Faltýnek nekončí a ani nemůže. Je to Babišův pilíř, možná ten hlavní

KOMENTÁŘ VRATISLAVA DOSTÁLA | Než se hnutí ANO uhnízdilo ve vysoké politice, panovala mezi pozorovateli obava, zda Andrej Babiš nebude dalším v řadě, kdo sice uspěje ve volbách, avšak v průběhu času neudrží jednotu svého poslaneckého klubu. Na rozdíl od jeho předchůdců se mu to nestalo. Zásluhu na tom má Jaroslav Faltýnek a premiér to jistě moc dobře ví. Oba toho navíc na sebe bezpochyby vědí mnoho, což je tak nějak odsuzuje držet se vzájemně v klinči.

Těžko říct, zda existuje byť hypotetická situace, kvůli které by se byl ochoten Andrej Babiš Faltýnka zbavit. A pokud ano, určitě to nebude kvůli jeho nedávné a v očích premiéra nepochybně také nicotné noční schůzce s exministrem zdravotnictví Romanem Prymulou v restauraci, která měla být kvůli koronaviru dávno zavřená. Nikoho snad nemůže překvapit, že se ani jeden z poslanců hnutí ANO neodhodlal vyvolat hlasování o odvolání Faltýnka z čela jejich poslaneckého klubu. Noty prostě byly rozdány jinak. Skoro jistě Babišem.

„Byl jsem připraven, pokud by situace nastala, se podrobit tajnému hlasování. Nikdo z kolegů situaci nevznesl, takže já to považuji za sebe tak, jak jsem dostal odpovědi od kolegů, za uzavřenou záležitost,“ vysvětlil v úterý Faltýnek před novináři. Hotovo, konec. Už po několikáté. Důvod je prostý, nebýt Faltýnka, Babišovi by se mohl začít drolit poslanecký klub, tedy družina, která tvoří základ jeho mocenské pozice. Přece jen, 78 věrných a poslušných poslanců je dobrý základ pro stabilní vládnutí. A tím, kdo drží klub pohromadě, je právě Faltýnek.

Insider vs. Čermák & Staněk Comedy: Politika je jen šoubyznys pro ošklivé a divadlo tlustých lidí v oblecích

Svým způsobem je to od něj majstrštyk. Stačí jen zběžně připomenout, čemu političtí lídři čelili před Babišem. Říkalo se tomu stranická turistika, přeběhlictví, drolení poslaneckých klubů. To vše občas s fatálními důsledky pro akceschopnost a stabilitu vládnutí. Až do roku 2010 bylo pro českou politiku charakteristické menšinové, případně těsně většinové vládnutí. Zrovna tak jsme byli pravidelně svědky drolení klubů, přestupů poslanců mezi jednotlivými stranami, ve sněmovně jsme také zažili opakované zakládání stran nových.

Chronologicky: druhá Klausova vláda (1996-1998) vznikla jako menšinová, vláda Miloše Zemana (1998-2002) se opírala o opoziční smlouvu, přísně vzato ale byla také menšinová, vláda Vladimíra Špidly, případně Stanislava Grosse (2002-2006) disponovala nejtěsnější většinou, vláda Mirka Topolánka (2006-2010) by nevznikla bez přeběhlíků. Také kabinet Petra Nečase nebyl navzdory tomu, že pro jeho důvěru hlasovalo 118 poslanců, nikterak stabilní. Mohla za to prakticky permanentní krize Věcí veřejných a jejich následný rozklad. Babiš věděl, že pokud chce uspět, musí se právě tomuto scénáři vyhnout.

Což se mu až s obdivuhodnou lehkostí, aspoň navenek to tak působí, daří. Za pozornost v této souvislosti stojí, že Babiš prakticky nechodí do sněmovny, vše se tam reálně odehrává v režii Faltýnka, který v dolní komoře spolehlivě plní vše, co jeho šéf potřebuje pro efektivní vládnutí. Skoro se chce Faltýnka až pochválit. Jenomže každá mince má dvě strany, a nás by mělo zajímat, co je za tím, jaké metody si Faltýnek během času osvojil, jak se mu daří klub kočírovat. A také jaké dohody je schopen paralelně ve sněmovně uzavírat. I v tomto postačí pro účely této poznámky jen letmý výčet.

Předně: každého, kdo se ve sněmovně pohybuje, vcelku záhy zaujme, že za hnutí ANO (podobně je na tom Okamurova SPD) chodí mezi novináře jen několik stále stejných figur. Schválně si zkuste vyjmenovat aspoň některé jeho poslance. Skoro jistě se nedopočítáte více jak pěti. Je za tím zjevná strategie, za hnutí ANO v dolní komoře mluví buď právě Faltýnek, případně ministři. Sem tam někdo další. Pokud chce přesto novinář mluvit s některým dalším členem klubu, prakticky je bez šance. Neříkám, že se to nemůže podařit, o pravidlo ale prostě nejde. V hnutí ANO je toto mlčení drtivé většiny poslanců zřejmě klíčovou metodou, jak je udržet „ochočené“.

Za druhé: relativně často se také ukazuje, že Faltýnek sleduje své vlastní zájmy. Nepochybně souvisí s byznysem. Jednoduše řečeno: Faltýnek je obchodník, a tak obchoduje i v politice. Po volbách to byl on, kdo hnutí ANO tlačil k alianci s Okamurou. Zrovna tak je jisté, že s ním (a s Hradem) v některých situacích kooperuje dodnes. A dělá to po vlastní ose. Typicky to lze ilustrovat na volbách do mediálních rad. Osobně nepochybuji, že třeba Babiš zprvu vůbec netušil, kdo to je Michal Semín. Teprve poté, co se kolem jeho kandidatury do Rady ČTK, kterou spunktoval Okamura, semlel celkem velký mediální humbuk, Babiš zasáhl a hnutí ANO z jeho volby vycouvalo.

Faltýnek vám to nepřizná. Přesto je skoro jisté, že tyto situace režíruje právě on. Tajné hlasování mu k tomu ostatně poskytuje ideální terén. Jiný příklad: loni hnutí ANO pojalo plán, že bude blokovat volbu zástupce veřejného ochránce práv. Sám jsem měl tuto informaci z několika zdrojů, opakovaně jsem o tom psal, pokaždé se to nakonec ukázalo jako pravda, když jsem se na to ale Faltýnka během tradičních úterních tiskových konferencí ptal, vždy se mi z otázky vykroutil. Podobně se zachoval, když jsem s ním dělal velký profilový rozhovor. Bylo až dech beroucí, s jakou samozřejmostí mě poslal k šípku.

Politický extremismus je v krizi. Teda až na to, že se vplížil do parlamentu

Vhodný termín jsme hledali několik týdnů, měli jsme domluvené okruhy témat. Nakonec jsme se sešli v jeho sněmovní kanceláři v týdnu poté, co server Seznam zprávy přišel s reportáží Sabiny Slonkové a Jiřího Kubíka, která naznačovala, že Andrej Babiš nechal kvůli kauze Čapí hnízdo vystěhovat svého syna. Ač jsme pochopitelně nemohli toto téma zahrnout do těch předem dohodnutých, nemohl jsem se na to Faltýnka nezeptat. A reakce? „Musím se vám přiznat, že jsem si ji ani nepustil. Vím, že to bude znít divně, mě to ale nezajímá,“ řekl mi tehdy. Celou kauzu, sakum prásk, bere za vykonstruovanou, proto se tím ani nemíní zabývat.

Museli byste slyšet ten tón. Mocný, sám sebou si evidentně jistý a žoviální Faltýnek sedí v obrovském křesle, pokuřuje, a když si vyslechne otázku, nahne se k vám, jako by přátelsky vás chytne za rameno, a pak suše, s úsměvem ve tváři řekne, že ho to prostě nezajímá. Přitom v těch dnech nikdo neřeší nic jiného. Dokonalá taktika. A tak je to s ním skoro vždycky. Nebylo by divu, kdyby s Prymulou na inkriminované schůzce řešili, co kde vyobchodovat, případně kam dosadit svého člověka. Teze, dle které řešili volbu ředitele VZP, se přímo nabízí.

Jsou v tom ale mistři oba. Jak Babiš, tak Faltýnek si systematicky dosazují na vlivné pozice své lidi, čímž si je vcelku levně také zavazují. Přesto se to tu a tam může jevit až tak, že se Faltýnek Babišovi vzepřel, anebo aspoň vymkl z kontroly. Možná jsou ale prostě domluveni, a Babiš mu nechává v řadě věcí volný prostor. Jak jinak si vysvětlit množství kauz, ve kterých Faltýnek figuruje (viz třeba tzv. Stoka v Brně). David Ondráčka z Transparency International má v tomto ohledu jasno. Podle něj je Faltýnek nejvlivnější lobbista v zemi, který má současně nejvyšší krytí.

„Má prsty skoro ve všem, bere si mandát, řeší problémy, čistí. Vytvořil si vlastní síť, dosazoval své lidi, je v hnutí ANO neotřesitelný. Praha a DPP, Brno a Stoka, Olomouc, Prostějov, ministerstvo dopravy, české dráhy, SZIF a zemědělské dotace. A bez něj neprojde v Poslanecké sněmovně vůbec nic,“ zdůrazňuje Ondráčka. Když nic jiného, tak to vcelku přesvědčivě dokazuje, že to s Faltýnkem, pokud jde o jeho pozici v poslaneckém klubu hnutí ANO, nemohlo dopadnout jinak. Na to, aby ho Babiš obětoval, ho až příliš potřebuje. A oba toho na sebe nepochybně také až příliš vědí.

SDÍLET
sinfin.digital