Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Foldyna, Okamura a Putin jsou symboly zaostalé společnosti. Knihovna Ondřeje Féra

Foldyna, Okamura a Putin jsou symboly zaostalé společnosti. Knihovna Ondřeje Féra

Zaostalý stát se bezpečně pozná podle dvou atributů. V čele má vůdce, který okázale zdůrazňuje svoje mužství. A vede války. Obliba „chlapáckých“ politiků ukazuje na primitivnost společnosti. Tak to alespoň popisuje Yuval Noah Harari ve své knize Homo deus.

„Globalizace proměnila materiální hospodářství na znalostní ekonomiku, fyzické bohatství, jaké představuje zlato, pšenice, nebo ropa, se stalo podružným,“ píše Noah Harari v knize Homo deus. Líčí v ní budoucnost člověka ve světě, ve kterém ročně víc lidí umře na cukrovku než ve válce. V roce 2012 ve válkách zahynulo 120 tisíc lidí, zločinci jich zavraždili půl milionu a 800 tisíc lidí spáchalo sebevraždu.

Harari dovozuje, že se válka stala neefektivní a proto zbytečnou. Tvrdí, že zákon džungle a zákon silnějšího už platí jenom pro státy se zaostalou ekonomikou a primitivní, nevyspělou společností. V roce 1998 napadla Rwanda sousední Kongo kvůli dolům, skrývajícím osmdesát procent světových zásob určitého kovu potřebného pro technologický průmysl. Vojenský zábor zemi vynesl nějakých 240 milionů ročně, což není málo. Přesto Čína nikdy nenapadne Spojené státy, aby se zmocnila sídel technologických gigantů jako je Apple, Google a Microsoft. Radši pro ně bude technologie vyrábět – čímž si denně přijde zhruba na tolik peněz, jako už zmíněná africká Rwanda za rok.

„Nový mír není žádná pohádka pro děti,“ tvrdí Harari. „Zajišťuje ho chamtivost nadnárodních společností, které ve svém rozvoji nepočítají s válkou. Když Mercedes plánuje výrobu v Polsku, nepočítá s tím, že by Polsko mohlo být Německem napadeno. Mír se vyplácí, technologické bohatství a intelektuální vyspělost nelze dobýt zbraněmi.“

Terorismus je jen epizodou: V roce 2010 při teroristických útocích na celém světě zahynulo 7967 lidí. Jen ve Spojených státech téhož roku obezita zabila 1,8 milionu osob. Pro Američany a Evropany představuje Coca-Cola větší nebezpečí než Islámský stát.

To je v podstatě optimistická vize rozvoje lidstva. Má ale taky svoje negativní vymezení. Ukazuje, že třeba Rusko jednoduše nesplňuje podmínky pro to, aby mohlo být bráno jako vyspělý stát, který nepotřebuje a nevede války.

Člověku, který průměrně sleduje domácí i zahraniční události, nemohly uniknout obrázky ruského prezidenta Vladimira Putina, jak exceluje v hokeji, prohání se do půl těla svlečený na koni, potápí se na dno moře nebo ve sněhobílém kimonu doplněném roztomilými ponožkami buší poddajnými soupeři o tatami. Putinovská symbolika říká: „Tady jsem, všichni se na mě podívejte! Jsem silný, přemůžu každého a nikdo nepřemůže mě.“ Je to obraz muže, který chce být viděn jako alfa samec.

Ruský samoděržavý prezident není v tomto smyslu ojedinělým jevem. Evropská historie, a to i ta moderní, podobných exemplářů steroidové maskulinity v politice zná dost. Putinovy propagační fotografie se podobají těm, na kterých se nechával zvěčňovat třeba Benito Mussolini. Ten, svlečený zásadně do půl těla, pomáhal při sklizni, sáňkoval, hrál si s tygřími koťaty. Připomíná vám to něco?

Podobnost s Putinem není čistě náhodná, chybí už jenom oficiálně šířené historky o tom, kolik žen bylo znásilněno ve vůdcově kanceláři a odcházelo s blaženým úsměvem. Stejně tak není náhodou, že jedním z nejsledovanějších videí končícího týdne je to, na kterém místopředseda ČSSD Jaroslav Foldyna cosi sděluje v tělocvičně, přičemž se z něj řine blíže neurčitelná tekutina.

Foldyna, Putin nebo koneckonců Tomio Okamura s muskulaturou neuměle nafouknutou grafickým programem, nejsou žádné politováníhodné excesy, nejsou to ani retrosexuálové z povolání. Jsou symbolem a současně projevem zaostalosti státu a primitivnosti jeho obyvatel.

Rusko primitivní je. Od časů velkého admirála Stěpana Makarova nedokázalo přijít dokonce ani s žádnou vlastní vojenskou technologií, což je v kontextu velmocenských výkřiků Kremlu v podstatě komická záležitost. Rusko dokáže do Evropy vyslat motorkáře z „gangu“ Nočních vlků. Jejich velkoruské zadnice ale sedí na motocyklech, které si kupují v zahraničí, protože je v Rusku prostě nedokáží vyrobit.

Putinův režim technologii nemá, neumí ji vyrobit, stěží ji umí použít a neumí se ani podílet na její výrobě, protože mu chybí vysoce kvalifikovaní, sofistikovaní dělníci. Disponuje ale neomezeným množstvím moderních mužiků, které lze vrhnout do vojenského dobrodružství. Celá ruská expanze na Ukrajinu v tomto smyslu není ničím jiným než opakováním války Rwandy s Kongem, jen v jiných kulisách. Rwanda na válce s Kongem ale aspoň vydělala. Rusko zábor Krymu stojí miliardy dolarů a nevydělalo na něm dokonce ani mezinárodní prestiž.

Putinovská symbolika – a moderní politika je o symbolech stejně, jako kdykoliv dřív – oslovuje jen tu část společnosti, která s ní mentálně souzní. Je tu pro lidi, kteří jsou „nekvalifikovaní a nesofistikovaní,“ neschopní souznít se společností, ve které o míře schopnosti prosadit se nerozhoduje velikost svalů a hlasitost slovního projevu.

Homo deus Noaha Haririho je knihou o společnosti na přelomu současnosti a budoucnosti. Podpora, kterou v českém prostředí má „putinovské“ retro, vyvolává otázku, jestli jde o dílo, které můžeme vztáhnout na Česko. Je jasné, že aspoň zatím nemáme na to, být Mercedesem nebo Applem. To ale neznamená, že nutně musíme být Rwandou nebo Kremlem.

Co si přečíst

Noah Hariri: Homo deus

Oswald Spengler: Zánik západu

 

 

Volby 2018

Senátní volby 2018

Termín senátních voleb Kandidáti do Senátu Voličský průkaz

Komunální volby 2018

Termín komunálních voleb Jak volit do zastupitelstva

Praha Brno Ostrava

V rámci voleb do Senátu není třeba volební lístek nijak upravovat, stačí lístek s vybraným kandidátem vložit do příslušné obálky a vhodit do volební urny. Volby do zastupitelstev fungují jinak, je možné udílet preferenční hlasy. Všechny kandidující subjekty jsou na jednom velkém hlasovacím lístku.

Základní shrnutí informací pro VOLBY 2018 -  Senátní i komunální >>>

Zoufalec týdne: Piráti. Komentář Petra Holce

Ani topení počítačem nebo neschopnost pozvat elektronicky někoho na poslanecký výslech vám o Pirátech neřekne tolik jako projev jejich šéfa Ivana Bartoše na nedělním pirátském happeningu k internetu, jak jinak. Evropský parlament bude 12. září hlasovat o směrnici k autorskému právu, která má mimo jiné omezit internetové pirátství velkých firem jako Google na účet tradičních médií. A Pirátům se to nelíbí.

Jako správní piráti chtějí pirátství se vším všudy, něco jako v Somálsku. „Připravovaná legislativa a zejména její články 11 a 13 představují skutečnou hrozbu. A já bych skutečně nerad sledoval to, jak příběh George Orwella začíná nabírat reálné obrysy, kdy se historie a realita nebude přepisovat, ale z internetu mohou pod různými záminkami mizet informace, které prostě už nikdy běžný člověk nedohledá a o jejichž existenci nebude ani vědět,” řekl Bartoš na akci.

Fakt? Piráti, samozvaní guruové „digitálu“, se hlásí o státní funkce ohledně e-governmentu, zatímco sami shání odborníky na e-government. Prostě Piráti, i když teď kluci oblékli saka. Nejen Bartoš jako by spal v idylických 90. letech, kdy nás web měl osvobodit od všeho zlého. Pamatujete? Informace zdarma potečou jak voda a svět bude najednou lepší, svobodnější a demokratičtější.

Link

Ještě tehdy neexistoval Facebook, Twitter ani Instagram a málokdo tušil, že z nás právě internet vytáhne to nejhorší. Dejte někomu prostor pustit svou fantazii a uděláte Donalda Trumpa prezidentem. Většina z nás předtím pořád žila v reálném světě a virtuální realita patřila do sci-fi. Internet to ale i s pomocí sociálních sítí, z nichž se mezitím stala spíš antisociální černá díra plná falše a narcisismu, dokázal rychle otočit: ze sci-fi dělá stále sofistikovaněji realitu ohrožující nejen naši příčetnost, ale i demokracii.

Osvobozuje nás od svobody a sám se mění v Orwella. Přiznal si to dokonce už i Facebook, cynický pionýr toho všeho, a začal proto sám sebe radši cenzurovat. Což vám mimochodem o závažnosti problému řekne vše, co jste (ne)chtěli vědět. Evropská směrnice samozřejmě internet neomezuje ani necenzuruje, ostatně i v Bruselu se v pracovní době rádi věnují vlastnímu Facebooku, Twitteru nebo Instagramu.

Například Bartošem zmiňovaný článek 11 má tradiční media chránit před pirátstvím firem typu Google, které na webu zobrazují linky na mediální články a umožňují náhled obsahu. Je to obchodní model á la Somálsko: zadarmo si „vypůjčíme“ váš obsah, za který jste zaplatili, a za to shrábneme většinu peněz z reklamy. A vy si přežívejte, jak chcete.

Link

Evropská směrnice chce proto tradiční vydavatele chránit před tímto pirátstvím aspoň tím, že jim umožní účtovat za odkazy nebo náhledy jejich vlastního obsahu poplatek. Vlastně to není nic moc revolučního – nebo aspoň v nepirátské části světa: směrnice v podstatě jen říká, že za zboží někoho jiného máte zaplatit. Všechno všech totiž nakonec nebylo ani v komunismu, což si ovšem většina kluků z Pirátů nepamatuje.Článek

Korunu všemu ale nasadil pirátský kandidát na pražského primátora Zdeněk Hřib. Ten se zasnil a řekl, že nás právě neregulovaný internet „chrání před autoritativními tendencemi ve společnosti”. A sakra! To nikdy neslyšel o Putinových trollech? Nebo o guruovi falešného strachu jménem Tomio Okamura, který se i díky vlastním webovým fake news teď s Piráty pere o titul třetí nejsilnější politické strany?

Ale dost zoufalství. Piráti a zvlášť jejich šéf Bartoš umí rozdat i naději a optimismus. Třeba když se ho server Novinky.cz zeptal, jestli už jsou Piráti zralí na to vést Prahu, kde si čtyři roky trénují politické pirátství. „Taková otázka mi připadá dost vtipná. Když si vzpomenu, s jakými zkušenostmi do vedení města nastoupila Adriana Krnáčová… I tady v poslaneckém klubu, i v rámci strany máme lidi vzdělané a bystré a méně vzdělané a méně bystré. To je normální. Myslím, že jsme kompetentní. Rozumíme financování města,“ odpověděl Bartoš. A jejda!

-1