Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Babiš pouští komunisty k moci – a je jedno, kdo mu u toho svítí. Komentář Martina Kupky

Babiš pouští komunisty k moci – a je jedno, kdo mu u toho svítí. Komentář Martina Kupky

Hnutí ANO se od minulého týdne oficiálně štítí hnutí SPD. Nic mimořádného, jen se přidali na stranu těch, kdo s SPD nechtějí mít nic společného už dlouho. Ovšem zatímco SPD je v této frašce o vzniku vlády označována za extremistickou stranu, paradoxně se tím ještě více otevřely dveře pro komunisty, kteří byli v podobné pozici dosud. Dnes je ostuda vládnout s SPD – komunisté nevadí! Okamurovci se nechali vmanévrovat do role Zemanových užitečných idiotů, převzali pozici toho, s nimiž nikdo nechce nic mít a komunistům tak „uvolnili okovy“.

ODS měla ohledně komunistů jasno odjakživa, ale taková sociální demokracie musela v roce 1995 přijmout své bohumínské usnesení, aby náhodou během let nezapomněla. Milou historickou perličkou přitom je, že jejím tehdejším předsedou byl současný prezident. Muž, který dnes touží naučit se od čínských komunistů, jak stabilizovat společnost, a který právě o nadcházejícím víkendu půjde řečnit na sjezd komunistů domácích.

Jako by se pozapomnělo – nebo chtělo zapomenout – ne na to usnesení, ale ne to, co je komunistická ideologie zač, co způsobila, kam za 45 let ovládání naši zemi dostala! Přitom je vlastně jedno, jestli tato situace vznikla náhodou, nebo ji prezident postupně vytvářel.

Každopádně jsme v situaci, kdy Andrej Babiše opět bude muset udělat něco, co nechce, stejně jako vstoupil do KSČ a do projektu Čapí hnízdo. Jeho současná výmluva je, že na spolupráci s komunisty svou vládu postavit nechtěl, ale byl k tomu donucen postojem ostatních politických stran. Není to pravda – a budiž pro historii jasně řečeno, že Zeman na to možná tlačí, Okamurovci se k tomu nechali zneužít, ale ten, kdo v Česku znovu pouští komunisty k moci, je Andrej Babiš. Nikdo jiný. A skoro přímý důkaz, že komunisté ovlivňují politiku a Andreje Babiše víc a víc, jsou premiérovy čerstvé názorové kotrmelce ohledně Sýrie.

V otázce, zda spolupracovat, nebo nespolupracovat s ANO, jde samozřejmě především o trestní stíhání předsedy hnutí a vlády. Babiš by se mohl tvářit uraženě, protože taková podmínka nikdy v minulosti nebyla vyslovena, tak proč teď? No jistě – před lety, v tom Palermu, které Babiše donutilo vstoupit do politiky, totiž takovou podmínku nebylo nutné dávat, protože to bylo samo sebou. Nikdo neměl takovou drzost, a kdyby měl, média by ho během několika dní roztrhala na kusy.

Ale jsou i další důvody proti spolupráci s ANO – třeba ten, že Babiš vůbec nechápe fungování politiky jako společenské disciplíny. Asi mu to nelze vyčítat, neumí být ničím jiným než generálním ředitelem, co dává úkoly svým podřízeným. Anebo skutečnost, že nerespektuje dohody a mění partnery jako na běžícím pásu podle toho, jak se mu to hodí. Nemá totiž žádné programové zásady a cíle, které by předem dávaly na vědomí, jak se bude chovat, nepovažujeme-li tedy za programový cíl hledání jakéhokoli prospěchu pro Agrofert.

Proto působí směšně, když komunisté říkají, že za jejich podporu své vlády Babiš platí vysokou cenu v programových ústupcích. Opak je pravdou – Babiš si tuto cestu vybral, protože pro něj byla prakticky zadarmo, nemusel obětovat nic, čeho by si vážil. Když nemáte program a řídíte se chaotickým seznamem nočních snů, kdy náhodou spíte, pak vám je úplně jedno, jestli z něj pár nápadů škrtnete nebo do něj jakoukoli cizí myšlenku přijmete! Jde jen o moc, ne o program.

A tak jsme se octli v situaci, kdy se komunisté i přes svůj historicky nejhorší volební výsledek stali jazýčkem na vahách a dostali za to obrovský vliv. Faktický – vláda bude plnit jejich programové body, i symbolický – nejlepším příkladem je absurdní zvolení komunisty předsedou sněmovního podvýboru pro svobodu slova a média.

Nic z toho se nestalo vinou standardních stran v čele s ODS, ale rozhodnutím Andreje Babiše. A je přitom úplně jedno, kdo u toho bude Babišovi svítit. Jestli SPD nebo ČSSD.

Martin Kupka je místopředseda ODS. 

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744