Babišovy předvolební sliby jsou populismem nejhrubšího zrna a deformují politický systém. Komentář J. Štefka

Jiří Štefek

Hnutí ANO představilo svůj volební program s takřka filmovým názvem „Teď, nebo nikdy“. Jeho šéf Andrej Babiš v něm se sliby vůbec netroškaří a rozmáchl se vskutku velice zeširoka. V „politické“ či „ústavně-systémové“ části programu Babiš slibuje snížit počet ministrů, zavést jen jednokolovou volbu do Senátu, poslancům chce zrušit paušální náhrady či zavést klouzavý mandát.

Když všechny tyto líbivé fráze napíšeme pod sebe a podtrhneme, dojdeme k tristnímu závěru – všechno už tu kdysi v minulosti nejméně jednou či dvakrát zaznělo. Většina věcí je na první poslech líbivá a populistická, realizovat se bude velice těžko a co hůř, koncentrát většiny ANOnávrhů deformuje stávající politický systém.

O zrušení či sloučení některých ministerstev se tu hovoří minimálně od roku 2002. Návrhy se jen lišily v množství ministerstev, která by nakonec měla zůstat. Z velkých slov pak vždy sešlo a ministerstva nemizela, ale spíš přibývala a hledala se nová portfolia, aby se uspokojil co největší počet straníků z jednotlivých koaličních partají. Andrej Babiš jich chce ponechat 13. Zapišme si toto číslo do historické tabulky a za uši, až bude náhodou šéf hnutí ANO za pár týdnů sestavovat vládu, abychom mu to mohli připomenout.

Další velkou kapitolou jsou poslanecké náhrady. Ty iritují veřejnost odjakživa. Ošatné, dopravné, náklady na byt v Praze, náklady na analýzy a posudky, náklady na reprezentaci a tak dále. Ročně v nich protékají desítky milionů a stále tato částka bobtná. Někteří spořiví poslanci – například v minulosti současný premiér Bohuslav Sobotka – si z náhrad dokonce ušetřili na byt. Zajímavé však je, že když šlo o jejich zachování nebo zvyšování, poslanci bez ohledu na barvu politického dresu vždy hlasovali ve svůj prospěch. ANO nyní chce tuto prebendu zrušit, hnutí by však mohlo uvést přehled, jak jeho stávající poslanci byli „šetrní“ v jejím čerpání v končícím volebním období.

sinfin.digital