Čína se připravuje na konflikt s USA. Teď jde po českých elitách. Komentář Jakuba Jandy | info.cz

Články odjinud

Čína se připravuje na konflikt s USA. Teď jde po českých elitách. Komentář Jakuba Jandy

Do České republiky se přihnalo tsunami čínských investic, které pro naši zemi mají strategický přínos. Alespoň to poslední tři roky opakuje česká vláda a prezident. Bezpečnostní instituce naopak vysvětlují, že čínské vlivové aktivity v české politice dosahují do nejvyšších pater a média se postupně plní případy, kdy se čínská strana snažila o špionáž nebo nakupování politického vlivu v Česku. Čína se podobně snaží ovládnout politické třídy i jiných států, jenže v čem je Česko výjimečné?

Nejdříve je třeba si říct, o co čínskému režimu skutečně jde. Když mluvíme se specialisty z evropských a amerických bezpečnostních institucí, panuje shoda na chápání čínské strategie. Hlavním trendem, který bude určovat světové dění, bude v horizontu následujících deseti až dvaceti let konfrontace mezi Čínou a USA. Nakonec můžeme zažít zástupný limitovaný konflikt (jako třeba byla sovětsko-americká válka ve Vietnamu) nebo přímější vojenské setkání jako za korejské války.

Kromě vojenského konfliktu různého charakteru budou dalšími prostředky ekonomické, politické a zpravodajské vlivové aktivity. Bezpečnostní experti se shodují, že se Čína masivně připravuje na toto pnutí, které bude určovat další globální trendy. Očekávat můžeme vojenské konfrontace v Asii a Pacifiku, proto se už dnes například Austrálie začala razantně bránit čínské snaze zasahovat do australské politiky a ekonomiky. Australská vláda připravila jeden z nejdůraznějších legislativních balíčků na světě, protože si místní politici uvědomili, že se čínský nátlak stupňuje.

Pokud se dvě supervelmoci silově přetahují v některé části světa, obvykle se také pokouší protivníka oslabit tam, kde se důrazně nebrání. Najít jeho slabší místo a tam ho zmáčknout. Proto se Sověti za studené války intenzivně snažili pronikat do Latinské a Střední Ameriky, protože ji viděli jako slabý podbřišek USA.

V případě eskalace vojenského konfliktu mezi supervelmocemi by tak bylo možné zvýšit tlak na amerického soupeře i z jiného úhlu, než je na hlavním „bojišti“. Přesně takto dnes Čína chápe středovýchodní Evropu. Z čínského pohledu jsme měkkou částí západního (tedy očima Pekingu amerického) prostoru, protože obranyschopnost států středovýchodní Evropy je upřena na urgentní hrozbu z Ruska, naše instituce nemají vůli se důrazně bránit a míra chápání čínských záměrů je velmi nízká.

Lze říci, že ve středovýchodní Evropě chápou čínský vliv jako hrozbu téměř výhradně jen zpravodajské služby a občas jednotlivci v dalších institucích. Občas se najde opoziční politik, který prohodí pár slov o brutálním potlačování lidských práv v Číně, ale tím to končí. O hrozbě čínského vlivu na politickou nezávislost státu (tedy životní zájem Česka dle platné Bezpečnostní strategie ČR) nemluví skoro nikdo. Právě proto je čínské pronikání do státních struktur tak jednoduché – protože skoro neexistuje odpor. Podle české kontrarozvědky dochází k „prohlubování vlivové infiltrace české politiky a složek“. 

Čínský cíl ve středovýchodní Evropě

Co je tedy čínským cílem ve středovýchodní Evropě? Přirozeně tento strategický záměr není tažen ekonomickou nebo vojenskou logikou. V těchto oblastech nejsme ve světle americko-čínské konfrontace relevantní a pro Čínu zajímaví. Naše sportovní kluby, továrny, pivovary nebo turistické agentury mohou posloužit pro vycucání know-how nebo legitimizaci čínských aktivit v Česku a dále na Západě, ale ekonomicky jsou pro čínské stratégy naprosto bezvýznamné. Skrze naše členství v EU se čínský režim snaží získat informace o fungování našich institucí a pravidel, aby si ulehčil infiltraci jiných unijních států. Hlavní motivací ale je, aby středovýchodní Evropa nestála po americkém boku jako pevný a důrazný spojenec Washingtonu, až čínsko-americký konflikt přitvrdí.

Neutralizace budoucích spojenců nepřítele a jeho izolace je hluboce zakořeněna v čínském vojenském myšlení. Dnes pouze vidíme aplikování této strategie skrze civilní nástroje, jako je strategická korupce, tedy skupování si vlivu přes různé firmy, které se tváří, že jde pouze o byznys, ale v realitě se asijský totalitní režim snaží zajistit si vliv na rozhodování přes bývalé i současné politiky. Podobně postupuje Rusko přes osoby, jako je bývalý německý kancléř Gerhard Schröder, z čínské strany to u nás vidíme jen v jiném formátu a rozsahu.

Z globálního pohledu se malé Česko čínským plánovačům hodí. O podobné vlivové aktivity se Peking snaží i v řadě dalších států, jenže Česko a pár dalších států (jako je Maďarsko nebo Srbsko) se skrze část svých politiků přímo k takové kolaboraci nabízí.

V evropském kontextu si pro tuto snahu nakoupit si výrazný geopolitický vliv Peking zvolil formát 16+1, skrze který předstírá privilegované postavení pro středovýchodní část kontinentu. Čínský režim si tak pouze chytře vytipoval institucionálně slabší a reálně úplatnější část západního světa. Česko je dnes v tomto ohledu už bezbranná základna, tedy „nepotopitelná letadlová loď“, jak nás jako stát označuje prezident Zeman, který slouží jako jeden z čínských sluhů.

Vzhledem k tomu, že hrozbě čínského vlivu v Česku rozumí víceméně jen zpravodajská komunita a několik lidí v médiích a expertních institucích, téměř nikdo mu v posledních letech nekladl reálný odpor. Pohádky o životadárných strategických investicích zaplnily český veřejný prostor, zatímco v pozadí si čínské entity získávaly vliv na hlavu státu, několik významných politických stran, tři bývalé premiéry nebo univerzitní centra.

Místo západních technologií se v Česku pomalu prosazují čínské technologie do zásadních oblastí pro fungování státu a společnosti, aniž by to téměř komukoliv vadilo. Čínským státem ovládané firmy, jejichž produkty naši spojenci zakazují na své počítače instalovat z bezpečnostních důvodů, v Česku budují datová centra strategických firem nebo rozdávají telefony do úřadů ústavních činitelů. Do svých služeb na Čínu navázané entity získaly několik bývalých ministrů, čínská ambasáda se snaží platit desítkám představitelů českého politického života drahé výlety do Číny. Během nich je možné vytvořit psychologické profily návštěvníků tohoto totalitního státu a vytipovat si, s kterým z nich a jak půjde do budoucna pracovat.

Čínský režim myslí do budoucna, proto tyto plně hrazené pozvánky dostávají i lidé, kteří u moci ještě nejsou, ale mají k tomu výrazné předpoklady – například lokální politici nebo regionální policejní představitelé. Pokud si uvědomíme, že čínským dlouhodobým cílem je zajistit, aby se Česko v horizontu 10–20 let nechovalo jako reálný spojenec Washingtonu, pak aktivity čínského režimu a jeho českých prostředníků nejsou překvapivé. Pokud získáte pro čínskou věc osobní psychologické profily několika málo stovek lidí tvořících český politický a mediální establishment, několik desítek z nich přímo zaměstnáte, na některé získáte kompromitující materiály a zbytek budete dlouhodobě kultivovat, víc nepotřebujete.

Vaření žáby

Bezpečnostní experti v západním světě dobře vědí, jak Čína postupuje. Obvyklou čínskou taktikou je využívat své menšiny v cílové zemi ke špionáži a prosazování vlivu. To se daří v jihovýchodní Asii nebo USA, ale ve středovýchodní Evropě takové rozsáhlé skupiny skoro nenajdeme. Čínská ambasáda v Praze tak zůstává u využívání příslušníků svých menšin v Česku maximálně v řádech několika stovek, což česká společnost veřejnost mohla vidět na jaře 2016, kdy organizované agresivní skupiny Číňanů mimo jiné mlátily Čechy v ulicích Prahy během návštěvy čínského prezidenta.

Proto Pekingu zbývá jednoduchá metoda – získat si současné i budoucí elity, které pak budou jednat ve prospěch čínského impéria, když si to bude Komunistická strana Číny přát. Začne to menšími věcmi, kdy čínské zájmy trestají skrze prezidenta diplomacii, která vyjádří podporu lidskoprávním otázkám. Následovat může podpoření Číny v různých teritoriálních sporech týkajících se Jihočínského moře. Nic z toho v Praze do ulic demonstrace nepřivede. Na rozdíl od ruských metod, které jsou obvykle brutální a nárazové (od zasahování do voleb přes organizaci pokusu o násilný puč v Černé Hoře po snahu zavázat si český stát megazakázkou na Dukovany pro ruskou společnost Rosatom), čínský přístup připomíná vaření žáby.

Kromě prosazování svého vlivu souběžně probíhá snaha o paralýzu odporu. Proto dnes Čína zakládá své Konfuciovy instituty sloužící k vytipovávání studentů na univerzitách a kupování si vlivu, čínské vládní instituce se snaží legitimizovat se svou koupenou přítomností na českých vysokých školách stejně jako to dělají jinde ve světě. Že v roce 2018 bude ambasáda totalitního státu oficiálně sponzorovat konference ve Vlasteneckém sále nejstarší české univerzity, to by asi bylo před pár lety těžko představitelné. Dnes je to realita, která ani nevyvolá otázky a investigativní reportáže.

Pokud čínský režim získá dostatečný vliv v jednom státě, bude se ho snažit využívat k paralýze odporu institucí, jejichž jste členem. Takže pokud se bude například na Evropské radě mezi unijními premiéry a prezidenty hlasovat o návrhu na zavedení bezpečnostního vyhodnocování rizikových investic (zejména z Číny), Česko bude proti. Zní to jako fantasmagorie? Přesně to se stalo. Premiér zastupující stranu, která se stala hlavním nástrojem českého obratu k Číně, se v červnu 2017 na Evropské radě stal jedním z evropských lídrů, kteří de facto zastavili důrazný evropský postup proti rizikovým čínským investicím, který navrhovalo Německo, Francie a Itálie. Proč to udělal, to ví jen on sám. Že to vyhovovalo čínským zájmům, je však evidentní.

Číňané nespěchají

Když známe dlouhodobý cíl, pojďme si představit, jak mohou vypadat další fáze, pokud se nebudeme bránit. Když se čínský plán zdaří, časem dojde k paralýze českých bezpečnostních institucí a reálný odpor přestane existovat. Důvěra západních spojenců vůči Česku prakticky zmizí, naše zpravodajské služby budou ruskou a čínskou špionáž přehlížet, jako to dnes dělají Rakušané, Bělorusové nebo třeba Srbové. Česko poslouží jako zpravodajská základna pro čínské aktivity proti Německu, stejně jako tak dnes částečně funguje pro ruské zpravodajce. Navenek to skoro nikdo nepozná, v Česku se nadále bude žít skvěle. V dnešním Rakousku nebo Srbsku si také člověk na ulici nevšimne, že jeho země slouží jako faktická základna cizího diktátorského režimu proti sousedícím zemím.

Bude docházet k postupným malým krokům, kdy se kritické názory z veřejné debaty postupně vytlačí, dominují pohádky o významné ekonomické spolupráci (přičemž český vývoz do Číny činí dlouhodobě pouhé jedno procento našeho exportu), a tak se postupně z cílové země může stát nesuverénní kolonie. V ní se bude žít krásně, pokud člověk nebude mít názor odporující oficiální pozici Komunistické strany Číny. K tomu nejsou potřeba tanky v ulicích, ale úplatní politici a národ, který se reálně nebrání, protože ani nechápe, že probíhá faktické převzetí moci. Čínský režim totiž není hloupý a nepotřebuje absolutní kontrolu.

Postačí, když Česko jako jejich trojský kůň jednou za čas vazalsky podpoří Peking na mezinárodním poli, doma nebude klást čínskému vlivu odpor a lidé varující před poklonkováním největšímu světovému totalitnímu režimu budou izolováni a vykresleni jako blázni. Pokud chceme v reálném čase vidět, jak se to ruským a čínským silám daří, stačí se podívat do dnešního Srbska nebo Běloruska. Reálná šance na odpor zde dnes už neexistuje. Podívejme se, co Čína v Česku získala za poslední tři roky a zkusme si upřímně říci, že se to opravdu stát nemůže. 

Jakub Janda působí jako ředitel think-tanku Evropské hodnoty. Specializuje se na téma informačních operací. V roce 2016 se jako konzultant podílel na formulaci vládního Auditu národní bezpečnosti, který mimo jiné definoval hrozby pro český stát spojené s působením Ruska a Číny.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud