Australští poslanci tento týden mohou srazit Google a Facebook na kolena. Proč bychom se měli jejich postupem inspirovat?

KOMENTÁŘ MICHALA PŮRA | Google a Facebook budou už tento týden čelit největšímu ohrožení v historii. V Austrálii budou poslanci hlasovat o zákonu, který má obě technologické společnosti donutit platit médiím za obsah, jenž zobrazují. Nová legislativa už prošla klíčovým výborem a hodlají ji podpořit vládní i opoziční strany. Není to zdaleka první podobný zákon, který byl nebo bude ve světě přijatý. Australané jdou ovšem zdaleka nejdál a útočí přímo na jádro celého obchodního modelu amerických internetových gigantů. Pro představu, do digitální reklamy v Austrálii zamíří téměř 7 miliard dolarů ročně, přičemž oba „obři“ spolknou 71 procent z této částky.

Je nutné si uvědomit, že zatímco Evropská unie se ve svých „digitálních“ směrnicích snaží složitě definovat části trhu, jichž se mají regulace dotknout, australští zákonodárci jmenují konkrétní firmy, tedy Facebook a Google. Evropská unie před časem přijala reformu autorského práva, která má rovněž donutit internetové giganty platit médiím za obsah, ale takto adresná nebyla. Není to ovšem jediný rozdíl, který ukazuje, proč mají Američané daleko větší obavy z australské než z evropské regulace.

Vyjednavači Googlu krátce po schválení reformy autorských práv v EU vyrazili za zástupci jednotlivých médií a snaží se jim nabídnout peníze za obsah, který firma zobrazuje. Činí tak na základě vlastních kritérií (návštěvnost, zobrazení ve vyhledávači a podobně) a vybírají si, komu „kompenzace“ nabídnou. Ti, kdo se nabídku společnosti Google rozhodnou přijmout, se v podstatě vzdávají možnosti žádat v budoucnu případné kompenzace u soudu. Pokud celou situaci výrazně zjednoduším, tak platí, že EU vyzvala internetové giganty, aby jednali s vydavateli a Google tak činí. Pravidla „hry“ nicméně určuje firma, nikoliv média a už vůbec ne stát.

To se projevilo i v jednáních s francouzskými vydavateli. Celou Evropu (včetně Česka) oblétly titulky, že Google zaplatí v příštích třech letech francouzským vydavatelům zhruba 76 milionů dolarů, tedy 1,6 miliardy korun. Jde ovšem o výrazně zjednodušený pohled na realitu. Google zaplatí jen některým vydavatelům, řada jiných dohodu odmítla. Firma si navíc vybírala zejména ty velké a vlivné (hlavně velké deníky) a malí vydavatelé jen paběrkují. Řada z nich se s americkou firmou nedohodla a věří, že se kompenzací domůže u soudu. Každopádně platí, že Google určoval pravidla a podařilo se mu vrazit klín mezi vydavatele. Stejný postup hodlá zopakovat i v jiných členských státech, včetně Česka.

Australští zákonodárci celý proces „vyjednávání“ chtějí výrazně zjednodušit. Pravidla už nemá určovat Google či Facebook, ale jednotlivá média. Ta mohou vyvolat jednání s technologickými giganty, mohou si nadiktovat cenu za obsah, a pokud ji Američané nebudou chtít akceptovat, mohou kdykoliv o výsledku vyjednávání nechat rozhodnout nezávislého arbitra. Vláda v důvodové zprávě k zákonu odhaduje, že arbitr bude rozhodovat až 75 procent jednání. Pro Google a Facebook by takový postup znamenal ztrátu kontroly nad celým procesem a následně citelné finanční ztráty.

Přesně tohle je důvod, proč se americké firmy v Austrálii pokouší o odstrašení a hrozí, že ze země odejdou. Australané by tak přišli mimo jiné o možnost efektivně vyhledávat na vyhledávači Google. Je to bezprecedentní hrozba, která je motivována obavou, že jiné země postup Austrálie okopírují, což některé už daly najevo (například Kanada).

Google s omezováním služeb Australanům nicméně už začal a rozběhl „experiment“, který ve vyhledávání zobrazuje výrazně méně obsahu od největších a nejvlivnějších vydavatelů. Přednost dostaly pochybné zpravodajské zdroje. Experti přitom upozorňují, že Google tak ukázal pravou povahu svých motivací. Zatímco ve zbytku světa hovoří o podpoře kvalitní žurnalistiky, Australanům neváhá pouštět fake news weby. Čistě kvůli prosazení vlastních finančních zájmů.

Hrozbu pro technologické giganty v Austrálii ovšem nepředstavuje jen samotná povinnost platit vydavatelům za obsah. Zákonodárci navrhují i větší transparentnost, která se týká algoritmů, tedy naprostého jádra podnikání Googlu i Facebooku. Algoritmy rozhodují o tom, co uživatelé vidí a zobrazují obsah, který má k uživateli nějakou relevanci.

Původní návrh zákona počítal s tím, že obě technologické firmy budou muset vydavatele informovat o zásadních změnách algoritmů s předstihem 28 dní. Mělo by přitom jít o takové změny, které mají vliv na zobrazování mediálního obsahu uživatelům. Po námitkách, že algoritmus se mění takřka neustále, Australané zákon upravili a nutnost notifikace o změnách upravili na 14 dní. Pokud by se firma zákonu nepodrobila, hrozila by jí pokuta ve výši 10 procent obratu.

Ani ústupky společnostem Google a Facebook nestačí a v zemi tak zahájily před časem hlasitou antikampaň proti novému zákonu. Postup obou firem známe dobře už z Evropy, kde během schvalování reformy autorského práva postupovaly takřka stejně. Veřejný prostor nejdříve zaplavily články s varovnými proroctvími „zakladatelů“ internetu, poté články na některých spřátelených technologických webech, a nakonec došlo i na argument, že hrozí zpoplatnění linků na internetu. Určitě si pamatujete na hrozby aktivistů, že Brusel chce, aby uživatelé platili za sdílení článků na sociálních sítích. Tak úplně stejný argument se nyní těší oblibě i v Austrálii, přestože nemá s přijímaným zákonem nic společného. A neměl ostatně nic společného ani s evropskou legislativou.

Na rozdíl od EU ovšem Google v Austrálii narazil na mnohem tvrdšího soupeře. Tím je premiér Scott Morrison, pro kterého to není první podobná bitva. Australská vláda před třemi lety uvalila speciální daň na nákupy z největšího online obchodu světa Amazon, aby srovnala podmínky s australskými eshopy. Amazon v reakci zakázal přístup ke své aplikaci australským obchodníkům a de facto ze země na protest odešel. Vydržel to celkem tři měsíce a poté se potichu na australský trh vrátil.

„Myslím, že lidé z těchto společností ví, že když něco řeknu, tak to myslím vážně a mám v úmyslu to skutečně udělat,“ řekl Morrison deníku Sydney Morning Herald loni v září. Za pozornost stojí, že Amazon se do země vrátil, přestože to není s 25 miliony obyvatel tak velký trh. V Evropě přitom často zaznívají argumenty, že je třeba technologickým gigantům vyhovět, protože jejich odchod by starý kontinent těžce poškodil. Pro srovnání, EU má téměř půl miliardy obyvatel.

Pokud Google nakonec splní své hrozby a Austrálii se svým vyhledávačem a dalšími službami skutečně opustí, mohl by jej vystřídat jeho konkurent. Morrisonovi už volal šéf Microsoftu Satya Nadella, aby nabídl vlastní vyhledávač Bing jako alternativu. Ten má na australském trhu velmi malý podíl a pro média by nepochybně představoval menší hrozbu, přičemž je ochoten vydavatelům za zobrazený obsah platit, jako tak činí například u své „zpravodajské“ služby MSN.

sinfin.digital