Tohle je deník člověka, který se po pětapadesátce rozhodl procestovat s batohem na zádech svět. V Česku byl špičkovým manažerem, ale už toho měl dost. Všechno zavřel a prodal. Doma zamkl a vyrazil s batohem a 20 kilo na zádech, bez termínů a bez cíle. Čtěte postřehy a zážitky z jeho cesty kolem světa. V dnešním druhém díle deníku zůstáváme v Thajsku.
Cesta na Koh Lantu měla trvat čtyři a půl hodiny. Nakonec to bylo hodin šest, protože řidič zastavoval hned na několika místech, aby vyzvedl nebo doručil balíky. Byla to ale skvělá zkušenost, čistý minibus, velmi slušný řidič a co považuji za výjimečné – odvezl nás přímo k našemu ubytování, které je asi 15 kilometrů od autobusového nádraží na Koh Lantě. Bez jakéhokoliv příplatku, nevěřil jsem.
Poznámka redakce: Identitu autora známe, ale respektujeme jeho přání zůstat inkognito. Na stránkách INFO.CZ byste měli nové díly jeho deníku nacházet jednou za 14 dní o víkendu.
V Česku vidím v hromadné dopravě, na úřadech, ve firmách a na veřejných místech nápisy a sdělení psaná většinou velmi hulvátským způsobem, věty obvykle zakončené výkřičníkem, velmi často více než jedním. Hulákání na jiné asi nikdy není dost, že?
Podobné nápisy ovšem mohou být různé, jak lze vidět…
Měli jsme štěstí. Máme celkem pěknou chatku na pláži s poměrně základním vybavením a toaletou, která se splachuje například kýblem vody.
Neurčitě si vzpomínám na šílenství na sociálních sítích. Bylo to už docela dávno a říkalo se tomu kyblíková výzva (bucket challenge). Muselo to být asi něco podobného… Jsem ale přesvědčený, že moje „kyblíková výzva“ se rozhodně nestane v dohledné době virální.
