KOMENTÁŘ KARLA BARTÁKA | Jako v každém správném napínavém příběhu se Evropská unie a Velká Británie dohodly na uspořádání svých budoucích vztahů za minutu dvanáct, ve chvíli, kdy padly všechny časové limity a rozbíhala se kola přípravy na „no deal“ od 1. ledna 2021. Dobrá zpráva zazněla na Štědrý den odpoledne, v okamžiku, kdy si každý normální Evropan hoví doma a chystá slavnostní večeři. Takže jsme všichni, od Lisabonu po Tallinn a od Aberdeenu po Canterbury, dostali pod stromeček dáreček, který jsme si tolik přáli, když už to muselo být.
Co se asi na poslední chvíli přihodilo, že padly překážky, které se ještě před několika dny zdály být nepřekonatelné? Byly to záběry na nekonečné fronty kamionů na francouzských silnicích kvůli sanitárnímu poplachu způsobenému mutací covidu-19 v Anglii, hmatatelná předzvěst toho, co se bude dít od ledna, pokud se strany nedohodnou? V každém případě se ukázalo, že zádrhely nebyly nutné a že průlom mohl nastat podstatně dřív, protože na obsahu dohody se nic zásadního nezměnilo. Ale tlak na vyjednávače, a zejména na britského premiéra Borise Johnsona, dosáhl zřejmě takového stupně, že najednou bylo všechno možné.
Dohoda o volném obchodu mezi EU a Británií nahrazuje letošní režim přechodného období, během kterého bylo Spojené království ještě součástí jednotného vnitřního trhu EU. Obě strany budou nadále obchodovat bez cel, kvót a tarifů; na hranicích přibydou formality, přeprava nebude tak hladká jako dosud, ale mnohem snazší, než kdyby k dohodě nedošlo. Úprava obchodních vztahů je tedy dobrou zprávou pro evropské vývozce, včetně českých, a také pro firmy sídlící v Británii a obchodující převážně s kontinentální Evropou. Britové se také budou dál podílet na některých evropských programech, zejména v oblasti vědy a výzkumu, a budou s EU spolupracovat v dopravě, životním prostředí, sociální oblasti či rybolovu.
Londýn naopak neměl zájem pokračovat v účasti na studentském výměnném programu Erasmus, symbolu „evropanství“ mladé generace, ale také na rozvojových programech EU, na koordinované zahraniční politice nebo na součinnosti v obraně. Ještě citlivější bude neupravená oblast finančních služeb (kvůli roli londýnského City) nebo fytosanitárních pravidel – každé živé zvíře přecházející hranici bude muset být veterinárně vyšetřeno. Z dlouhého výčtu změn je zřejmé, že i po uzavření dohody budou vztahy mezi Británií a zbytkem Evropy podstatně složitější a bude třeba si na to zvykat.
Podle prvních vyjádření Evropské komise a britské vlády vstoupí obsáhlá dohoda v platnost předběžně od 1. ledna, pokud s tím budou souhlasit členské státy EU, jejichž velvyslanci o tom jednali v Bruselu 25. prosince; negativní reakce nikdo nečeká. Potíže nehrozí ani v britském parlamentu, kde premiér Johnson disponuje pohodlnou většinou. Evropský parlament bude mít čas dohodu prostudovat a vyslovit se k ní do konce února. Právníci si nyní lámou hlavu nad možností, že europoslanci pozmění to či ono ustanovení. Jak potom právnicky obhájit fakt, že se vztahy řídily po dobu několika týdnů něčím, co vlastně neplatilo?
Britský bulvární tisk, obvykle probrexitově naladěný, oslavuje dnes Johnsonovo vítězství. Čas ukáže, jak si Spojené království povede mimo EU a jaká bude chuť na pozadí nové reality analyzovat premiérovy početné ústupky při vyjednávání. Uvidí se také, jak budou fungovat všechny domluvené brzdy a záruky, které mají zajišťovat rovnost a spravedlnost ve vzájemném přístupu na domácí trh a nedopustit dumping či jinou nekalou soutěž. Přibude administrativy, vztahy se prodraží, leccos se zkomplikuje.
Štědrodenní dohodou se tak uzavírá čtyřletá sága zvaná brexit, která začala nepravděpodobným referendem a končí definitivním rozchodem. Evropskou unii stála hodně času a sil; všichni si přáli, aby už skončila. „Sedmadvacítka“ přitom dokázala, že se umí semknout, že dokáže i takto složitou věc vyjednat společně a jednotně. Jedna pravda však zůstává a zůstane – britský odchod unii oslabil. Odešla země, která něco znamenala, politicky, vojensky, ekonomicky, diplomaticky i kulturně. Je to prostě škoda.
