Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Další sociálně-potravinářské inženýrství současné vlády: mléko do škol. Glosa Veroniky Vrecionové

Další sociálně-potravinářské inženýrství současné vlády: mléko do škol. Glosa Veroniky Vrecionové

Kdyby ještě tak před dvaceti lety někdo přišel veřejně s myšlenkou, že bude stát svým občanům diktovat, co mají jíst, zřejmě by to byl konec jeho politické nebo společenské kariéry. Čas ale oponou trhnul a myšlenka je současnou vládní garniturou naplňována v praxi, zatím zaměřenou na školou povinnou populaci.

Nejprve se dětem zakázal nákup úředně stanovených nevhodných potravin, obsahující více než úředně stanovený obsah soli, cukru a tuku. Tím skončila celá řada školních bufetů, ale samozřejmě neskončila konzumace úředně stanovených nevhodných potravin samotnými školáky. Rozdíl je jen v tom, že si často mnohem nevhodnější svačinku koupí v nedalekém fast foodu, případně od starších spolužáků či dokonce ve školní jídelně, jichž se zatím zákaz netýká.

Když ale dětem něco zakážeme, nabídneme jim ty správné a dotované potravin – to je současný recept potravinářských inženýrů. To je případ projektů školní mléko a ovoce a zelenina do škol. Stát to bude stát miliardu korun ročně, děti a rodiče nic. To vše ve jménu zdraví s nesmyslným podtextem, že zdraví je zadarmo. Jenže zdraví není zadarmo, a naopak cokoli je zadarmo, toho si nikdo neváží a nulová cena tak degraduje samotné potravinářsko-inženýrské úmysly.

Především jsou ale projekty školní mléko a ovoce a zelenina do škol náhradním řešením, které špatné stravovací návyky spíše prohlubuje. Primární odpovědnost za zdraví a správné stravování vždy byla, je a musí být na rodičích. Tím, že jim svými programy poskytuje ministr zemědělství Marian Jurečka alibi k nezodpovědnosti (a sobě politické body), se ale situace nezlepší.

Samotní školáci pak při vědomí, že jsou úředně nadiktované zdravé potraviny zadarmo, je nepochybně nebudou z valné části používat ke zlepšení svého stravování, ale spíše ke školní zábavě, „potravinářským“ bitvám, nebo je zahodí do koše. Vždyť přece „nemají žádnou cenu“. Zkušenost s tím má i moje generace, která také zažila státní svačinky v podobě mléka v potrhaných igelitových obalech, které byly ideálním střelivem do školní tabule nebo na ostatní spolužáky.

Kdo je Veronika Vrecionová?
Expertka ODS pro zemědělství a venkov. Byla starostkou obce Přezletice, od roku 2010 do roku 2016 vykonávala funkci senátorky. V horní komoře působila jako místopředsedkyně Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Zároveň byla místopředsedkyní Komise pro rozvoj venkova.

Jistě je možné namítnout, že program školní mléko a další programy pro zdravé stravování se využívají i v jiných zemích EU. Ne všechno, co se v Unii děje, ale musí naše země otrocky přebírat, a ještě specificky českou cestou.

Když jde o předvolební populismus, je vždy nejjednodušší vzít část peněz daňových poplatníků, zaměstnat navíc pár úředníků a „spasit“ lidstvo populistickou dotací.

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

Blíží se senátní volby. Aktuální informace a zpravodajství naleznete zde>>>

-1