gheorghe Tatarescu.

Průvod zamířil z Pražského hradu přes Chotkovu silnici, Klárov a Mánesův most přes Pařížskou třídu na Staroměstské náměstí, kde se symbolicky zastavil u hrobu neznámého vojína. Poté pokračoval přes Mariánské náměstí, kolem Karlova mostu a Národního divadla na Václavské náměstí a odtud k Wilsonovu nádraží, kde již čekal zvláštní vlak. Prahu Masarykovy ostatky naposledy opustily 15 minut po třetí hodině odpolední. Do smutečního vlaku byl za lokomotivou zařazen služební vůz a tři plošinové vozy, na prvním a třetím byly věnce a na prostředním pak katafalk pro zesnulého.

Vlak jel přes Smíchov, Hlubočepy, Řepy, Hostivici, Jeneč, Unhošť a Libušín u Kladna do Lán, kam dorazil krátce před půl šestou večer. Do prostého hrobu byl prezident uložen v sedm hodin večer 21. září 1937.

Masarykův pohřeb, na který v ulicích Prahy dohlíželo na 3800 policistů, se těšil obrovské pozornosti veřejnosti. V centru Prahy nefungovala doprava. A například rozhlas tehdy z pražské části pohřbu vysílal dodnes dochovanou více než pětihodinovou reportáž.

V řadě knihoven je pak i dnes k nalezení výpravná obrazová publikace Dni žalu, kterou krátce po pohřbu vydalo ve spolupráci s legionáři nakladatelství Orbis. Pohřeb také dosti podrobně popsal Karel Čapek v úvaze Cesta devíti hodin a dny smutku před pohřbem vyjádřil básník Jaroslav Seifert básní Osm dní známou jako To kalné ráno, to si pamatuj, mé dítě. Pietní chvíle fotograficky podrobně dokumentoval zejména Ladislav Sitenský.

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744