ČRo v honbě za posluchači rezignoval na kultivaci a vzdělávání veřejnosti. Komentář Hany Soukupové

Hana Soukupová

V závěru loňského roku skončil v čele Českého rozhlasu Vltava Petr Fischer, jemuž generální ředitel René Zavoral neprodloužil smlouvu. Fischerův konec vzbudil emoce: demonstrovalo se na Vinohradské, o kauze se hodně psalo a obě strany se zlobily. Jak uvedl sám Zavoral, k hlavním důvodům Fischerova pádu patřila stagnující poslechovost Vltavy (tady se generální ředitel ukvapil, protože podle nejnovějších průzkumů se naopak výrazně zvýšila). Měl raději přiznat, že mu Fischer jako manažer nesedí, a oznámit mu s rozumným předstihem neprodloužení smlouvy. Argumentovat špatnou poslechovostí je gól do vlastní branky.

Tento problém se totiž zdaleka netýká jen Vltavy. Mnohem dramatičtějšímu poklesu posluchačského zájmu dlouhodobě čelí například síť regionálních stanic Českého rozhlasu. Děje se tak přesto (nebo proto?), že Zavoralův blízký spolupracovník Jan Menger už před několika lety vypracoval a uvedl do života ambiciózní projekt Regiony 2014, který se stal jakousi biblí regionálního rozhlasového managementu. Je to zajímavé a poučné čtení a stojí za to si připomenout jeho hlavní myšlenky. Lépe pak pochopíme způsob uvažování lidí, kteří už delší dobu zásadně ovlivňují směřování veřejnoprávního rozhlasu, a také atmosféru, která v něm panuje.

Fischerův konec na Vltavě: Pokud to byl test, tak nevyšel, říká bývalý šéfredaktor Groman

sinfin.digital