Pod stan za polární kruh: Magické Lofoty a výstup na Hermannsdalstinden

Lubomír Chudoba

Severské země mám v oblibě hned ze dvou důvodů – málo turistů a chladné počasí, takže člověk může chodit na těžko a vůbec mu to nevadí. Ve Skandinávii jsem byl už dříve, ale nepodařilo se nám tehdy prochodit kvůli špatnému počasí Lofoty, což si troufám říct, že je nejkrásnější část Skandinávie. Tak jsem se rozhodl to změnit – dali jsme dohromady skupinu čtyř lidí, naložili starou Škodu Octavii až po střechu a vyrazili na 14 dní směrem na dálný sever.

Cestování do Skandinávie autem má svoje pro a proti. Pro jsou jasná – jednak finanční (můžete si vzít zásoby jídla z ČR nebo Německa, což vás vyjde levněji, než kdybyste si vše kupovali v Norsku), ale také si můžete vzít např. dvousekundový stan, který se letadlem špatně převáží, ale který je do Norska úplně ideální, protože v případě deště nemusíte stan složitě stavět. Nicméně cesta autem až na Lofoty trvá nějakých 35 hodin, takže se zdá být nekonečná.

Naštěstí jsme 3 řidiči, takže se po nákupu v Praze střídáme v řízení a jedeme to na jeden zátah. Trochu jsme si odpočinuli na trajektu, kde jsme začali nasávat severskou atmosféru. Cesta Švédskem ubíhá pomalu. V dosahu nic zajímavého není, tak se jede, pouštíme muziku, hrajeme hry a koukáme na navigaci, jak ubíhají kilometry.

Konečně se dostáváme do Bodo a kupujeme lístky na trajekt, který nás dostane do Moskenes, západního cípu Lofot. Už na trajektu kvitujeme, jaké máme štěstí. Předpověď slibuje nádherné počasí na několik dní dopředu, což je na místní poměry poněkud nezvyk. Standardní počasí na Lofotech je vítr a déšť!

S nadšením se vyloďujeme v Moskenes a hned se vydáváme na první krátký trekk nad město, kde vyzkoušíme vybavení. Test skončil úspěšně a my rozbalujeme stan u jezera kousek za městem, kde unaveni po cestě pozorujeme západ Slunce. Druhý den vstáváme brzo a vyrážíme na náročnější výlet na nejvyšší horu této části souostroví – Hermannsdalstinden.

První část je úplně bez problémů, cesta je krásně značená a občas potkáváme lidi, kteří směřují na Munkebu – chatu, která je v necelé polovině cesty na vrchol.

sinfin.digital