Barták: První dějství ekonomické nápravy EU zvládla, to nejtěžší ji ale teprve čeká

Karel Barták

15. 04. 2020 • 13:00

KOMENTÁŘ KARLA BARTÁKA | Dohoda ministrů financí EU z minulého týdne o balíčku opatření pro zmírnění dopadů koronavirové krize, vydřená po skoro 17 hodinách jednání, je důležitým signálem, že pod tlakem mimořádných okolností jsou členské státy nadále schopné kompromisů. Je to však jen první z velkých kroků, které se od Evropské unie očekávají, aby se přičinila o zmírnění recese a opětovné nastartování 27 ekonomik a prokázala tak svou nezbytnost a užitečnost.

Z četby zpráv napříč Evropou vzniká pocit, že EU nejen zaspala začátek epidemie, jako ostatně většina členských zemí, zvláště na Západě, ale také že nadále nereaguje adekvátně. Opak je pravdou. Evropská komise, Evropská centrální banka i rada EU v rámci svých kompetencí schválily řadu opatření, z nichž některá znamenají skutečný rozchod s donedávna neporušitelnými normami. Stačí připomenout opuštění pravidel rozpočtové kázně (deficity tři procenta HDP, dluhy 60 procent HDP), povolení investovat evropské peníze do podpor v nezaměstnanosti nebo uvolnění pravidel pro poskytování státní pomoci podnikům. Nehledě na praktické okamžité kroky usnadňující pohyb zboží přes hranice, spuštění řady výzkumných projektů souvisejících s nákazou Covid-19 či sdružený a koordinovaný nákup lékařských pomůcek. Nyní komise navrhuje způsoby, jak koordinovat návrat k normálu. Za normálních okolností by se na taková rozhodnutí čekalo měsíce, ba déle.

Opatření proti šíření nákazy vedla postupně ve všech zemích EU k výraznému oslabení hospodářské aktivity. Podniky zastavily nebo utlumily výrobu a ochrnula převážná většina služeb. Firmy se začaly propadat do červených čísel a lidé do životních problémů. Vlády zapomněly na schválené rozpočtové deficity a začaly do ekonomiky a sociální pomoci sypat obrovské peníze. V EU se očekává propad ekonomik až o 10 procent, přičemž někteří na tom budou podstatně hůř než jiní. Za této situace by měla plně nastoupit solidární a koordinovaná pomoc ze strany unie jako významný dodatečný nástroj vedle státních intervencí.

Půjčky

Schválený první finanční balíček je složen ze tří opatření. Prvním je uvolnění 240 miliard eur ze záchranného fondu eurozóny pro půjčky do státních rozpočtů zemí, kde se platí eurem, a to do výše dvou procent jejich hrubého domácího produktu. Dalších necelých 50 miliard by mělo být vyčleněno za podobných podmínek z takzvaného nástroje BPI pro země mimo euro. Pro všechny členské státy EU pak jsou k dispozici další dva nástroje – navýšení kreditů od Evropské investiční banky na 200 miliard eur, hlavně pro malé a střední podniky postižené krizí, a mobilizace 100 miliard pro půjčky ve prospěch zaměstnanosti, které si na mezinárodních trzích vypůjčí Evropská komise.

Tedy celkem 540 miliard na úvěry, z toho 300 pro všechny členské země EU. Jenže úvěry jsou úvěry, i když ty evropské nabízejí nejlepší podmínky úročení i splácení. Země jako Itálie, jejíž dluh přesahuje 135 procent HDP, by se neměly dál zadlužovat. Proto se v usnesení ministrů píše mlhavě ještě o jednom nástroji, takzvaném „fondu obnovy“. Jde o to rozložit náklady v čase, říká plaše dokument, a to díky „vhodnému a inovačnímu“ financování. Podle francouzského ministra financí Bruna le Maira trvalo jednání o této formulaci téměř 12 hodin. Je tím kompromisním faktorem, který umožnil schválit první dohodu jak Nizozemcům a Němcům, tak Italům i Španělům. 

Něco jako Marshallův plán

Posledně jmenovaní si za ní představují jakýsi Marshallův plán pro Evropu po koronavirovém oslabení, pro který v posledních týdnech horovali v novinách premiéři Itálie i Španělska, ale také vlivní členové Evropské komise Thierry Breton (Francie) nebo Paolo Gentiloni (Itálie). Podle Le Maira je slovo „inovační“ klíčem k budoucímu spuštění nějaké formy evropských dluhopisů. „Jediným nástrojem, který ještě neexistuje, je společný dluh“, vyložil Le Maire na on-line tiskové konferenci. O emisi dluhopisů by měla Eurozóna uvažovat podle devíti jejích členů z 19. Vyslovil se pro ni také bývalý předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker. Naopak pro Nizozemsko, Německo, Rakousko nebo Finsko nepřipadá jakékoli slučování a společné splácení dluhů v úvahu. Německý ministr Heiko Maas před novináři mluvil jen o úvěrech; o „fondu obnovy“ ani nehlesl.

Předsedkyně Evropské komise, Němka Ursula von der Leyenová také mluví o „Marshallově plánu“, jenže v jejím pojetí by jím měl být příští sedmiletý rozpočet EU na léta 2021–27, náležitě zbytnělý a upravený. V únoru se lídři sedmadvacítky neshodli na podobě tohoto rozpočtového rámce, a to tehdy o koronavirové hrozbě ještě nikdo nic nevěděl. Šéfka komise by nyní chtěla členské státy přesvědčit, aby se nehádaly o překročení svatosvatého limitu jednoho procenta hrubého domácího důchodu jako příspěvku do společné kasy o nějaké desetiny procenta jako minule, ale aby ho navýšily podstatně. V prvních letech by se pak tyto dodatečné prostředky použily na sanaci škod a na oživení ekonomik; rozpočet by se tak stal oním „fondem obnovy“.

Šéfové států a vlád nebudou mít při dalším on-line summitu příští týden lehkou práci. Na jedné straně vypadá nápad zvýšit rozpočtový rámec EU jako nejlogičtější a nejpraktičtější řešení; příjmy do něj však míří do značné míry přímo ze státních pokladen členských zemí, které by tak v nejtěžší době posílaly nedostávající se peníze do Bruselu, což by se určitě nechtělo zejména těm, kdo by při následném přerozdělování dostali méně, než dali. Společné zadlužení formu dluhopisů by naopak znamenalo jen postupné splácení rozložené do dlouhého období. Prolomilo by však zároveň některá tabu, která jsou drahá vládám lpějícím na dodržování přísných pravidel pro dobro společné měny. Portugalský ministr financí Mario Centeno, který jako šéf euroskupiny ministerskému jednání předsedal, ostatně jasně řekl, že rozhodování o takových věcech, jako je budoucí fond obnovy, už přísluší jen těm nejvyšším politikům. „Žádáme evropské lídry, aby nám ukázali směr,“ uvedl.

Česká republika není z tohoto jednání vyloučena, ačkoli hlavní spory se vedou mezi zeměmi eurozóny. Dvě třetiny částek určených na výhodné úvěry jsou k dispozici také zemím mimo euro. A není třeba dvakrát přemýšlet, aby člověka napadlo, že by pro ně byl výhodnější navýšený rozpočet pro celou Evropskou unii než emise eurových korona dluhopisů. A ačkoli premiér Babiš bude podle všeho sedět u počítače při příštím vrcholném jednání, žádná veřejná debata kolem těchto témat se zatím na české politické scéně nevede.

 

SDÍLET