Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Utajená ekologická katastrofa: Jak komunisté zničili životní prostředí

1080p720p360p

Kritika československého socialistického režimu se většinou soustředí na zločiny státní bezpečnosti nebo justice či otázky nesvobody. Málokdo - nebo to je už hodně dávno - se ale při reflexi naší normalizační minulosti věnoval i zdánlivě okrajovějším tématům jako je třeba devastace životního prostředí a ekologie. Tvůrci cyklu televizních Příběhů 20. století si na to prostor našli. Tak důležité téma nelze opomíjet, následky tehdejšího šíleného počínání totiž neseme dodnes. 

„To životní prostředí bylo v totálně katastrofálním stavu,…byli jsme v té době nejhorší v Evropě,“ říká Bedřich Moldan, který byl v letech 1990-91 ministrem životního prostředí. A upozorňuje na tehdejší nedýchatelné ovzduší, kterým trpěla hlavně města jako Most, Chomutov, Teplice, Ústí nad Labem. Statistické hodnoty zdravotního stavu obyvatel se samozřejmě nikde nemohly objevit.

Ničení krajiny v Československu začalo souběžně s kolektivizací, vlastně už v padesátých letech. Vedení země bylo v zajetí toho, že čím víc průmyslu a těžby, tím na tom ta republika bude líp. „Venkov komunisti úplně zničili, nejen, že vyhnali elity, ale zničili zemědělskou krajinu a její přirozený život…a to nevratně,“ popisuje Moldan.

V dokumentu vystupují také Martin Říha, architekt a ekolog, na začátku 90. let náměstek ministra životního prostředí nebo ekoložka Jarmila Johnová, předsedkyně spolku Pražské matky. Ta v roce 1988 v petici tehdejším úřadům požadovala odtajnění informací o životním prostředí. Přes tuto iniciativu se seznámila s disidentkami a založily zmíněný spolek. Johnová vzpomíná na tehdejší červené či jinak barevné a smradlavé potoky u textilek, na havárie v chemičkách. „Hlavně ty informace o tom, jak prostředí vypadá, nebyly. Byly zakázané. Ale kdo nebyl úplně slepý, musel si toho všimnout.“ Těžko říci. Většina si možná všimnout nechtěla.

Pro Paměť národa vyprávěli i Milan Černoch, odborník na odsiřování elektráren a Jaroslav Knapko, který vyrostl v Mostě. Ve filmu vzpomíná, že maminka pracovala v roce 1979 v místní chemičce, na benzínovém tankovišti. Vrátila se ze šatny pro přiotrávenou kamarádku, chtěla ji vytáhnout a sama se udusila.

Na začátku 70. let bylo několik pokusů něco s ekologickou situací v Československu dělat, vznikla např. Ekologická společnost, pořádali se různé semináře, atd. Bedřich Moldan s kolegy založil v roce 1978 ekologickou sekci při Akademii věd. Státní aparát se ale soustředil hlavně na utajování informací. A ekologické aktivity neměly naději na úspěch, podstatné bylo, že nahoru šla výroba.

Prakticky ve všech oblastech životního prostředí byla ale situace i v 80 letech katastrofální. V Teplicích bylo v roce 1989 několik demonstrací kvůli životnímu prostředí, což byl jakýsi „předvoj“ sametové revoluce. „Koncentrace škodlivin v ovzduší už dosáhly takových hodnot, že i lidé, kteří nás brali jako kverulanty, seznali, že je třeba vyjít do ulic a dát to najevo panstvu. A nebyly to stovky, ale tisíce lidí,“ vzpomíná Martin Říha.

Bezprostředně po pádu komunismu patřila záchrana životního prostředí mezi priority vlád, především za vlády ministrů životního prostředí Bedřicha Moldana a Ivana Dejmala. Ale o zhruba 25 let později už je situace jiná. Martin Říha to shrnuje: „Za vlády Václava Klause nastal račí pohyb zpět.“

TV Příběhy 20. století, díl 16. – Na pokraji katastrofy (režie: Petr Hátle).

Dokumenty, které vycházejí z nahrávek pro sbírku Paměť národa, vysílala ČT od září do prosince každou neděli kolem 18.15 hod. večer. Všechny už odvysílané díly najdete v iVysílání České televize.

 

 

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744