KOMENTÁŘ VRATISLAVA DOSTÁLA | Nějaký čas po prohrané prezidentské volbě se situace jevila tak, že si Andrej Babiš dává pauzu, během které nechává vyniknout Karla Havlíčka a Alenu Schillerovou, kteří se – na rozdíl od něj – aspoň snaží vytvářet zdání, že s vládou vedou byť třeba ostrý, tak přece jen racionální dialog. Tedy přesně to, co Babiš neumí.
Jenomže poslední dobou jako by se předsedovi hnutí ANO zastesklo po zašlé slávě. Ta strategie spočívající v tom, že si to v médiích a ve Sněmovně odpracují Havlíček se Schillerovou, zatímco on se zaměří na práci v terénu, mezi lidmi v regionech, a to i v těch hodně odlehlých, kam zpravidla politici nemají čas a možná i chuť příliš jezdit, přitom zjevně funguje.
Hnutí ANO se během jara vyšplhalo v preferencích k podpoře, která by – pokud je dominantní strana české politiky přetaví ve volební hlasy – znamenala jediné: bez Babišovy formace nepůjde sestavit příští vláda. Možná by tedy v hnutí ANO měli zvýšenou intenzitu projevů svého předsedy v dolní komoře přehodnotit. Poslouchat je totiž skoro až bolí. Babiš připomíná ze všeho nejvíc kulometčíka v agonii, který to zmateně a jak smyslu zbavený pálí ostrými do všech stran, což nemůže skončit jinak, než že se opakovaně trefí taky do vlastní nohy.
Naposledy se mu to stalo ve středu, a to hned dvakrát. Poprvé si vzal slovo ráno – za řečnickým pultíkem vydržel skoro dvě hodiny. Podruhé pak odpoledne, k úlevě všech přítomných už mluvil o poznání kratší dobu.
