Sport, vzdor a doping. Další díl Příběhů 20. století přibližuje život sportovců za normalizace | info.cz

Články odjinud

Sport, vzdor a doping. Další díl Příběhů 20. století přibližuje život sportovců za normalizace

Seriál dokumentů Příběhy 20. století na ČT se uzavírá. V neděli běží dva poslední díly. Po dokumentech o „Antichartě“, normalizačním školství, agentech StB nebo kamarádech, z nichž se jeden stal spolupracovníkem tajné bezpečnosti a donášel na ostatní, zpracovali tvůrci i téma socialistického sportu (a dopingu). 

„V dnešní době se všechno žene do výkonu…endorfiny jsou jen jedny a jsou pořád stejný, sportem si musíte dělat radost na jakýkoli výkonnostní úrovni. A to je společenskej úkol sportu, ne být mistr světa,“ říká v úvodu dokumentu někdejší úspěšný koulař Remigius Machura (který získal mimo jiné zlato na MS v Paříži v roce 1985). Sám to však během své kariéry „hnal do výkonu“ velmi aktivně. Ve filmu otevřeně popisuje, jak začal v 80. letech dopovat.

Divák během sledování dokumentu přihlíží historickým dramatům optikou sportovců, a přihlíží i tlaku, který se zvyšoval a kterému někdo z nich podlehl a někdo ne. Nejdříve to byl tlak politický. Hlavní síla dokumentu je znovu v autentických výpovědích lidí, kteří vyprávěli pro sbírku Paměť národa. Někteří ze sportovců jsou známí, někteří méně, v každém případě si ale člověk zase uvědomí, jak je dobře, že jsou jejich vzpomínky zaznamenané - a kdykoli dostupné, abychom si mohli dotvořit si obraz doby nebo ověřit, kdo a jak se v socialistickém marasmu choval.

Pro diváky budou asi nejvíce atraktivní vzpomínky hokejisty Jana „Gusty“ Havla, který získal stříbro na olympiádě v Grenoblu v roce 1968. O rok později se mělo hokejové MS konat v Praze, komunistické vedení se ale obávalo nepokojů, tak bylo přesunuto do Švédska. Českoslovenští hokejisté napsali předem petici, že Rusům nepodají po zápase ruce, ať už vyhrají či prohrají. „Nejen, že jsme chtěli vyhrát. My jsme chtěli především národu ukázat, že tady s okupanty nesouhlasíme,“ říká tehdejší hrdina Havel. O přelepených hvězdičkách na dresech reprezentantů už se psalo mnohokrát, je ale zajímavé to slyšet autenticky přímo od jednoho z těch pěti, kdo hvězdičku opravdu přelepili a nesli za to následky.

Zajímavě se sešly osudy dvou dalších protagonistů dokumentu: otce úspěšného veslaře Vladka Laciny (získal bronz na olympiádě v Montrealu v roce 1976) a běžkyně Jaroslavy Jehličkové zavřeli do komunistických lágrů. Rodiny se kamarádily. Lacina vzpomíná na zájezd na lyže do Rakouska v zimě roku 1969, kam původně jelo 35 lidí. Zpět se vracel jen on, řidič a „politický dohlížitel“, ostatní během zájezdu utekli na svobodu.

Kanoista Jiří Vrdlovec (později získal zlato na MS v Tampere v roce 1983) v dokumentu později popisuje, jak zprvu důrazně odmítal vstoupit do strany. Nějakou dobu odolával tlaku, nakonec ale povolil. „Měl jsem rodinu a nechtěl jsem to hnát až na hranici kriminálu. Tak jsem ze sebe udělal takovýho toho, co držel hubu. A můžu vám říci, že se za to dodneška stydím.“ Jeden z nejsilnějších momentů filmu.

Kromě politických tlaků byli sportovci vystaveni i tlakům na výkon. Od roku 1969 držela Jaroslava Jehličková dva roky světový rekord. Že začali ostatní sportovci dopovat, jí došlo, když se nepřirozeně výrazně zlepšovali. Na další olympiádě v Mnichově vyhrála ruská závodnice, v čase o deset vteřin lepším. „Trenér mi říkal „tím ty se nezabývej, to je cesta, kterou my nikdy nepůjdeme,“ vypráví Jaroslava Jehličková. „Tenhle svět už pro mne není, protože dosáhnout na vrchol bez podpůrných prostředků už zřejmě nejde,“ popisuje, k čemu došla po mnichovské olympiádě.

Kanoista Jiří Vrdlovec i koulař Machura popisují, jak se na soustředěních otevřeně mluvilo o podpůrných prostředcích. Vrdlovec to odmítl, nikdy za to nebyl perzekvován. Doping vždy odmítal i Lacina, nechával si dokonce pravidelně u známé doktorky testovat krev – aby vyloučil, že mu někdo doping, třeba při společném jídle, dává tajně. Remigius Machura, neměl, zdá se, s podpůrnými prostředky problém. „Celej ten východní blok v tom jel. Ale byli ještě pozadu za Západem. … Pokud po někom chceme nějaký výkon, měla by mu být k němu povolena taková cesta, jakou on si zvolí,“ říká.

V roce 1984 zakázaly československé úřady sportovcům účast na olympiádě v Los Angeles. A nutili je, aby s takovým krokem veřejně vyjádřili souhlas (pohled na Helenu Fibingerovou v archivním televizním dokumentu, kde říká, jak stojí za stranou, je doslova k pláči a člověka obepíná trapno). Důvodem zákazu účasti byl bojkot předešlých OH v Moskvě v roce 1980 ze strany západních sportovců, na protest proti sovětské invazi do Afghánistánu.

Že komunistický aparát řídil v Československu všechny důležité oblasti života – lidový i profesionální sport nevyjímaje – o tom nikdo nepochyboval. Vrcholoví sportovci byli nástroji propagandy, nereprezentovali jen sebe, svůj klub a zemi, ale i stranickou politiku. „Lidé, kteří tomu obětovali všechno, zjistili, že jsou součástí politického soukolí…Napadlo nás, že jsem součástí hry, která není upřímná. To si nikdo do té doby moc nepřipouštěl,“ shrnuje ke konci dokumentu Vladek Lacina.

TV Příběhy 20. století, díl 15. – Sport, vzdor a doping (režie: Radim Špaček)

Dokumenty, které vycházejí z nahrávek pro sbírku Paměť národa, vysílala ČT od září do prosince každou neděli kolem 18.15 hod. večer. Všechny už odvysílané díly najdete v iVysílání České televize.

 

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Hra o trůny (Game of Thrones)

Redakce INFO.CZ pro své čtenáře připravila tematický speciál k poslední řadě seriálu Hra o trůny (Game of Thrones). Zájemci si budou moci před osmou sérií postupně připomenout postavy i dosavadní odvysílané epizody a dozví se o všech nových trailerech a spoilerech, které vyjdou najevo. Premiéra osmé řady se uskuteční 14. dubna 2019 (v Česku 15. dubna ve 3 hodiny ráno).

O seriálu Postavy Rody Shrnutí epizod Herci Knihy Mapa Titulky Trailer Stolní hry Jak to dopadne? Fotografie z 8. série Cestujte po stopách Hry o trůny

Game of Thrones s08e01 - shrnutí 1. dílu

Game of Thrones s08e02 - shrnutí 2. dílu

Články odjinud