Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Babišova politika „jsme tu pro všechny“ je úplný nesmysl. Komentář Martina Kupky

Babišova politika „jsme tu pro všechny“ je úplný nesmysl. Komentář Martina Kupky

A je to tu zase. Premiér Babiš se včera ohradil, že by jeho nová vláda vytvořená se sociální demokracií a fungující podle not komunistů byla levicová. Připomněl při tom, že hnutí ANO je tu pro všechny. To opakovaně říkal už před časem, když přemlouval strany v celém politickém spektru, aby podpořily jeho předchozí jednobarevnou vládu, která by prý byla schopna plnit i program jiných stran. A dokonce se skoro věrohodně podivoval, proč na takovou nabídku žádná strana neslyší.

Je proto třeba znovu a znovu odpovídat, že je to úplný nesmysl – nikdo se přece nemůže divit, že třeba ODS nechce a nebude podporovat vládu plnící programové cíle sociálních demokratů, komunistů nebo třeba SPD.

Hodně to souvisí s další větou, kterou často a rád říká třeba místopředseda hnutí ANO Brabec, totiž že oni jsou ti konsenzuální, ti, kdo se nechtějí hádat. Stačí se k nim připojit a všechno může jít hladce. No, nemůže! Přistoupit na tuto argumentaci by znamenalo další negativní signál, zamlžení politiky pro tu část veřejnosti, která ví, že na hodnotách, konzistenci programů a setrvalosti postojů záleží, ne že ne.

Konsensuální politika je naprostý nesmysl, protože svět je plný rozličných zájmů, postojů. Všechny – nebo určitě velká část z nich – jsou zcela legitimní, a v jejich hodnocení se společnost nikdy stoprocentně neshodne. Banální příklad: vždy budou lidé, kteří nechtějí velké daně, i lidé, kteří na ně klidně kývnou, aby se o ně stát mohl starat. Tyhle skupiny vždy budou volit jiné strany a dávat jim tak mandát hájit jejich programy. Žádné miliardy rozhazované na cokoli jako z kouzelnického klobouku na výjezdech vlády do krajů na tom nic nezmění.

ANO se tváří jako středová strana, ale nechápe, co ten pojem znamená – středoví jsou možná lidovci, kteří v jednom volebním období obrušovali zprava největší levicové extrémy sociální demokracie, a v dalším období třeba podobně posouvali blíže ke středu pravicovou většinu. Ale nikdy nemohli dělat obojí najednou – a přesně o to se ANO snaží.

Závěr z toho plyne jediný – dělení politiky není žádný výmysl politiků nebo politologů, ale přirozené uspořádání, které nelze dlouhodobě odstranit, ani kdyby se Babiš na hlavu stavěl. Můžeme chápat jeho pocit, že konsensuální politika je možná – je ze své strany zvyklý, že konsensus je to, co si myslí on, a co mu jeho podřízení čtou z očí, aby to mohli opakovat. Není v tom ostatně sám, v takové SPD je to velmi podobné.

Jenže Babišovy řeči o tom, že jeho vláda bude konečně makat pro lidi, tedy schvalovat zákony, jsou zcela mimo mísu – a čím déle je říká, tím více chápu, jak je možné, že na tom skoro tři čtvrtě roku po posledních volbách česká politika je tak, jak je. Cílem politiky totiž není za každou cenu schvalovat zákony. Cílem politiky je vedení diskuse a hledání kompromisu mezi stranami, či spíše jejich programy – a jejich prostřednictvím mezi voliči. Opakuji – kompromisu. Nikoli konsensu.

Samozřejmě, že by bylo nejlepší, kdyby se dalo konsensuálně splnit všechno všem, ale taková politika brzy narazí přinejmenším na rozpočtové možnosti. Na všechno stát, kraje ani obce nikdy nemají a mít nebudou. A pokud to bude někdo chtít vyřešit zvýšením daní, musí to udělat silou – o tom přece nikdy žádný konsensus vzniknout nemůže.

Autor je místropředseda ODS

 

 

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744