Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Babiš ohledně služebního zákona nemůže naříkat, že nebyl varován. Komentář Martina Kupky

Babiš ohledně služebního zákona nemůže naříkat, že nebyl varován. Komentář Martina Kupky
 

V Česku se dnes dějí nestandardní věci týkající se chodu ministerstev a dalších státních úřadů. Ministři ve skutečnosti vyměnili víc vedoucích pracovníků svých úřadů, než připouštějí. Vláda se tváří že Brusel nemá výhrady k vládou prosazovaným změnám, ale skutečnost je jiná – komise je ve skutečnosti znepokojena klíčovými prvky návrhu.

Těmito větami se dá shrnout vývoj posledních dvou týdnů, kdy se k připravované novele služebního zákona (ten stanoví pravidla pro státní úřadníky) nejprve vyjádřila česká Transparency International a poté Český rozhlas shromáždil informace o skutečném postoji Evropské komise ke změnám projednávaným v českém parlamentu.

Podle mě je úplně jasné, že změnu potřebujeme. Státní služba se vlivem zákona z roku 2014 a snahy zabránit výměnám většiny vedoucích, ředitelů a náměstků uzavřela pro lidi zvenčí – ze soukromých firem i z akademického prostředí, a tak úřednický stav zkostnatěl a točí se v kruhu. Zákon je nepružný, protože například i okrajová změna pověření sekce, odboru nebo oddělení vyžaduje nové výběrové řízení na pozici jeho šéfa. Je to proto, že Sobotkova vláda podlehla bezhlavě tlaku na přijetí služebního zákona, totiž aby se úředníci a jejich šéfové neměnili po každých volbách a úřady si držely aspoň základní míru kontinuity, zachovávaly si know-how.

Současně ale zákon přehnaně brání tomu, aby noví ministři mohli zasahovat do činnosti svých ministerstev. To je ovšem zcela legitimní požadavek, pokud mají být ministři schopni plnit své programové priority a nést politickou odpovědnost prakticky za cokoli, co se v jejich úřadech šustne. Vláda je pak tlačena k tomu, aby ve snaze tento legitimní požadavek aspoň částečně naplnit činila kroky nekorektní či dokonce nezákonné, a aby je navíc různými způsoby zakrývala.

Ano, změnu ze všech uvedených a mnohých dalších důvodů potřebujeme, ale posledním, kdo si může stěžovat na současný stav a volat po urychlené novelizaci zákona, je Andrej Babiš. To on se při projednávání zákona v parlamentu v roce 2014 přidal k sociálním demokratům a se svým hnutím nyní kritizovaný služební zákon schválil. Nemůže přitom naříkat, že by nebyl varován. Diskuse o zákonu byla složitá a dlouhá, sněmovně ho vrátil dokonce i prezident Zeman.

Babiš nyní se svou vládou sepsal zjevně účelový návrh, který vychýlí kyvadlo dějin státní správy opět zcela na druhou stranu. Z dosud tříkolového výběrového řízení na obsazení úřednického místa má být řízení dvoukolové, a to i v případě, že v prvním kole komise vybere vhodné uchazeče, ale vedení ministerstva si z nich nikoho nevybere. Hned se otevře cesta do druhého kola, kam může přijít prakticky kdokoli. Anebo oblast pravidelného hodnocení úředníků – na ty povolné může podle návrhu přijít řada jen jednou za tři roky, ale ti odbojní mohou být hodnoceni každých 40 dní a lze se jich tak zbavit za několik málo měsíců.

To všechno pod Babišovým heslem o řízení státu jako firmy – rychle, efektivně, bez řečí. Ale musím znovu opakovat, co jsem mnohokrát říkal už tehdy, i když jsem ještě nebyl poslancem – proč zase objevujeme Ameriku, proč nejsme schopni inspirovat se poměrně dobře funkčním zákonem z roku 2002, kterým se řídí činnost úředníků na radnicích a krajských úřadech?

Podle mě je nyní čas na opravu nejhorších chyb stávajícího zákona, a pak na podrobnou diskusi všech stran, která by probrala všechna pro a proti. V tuto chvíli by asi stačilo zkrátit neúnosně dlouhé lhůty, snížit administrativní nároky, které mohou spoustu uchazečů odradit.

A když už má být dvoukolové výběrové řízení, nechť v případě, že si vedení nevybere z vhodných uchazečů z prvního kola, se musí první kolo opakovat (a ne že se rovnou otevře výběr pro kohokoli zvenčí). A pokud nebudeme muset čekat s vyhlášením výsledků, než si všichni na poště vyzvednou dopis, protože podmínkou účasti bude zřízení vlastní datové schránky, mohl by se celý proces přece jen docela zrychlit.

 

Volby 2018

Senátní volby 2018

Termín senátních voleb Kandidáti do Senátu Voličský průkaz

Komunální volby 2018

Termín komunálních voleb Jak volit do zastupitelstva

Praha Brno Ostrava

V rámci voleb do Senátu není třeba volební lístek nijak upravovat, stačí lístek s vybraným kandidátem vložit do příslušné obálky a vhodit do volební urny. Volby do zastupitelstev fungují jinak, je možné udílet preferenční hlasy. Všechny kandidující subjekty jsou na jednom velkém hlasovacím lístku.

Základní shrnutí informací pro VOLBY 2018 -  Senátní i komunální >>>

Zoufalec týdne: Piráti. Komentář Petra Holce

Ani topení počítačem nebo neschopnost pozvat elektronicky někoho na poslanecký výslech vám o Pirátech neřekne tolik jako projev jejich šéfa Ivana Bartoše na nedělním pirátském happeningu k internetu, jak jinak. Evropský parlament bude 12. září hlasovat o směrnici k autorskému právu, která má mimo jiné omezit internetové pirátství velkých firem jako Google na účet tradičních médií. A Pirátům se to nelíbí.

Jako správní piráti chtějí pirátství se vším všudy, něco jako v Somálsku. „Připravovaná legislativa a zejména její články 11 a 13 představují skutečnou hrozbu. A já bych skutečně nerad sledoval to, jak příběh George Orwella začíná nabírat reálné obrysy, kdy se historie a realita nebude přepisovat, ale z internetu mohou pod různými záminkami mizet informace, které prostě už nikdy běžný člověk nedohledá a o jejichž existenci nebude ani vědět,” řekl Bartoš na akci.

Fakt? Piráti, samozvaní guruové „digitálu“, se hlásí o státní funkce ohledně e-governmentu, zatímco sami shání odborníky na e-government. Prostě Piráti, i když teď kluci oblékli saka. Nejen Bartoš jako by spal v idylických 90. letech, kdy nás web měl osvobodit od všeho zlého. Pamatujete? Informace zdarma potečou jak voda a svět bude najednou lepší, svobodnější a demokratičtější.

Link

Ještě tehdy neexistoval Facebook, Twitter ani Instagram a málokdo tušil, že z nás právě internet vytáhne to nejhorší. Dejte někomu prostor pustit svou fantazii a uděláte Donalda Trumpa prezidentem. Většina z nás předtím pořád žila v reálném světě a virtuální realita patřila do sci-fi. Internet to ale i s pomocí sociálních sítí, z nichž se mezitím stala spíš antisociální černá díra plná falše a narcisismu, dokázal rychle otočit: ze sci-fi dělá stále sofistikovaněji realitu ohrožující nejen naši příčetnost, ale i demokracii.

Osvobozuje nás od svobody a sám se mění v Orwella. Přiznal si to dokonce už i Facebook, cynický pionýr toho všeho, a začal proto sám sebe radši cenzurovat. Což vám mimochodem o závažnosti problému řekne vše, co jste (ne)chtěli vědět. Evropská směrnice samozřejmě internet neomezuje ani necenzuruje, ostatně i v Bruselu se v pracovní době rádi věnují vlastnímu Facebooku, Twitteru nebo Instagramu.

Například Bartošem zmiňovaný článek 11 má tradiční media chránit před pirátstvím firem typu Google, které na webu zobrazují linky na mediální články a umožňují náhled obsahu. Je to obchodní model á la Somálsko: zadarmo si „vypůjčíme“ váš obsah, za který jste zaplatili, a za to shrábneme většinu peněz z reklamy. A vy si přežívejte, jak chcete.

Link

Evropská směrnice chce proto tradiční vydavatele chránit před tímto pirátstvím aspoň tím, že jim umožní účtovat za odkazy nebo náhledy jejich vlastního obsahu poplatek. Vlastně to není nic moc revolučního – nebo aspoň v nepirátské části světa: směrnice v podstatě jen říká, že za zboží někoho jiného máte zaplatit. Všechno všech totiž nakonec nebylo ani v komunismu, což si ovšem většina kluků z Pirátů nepamatuje.Článek

Korunu všemu ale nasadil pirátský kandidát na pražského primátora Zdeněk Hřib. Ten se zasnil a řekl, že nás právě neregulovaný internet „chrání před autoritativními tendencemi ve společnosti”. A sakra! To nikdy neslyšel o Putinových trollech? Nebo o guruovi falešného strachu jménem Tomio Okamura, který se i díky vlastním webovým fake news teď s Piráty pere o titul třetí nejsilnější politické strany?

Ale dost zoufalství. Piráti a zvlášť jejich šéf Bartoš umí rozdat i naději a optimismus. Třeba když se ho server Novinky.cz zeptal, jestli už jsou Piráti zralí na to vést Prahu, kde si čtyři roky trénují politické pirátství. „Taková otázka mi připadá dost vtipná. Když si vzpomenu, s jakými zkušenostmi do vedení města nastoupila Adriana Krnáčová… I tady v poslaneckém klubu, i v rámci strany máme lidi vzdělané a bystré a méně vzdělané a méně bystré. To je normální. Myslím, že jsme kompetentní. Rozumíme financování města,“ odpověděl Bartoš. A jejda!

-1