Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Foldyna, Okamura a Putin jsou symboly zaostalé společnosti. Knihovna Ondřeje Féra

Foldyna, Okamura a Putin jsou symboly zaostalé společnosti. Knihovna Ondřeje Féra

Zaostalý stát se bezpečně pozná podle dvou atributů. V čele má vůdce, který okázale zdůrazňuje svoje mužství. A vede války. Obliba „chlapáckých“ politiků ukazuje na primitivnost společnosti. Tak to alespoň popisuje Yuval Noah Harari ve své knize Homo deus.

„Globalizace proměnila materiální hospodářství na znalostní ekonomiku, fyzické bohatství, jaké představuje zlato, pšenice, nebo ropa, se stalo podružným,“ píše Noah Harari v knize Homo deus. Líčí v ní budoucnost člověka ve světě, ve kterém ročně víc lidí umře na cukrovku než ve válce. V roce 2012 ve válkách zahynulo 120 tisíc lidí, zločinci jich zavraždili půl milionu a 800 tisíc lidí spáchalo sebevraždu.

Harari dovozuje, že se válka stala neefektivní a proto zbytečnou. Tvrdí, že zákon džungle a zákon silnějšího už platí jenom pro státy se zaostalou ekonomikou a primitivní, nevyspělou společností. V roce 1998 napadla Rwanda sousední Kongo kvůli dolům, skrývajícím osmdesát procent světových zásob určitého kovu potřebného pro technologický průmysl. Vojenský zábor zemi vynesl nějakých 240 milionů ročně, což není málo. Přesto Čína nikdy nenapadne Spojené státy, aby se zmocnila sídel technologických gigantů jako je Apple, Google a Microsoft. Radši pro ně bude technologie vyrábět – čímž si denně přijde zhruba na tolik peněz, jako už zmíněná africká Rwanda za rok.

„Nový mír není žádná pohádka pro děti,“ tvrdí Harari. „Zajišťuje ho chamtivost nadnárodních společností, které ve svém rozvoji nepočítají s válkou. Když Mercedes plánuje výrobu v Polsku, nepočítá s tím, že by Polsko mohlo být Německem napadeno. Mír se vyplácí, technologické bohatství a intelektuální vyspělost nelze dobýt zbraněmi.“

Terorismus je jen epizodou: V roce 2010 při teroristických útocích na celém světě zahynulo 7967 lidí. Jen ve Spojených státech téhož roku obezita zabila 1,8 milionu osob. Pro Američany a Evropany představuje Coca-Cola větší nebezpečí než Islámský stát.

To je v podstatě optimistická vize rozvoje lidstva. Má ale taky svoje negativní vymezení. Ukazuje, že třeba Rusko jednoduše nesplňuje podmínky pro to, aby mohlo být bráno jako vyspělý stát, který nepotřebuje a nevede války.

Člověku, který průměrně sleduje domácí i zahraniční události, nemohly uniknout obrázky ruského prezidenta Vladimira Putina, jak exceluje v hokeji, prohání se do půl těla svlečený na koni, potápí se na dno moře nebo ve sněhobílém kimonu doplněném roztomilými ponožkami buší poddajnými soupeři o tatami. Putinovská symbolika říká: „Tady jsem, všichni se na mě podívejte! Jsem silný, přemůžu každého a nikdo nepřemůže mě.“ Je to obraz muže, který chce být viděn jako alfa samec.

Ruský samoděržavý prezident není v tomto smyslu ojedinělým jevem. Evropská historie, a to i ta moderní, podobných exemplářů steroidové maskulinity v politice zná dost. Putinovy propagační fotografie se podobají těm, na kterých se nechával zvěčňovat třeba Benito Mussolini. Ten, svlečený zásadně do půl těla, pomáhal při sklizni, sáňkoval, hrál si s tygřími koťaty. Připomíná vám to něco?

Podobnost s Putinem není čistě náhodná, chybí už jenom oficiálně šířené historky o tom, kolik žen bylo znásilněno ve vůdcově kanceláři a odcházelo s blaženým úsměvem. Stejně tak není náhodou, že jedním z nejsledovanějších videí končícího týdne je to, na kterém místopředseda ČSSD Jaroslav Foldyna cosi sděluje v tělocvičně, přičemž se z něj řine blíže neurčitelná tekutina.

Foldyna, Putin nebo koneckonců Tomio Okamura s muskulaturou neuměle nafouknutou grafickým programem, nejsou žádné politováníhodné excesy, nejsou to ani retrosexuálové z povolání. Jsou symbolem a současně projevem zaostalosti státu a primitivnosti jeho obyvatel.

Rusko primitivní je. Od časů velkého admirála Stěpana Makarova nedokázalo přijít dokonce ani s žádnou vlastní vojenskou technologií, což je v kontextu velmocenských výkřiků Kremlu v podstatě komická záležitost. Rusko dokáže do Evropy vyslat motorkáře z „gangu“ Nočních vlků. Jejich velkoruské zadnice ale sedí na motocyklech, které si kupují v zahraničí, protože je v Rusku prostě nedokáží vyrobit.

Putinův režim technologii nemá, neumí ji vyrobit, stěží ji umí použít a neumí se ani podílet na její výrobě, protože mu chybí vysoce kvalifikovaní, sofistikovaní dělníci. Disponuje ale neomezeným množstvím moderních mužiků, které lze vrhnout do vojenského dobrodružství. Celá ruská expanze na Ukrajinu v tomto smyslu není ničím jiným než opakováním války Rwandy s Kongem, jen v jiných kulisách. Rwanda na válce s Kongem ale aspoň vydělala. Rusko zábor Krymu stojí miliardy dolarů a nevydělalo na něm dokonce ani mezinárodní prestiž.

Putinovská symbolika – a moderní politika je o symbolech stejně, jako kdykoliv dřív – oslovuje jen tu část společnosti, která s ní mentálně souzní. Je tu pro lidi, kteří jsou „nekvalifikovaní a nesofistikovaní,“ neschopní souznít se společností, ve které o míře schopnosti prosadit se nerozhoduje velikost svalů a hlasitost slovního projevu.

Homo deus Noaha Haririho je knihou o společnosti na přelomu současnosti a budoucnosti. Podpora, kterou v českém prostředí má „putinovské“ retro, vyvolává otázku, jestli jde o dílo, které můžeme vztáhnout na Česko. Je jasné, že aspoň zatím nemáme na to, být Mercedesem nebo Applem. To ale neznamená, že nutně musíme být Rwandou nebo Kremlem.

Co si přečíst

Noah Hariri: Homo deus

Oswald Spengler: Zánik západu

 

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744