Články odjinud

ČRo v honbě za posluchači rezignoval na kultivaci a vzdělávání veřejnosti. Komentář Hany Soukupové

ČRo v honbě za posluchači rezignoval na kultivaci a vzdělávání veřejnosti. Komentář Hany Soukupové

V závěru loňského roku skončil v čele Českého rozhlasu Vltava Petr Fischer, jemuž generální ředitel René Zavoral neprodloužil smlouvu. Fischerův konec vzbudil emoce: demonstrovalo se na Vinohradské, o kauze se hodně psalo a obě strany se zlobily. Jak uvedl sám Zavoral, k hlavním důvodům Fischerova pádu patřila stagnující poslechovost Vltavy (tady se generální ředitel ukvapil, protože podle nejnovějších průzkumů se naopak výrazně zvýšila). Měl raději přiznat, že mu Fischer jako manažer nesedí, a oznámit mu s rozumným předstihem neprodloužení smlouvy. Argumentovat špatnou poslechovostí je gól do vlastní branky.

Tento problém se totiž zdaleka netýká jen Vltavy. Mnohem dramatičtějšímu poklesu posluchačského zájmu dlouhodobě čelí například síť regionálních stanic Českého rozhlasu. Děje se tak přesto (nebo proto?), že Zavoralův blízký spolupracovník Jan Menger už před několika lety vypracoval a uvedl do života ambiciózní projekt Regiony 2014, který se stal jakousi biblí regionálního rozhlasového managementu. Je to zajímavé a poučné čtení a stojí za to si připomenout jeho hlavní myšlenky. Lépe pak pochopíme způsob uvažování lidí, kteří už delší dobu zásadně ovlivňují směřování veřejnoprávního rozhlasu, a také atmosféru, která v něm panuje.

Menger postupoval systematicky: prostudoval průzkumy poslechovosti, nadefinoval typického regionálního posluchače a upletl mu program přímo na míru. Nijak se přitom neohlížel na to, že jednotlivé regionální stanice mají svou specifickou historii a tradice a že jsou, světe div se, každá jiná. Stanovil pro ně jednotnou programovou strukturu, znělkovou grafiku, a dokonce i jednotný playlist, aby si moc, řečeno slovy jeho projektu, „nepísečkovaly“.

Cíloví posluchači byli definováni jako postarší venkované s nižším vzděláním, kutilové a zahrádkáři, kteří se moc nezajímají o „náročné mluvené slovo“, ale preferují hlavně místní zpravodajství, spotřebitelské poradny, proudové vysílání, pořady o vaření a zábavu. Heslem dne se proto stalo: více hudby, méně „dokumentů, diskusí, literárně-dramatických útvarů (tyto útvary jsou určeny pro celoplošné stanice)“. Podle Mengera bylo vysílání často „zapleveleno… pořady, které se pro cílovou skupinu posluchačů z hlediska užitečnosti a poskytované služby absolutně míjí účinkem.“

Hana Soukupová
Vystudovala obor etnografie a folkloristika na FF UK. V letech 1991 - 2016 pracovala jako redaktorka a dramaturgyně v Českém rozhlase. Její pořady byly opakovaně oceněny v soutěžích Prix Bohemia Radio a Report. V roce 2015 iniciovala memorandum Svazu rozhlasových tvůrců, které kritizovalo projekt Regiony 2014. O rok později byla při reorganizaci propuštěna, v současné době pracuje jako etnografka Jihočeského muzea v Českých Budějovicích.

Člověk z nejvyššího managementu ČRo otevřeně rezignoval na to, že by měl Český rozhlas posluchače kultivovat a vzdělávat, ne se pouze podbízet těm nejméně náročným. Při diskusích v regionálních studiích, kde se zaměstnanci nad touto skutečností pozastavili, pak Menger svou myšlenku ještě rozvedl. Podle něj se veřejnoprávní zadání netýká jednotlivých stanic, ale ČRo jako celku. Takový názor je ale obecně velmi nebezpečný, a navíc odporuje duchu zákona o Českém rozhlase.

Výsledek Mengerova inženýrského přístupu k živému rozhlasovému organismu byl smutný hlavně pro stanice, které měly titulkové pořady, stabilní schéma a konzervativnější posluchače se silným vztahem k regionu. Necitlivé programové změny, povinné včlenění zábavných pořadů z pražského centra do regionálního vysílání a celková unifikace programu se u publika nesetkaly s velkým nadšením. Když českobudějovičtí posluchači protestovali například proti rušení tradičních literárních pořadů, byli v duchu Mengerova projektu odkázáni na ČRo Vltava, kde je literatury habaděj.

Menger si vůbec neuvědomil, že lokálnost, procházející všemi žánry bez rozdílu, má pro místní posluchače zcela specifickou, emočně zabarvenou hodnotu. Text o končinách, které znají, nebo dokument o člověku ze sousedního města stráví bez újmy na zdraví, protože je prostě zajímá. Vltavský program jim sice nabídne náročný pořad, ale regionální téma pochopitelně nepreferuje.

Ale vraťme se k regionům. Jejich vysílání ovládl proud, přibylo hudby a ubylo mluveného slova. Vytratila se náročnější publicistika a dokumenty, jimiž autoři z regionů v minulosti úspěšně konkurovali svým pražským kolegům. Tento úpadek tradičních rozhlasových žánrů přinesl problémy i celoplošným stanicím, které by měly ze zákona naplnit třetinu vysílacího času programem z regionů (s výjimkou zpravodajsko – publicistických okruhů). Dvojka řeší tuto potíž nočními reprízami, takže se na ní můžete s regionálními pořady seznámit třeba ve dvě hodiny ráno.

Sám Menger ve svém projektu uvedl, že má ambici učinit do tří let ze sítě regionálních stanic nejposlouchanější okruh Českého rozhlasu. A jak to dopadlo? V Projektu Regiony 2014 je citován výzkum ze třetího a čtvrtého čtvrtletí roku 2012, kdy si tehdejší regionální stanice naladilo denně celkem 553 tisíc posluchačů. Podle údajů z třetího a čtvrtého kvartálu loňského roku klesl tento počet v současnosti na 369 tisíc posluchačů, což je o 184 tisíc lidí méně. Například ČRo Brno ztratil od počátku experimentu v denním poslechu 63 tisíc posluchačů, České Budějovice se propadly pod polovinu.

A v týdenním poslechu jsou výsledky ještě mnohem horší. Přestože se projekt evidentně nepovedl, Jan Menger ve své funkci zůstává a k zodpovědnosti ho nikdo nevolá. V něčem však mohou být škody, které napáchal, poučné. Rozhlasový management pod vedením Reného Zavorala se v současné době snaží také o zvýšení poslechovosti Dvojky, která ztratila v posledních letech desetitisíce posluchačů. Tradiční stanice prošla pod dlouhou řadou šéfů mnoha změnami vysílacího schématu.

V současné době se opět mění: přibylo živě vysílaného programu, na pomoc byly povolány celebrity jako Halina Pawlowská nebo Tereza Kostková. Není špatné si v téhle souvislosti připomenout smutný osud regionálních studií. Řada z nich dnes vysílá za koncesionářské poplatky program zaměnitelný s komerčními rádii. Český rozhlas posluchače potřebuje, ale v honbě za nimi v tichosti slevuje z povinností, které mu ukládá zákon.

Autorka je etnografka a bývalá redaktorka ČRo. 

 

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud