Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Babiš ohledně služebního zákona nemůže naříkat, že nebyl varován. Komentář Martina Kupky

Babiš ohledně služebního zákona nemůže naříkat, že nebyl varován. Komentář Martina Kupky
 

V Česku se dnes dějí nestandardní věci týkající se chodu ministerstev a dalších státních úřadů. Ministři ve skutečnosti vyměnili víc vedoucích pracovníků svých úřadů, než připouštějí. Vláda se tváří že Brusel nemá výhrady k vládou prosazovaným změnám, ale skutečnost je jiná – komise je ve skutečnosti znepokojena klíčovými prvky návrhu.

Těmito větami se dá shrnout vývoj posledních dvou týdnů, kdy se k připravované novele služebního zákona (ten stanoví pravidla pro státní úřadníky) nejprve vyjádřila česká Transparency International a poté Český rozhlas shromáždil informace o skutečném postoji Evropské komise ke změnám projednávaným v českém parlamentu.

Podle mě je úplně jasné, že změnu potřebujeme. Státní služba se vlivem zákona z roku 2014 a snahy zabránit výměnám většiny vedoucích, ředitelů a náměstků uzavřela pro lidi zvenčí – ze soukromých firem i z akademického prostředí, a tak úřednický stav zkostnatěl a točí se v kruhu. Zákon je nepružný, protože například i okrajová změna pověření sekce, odboru nebo oddělení vyžaduje nové výběrové řízení na pozici jeho šéfa. Je to proto, že Sobotkova vláda podlehla bezhlavě tlaku na přijetí služebního zákona, totiž aby se úředníci a jejich šéfové neměnili po každých volbách a úřady si držely aspoň základní míru kontinuity, zachovávaly si know-how.

Současně ale zákon přehnaně brání tomu, aby noví ministři mohli zasahovat do činnosti svých ministerstev. To je ovšem zcela legitimní požadavek, pokud mají být ministři schopni plnit své programové priority a nést politickou odpovědnost prakticky za cokoli, co se v jejich úřadech šustne. Vláda je pak tlačena k tomu, aby ve snaze tento legitimní požadavek aspoň částečně naplnit činila kroky nekorektní či dokonce nezákonné, a aby je navíc různými způsoby zakrývala.

Ano, změnu ze všech uvedených a mnohých dalších důvodů potřebujeme, ale posledním, kdo si může stěžovat na současný stav a volat po urychlené novelizaci zákona, je Andrej Babiš. To on se při projednávání zákona v parlamentu v roce 2014 přidal k sociálním demokratům a se svým hnutím nyní kritizovaný služební zákon schválil. Nemůže přitom naříkat, že by nebyl varován. Diskuse o zákonu byla složitá a dlouhá, sněmovně ho vrátil dokonce i prezident Zeman.

Babiš nyní se svou vládou sepsal zjevně účelový návrh, který vychýlí kyvadlo dějin státní správy opět zcela na druhou stranu. Z dosud tříkolového výběrového řízení na obsazení úřednického místa má být řízení dvoukolové, a to i v případě, že v prvním kole komise vybere vhodné uchazeče, ale vedení ministerstva si z nich nikoho nevybere. Hned se otevře cesta do druhého kola, kam může přijít prakticky kdokoli. Anebo oblast pravidelného hodnocení úředníků – na ty povolné může podle návrhu přijít řada jen jednou za tři roky, ale ti odbojní mohou být hodnoceni každých 40 dní a lze se jich tak zbavit za několik málo měsíců.

To všechno pod Babišovým heslem o řízení státu jako firmy – rychle, efektivně, bez řečí. Ale musím znovu opakovat, co jsem mnohokrát říkal už tehdy, i když jsem ještě nebyl poslancem – proč zase objevujeme Ameriku, proč nejsme schopni inspirovat se poměrně dobře funkčním zákonem z roku 2002, kterým se řídí činnost úředníků na radnicích a krajských úřadech?

Podle mě je nyní čas na opravu nejhorších chyb stávajícího zákona, a pak na podrobnou diskusi všech stran, která by probrala všechna pro a proti. V tuto chvíli by asi stačilo zkrátit neúnosně dlouhé lhůty, snížit administrativní nároky, které mohou spoustu uchazečů odradit.

A když už má být dvoukolové výběrové řízení, nechť v případě, že si vedení nevybere z vhodných uchazečů z prvního kola, se musí první kolo opakovat (a ne že se rovnou otevře výběr pro kohokoli zvenčí). A pokud nebudeme muset čekat s vyhlášením výsledků, než si všichni na poště vyzvednou dopis, protože podmínkou účasti bude zřízení vlastní datové schránky, mohl by se celý proces přece jen docela zrychlit.

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744