Durčák: Tikající bomba, která nás nechává v klidu | info.cz

Články odjinud

Durčák: Tikající bomba, která nás nechává v klidu

KOMENTÁŘ MICHAELA DURČÁKA| V případě klimatických změn a péče o životní prostředí existuje silný a relevantní argument, že nutnost nalezení řešení současné situace spočívá především v naší morální odpovědnosti za to, v jakém stavu zanecháme svoji zemi a planetu našim dětem. Bohužel, takřka citové vydírání ve stylu pomyslete přece na děti, na nás nezabírá v jiných oblastech fungování společnosti, v nichž je současná situace taktéž kritická. Kupříkladu státní dluh a stav veřejných financí.

Jednou z postav románu Vladimíra Párala Generální zázrak je neurotický Leoš Jerman, kterého dusí permanentní spěch a pocit, že nic nestíhá. Jeho psychiatr mu na to poradí, že se od stresu nejlépe uvolní tak, když se bude celou jednu minutu dívat na ciferník svých náramkových hodinek a řekne si, že nic není tak důležité, aby mu tuhle minutu mohlo něco vzít. Proveďme teď malý myšlenkový experiment. Na internetu se dají najít různé verze tzv. debt clocks, neboli dluhových hodin. Postavme tak experimentální léčbu doporučenou fiktivním Páralovým psychiatrem na hlavu a zkuste se plnou minutu věnovat sledování nárůstu dluhu mnohých zemí v eurozóně, nebo postupného nárůstu zadlužení České republiky.

Depresivní zážitek, že? Když Národní rozpočtová rada loni v říjnu upozornila na to, že státní dluh při pokračujících rozhazovačných tendencích českých vlád může za 50 let narůst až na dvojnásobek HDP, pršely hromy a blesky na hlavy ekonomů ze strany tripartity, především však od premiéra Andreje Babiše a ministryně financí Aleny Schillerové. Samozřejmě, že samotná predikce stavu ekonomiky na půl století dopředu je proveditelná jen na vysoce hypotetické úrovni, ale upozornění na to, že současný trend nakládání s veřejnými financemi je cestou do pekel, by zapadnout nemělo.

Statistici sice nedávno doporučili, že důchodový věk by se měl ideálně zvýšit na 67 let, ale nic takového se samozřejmě nestane, protože senioři jsou zřejmě suverénně nejdůležitější voličskou skupinou hnutí ANO. K tomu ministryně práce Jana Maláčová ve sněmovně de facto prohlásila, že nic takového jako kýžená důchodová reforma není na pořadu dne (mimochodem, jak sama paní ministryně uvedla, výdaje jejího ministerstva v loňském roce vzrostly o 35 miliard). To v kombinaci s tím, že stát si během konjunktury nevytvářel žádnou rezervu na horší časy, musí znamenat, že při další ekonomické krizi se budeme skokově zadlužovat a nasekané dluhy budou nevyhnutelně splácet další generace.

Nic z výše popisovaného prosím neberte jako strašení ve stylu složenek rozesílaných Miroslavem Kalouskem v roce 2010. Na projídání prosperity v podobě vyšších důchodů, obědů zdarma, zlevněného jízdného a mnohých dalších dárečků, s jejichž pomocí si vládní strany budou chtít udržet přízeň svých voličů a přilákat nějaké ty nové, ale je skutečně něco hluboce nemorálního. Obzvláště pokud se něco takového děje na úkor investicí do školství, vědy a infrastruktury a mnoha dalších oblastí života, které jsou charakteristické střednědobou či dlouhodobou návratností (de facto tak negenerují okamžitý nárůst popularity vlády), kterou jsou však zásadní jak pro českou ekonomiku, tak budoucí generace, které si na kvalitnější státní služby velmi pravděpodobně rády přispějí.

Samozřejmě, vysoký státní dluh sám o sobě nemusí být vždy problémem. V první řadě záleží, jak moc se dané zemi ekonomicky daří z hlediska výkonu, a zda vláda vypůjčené peníze nasměrovala správným směrem, dejme tomu k ekonomickým reformám, jež by pomohly vytvořit systém vhodný pro soudobé výzvy v oblasti ekonomiky země. Ne náhodou mají Němci už pošesté za sebou rozpočet bez schodku a z Bratislavy přišla na konci listopadu zpráva, že Slovensko bude mít v roce 2019 poprvé v samostatné historii vyrovnaný rozpočet.

Politici však skokové navýšení státních výdajů místo bolestivých reforem, jež by jejich stranám mohly v očích mnohých voličů zlomit vaz, neřeší a místo toho napěchují výdaje (nejčastěji v sociální oblasti) a používají je jako prostředek k získání přízně voličů, nebo jako nástroj k zajištění klidu na práci. O druhou možnost se pokusil v případě protestů hnutí žlutých vest francouzský prezident Emmanuel Macron na přelomu roku, ale vzhledem k pokračujícím protestům to vypadá, že pohořel.

Vysoký státní dluh není zase až takový problém ve chvíli, kdy ekonomika vykazuje solidní tempo růstu a obecně se daří, ale v momentě, kdy doba blahobytu skončí, a bude nutné utahovat opasky, tak bez disponibilních zdrojů ve státní pokladně, na vás vysoký státní dluh spadne jako pomyslný balvan. A nemusí se jednat už jen o nás, ale i o budoucí generace. Odstrašující příklady Řecka a Argentiny ilustrují vážný dopad zadlužených ekonomik celkem přesvědčivě.

Existují i případy, kdy kumulace státního dluhu ušetří vládám a občanům mnoho peněz do budoucna. USA se mnohonásobně vrátily peníze vydané na závodech ve zbrojení během éry prezidenta Ronalda Reagana jednoduše díky tomu, že po kolapsu Sovětského svazu výdaje na armádu po konci studené války klesaly na rekordně nízké hodnoty až do nešťastného 11. září, ale ani dnes nejsou Američané stále na hodnotách z dob soupeření se Sověty. I když i v tomto případě platí tzv. efekt západky, kdy si vláda v neklidných dobách ospravedlní nárůst státních výdajů na cokoliv, ale po uplynutí krizové doby se výdaje už nikdy nevrátí na původní výši. Sice se mohou snížit, ale na předkrizové hodnoty se za celé 20. století v praxi nikdy nedostaly.

V dnešní době je šetrné zacházení s veřejnými financemi spíše vzácností než pravidlem. Pryč jsou doby, kdy se dbalo na stav veřejných financí a hlasitě se diskutovalo v mnohých zemích o nutnosti implementovat pravidlo mít vyrovnaný rozpočet do ústavy. O to víc se ale těším na šestnáctileté Italky a Francouzky, které budou jednoho dne na Světovém ekonomickém fóru v Davosu hřímat, že dluhy svých otců a dědů splácet nebudou a je nutné přijmout radikální řešení, jinak dojde ke kolapsu. Nebo alespoň na dobu, až jim bude někdo dopřávat sluchu a znovu se začne reálně zvažovat, že komplikované problémy mohou mít jednoduché řešení.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Hra o trůny (Game of Thrones)

Redakce INFO.CZ pro své čtenáře připravila tematický speciál k poslední řadě seriálu Hra o trůny (Game of Thrones). Zájemci si budou moci před osmou sérií postupně připomenout postavy i dosavadní odvysílané epizody a dozví se o všech nových trailerech a spoilerech, které vyjdou najevo. Premiéra osmé řady se uskuteční 14. dubna 2019 (v Česku 15. dubna ve 3 hodiny ráno).

O seriálu Postavy Rody Shrnutí epizod Herci Knihy Mapa Titulky Trailer Stolní hry Jak to dopadne? Fotografie z 8. série Cestujte po stopách Hry o trůny

Game of Thrones s08e01 - shrnutí prvního dílu

Game of Thrones s08e02 - shrnutí druhého dílu

Články odjinud