Covid-19 a vzdělávání: Několik námětů, co by se dalo udělat

Jiří Nantl

KOMENTÁŘ JIŘÍHO NANTLA | Dopady dosud trvající pandemie a mimořádných omezení života na vzdělávání se ukážou dlouhodobě, dost možná v horizontu desetiletí. Již nyní však můžeme odhadnout, že tyto dopady budou závažné a rozsáhlé. Jsme ve druhém roce, do něhož pandemie zasahuje, a brzy vstoupíme do třetího školního pololetí, ve kterém je výuka podstatným způsobem tímto poznamenána. V zemi, kde už tak dlouhodobě existují významné rozdíly v šancích na získání kvalitního vzdělání – rozdíly podmíněné rodinným zázemím, ale v řadě případů i geografickými podmínkami nebo jinými faktory – to vyžaduje promyšlenou a aktivní reakci státu.

Žádný ucelený vládní plán, byť v hrubých obrysech, jak přistupovat k řešení dopadů pandemie na vzdělávání v tuto chvíli není veřejně znám. Zkusme proto nadnést několik námětů, co by se dalo udělat.

Dosavadní doba redukované výuky představuje velkou část životů nejmladší školní generace. Současně však tyto mladší děti mají nejvíce času vše dohnat. Stát by měl investovat do využití možností neformálního vzdělávání – ať již formou vzdělávacích aktivit o prázdninách nebo během školního roku – a podpory dostupného doučování. Zde by bylo možno formou praxe zapojit studenty vysokoškolských oborů připravujících budoucí učitele, stát by k tomu mohl vytvořit i finanční program pro vysoké školy, který by motivoval univerzity k tomu, aby ve spolupráci s kraji a obcemi začaly takové aktivity ve svém okolí organizovat.

Největší mediální pozornost bude zřejmě upřena na maturanty, z nichž však naprostá většina pokračuje v nějaké formě dalšího studia na vysoké školy, nebo mnohem menším dílem na vyšší odborné škole. I zde je prostor pro narovnání rozdílů vzdělání, pokud na to stát bude myslet a tyto aktivity podpoří, aby se mohly odehrávat systematicky, resp. byly od vzdělávacích institucí očekávány.

Zkušenosti z praxe ukazují, že zvládnutí dopadů pandemie by opravdu prospělo „pročištění“ rámcových vzdělávávacích programů, jasné odlišení toho, co je nezbytné jádro učiva na daném stupni, a co lze odsunout či zcela vypustit. Zde nás dohání dlouholetý dluh v provedení skutečné revize rámcových vzdělávacích programů, která měla podle předchozí strategie státní vzdělávací politiky být učiněna do konce roku 2020, ale nestalo se tak.

Nejpalčivějším problémem je to, o čem se zatím mluví nejméně, a to je kvalita odborných kvalifikací, na které jsou často vázány vstupní podmínky regulovaných povolání nebo živností. V některých oborech odborné přípravy, zejména u pomáhajících profesí ve zdravotnictví, je výpadek výuky částečně vykompenzován odbornými zkušenostmi získanými při nasazení během krizového stavu. Máme zde však obrovský podíl žáků učňovských oborů – a Česká republika má druhý nejvyšší podíl učňů ze všech evropských zemí – pro které je výuční list konečná zastávka vzdělávacího systému. Problém je, že učňovské obory jsou tříleté, a důsledkem pandemie tak je, že prakticky téměř polovinu doby studia se odborná příprava zcela nebo zčásti vlastně nekonala.

To bude představovat už jen z hlediska dotčené části daných populačních ročníků obrovský problém z hlediska budoucí uplatnitelnosti těchto lidí. Víme přitom, že i za nejlepších okolností pracuje české učňovské školství v průměru s méně motivovanými žáky, úroveň všeobecné složky vzdělání v rámci učňovské přípravy je problematická. V reakci na pandemii by měl ve spolupráci resortů školství a práce a za účasti sociálních partnerů vzniknout program na podporu zaměstnání čerstvých absolventů učňovských oborů z „covidových“ let, který by byl kombinován s určitým vyrovnávacím vzděláváním frekventantů takového programu, kteří by rozvíjeli své dovednosti pod odbornými vedením zkušenějších zaměstnanců či živnostníků a prošli by dodatečným ověřením těchto dovedností, aby byla utvrzena hodnota jejich výučních listů v očích budoucích zaměstnavatelů a klientů. Možností provedení takové intervence je víc, je v každém případě iluzorní si myslet, že by dopady na učňovské obory mohlo nějak významněji řešit například uvolnění výuky pro závěrečné ročníky studia, protože jde prostě již o příliš krátkou dobu, která takto je k dispozici.

Všechny tyto aktivity mohly být vhodné i do připravovaného Národního plánu obnovy, který bude financován ze speciálních prostředků rozpočtu Evropské unie na překonání následků pandemie. V každém případě je čas se tím zabývat. Ekonomické dopady neřešeného výpadku výuky a odborné přípravy totiž jinak budou v důsledku ztrát na lidském potenciálu země velké.

 Autor je zastupitel a náměstek hejtmana Jihomoravského kraje za ODS. 

Zbytek textu je pro předplatitele
sinfin.digital