V roce 1981 socialisté Felipe Gonzáles a François Mitterrand dovedli své strany v obou zemích k moci a nastartovali více či méně úspěšné období. Nyní je situace obou stran zcela opačná. Francouzští socialisté ztrácí pozice a přepouští voliče extrémní levici Jeana-Luca Mélenchona a sociálně liberálnímu Emmanuelu Macronovi, ve kterém se našla i část francouzské pravice. Francouzští socialisté pod finančním tlakem navíc byli nuceni opustit svou historickou adresu na rue de Solférino, nacházející se mezi Parlamentem a Museé de Orsay.
Po opakovaných volebních neúspěších prodali svoji pýchu za 45,5 miliony euro. Velkolepých 3389 m2 již pro ně bylo velkých. V rámci úspor navíc propustili v průběhu posledních měsíců přes padesát zaměstnanců. “Au revoir” Saint Germain a následné stěhování na periferii. “Bonjour” Ivry-sur-Seine. Stěhování zjevně i na periferii zájmu voličů. Uvidíme podobný scénář i v České republice? Co se týče volebních úspěchů je to podobné. Bude i ČSSD nucena prodat Lidový dům a začít alespoň interně hospodařit rozumně s ohledem na volební realitu?
Španělská socialistická dělnická strana se potýká s identickými problémy. Žádné volby nevyhrává, preference se jí neustále snižují ve prospěch levicové strany Podemos a liberální strany Ciudadanos. Formování podivných koalic na národní i regionální úrovni jí logicky nepomáhá, protože musí dělat nevysvětlitelné ústupky vůči svému programu a voličům.
