Tohle je deník člověka, který se po pětapadesátce rozhodl procestovat s batohem na zádech svět. V Česku byl špičkovým manažerem, ale už toho měl dost. Všechno zavřel a prodal. Doma zamkl a vyrazil s batohem a 20 kilo na zádech, bez termínů a bez cíle. Čtěte postřehy a zážitky z jeho cesty kolem světa. Dnes načínáme putování po Srí Lance.
ELLA
Ella je podle průvodců zajímavé turistické místo ve vnitrozemí Srí Lanky.
A do vnitrozemí se potřebujeme nějak dostat. Vlaky z Mirissa jezdí do Elly oklikou přes Colombo a cesta je tak na dva dny. Takže jasný výběr je autobus.
Na Srí Lance jezdí hodně autobusů, jak státních, tak i privátních. Jako výchozí nebo cílovou stanici všechny používají autobusová nádraží ve městech nebo na vesnicích.
Zdálo by se, že cestovat bude jednoduché. Stačí se podívat na jízdní řád, vybrat autobus a jede se.
Jenže…
Jízdní řády někde jsou, někde ne. Ve Weligama jsem se ptal odkud a v kolik jede autobus do Ella. Bylo mi řečeno: „Zastavuje tam.“ (neurčité místo v časoprostoru udané mávnutím paže). A jede v 7.30 nebo 8.30 nebo 10.00. Možná. Ne zcela určitý čas v časoprostoru.
Tak to zkouším v Mattara. Nejdřív něco, co vypadá jako parkoviště privátních autobusů. Odpověď je celkem určitá. Doba jízdy na vzdálenosti 170 km údajně 5 hodin, autobus s klimatizací a snad bez hudby. Jede jenom 1x denně.
Na autobusovém nádraží se ptám znovu, dostávám poněkud rozporuplné odpovědi, naštěstí pak najdu kus papíru nalepený na boční stěně informačního stánku s přesnějšími údaji. Předpokládaná doba jízdy je asi 6 až 7 hodin. Vzdálenost stejná, autobus bez klimatizace a určitě s ohlušující hudbou. Jede 3x denně.
V určený den se dostavíme na nádraží, opět kontrola místa a času odjezdu, opět jiné informace, ale nakonec vybereme privátní bus, který nás nedostane do Elly jak bylo původně slíbeno, ale do města na trase, odkud zbývá dalších asi 30 km do Elly.
Cesta směrem do vnitrozemí ukazuje úplně jinou krajinu. Množství políček, hodně políček s rýží, mnohem čistější než turistická místa na jihu.
Dorazili jsme do přestupní stanice, kde na nás čeká zástup řidičů tuk tuků. Jako všude, i zde na člověka neustále troubí a nabízejí svezení za výhodné ceny. Které jsou pokaždé na stejných vzdálenostech jiné.
Ale všude na Srí Lance je nějaký místní, který vám pomůže a ví v kolik, odkud a kam jede váš autobus, nebo vlak, nebo raketoplán.
A na takového jsme i zde narazili, ujistil nás, že náš autobus pojede za 10 minut do Elly.
Jenže to bylo srílanských 10 minut, což je cokoliv mezi dvěma minutami a třemi hodinami. Byla to hodina.
Jako dárek k Vánocům dostanou všichni věrní čtenáři mého cestopisu na pokračování výběr těch nejdelších a nejhlasitějších písniček ze žánru indie rock. Přibližně 6 hodin těch největších místních šlágrů.
A ti, kteří budou výběr poslouchat nepřetržitě celý rok, dostanou k dalším Vánocům roční relaxační pobyt v některém psychiatrickém zařízení hrazený jejich zdravotní pojišťovnou.
Mezitím cestou čtu místní zprávy: Nafta podražila za týden z asi 190 rupiíí na 214 rupií (asi 22 Kč), stoupají ceny všeho. Opozice prohlašuje, že za to může vláda, vláda se údajně snažila neúspěšně si půjčit od Ruska, člen vlády tvrdí, že za ekonomický krach Srí Lanky nemůže vláda, ale mezinárodní konspirace. Ovšem je velmi pravděpodobné, že stejně jako v Česku i jinde mají přední politici významné majetky v cizině i doma, které získali odkloněním peněz daňových poplatníků. Kdyby nebyla ve zprávách jména místních politiků, celebrit a míst na Srí Lance, tak mám pocit, že čtu zprávy z Česka nebo z jiné části Evropy.
Všude na Srí Lance je nějaký místní, který vám pomůže a ví v kolik, odkud a kam jede váš autobus, nebo vlak, nebo raketoplán.
